Oyo říše (Yorubsky: Orílẹ̀ Ọba Ọ̀yọ́) bylo jorubské království v západní Africe. Nacházelo se na území dnešního jižního Beninu a západní Nigérie (včetně jihozápadní oblasti a západní poloviny oblasti North Central). Říše se rozrostla a stala se největším jorubsky mluvícím státem díky organizačním a administrativním snahám jorubského lidu, obchodu a vojenskému využití jízdy. Oyo říše byla jedním z politicky nejdůležitějších států v západní Africe od poloviny 17. do konce 18. století a ovládala nejen většinu ostatních království v Yorubalandu, ale také nedaleké africké státy, zejména fonské království Dahomey v moderní republice Benin na západě. Historie Oyo říše byla založena kolem roku 1300 n. l. Oranmiyanem, synem Oduduwy, legendárního zakladatele jorubského lidu. Oranmiyan se stal prvním alaafinem (králem) Oyo a říše se rychle rozrostla díky své centrální poloze v Yorubalandu a schopnosti ovládat obchodní cesty. V 16. století se Oyo říše stala dominantní silou v regionu a ovládla většinu Yorubalandu. Říše byla rozdělena do několika provincií, z nichž každá byla ovládána guvernérem jmenovaným alaafinem. Oyo říše byla také známá svým vojenským využitím jízdy, což jí dávalo značnou výhodu nad svými nepřáteli. V 17. století dosáhla Oyo říše svého vrcholu. Ovládala území o rozloze více než 150 000 km2 a měla populaci více než 2 miliony lidí. Říše byla také významným obchodním centrem a jejím hlavním městem Oyo-Ile bylo jedním z největších měst v západní Africe. V 18. století začala Oyo říše upadat. Vnitřní konflikty a vzestup dalších jorubských království oslabily říši. V roce 1896 byla Oyo říše dobyta britskými koloniálními silami a stala se součástí britské kolonie Nigérie. Politický systém Oyo říše byla volenou monarchií. Alaafin byl volen radou šlechticů známou jako Oyo Mesi. Alaafin měl absolutní moc a byl hlavou státu, vlády a armády. Oyo říše měla také rozsáhlý byrokratický systém. Říše byla rozdělena do několika provincií, z nichž každá byla ovládána guvernérem jmenovaným alaafinem. Guvernéři byli zodpovědní za sběr daní, udržování pořádku a vymáhání zákonů. Oyo říše měla také silnou armádu. Armáda byla organizována do několika jednotek, z nichž každá byla vedená důstojníkem jmenovaným alaafinem. Armáda byla dobře vycvičená a vyzbrojená a byla schopna rychle se přesunout do různých částí říše. Ekonomika Oyo říše byla prosperujícím obchodním centrem. Hlavním městem říše Oyo-Ile bylo jedním z největších měst v západní Africe a bylo důležitým obchodním centrem. Říše také ovládala několik důležitých obchodních cest, které spojovaly ji s pobřežím a dalšími částmi západní Afriky. Hlavními produkty Oyo říše byly zemědělské produkty, jako jsou yamy, maniok a palmový olej. Říše také produkovala řadu řemeslných výrobků, jako jsou textilie, keramika a kovové výrobky. Náboženství Oyo říše byla polyteistická společnost. Hlavním bohem říše byl Oduduwa, legendární zakladatel jorubského lidu. Říše také uctívala řadu dalších bohů a bohyní, včetně Šangó, boha hromu, a Ogun, boha železa. V 19. století se v Oyo říši začalo šířit křesťanství a islám. Tyto náboženství si rychle získaly popularitu a dnes jsou hlavními náboženstvími v Yorubalandu. Kultura Oyo říše měla bohatou kulturu. Říše byla známá svou hudbou, tancem a divadlem. Říše také produkovala řadu významných uměleckých děl, včetně soch, masek a textilií. Oyo říše byla také důležitým centrem učení. Říše měla řadu škol, kde se vyučovaly různé předměty, včetně historie, náboženství a práva. Říše také produkovala řadu významných učenců a spisovatelů. Odkaz Oyo říše byla významnou silou v západní Africe po dobu více než 500 let. Říše hrála důležitou roli ve vývoji jorubské kultury a pomohla formovat politickou mapu regionu. Dnes je Oyo říše připomínána jako jedno z největších a nejvlivnějších království v historii západní Afriky.
Androgynie je stav, kdy jedinec vykazuje jak mužské, tak ženské charakteristiky. Může se týkat biologického pohlaví, genderové identity nebo genderového projevu. Biologická androgynie Biologická androgynie se týká případů, kdy se jedinec narodí se smíšenými biologickými pohlavními charakteristikami. Často se označuje jako intersex, což zahrnuje osoby narozené s vrozenými variacemi, které komplikují přiřazení pohlaví při narození. Na rozdíl od toho hermafroditismus představuje stav, kdy jedinec má jak mužské, tak ženské reprodukční orgány. Genderová androgynie Z hlediska genderové identity se androgynní jedinci mohou identifikovat jako transgender nebo nebinární a vyjadřovat svou genderovou identitu androgynním způsobem. Androgynie v tomto smyslu zažila různé úrovně přijetí v různých kulturách a historických obdobích. Fyzická androgynie Fyzická androgynie může být dosažena prostřednictvím osobní péče, módy nebo hormonální léčby. U osob přiřazených při narození k ženskému pohlaví se předpokládá, že androgynie přispívá k pozitivnímu duševnímu zdraví, i když to může být ovlivněno individuálními faktory, jako je vzdělání a rodinný stav.
Unisex je přídavné jméno, které označuje něco, co není specifické pro jedno pohlaví, tj. je vhodné pro jakýkoli typ pohlaví. Termín může také znamenat genderovou slepotu nebo genderovou neutralitu.
Termín „unisex“ byl poprvé použit jako novotvar v 60. letech 20. století a byl používán poměrně neformálně. Kombinovaná předpona uni- pochází z latinského unus, což znamená jeden nebo jediný. Zdá se však, že „unisex“ byl ovlivněn slovy jako united (sjednocený) a universal (univerzální), ve kterých uni- nese související význam sdílený. Unisex tedy znamená sdílené pohlavími.
Koncept unisexu je často spojován s módou, kde se oděvy navržené tak, aby vyhovovaly všem pohlavím, označují jako unisex. Unisexové oblečení je typicky navrženo tak, aby bylo pohodlné, praktické a mělo jednoduchý styl, který se hodí pro různé pohlaví.
Kromě módy se koncept unisexu rozšířil i do dalších oblastí, jako jsou hračky, kosmetika a účesy. Unisexové hračky jsou navrženy tak, aby se s nimi mohly hrát děti všech pohlaví, zatímco unisexová kosmetika a účesy jsou navrženy tak, aby vyhovovaly všem pohlavním identitám.
Koncept unisexu získal v posledních letech na popularitě, protože společnost se stává inkluzivnější a genderově citlivější. Unisexové produkty a služby jsou stále běžnější, protože spotřebitelé hledají možnosti, které jsou inkluzivnější a respektují rozmanitost genderových identit.
Zde je několik příkladů unisexových produktů a služeb:
Unisexové oblečení
Unisexové hračky
Unisexová kosmetika
Unisexové účesy
Unisexové koupelny
Unisexové šatny
Unisexové toalety
Koncept unisexu je důležitým krokem k vytvoření inkluzivnější a genderově citlivější společnosti. Unisexové produkty a služby pomáhají rozbít genderové stereotypy a umožňují lidem vyjadřovat svou genderovou identitu svobodně a autenticky.
Módní metropole Módní metropole je město, které má velký vliv na mezinárodní módní scénu, a to z hlediska historie, dědictví, návrhářů, trendů a stylů až po inovace ve výrobě a maloobchodním prodeji módních výrobků, včetně akcí, jako jsou týdny módy, ceny módních rad a veletrhy, které společně generují značný ekonomický výstup. Díky svému vynikajícímu módnímu dědictví, strukturované organizaci a nejvyhledávanějším módním návrhářům 20. století jsou čtyři města považována za hlavní módní metropole 21. století. Tato města jsou nazývána Velká čtyřka a nejvýznamnějšími módními metropolemi světa jsou v chronologickém pořadí jejich stejnojmenných týdnů módy New York, Londýn, Milán a Paříž, které získávají největší pozornost tisku. Módní metropole nabízejí výstavy a jsou příležitostí pro návrháře, aby předvedli své nejnovější kolekce, a také pro módní průmysl, aby spolupracoval. Móda se stala mocnou platformou pro sociální změny a obhajobu, a proto jsou módní metropole tak vlivné.
Albrecht Dürer Albrecht Dürer byl německý malíř, grafik a teoretik německé renesance. Narodil se v Norimberku a již ve svých dvaceti letech si díky svým vysoce kvalitním dřevořezům vybudoval pověst a vliv v celé Evropě. Byl v kontaktu s významnými italskými umělci své doby, včetně Raffaela, Giovanniho Belliniho a Leonarda da Vinciho, a od roku 1512 ho podporoval císař Maxmilián I. Dürerovo rozsáhlé dílo zahrnuje rytiny, jeho preferovanou techniku v pozdějších tiscích, oltářní obrazy, portréty a autoportréty, akvarely a knihy. Série dřevořezů je gotičtější než zbytek jeho díla. Mezi jeho známé rytiny patří tři Meisterstiche (mistrovské tisky) Rytíř, smrt a ďábel (1513), Svatý Jeroným ve své pracovně (1514) a Melencolia I (1514). Jeho akvarely ho označují za jednoho z prvních evropských krajinářů, zatímco jeho dřevořezy revolucionizovaly potenciál tohoto média. Dürerovo zavedení klasických motivů do severského umění prostřednictvím jeho znalostí italských umělců a německých humanistů zajistilo jeho pověst jednoho z nejdůležitějších představitelů severské renesance. To je podpořeno jeho teoretickými pojednáními, která zahrnují principy matematiky, perspektivy a ideálních proporcí. Život a kariéra Albrecht Dürer se narodil 21. května 1471 v Norimberku jako syn zlatníka Albrechta Dürera staršího a jeho manželky Barbary. Měl 17 sourozenců, z nichž tři zemřeli v dětství. V roce 1486 se Dürer začal učit zlatníkem u svého otce. O tři roky později se však rozhodl věnovat malířství a stal se žákem Michaela Wolgemuta, významného norimberského malíře. U Wolgemuta se Dürer naučil základy malířství a grafiky. V roce 1490 podnikl Dürer cestu do Německa a Nizozemska, kde studoval díla nizozemských mistrů, jako byli Jan van Eyck a Robert Campin. Po svém návratu do Norimberku v roce 1494 se Dürer oženil s Agnes Freyovou, dcerou bohatého měšťana. V roce 1498 cestoval Dürer do Benátek, kde studoval díla italských renesančních mistrů, jako byli Giovanni Bellini a Andrea Mantegna. Pobyt v Benátkách měl zásadní vliv na Dürerův styl, který se stal klasičtějším a harmoničtějším. Po návratu do Norimberku v roce 1500 se Dürer stal jedním z nejvyhledávanějších umělců v Německu. V roce 1502 vydal svou první významnou grafickou sérii, Apokalypsa, která mu přinesla evropskou proslulost. V roce 1512 se Dürer stal dvorním malířem císaře Maxmiliána I. Pro císaře vytvořil řadu děl, včetně portrétů, oltářních obrazů a dřevořezů. V roce 1520 cestoval Dürer do Nizozemska, kde se setkal s Erasmem Rotterdamským. Během svého pobytu v Nizozemsku vytvořil Dürer řadu portrétů a krajin. Albrecht Dürer zemřel 6. dubna 1528 v Norimberku ve věku 56 let. Byl pohřben na hřbitově sv. Jana v Norimberku. Umělecký styl Dürerův umělecký styl se vyznačuje vysokou úrovní detailů, přesností a klasickou harmonií. Byl ovlivněn nizozemskými mistry, italskou renesancí a německou gotikou. Dürerova díla jsou často alegorická a obsahují symboly a odkazy na náboženské a filozofické myšlenky. Jeho portréty jsou pozoruhodné svou psychologickou hloubkou a pozorností k detailům. Grafická tvorba Dürer byl jedním z nejvýznamnějších grafiků všech dob. Jeho dřevořezy a rytiny se vyznačují vysokou úrovní řemeslného zpracování a uměleckého výrazu. Dürerova série dřevořezů Apokalypsa z roku 1502 je považována za jednu z nejvýznamnějších grafických děl všech dob. Série obsahuje 15 dřevořezů zobrazujících scény z knihy Zjevení sv. Jana. Dürerovy tři Meisterstiche (mistrovské tisky) Rytíř, smrt a ďábel (1513), Svatý Jeroným ve své pracovně (1514) a Melencolia I (1514) jsou považovány za vrchol jeho grafické tvorby. Teoretické pojednání Kromě své umělecké tvorby se Dürer věnoval i psaní teoretických pojednání o umění. Jeho nejvýznamnějším dílem je Vier Bücher von menschlicher Proportion (Čtyři knihy o lidských proporcích) z roku 1528, které se zabývá ideálními proporcemi lidského těla. Odkaz Albrecht Dürer je považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců všech dob. Jeho dílo mělo zásadní vliv na vývoj evropského umění a jeho teoretické pojednání jsou dodnes studována umělci a historiky umění. Dürerova díla jsou zastoupena v největších muzeích světa, včetně Louvru v Paříži, Metropolitního muzea umění v New Yorku a Britského muzea v Londýně.
Módní oběť Módní oběť je termín, který údajně vymyslel Oscar de la Renta a používá se k označení osoby, která nedokáže rozpoznat obecně uznávané hranice stylu. Módní oběti jsou „oběťmi“, protože jsou náchylné k pomíjivosti a materialismu, dvěma ze široce uznávaných excesů módy, a v důsledku toho jsou vystaveny předsudkům společnosti nebo obchodním zájmům módního průmyslu, nebo obojímu. Podle Versaceho „Když žena příliš mění svůj vzhled ze sezóny na sezónu, stává se módní obětí.“
Vázání nožiček Vázání nožiček byla čínská tradice, při níž se mladým dívkám lámaly a pevně svazovaly nohy, aby se změnil jejich tvar a velikost. Nohy změněné vázáním se nazývaly lotosové nožky a boty vyrobené pro tyto nohy se nazývaly lotosové boty. V pozdní císařské Číně byly vázané nohy považovány za symbol společenského postavení a za znak ženské krásy. Vázání nožiček však bylo bolestivou praktikou, která omezovala pohyblivost žen a vedla k celoživotním zdravotním postižením. Výskyt a praktikování vázání nožiček se v průběhu času a podle regionu a společenské třídy lišily. Tradice mohla vzniknout mezi tanečnicemi u dvora v období Pěti dynastií a deseti království v 10. století v Číně a postupně se stala populární mezi elitou během dynastie Song. Vázání nožiček se nakonec rozšířilo do nižších společenských vrstev za dynastie Čching (1636–1912). Mandžuští císaři se pokusili v 17. století tuto praktiku zakázat, ale neuspěli. V některých regionech vázání nožiček zvyšovalo šance na vdávání. Odhaduje se, že v 19. století mohlo mít vázané nohy 40–50 % všech čínských žen, přičemž u žen z vyšších vrstev čínského etnika Chan to bylo téměř 100 %. V pozdním 19. století zpochybnili tuto praktiku křesťanští misionáři a čínští reformátoři. Teprve na počátku 20. století začala tradice vymírat v důsledku kampaní proti vázání nožiček. Ženy z vyšších vrstev a městské ženy navíc přestaly vázání nožiček praktikovat dříve než chudší ženy z venkova. V roce 2007 žilo již jen několik málo starších čínských žen, jejichž nohy byly svázané.
Čching-sam
Typ: Šaty / dámské svršky
Materiál: Rozmanitý, jako je hedvábí, hedvábí podobné materiály, bavlna
Místo původu: Čína
20. století
Čching-sam je čínští šaty nosených ženami, které jsou inspirovány qizhuang, etnickým oděvem mandžuského lidu. Čching-sam je nejčastěji vnímán jako delší, přiléhavý, jedno-dílný oděv se stojáčkem, levá-přes-pravá (youren) knoflíková léga a dvěma bočními rozparky, a zdobený čínštími knoflíky na klopě a límci. Byl vyvinut ve 20. letech 20. století a v průběhu let se vyvíjel ve formách a designu. Byl populární v Číně od 20. do 40. let 20. století, s republikánskou érou, a byl popularizován čínštími společenskými osobnostmi a ženami z vysoké společnosti v Šangaji. I když je čching-sam někdy vnímán jako tradiční čínští oděv, čching-sam se stále vyvíjí s dobou, jak reaguje na současný moderní život.
Etymologi:
Název "čching-sam" doslovně znamená "dlouhé šaty" v čínštině. Je také znám jako "čchi-pao", což doslovně znamená "praporové šaty".
Historie:
Čching-sam vznikl na počчатку 20. století jako kombinace tradičních mandžuských prvků s moderními vlivy. Byl původně navržen jako pohodlnější alternativa k tradičním šatům qizhuang, které byly často těsné a omezující.
Vlastnosti:
Délka: Čching-samy jsou typicky dlouhé, sahající až ke kotníkům.
Silueta: Čching-samy jsou obvykle přiléhavé, zdůrazňují ženskou postavu.
Stojáček: Čching-samy mívají vysoký stojáček, který zakrývá krk.
Knoflíková léga: Čching-samy se zapínají pomocí knoflíkové légy, která se nacházi na levé straně oděvu.
Boční rozparky: Čching-samy mívají dva boční rozparky, které umožňují snadný pohyb.
Zdobení: Čching-samy bývají často zdobeny čínštími knoflíky, výšivkami nebo jinými tradičními prvky.
Popularita:
Čching-sam se stal populární v Číně ve 20. letech 20. století a zůstal populární až do 40. let 20. století. Byl obzvláště populární mezi ženami z vysoké společnosti a společenskými osobnostmi v Šangaji. V posledních letech zažívá čching-sam oživení popularity, jak se Čína znovu zajímá o svou tradiční kulturu.
Moderní interpretace:
Čching-sam se v průběhu let vyvíjel a přizpůsoboval se měnící se módě. Moderní interpretace čching-samu mohou zahrnovat:
Kratší střihy
Volnější siluety
Současné materiály a vzory
Experimentální zdobení
Kultura:
Čching-sam je považován za ikonu čínští kultury a je často používán ve filmech, televizních pořadech a jiných formách umění. Je také populární volbou pro formální příležitosti a speciální události.
Kimono Kimono je tradiční japonský oděv a národní kroj Japonska. Je to zavinovací oděv s hranatými rukávy a obdélníkovým tělem, který se nosí s levou stranou překrytou přes pravou, pokud není nositelem zemřelý. Kimono se tradičně nosí se širokým pásem zvaným obi a běžně se doplňuje doplňky, jako jsou sandály zōri a ponožky tabi. Kimona mají stanovený způsob konstrukce a jsou typicky vyráběna z dlouhého, úzkého kusu látky známého jako tanmono, ačkoli se někdy používají i látkové kusy západního stylu. Existují různé typy kimon pro muže, ženy a děti, které se liší podle příležitosti, ročního období, věku nositele a – v moderní době méně často – podle stavu nositele. Navzdory pověsti kimona jako formálního a obtížně nositelného oděvu existují typy kimon vhodné pro formální i neformální příležitosti. Způsob, jakým člověk nosí kimono, se nazývá kitsuke (着付け, rozsvícený. „oblékání“). Historii kimona lze vysledovat až do období Heian (794–1185), kdy si japonská šlechta osvojila výrazný styl oblékání. Ačkoli dříve bylo kimono nejběžnějším japonským oděvem, v současnosti upadlo v nemilost a zřídka se nosí jako každodenní oděv. Kimona se nyní nejčastěji vidí na letních festivalech, kde lidé často nosí yukata, nejneformálnější typ kimona; formálnější typy kimon se však nosí také na pohřby, svatby, promoce a další formální události. Mezi další lidi, kteří běžně nosí kimona, patří gejši a maiko, které je povinny nosit jako součást svého povolání, a rikishi neboli sumisté, kteří musí nosit kimona vždy na veřejnosti. Navzdory nízkému počtu lidí, kteří pravidelně nosí kimona, a pověsti oděvu jako komplikovaného oděvu, zažilo kimono v předchozích desetiletích řadu oživení a v Japonsku se dodnes nosí jako módní oděv.
Měřeno na míru (MTM) se obvykle vztahuje na zakázkové oblečení, které je střiženo a šito pomocí standardně velké základní šablony. Nejběžnějšími oděvy vyráběnými na míru jsou obleky a sportovní saka. Očekává se, že střih oděvu vyrobeného na míru bude lepší než střih oděvu připraveného k nošení, protože oděvy vyrobené na míru jsou konstruovány tak, aby každému zákazníkovi padly na míru na základě několika tělesných měr pro přizpůsobení stávající šablony. Oděvy vyrobené na míru vždy zahrnují nějakou formu standardizace ve střihu a výrobě, zatímco zakázkové šití je zcela vyrobeno od nuly na základě specifikací zákazníka s mnohem větší pozorností k detailům střihu a použitím více fittingů během procesu výroby. Při všech ostatních faktorech bude oděv vyrobený na míru dražší než oděv připravený k nošení, ale levnější než oděv vyrobený na míru. „Zakázková výroba“ nejčastěji označuje MTM.