CAMFED
CAMFED (také známý jako Campaign for Female Education) je mezinárodní nezisková organizace, která byla založena v roce 1993. Jejím cílem je vymýtit chudobu v Africe prostřednictvím vzdělávání dívek a posílení postavení mladých žen.
Programy CAMFED
Programy CAMFED působí v následujících zemích:
Zimbabwe
Zambie
Ghana
Tanzanie
Malawi
Metody CAMFED
CAMFED používá následující metody k dosažení svých cílů:
Vzdělávání dívek
Posílení postavení žen
Klíčoví lidé CAMFED
Angeline Murimirwa (výkonná ředitelka)
Webové stránky CAMFED
camfed.org
Historie CAMFED
CAMFED byla založena v roce 1993 Ann Cottonovou. Cottonová byla inspirována příběhy dívek v Zimbabwe, které musely kvůli chudobě opustit školu. Cottonová věřila, že vzdělávání je klíčem k ukončení chudoby, a tak založila CAMFED, aby pomohla dívkám získat vzdělání, které potřebují k úspěchu.
Poslání CAMFED
Posláním CAMFED je:
Poskytnout dívkám přístup ke kvalitnímu vzdělání
Posílit postavení mladých žen a pomoci jim stát se lídry ve svých komunitách
Vymýtit chudobu v Africe
Dopad CAMFED
CAMFED měl významný dopad na životy dívek a mladých žen v Africe. Organizace pomohla více než 4 milionům dívek získat vzdělání a poskytla jim nástroje, které potřebují k tomu, aby se staly lídry ve svých komunitách. CAMFED také spolupracoval s vládami a dalšími organizacemi na zlepšení přístupu dívek ke vzdělávání a posílení postavení žen.
Budoucnost CAMFED
CAMFED se i nadále zavázal k dosažení svého poslání vymýtit chudobu v Africe prostřednictvím vzdělávání dívek a posílení postavení mladých žen. Organizace plánuje rozšířit své programy do dalších zemí a spolupracovat s dalšími organizacemi na vytvoření světa, ve kterém mají všechny dívky a mladé ženy příležitost uspět.
Řešení sporů
Řešení sporů je proces urovnání neshod mezi dvěma či více zúčastněnými subjekty. Pojem řešení sporů se někdy používá zaměnitelně s pojmem řešení konfliktů.
Fóra pro řešení sporů v mezinárodním právu
Mezi významná místa pro řešení sporů v mezinárodním právu patří:
Mezinárodní soudní dvor (dříve Stálý mezinárodní soudní dvor)
Výbor OSN pro lidská práva (který dohlíží na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech)
Evropský soud pro lidská práva
Panely a orgán pro řešení sporů Světové obchodní organizace
Mezinárodní tribunál pro právo moře
Přibližně polovina ze smluv uzavřených na mezinárodní úrovni obsahuje mechanismus pro řešení sporů.
Arbitrážní tribunály
Státy také mohou zřídit své vlastní arbitrážní tribunály pro řešení sporů.
Soukromé mezinárodní soudy
Mezi významné soukromé mezinárodní soudy, které rozhodují o sporech mezi komerčními subjekty, patří:
Mezinárodní rozhodčí soud (Mezinárodní obchodní komory)
Londýnský soud pro mezinárodní arbitráž
Postup řešení sporů
Proces řešení sporů obvykle zahrnuje následujících kroky:
Identifikace sporu: Definice povahy a rozsahu sporu.
Pokus o vyřešení: Strany se snaží vyřešit spor přímo prostřednictvím jednání nebo mediace.
Formální řízení: Pokud pokusy o vyřešení selžou, spor se může dostat do formálního řízení, jako je arbitráž nebo soudní spor.
Vydání rozhodnutí: Soudní nebo arbitrážní orgán vydá závazné rozhodnutí o sporu.
Vynucení rozhodnutí: Strany jsou povinny dodržet rozhodnutí. V některých případech může soudní rozhodnutí vymáhat stát.
Výhody řešení sporů
Řešení sporů má řadu výhod, včetně:
Ukončuje nejistotu a umožňuje zúčastněných subjektům pokračovať v jejich činnosti.
Poskytuje nestranný výsledek, což pomáhá zachovávat dobré vztahy mezi zúčastněnými subjekty.
Pomáhá zabránit eskalaci sporů a škodám, které mohou způsobit.
Udržuje právní jistotu a posiluje důvěru ve právní systém.
Úvahy při výběru metody řešení sporů
Při výběru metody řešení sporů by měly strany zvážit následujících faktorů:
Povaha a složitost sporu
Náklady a doba trvání řízení
Možnost odvolání
Vynutitelnost rozhodnutí
Přání zachovávat dobré vztahy mezi zúčastněnými subjekty
Klimatická změna
Úvod
Klimatická změna se týká změn v dlouhodobých vzorcích počasí na Zemi. V posledních desetiletích se termín klimatická změna používá především k popisu probíhajícího nárůstu globální průměrné teploty a jeho dopadů na klimatický systém Země.
Příčiny klimatické změny
Hlavní příčinou současné klimatické změny je lidská činnost, zejména spalování fosilních paliv, jako je uhlí, ropa a zemní plyn. Spalování těchto paliv uvolňuje do atmosféry skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý a metan. Tyto plyny zachycují teplo v atmosféře, což vede ke globálnímu oteplování.
Dopady klimatické změny
Klimatická změna má závažné dopady na životní prostředí a společnost:
Extrémní počasí: Častější a intenzivnější vlny veder, sucha, záplavy a bouře.
Tání ledovců a ledových příkrovů: Zvyšování hladiny moří a narušení ekosystémů.
Zmírnění biodiversity: Mnoho druhů je nuceno se přizpůsobovat měnícím se podmínkám nebo čelit vyhynutí.
Nedostatek vody: Sucha a zvyšující se teploty vedou k nedostatku vody v mnoha regionech.
Zdravotní rizika: Zhoršení kvality ovzduší, šíření nemocí přenášených komáry a další zdravotní problémy.
Ekonomické dopady: Škody na infrastruktuře, ztráty v zemědělství a cestovním ruchu.
Reakce na klimatickou změnu
Reakce na klimatickou změnu zahrnuje:
Zmírnění: Snížení emisí skleníkových plynů přechodem na obnovitelné zdroje energie, zlepšením energetické účinnosti a ochranou lesů.
Přizpůsobení: Přizpůsobení se dopadům klimatické změny, jako je výstavba protipovodňových opatření, vývoj odolnějších plodin a zlepšení systémů včasného varování.
Budoucnost klimatické změny
Budoucí dopady klimatické změny budou záviset na tom, jak úspěšně budeme snižovat emise skleníkových plynů. I když se nám podaří omezit oteplování, některé dopady budou přetrvávat po staletí.
Závěr
Klimatická změna je jednou z nejzávažnějších hrozeb, kterým dnes čelíme. Je nezbytné přijmout opatření k jejímu zmírnění a přizpůsobení se jejím dopadům, abychom ochránili budoucnost naší planety a našich společností.
Co jsou licence Creative Commons
Licence Creative Commons (CC) jsou veřejné licence k autorským právům, které umožňují volné šíření jinak chráněného "díla". [lower-alpha 1] Licence CC se používají, když autor chce dát jiným lidem právo sdílet, používat a stavět na díle, které vytvořil. CC poskytuje autorovi flexibilitu (například může povolit pouze nekomerční použití daného díla) a chrání lidi, kteří dílo autora používají nebo šíří, před obavami z porušení autorských práv, pokud dodržují podmínky uvedené v licenci, podle které autor dílo šíří. [1] [2] [3] [4] [5]
Existuje několik typů licencí Creative Commons. Každá licence se liší několika kombinacemi, které podmiňují podmínky distribuce. Byly poprvé vydány 16. prosince 2002 společností Creative Commons, americkou neziskovou společností založenou v roce 2001. Bylo také vydáno pět verzí sady licencí, číslovaných od 1,0 do 4,0. [6] Sada licencí 4.0, vydaná v listopadu 2013, je nejaktuálnější.
I když licence Creative Commons byla původně založena na americkém právním systému, nyní existuje několik portů jurisdikcí Creative Commons, které vyhovují mezinárodním zákonům. V říjnu 2014 nadace Open Knowledge Foundation schválila licence Creative Commons CC BY, CC BY-SA a CC0 jako vyhovující "otevřené definici" pro obsah a data. [7] [8] [9]
Podmínky licencí Creative Commons
Licence Creative Commons mají čtyři hlavní podmínky, které určují, jak lze dílo používat:
Uveďte autora: Uveďte autora původního díla.
Zachovejte licenci: Pokud dílo změníte, musíte na něj použít stejnou licenci jako původní dílo.
Neužívejte komerčně: Dílo nelze používat pro komerční účely.
Nevytvářejte odvozená díla: Z díla nelze vytvářet odvozená díla.
Existují také tři volitelné podmínky, které mohou být přidány k licenci:
Sdílejte stejně: Pokud změníte dílo, musíte na něj použít stejnou licenci jako původní dílo.
Zachovejte původní dílo: Musíte uchovat původní dílo spolu se změnami.
Neupravujte dílo: Dílo nelze upravovat.
Typy licencí Creative Commons
Existuje šest různých typů licencí Creative Commons:
CC BY: Uveďte autora.
CC BY-SA: Uveďte autora a sdílejte stejně.
CC BY-ND: Uveďte autora a nevytvářejte odvozená díla.
CC BY-NC: Uveďte autora a neužívejte komerčně.
CC BY-NC-SA: Uveďte autora, neužívejte komerčně a sdílejte stejně.
CC BY-NC-ND: Uveďte autora, neužívejte komerčně a nevytvářejte odvozená díla.
Jak používat licence Creative Commons
Chcete-li použít licenci Creative Commons, musíte zvolit typ licence, která nejlépe vyhovuje vašim potřebám. Poté musíte k dílu připojit oznámení o autorských právech, které obsahuje informace o autorovi, licenci a podmínkách licence.
Oznámení o autorských právech by mělo vypadat takto:
```
Copyright [rok] [jméno autora]
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons [název licence].
```
Výhody licencí Creative Commons
Používání licencí Creative Commons má mnoho výhod, například:
Umožňují vám sdílet svou práci s ostatními.
Umožňují ostatním používat vaši práci pro jejich vlastní účely.
Pomáhají chránit vás před porušením autorských práv.
Usnadňují nalezení a použití děl chráněných autorskými právy.
Nevýhody licencí Creative Commons
Existují také některé nevýhody při používání licencí Creative Commons, například:
Mohou omezit způsob, jakým můžete svou práci používat.
Mohou ztížit prodej vaší práce.
Mohou být obtížně pochopitelné.
Celkově jsou licence Creative Commons cenným nástrojem, který vám pomůže sdílet svou práci s ostatními a zároveň chránit svá autorská práva.
GNU Free Documentation License (GFDL)
GNU Free Documentation License (GNU FDL nebo jednoduše GFDL) je copyleft licence pro svobodnou dokumentaci, kterou vytvořila nadace Free Software Foundation (FSF) pro projekt GNU. Je podobná licenci GNU General Public License a dává čtenářům právo kopírovat, šířit a upravovat (s výjimkou "neměnných částí") dílo a vyžaduje, aby všechny kopie a odvozená díla byla dostupná pod stejnou licencí. Kopie lze také prodávat komerčně, ale pokud jsou vyrobeny ve větším množství (více než 100), musí být původní dokument nebo zdrojový kód zpřístupněn příjemci díla.
GFDL byla navržena pro manuály, učebnice, další referenční a instruktážní materiály a dokumentaci, která často doprovází software GNU. Může být však použita pro jakoukoli textovou práci bez ohledu na předmět. Například bezplatná online encyklopedie Wikipedia používá GFDL (spolu s licencí Creative Commons Attribution Share-Alike) pro většinu svého textu, s výjimkou textu, který byl importován z jiných zdrojů po aktualizaci licence v roce 2009, který je k dispozici pouze pod licencí Creative Commons.
Hlavní ustanovení GFDL
Svoboda kopírování a šíření: Uživatelé mohou vytvářet a distribuovat kopie díla v jakékoli formě, včetně tištěné, elektronické a zvukové.
Svoboda úprav: Uživatelé mohou upravovat a vytvářet odvozená díla na základě původního díla.
Neměnné části: GFDL umožňuje autorům označit určité části díla jako "neměnné". Tyto části nesmí být v odvozených dílech změněny.
Kopíleft: Všechny kopie a odvozená díla musí být zpřístupněny pod stejnou licencí GFDL.
Povinnost zveřejnění zdrojového kódu: Pokud je dílo vydáno v tištěné formě v množství větším než 100 kopií, musí být původní dokument nebo zdrojový kód zpřístupněn příjemcům díla.
Komerční využití: Díla pod licencí GFDL lze prodávat komerčně, ale musí být dodržena ustanovení licence týkající se zveřejnění zdrojového kódu a kopíleft.
Výhody používání GFDL
Svoboda šíření a úprav: GFDL umožňuje uživatelům svobodně kopírovat, distribuovat a upravovat díla bez obav z porušení autorských práv.
Zachování integrity: Ustanovení o neměnných částech a kopíleft pomáhají zajistit, aby byla díla pod licencí GFDL použita způsobem, který je v souladu s úmyslem původního autora.
Podpora svobodného šíření informací: GFDL je navržena tak, aby podpořila svobodné šíření informací a znalostí.
Nevýhody používání GFDL
Omezení komerčního využití: Ustanovení o zveřejnění zdrojového kódu a kopíleft mohou omezit komerční využití děl pod licencí GFDL.
Složitost: GFDL je poměrně složitá licence a její pochopení a dodržování může být pro některé uživatele obtížné.
Neslučitelnost s některými licencemi: GFDL není slučitelná s některými jinými licencemi, jako je GNU General Public License (GPL), což může ztížit použití materiálů pod různými licencemi ve stejném díle.
Alternativy k GFDL
Existují i jiné licence, které lze použít pro svobodnou dokumentaci, například:
Creative Commons Attribution-ShareAlike License (CC BY-SA)
Creative Commons Attribution License (CC BY)
Public Domain Dedication
Výběr licence závisí na konkrétních potřebách a záměrech autora.
Oxfordská univerzita Oxfordská univerzita je kolegiátní výzkumná univerzita v Oxfordu v Anglii. Důkazy o výuce sahají až do roku 1096, což z ní činí nejstarší univerzitu v anglicky mluvícím světě a druhou nejstarší nepřetržitě fungující univerzitu na světě. Od roku 1167, kdy Jindřich II. zakázal anglickým studentům navštěvovat pařížskou univerzitu, rychle rostla. Po sporech mezi studenty a obyvateli Oxfordu v roce 1209 někteří akademici uprchli na severovýchod do Cambridge, kde založili to, co se stalo univerzitou v Cambridge. Dvě starobylé anglické univerzity sdílejí mnoho společných rysů a společně se jim říká Oxbridge. Oxfordská univerzita se skládá z devětatřiceti poloautonomních přidružených kolejí, čtyř stálých soukromých síní a řady akademických oddělení, která jsou organizována do čtyř divizí. Každá kolej je samosprávná instituce v rámci univerzity, která kontroluje své vlastní členství a má vlastní vnitřní strukturu a aktivity. Všichni studenti jsou členy koleje. Nemá hlavní kampus a její budovy a zařízení jsou roztroušeny po celém centru města. Pregraduální výuka v Oxfordu se skládá z přednášek, tutoriálů v malých skupinách na kolejích a síních, seminářů, laboratorních prací a příležitostně dalších tutoriálů poskytovaných ústředními univerzitními fakultami a katedrami. Postgraduální výuka probíhá převážně centralizovaně. Oxford provozuje Ashmolean Museum, nejstarší univerzitní muzeum na světě; Oxford University Press, největší univerzitní tisk na světě; a největší akademický knihovní systém v zemi. Ve fiskálním roce končícím 31. července 2023 měla univerzita celkové konsolidované příjmy ve výši 2,92 miliardy GBP, z čehož 789 milionů GBP pocházelo z výzkumných grantů a smluv. Oxford vzdělal širokou škálu významných absolventů, včetně 30 premiérů Spojeného království a mnoha hlav států a vlád po celém světě. K říjnu 2022 zde získalo titul, pracovalo nebo mělo stipendium na návštěvě Oxfordské univerzity 73 nositelů Nobelovy ceny, 4 držitelé Fieldsovy medaile a 6 držitelů Turingovy ceny, zatímco její absolventi získali 160 olympijských medailí. Oxford je domovem řady stipendií, včetně Rhodesova stipendia, jednoho z nejstarších mezinárodních stipendijních programů pro absolventy.
Kulturní zkreslení je interpretace a hodnocení jevů podle norem vlastní kultury. Někdy je považováno za problém ústřední pro sociální a humanitní vědy, jako jsou ekonomie, psychologie, antropologie a sociologie. Někteří odborníci z těchto oborů se pokusili vyvinout metody a teorie, jak kulturní zkreslení kompenzovat nebo odstranit.
Kulturní zkreslení nastává, když lidé z určité kultury činí předpoklady o konvencích, včetně konvencí jazyka, zápisu, důkazu a důkazů. Jsou pak obviňováni z toho, že tyto předpoklady zaměňují za zákony logiky nebo přírody. Existuje mnoho takových předsudků týkajících se kulturních norem pro barvy, výběr partnera, koncepty spravedlnosti, jazykovou a logickou platnost, přijatelnost důkazů a tabu.
Příklady kulturního zkreslení
Barvy: V některých kulturách je bílá spojována s čistotou a nevinností, zatímco v jiných kulturách je spojována se smrtí a smutkem.
Výběr partnera: V některých kulturách je očekáváno, že si lidé vyberou partnera z určité sociální třídy nebo etnické skupiny, zatímco v jiných kulturách je takový výběr považován za nepřijatelný.
Koncepty spravedlnosti: V některých kulturách je spravedlnost vnímána jako odplata, zatímco v jiných kulturách je vnímána jako rehabilitace.
Jazyková a logická platnost: V některých kulturách je důraz kladen na formální logiku, zatímco v jiných kulturách je důraz kladen na rétoriku a přesvědčování.
Přijatelnost důkazů: V některých kulturách je důkaz považován za přijatelný pouze tehdy, pokud je založen na osobní zkušenosti, zatímco v jiných kulturách je důkaz považován za přijatelný, i když je založen na nepřímých důkazech.
Tabu: V některých kulturách je určitá témata považována za tabu a nemluví se o nich, zatímco v jiných kulturách jsou tato témata otevřeně diskutována.
Důsledky kulturního zkreslení
Kulturní zkreslení může mít řadu negativních důsledků, včetně:
Nedorozumění: Kulturní zkreslení může vést k nedorozuměním mezi lidmi z různých kultur.
Konflikty: Kulturní zkreslení může vést ke konfliktům mezi lidmi z různých kultur.
Diskriminace: Kulturní zkreslení může vést k diskriminaci lidí z různých kultur.
Omezené myšlení: Kulturní zkreslení může omezit myšlení lidí a zabránit jim vidět svět z jiných perspektiv.
Jak překonat kulturní zkreslení
Existuje řada věcí, které mohou lidé udělat, aby překonali kulturní zkreslení, včetně:
Uvědomění si vlastních předpokladů: Prvním krokem k překonání kulturního zkreslení je uvědomit si své vlastní předpoklady.
Učení se o jiných kulturách: Druhým krokem je dozvědět se o jiných kulturách.
Interakce s lidmi z jiných kultur: Třetím krokem je interakce s lidmi z jiných kultur.
Zpochybňování vlastních přesvědčení: Čtvrtým krokem je zpochybňování vlastních přesvědčení.
Otevřenost vůči novým perspektivám: Pátým krokem je otevřenost vůči novým perspektivám.
Překonání kulturního zkreslení je trvalý proces. Je to však proces, který stojí za to absolvovat, protože může vést k lepšímu porozumění, toleranci a spolupráci mezi lidmi z různých kultur.
Administrátoři Wikipedie Ve Wikipedii mohou být důvěryhodní uživatelé jmenováni správci (také označováni jako admini, sysopové nebo správci), [1] : 327 po úspěšné žádosti o správcovství. V současné době je na anglické Wikipedii 874 správců. [2] Správci mají ve srovnání s ostatními editory další technická oprávnění, například možnost chránit a mazat stránky a možnost zablokovat uživatele před úpravami stránek. Na Wikipedii se stává správcem často označuje jako „získání [nebo převzetí] mopu“, [2] termín, který byl použit i jinde. [3] V roce 2006 informoval The New York Times, že správci na Wikipedii, kterých bylo tehdy asi 1 000, byli „geograficky rozmanití“. [4] V červenci 2012 bylo široce hlášeno, že Wikipedii „dochází správci“, protože v letech 2005 a 2006 bylo často jmenováno 40 až 50 správců každý měsíc, ale v první polovině roku 2012 bylo jmenováno pouze devět. [5] [6] Jimmy Wales, spoluzakladatel Wikipedie, však popřel, že by se jednalo o krizi nebo že by Wikipedii docházeli správci, když řekl: „Počet správců je stabilní asi dva roky, opravdu se nic neděje.“ [7] Wales dříve (ve zprávě zaslané na poštovní seznam anglické Wikipedie 11. února 2003) uvedl, že být správcem „není nic velkého“ a že „Je to jen technická záležitost, že pravomoci udělené sysopům nejsou dány každému.“ [8] Ve své knize z roku 2008 Wikipedia: The Missing Manual, John Broughton uvádí, že zatímco mnoho lidí považuje správce na Wikipedii za soudce, není to účel této role. [9] Místo toho, říká, správci obvykle „mažou stránky“ a „chrání stránky zapojené do editačních válek“. [9] Správci Wikipedie nejsou zaměstnanci ani zástupci nadace Wikimedia Foundation. [10]
Deletionpedia Deletionpedia byl online archivní wiki obsahující články smazané z anglické Wikipedie. Verze každého článku obsahovala záhlaví s dalšími informacemi o smazání, jako například zda došlo k rychlému smazání, kde lze najít diskusi o smazání článku a který editor článek smazal. Původní Deletionpedia fungovala od února do září 2008. Stránka byla znovu spuštěna pod novým vedením v prosinci 2013. Stránka byla založena na MediaWiki. Fungovala jako něco jako „wikimorga“; automaticky shromažďovala články smazané z Wikipedie. Kromě kategorií převzatých z Wikipedie měla Deletionpedia vlastní kategorie pro články založené na kritériích smazání. Stránky byly organizovány podle měsíce, ve kterém byly smazány, podle počtu editorů, kteří na stránce pracovali, a podle doby, po kterou článek na Wikipedii existoval. Stránka uvedla, že se vyhýbá hostování smazaných stránek, které porušovaly autorská práva, stránek se závažnými problémy s pomluvou, stránek, jejichž úplná historie revizí byla stále k dispozici na sesterských stránkách Wikipedie, a stránek, jejichž cílem bylo urazit druhé. Články uchovávané Deletionpedií byly z Wikipedie smazány z různých důvodů, od „není významné“ po „manipulace politickými a obchodními zájmy“. Stránka nežádala o dary; její stránka „Darovat“ dříve navrhovala, aby podporovatelé místo toho darovali mySociety nebo Nadaci Wikimedia.
netzpolitik.org
Typ webu: Blog
Dostupnost: Německy
Vlastník: netzpolitik.org e.V.
Založeno: Markus Beckedahl
Redaktor: Markus Beckedahl a cca 30 dalších osob
URL: netzpolitik.org
Spuštěno: 2002
Licence obsahu: CC-BY-NC-SA 3.0
netzpolitik.org je německý zpravodajský web o digitálních právech a digitální kultuře. Kromě jiných témat se zabývá hromadným sledováním, open source softwarem, ochranou dat a soukromím a síťovou neutralitou.
Blog založil v roce 2002 Markus Beckedahl, který projekt dodnes vede s podporou více než 30 dalších přispěvatelů.
Témata
Hromadné sledování: netzpolitik.org informuje o vládních a korporátních programech hromadného sledování a jejich dopadu na soukromí jednotlivců.
Open source software: Web propaguje používání open source softwaru a svobodného softwaru a informuje o jeho výhodách a nevýhodách.
Ochrana dat a soukromí: netzpolitik.org se zabývá otázkami ochrany dat a soukromí, jako je shromažďování dat, uchovávání dat a práva jednotlivců na ochranu svých osobních údajů.
Síťová neutralita: Web podporuje síťovou neutralitu a bojuje proti pokusům poskytovatelů internetových služeb upřednostňovat určitý obsah nebo služby před jinými.
Digitální kultura: netzpolitik.org pokrývá také témata související s digitální kulturou, jako je digitální umění, digitální hry a dopad technologií na společnost.
Dopad
netzpolitik.org se stal v Německu vlivným hlasem v oblasti digitálních práv a digitální kultury. Web pravidelně citují média a jeho články jsou často využívány jako podklady pro politické debaty.
netzpolitik.org také hraje důležitou roli v osvětě veřejnosti o digitálních otázkách. Web pořádá akce a workshopy, aby informoval lidi o svých právech a o tom, jak chránit své soukromí v digitálním věku.
Ocenění
netzpolitik.org získal několik ocenění za svou práci, včetně:
Cena Grimme Online Award (2013)
Cena Evropské digitální občanské ceny (2015)
Cena Německé novinářské ceny (2019)