RTI International
RTI International je nezisková organizace se sídlem v Research Triangle Park v Severní Karolíně v USA. RTI poskytuje výzkumné a technické služby. Byla založena v roce 1958 s financováním ve výši 500 000 USD od místních podniků a tří univerzit v Severní Karolíně, které tvoří Research Triangle. Výzkum RTI pokrýval témata jako HIV/AIDS, zdravotní péče, vzdělávací kurikulum a životní prostředí. Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj tvoří asi 35 procent výnosů z výzkumu RTI.
Historie
RTI byla založena v roce 1958 jako výzkumný ústav pro Research Triangle Park, který je domovem tří výzkumných univerzit: Duke University, University of North Carolina v Chapel Hill a North Carolina State University. Prvním prezidentem RTI byl Dr. Frederick M. Tiller, bývalý děkan inženýrské fakulty na Duke University.
V prvních letech se RTI zaměřila na výzkum v oblasti vědy a techniky. V 60. letech 20. století rozšířila své zaměření na sociální vědy a veřejnou politiku. V 70. letech 20. století se RTI stala významným poskytovatelem výzkumných služeb pro federální vládu USA.
V 80. letech 20. století začala RTI rozšiřovat své mezinárodní aktivity. V roce 1987 otevřela kancelář v Bangkoku v Thajsku. V 90. letech 20. století otevřela kanceláře v dalších zemích, včetně Indie, Číny a Jižní Afriky.
Dnes je RTI globální organizací s více než 4 900 zaměstnanci ve více než 50 zemích. Je jedním z největších poskytovatelů výzkumných a technických služeb na světě.
Služby
RTI poskytuje širokou škálu výzkumných a technických služeb, včetně:
Průzkum trhu
Analýza dat
Modelování a simulace
Vývoj softwaru
Technická pomoc
Školení
Klienti
Klienti RTI zahrnují federální vládu USA, státní a místní vlády, neziskové organizace a soukromé společnosti.
Financování
RTI je nezisková organizace. Je financována prostřednictvím grantů, smluv a darů.
Výzkum
Výzkum RTI pokrývá širokou škálu témat, včetně:
Zdraví
Vzdělávání
Životní prostředí
Mezinárodní rozvoj
Sociální politika
Dopad
Výzkum RTI měl významný dopad na svět. Například výzkum RTI v oblasti HIV/AIDS pomohl zlepšit léčbu a prevenci této nemoci. Výzkum RTI v oblasti vzdělávání pomohl zlepšit výsledky studentů. A výzkum RTI v oblasti životního prostředí pomohl chránit životní prostředí.
RTI je respektovaná organizace, která provádí vysoce kvalitní výzkum. Její výzkum měl významný dopad na svět.
Dynamika klimatu
Dynamika klimatu je vědecký časopis s recenzemi, který vydává nakladatelství Springer Science+Business Media. Zabývá se všemi aspekty dynamiky globálního klimatického systému, včetně analytických a číselných modelových výzkumů o struktuře a chování atmosféry, oceánů, kryosféry, biomasy a zemského povrchu jako vzájemně působících komponent dynamiky globálního klimatu. Časopis také zveřejňuje přehledy a články, které zdůrazňují integrovaný pohled na fyzikální a biogeochemické procesy řídící klima a změnu klimatu.
Historie
Časopis Dynamika klimatu vychází od roku 1986. Vydavatelem je společnost Springer Science+Business Media.
Frekvence
Časopis vychází měsíčně.
Dopad
Impakt faktor časopisu Dynamika klimatu je 4,901 (2021).
Standardní zkratky
ISO 4: Clim. Dyn.
Bluebook: Clim. Dyn.
NLM: Clim. Dyn.
MathSciNet: Clim. Dyn.
Indikace
CODEN: CLDYEM
JSTOR: Clim. Dyn.
LCCN: MIAR
NLM: Clim. Dyn.
Scopus: Clim. Dyn.
ISSN
ISSN (tištěná verze): 0930-7575
ISSN (webová verze): 1432-0894
LCCN
LCCN: 89642379
OCLC
OCLC: 609893843
Odkazy
Domovská stránky časopisu: https://www.springer.com/journal/18740
Okraje oceánů Okraje oceánů jsou hranice zemských oceánských vod. Definice a počet oceánů se může lišit v závislosti na přijatých kritériích. Hlavní rozdělení (v sestupném pořadí podle plochy) pěti oceánů jsou Tichý oceán, Atlantský oceán, Indický oceán, Jižní (Antarktický) oceán a Severní ledový oceán. Menší oblasti oceánů se nazývají moře, zálivy, zátoky, průlivy a další termíny. Z geologického hlediska je oceán oblast oceánské kůry pokrytá vodou. Viz také seznam článků o mořích pro moře zahrnutá v každé oceánské oblasti.
Sedimentary Geology Sedimentary Geology je odborný recenzovaný časopis, který se zabývá sedimenty v geologickém kontextu a vydává jej společnost Elsevier. Obor Sedimentologie, geologie Jazyk Angličtina Vydavatelské údaje Vydavatel: Elsevier Otevřený přístup: Ne Impakt faktor: 2,665 (2014) Standardní zkratky ISO 4 (alt) · Bluebook (alt1 · alt2) · NLM (alt) · MathSciNet (alt) ISO 4: Sediment. Geol. Indexace CODEN (alt · alt2) · JSTOR (alt) · LCCN (alt) · MIAR · NLM (alt) · Scopus ISSN 0037-0738 Odkazy Domovská stránka časopisu: Sedimentary Geology O časopisu Sedimentary Geology je recenzovaný vědecký časopis, který se zabývá sedimenty v geologickém kontextu. Časopis uvádí, že jeho rozsah sahá "od technik analýzy sedimentů až po geodynamické aspekty vývoje sedimentárních pánví".
Moře kosmonautů Moře kosmonautů (rusky: Море Космонавтов, More Kosmonavtov; někdy nesprávně psáno Cosmonaut Sea) byl navrhovaný název moře v rámci Jižního oceánu, u pobřeží Prince Olava a Enderbyho země v Antarktidě, mezi přibližně 30°E a 50°E. Jeho rozloha by činila 699 000 km². Hraničilo by se dvěma dalšími návrhy z návrhu Mezinárodní hydrografické organizace (IHO) z roku 2002, Mořem spolupráce na východě a Mořem Riiser-Larsena na západě. Moře kosmonautů, které bylo pojmenováno v roce 1962 sovětskou antarktickou expedicí na počest prvních kosmonautů světa a začátku éry pilotovaných kosmických letů, se poprvé objevilo jako ruský návrh IHO v návrhu IHO z roku 2002. Tento návrh nebyl nikdy schválen IHO (ani žádnou jinou organizací) a v platnosti zůstává dokument IHO z roku 1953. Přední geografické autority a atlasy tento název nepoužívají, včetně 10. vydání Světového atlasu Národní geografické společnosti Spojených států z roku 2014 a 12. vydání britského Times Atlas of the World z roku 2014, ačkoli jej používají státní mapy vytvořené Sovětským svazem a Ruskou federací. Voda je zde po celý rok téměř zamrzlá a je většinou pokryta ledem. V letech 1973 až 1986 se v těchto vodách vyskytlo několik polynií, přičemž zcela uzavřená polynye Kosmonaut dosáhla své maximální velikosti 25. července 1980, s rozlohou otevřené vody až 137 700 km2. Tato polynye vydržela několik týdnů, než 16. srpna 1980 zmizela.
Lincolnovo moře Lincolnovo moře je částí Severního ledového oceánu, která se nachází mezi mysy Columbia v Kanadě a Morris Jesup na Grónsku. Severní hranice je definována jako velká kružnice mezi těmito dvěma výběžky. Po celý rok je pokryté mořským ledem, který je v Severním ledovém oceánu nejtlustší a může mít až 15 m. Hloubka vody se pohybuje od 100 m do 300 m. Většinu času ústí voda a led z Lincolnova moře do Robesonova průlivu, nejsevernější části Naresova průlivu. Moře bylo pojmenováno po Robertu Toddu Lincolnovi, tehdejším ministru války Spojených států, během Arktické expedice Adolpha W. Greelyho do Lady Franklin Bay v letech 1881–1884. Alert, nejsevernější kanadská stanice, je jediným obydleným místem na pobřeží Lincolnova moře. Vodní plocha východně od Lincolnova moře (východně od mysu Morris Jesup) je Wandelovo moře.
Pečorské moře Pečorské moře (rusky Печорское море, Pečorskoje more) je arktické moře na severozápadě evropského Ruska, tvoří jihovýchodní část Barentsova moře. Na západě ho ohraničuje ostrov Kolgujev, na východě západní pobřeží ostrova Vajgač a poloostrov Jugorskij a na severu jižní cíp Nové země. Pečorské moře leží ve středu východoatlantické migrační cesty s podmínkami vhodnými pro život na dně, proto je domovem přibližně 600 druhů a má nejvyšší celkovou biomasu ze všech moří v Barentsově moři. Každoročně se sem vydává jedna z největších populací lososů v severní Evropě. Ve srovnání se zbytkem Barentsova moře je Pečorské moře jedinečné svým kontinentálnějším podnebím, nižší salinitou, mělčinou, oddělením od otevřeného moře a velkým přítokem řek, stejně jako nízkou úrovní lidských zásahů v historii. Jeho mírné charakteristiky nejsou pro Arktidu typické.
Moře prince Gustava Adolfa Moře prince Gustava Adolfa je okrajové moře Severního ledového oceánu, které se nachází v regionu Qikiqtaaluk v kanadském teritoriu Nunavut a v regionu Inuvik v Severozápadních teritoriích. Poloha Moře prince Gustava Adolfa leží v Arktidě, severozápadně od ostrova Ellesmere a severovýchodně od Banksova ostrova. Jeho souřadnice jsou 78°30′30″ s. š., 106°45′40″ z. d. Geografie Moře prince Gustava Adolfa je dlouhé přibližně 800 km a jeho rozloha je přibližně 125 000 km². Je ohraničeno na západě ostrovem Ellesmere, na severu Lincolnovým mořem, na východě ostrovem Axel Heiberga a na jihu zálivem M'Clure. Hloubka Hloubka moře prince Gustava Adolfa se pohybuje od 100 m do 1 500 m. Nejnižším bodem je prohlubeň s hloubkou 1 526 m, která se nachází v severovýchodní části moře. Pobřeží Pobřeží moře prince Gustava Adolfa je členité a skalnaté. Nachází se zde mnoho fjordů a zálivů, jako je například záliv Greely a záliv Alexandra. Led Moře prince Gustava Adolfa je po většinu roku pokryto ledem. V létě se led obvykle rozpustí v jižní části moře, zatímco v severní části zůstává po celý rok. Fauna V moři prince Gustava Adolfa žije řada mořských živočichů, včetně tuleňů, mrožů, medvědů ledních a různých druhů ryb. Historie Moře prince Gustava Adolfa bylo pojmenováno na počest švédského prince Gustava Adolfa, který se v roce 1899 zúčastnil výzkumné expedice do této oblasti. Význam Moře prince Gustava Adolfa má strategický význam pro Kanadu, protože poskytuje přístup k Severozápadní cestě, která spojuje Atlantský a Tichý oceán přes Arktidu.
Moře d'Urville nebo také moře Dumonta d'Urville je moře Jižního oceánu, které se nachází severně od pobřeží Adélie Land, východní Antarktida. Je pojmenováno po francouzském objeviteli a důstojníkovi Julesi Dumontovi d'Urville. Umístění a rozloha Moře d'Urville se nachází v jižním Indickém oceánu, mezi 63° a 67° jižní šířky a 135° a 145° východní délky. Na severu je ohraničeno pobřežím Antarktidy, na východě mořem Mawson, na jihu mořem Riiser-Larsen a na západě mořem Cooperation. Moře d'Urville má rozlohu přibližně 220 000 km2 a průměrnou hloubku 1 800 m. Nejhlubší bod moře se nachází v hlubokomořské příkopu Aurora, který dosahuje hloubky 5 234 m. Pobřeží a ostrovy Pobřeží moře d'Urville je převážně tvořeno ledovcovými útesy a ledovými šelfy. Největšími ostrovy v moři jsou ostrovy Dumonta d'Urville, které se nacházejí v jeho severovýchodní části. Ostrovy jsou domovem velké kolonie tučňáků císařských. Klima Klima v moři d'Urville je chladné a suché. Průměrná teplota vzduchu se pohybuje od -20 °C v zimě do 0 °C v létě. Srážky jsou vzácné a většinou se vyskytují ve formě sněhu. Oceánografie Moře d'Urville je ovlivněno cirkulací Jižního oceánu. Vody v moři jsou studené a bohaté na živiny. Hlavní povrchový proud v moři je proud Adélie, který teče podél pobřeží Antarktidy na západ. Ekologie Moře d'Urville je domovem bohaté a rozmanité mořské fauny. V moři se vyskytují různé druhy ryb, včetně tresky antarktické, ledovky patagonské a tresky dlouhoploutvé. Moře je také důležitou oblastí pro rozmnožování tučňáků, tuleňů a velryb. Výzkum a využití Moře d'Urville bylo poprvé prozkoumáno francouzskou expedicí v roce 1837. Od té doby bylo moře předmětem četných vědeckých výzkumů. V současnosti se v moři provádí výzkum zaměřený na oceánografii, mořskou biologii a změnu klimatu. Moře d'Urville je také využíváno pro komerční rybolov. Hlavními cílovými druhy jsou treska antarktická a ledovka patagonská.
Záliv Fundy (francouzsky Baie de Fundy) je záliv mezi kanadskými provinciemi New Brunswick a Nova Scotia, s malou částí zasahující do amerického státu Maine. Je to rameno zálivu Maine. Jeho přílivový rozsah je nejvyšší na světě. Název je pravděpodobně zkomoleninou francouzského slova fendu, což znamená „rozdělený“.
Záliv Fundy je známý svými extrémními přílivy, které mohou dosáhnout až 16 metrů. Příčinou těchto extrémních přílivů je tvar zálivu, který je dlouhý a úzký a má mělké dno. Když příliv vstupuje do zálivu, je stlačován, což způsobuje, že se hladina vody zvedá. Když příliv odchází, je voda vytlačována zpět do oceánu, což způsobuje, že hladina vody klesá.
Extrémní přílivy v zálivu Fundy vytvářejí jedinečný ekosystém. Přílivy přinášejí živiny do zálivu, které podporují růst planktonu a řas. Plankton a řasy jsou potravou pro mnoho živočichů, včetně ryb, ptáků a mořských savců.
Záliv Fundy je také domovem řady historických míst. Na pobřeží zálivu se nachází několik měst a vesnic, včetně Saint John, New Brunswick; Halifax, Nova Scotia; a Bar Harbor, Maine. Záliv byl také místem mnoha námořních bitev, včetně bitvy o záliv Fundy v roce 1776.
Záliv Fundy je jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších míst na světě. Jeho extrémní přílivy, jedinečný ekosystém a historická místa z něj činí skvělé místo k návštěvě.
Zde je několik dalších zajímavých faktů o zálivu Fundy:
Přílivová vlna v zálivu Fundy může cestovat rychlostí až 16 kilometrů za hodinu.
V zálivu Fundy žije více než 100 druhů ryb.
Záliv Fundy je domovem největší populace keporkaků na světě.
Záliv Fundy je místem největšího přílivového generátoru na světě.
Záliv Fundy je oblíbeným místem pro vodní sporty, jako je jízda na kajaku, kanoistika a plachtění.