Divadelní technik
Divadelní technik je osoba, která obsluhuje technické vybavení a systémy v oblasti scénických umění a zábavního průmyslu. Na rozdíl od účinkujících tato široká kategorie zahrnuje všechny „neviditelné“ divadelní pracovníky, kteří se zabývají jevištní technikou a jsou zodpovědní za logistické a produkční aspekty představení, včetně návrhářů, obsluhy a vedoucích pracovníků.
Požadavky
Divadelní technici musí mít obvykle kombinaci dovedností, znalostí a zkušeností, včetně:
Technické znalosti a dovednosti v oblasti osvětlení, zvuku, scény a kostýmů
Znalost divadelních postupů a protokolů
Schopnost pracovat v týmu a samostatně
Fyzická zdatnost a schopnost pracovat ve výškách
Dobré komunikační a mezilidské dovednosti
Odpovědnosti
Divadelní technici mají obvykle řadu povinností, včetně:
Instalace, obsluha a údržba technického vybavení
Připrava a provoz scény a kostýmů
Zajištění bezpečného a efektivního průběhu představení
Spolupráce s režisérem, designéry a dalšími členy produkčního týmu
Dodržování divadelních norem a předpisů
Kariérní cesta
Kariéra divadelního technika může začínat na základní úrovni, jako například praktikant nebo pomocný pracovník. S nabytými zkušenostmi a znalostmi se mohou technici postupně propracovávat k náročnějším rolím, jako je vedoucí světelného oddělení nebo vedoucí scény.
Vzdělání a školení
Divadelní technici se mohou vzdělávat a získávat certifikace prostřednictvím různých programů, kurzů a workshopů. Mezi běžné možnosti patří:
Bakalářské a magisterské studijní programy v divadelní technice
Certifikační programy nabízené profesními organizacemi
Krátkodobé kurzy a workshopy zaměřené na konkrétní technické dovednosti
Průmyslová organizace
Divadelní technici jsou často členy profesních organizací, jako například:
Unie divadelních pracovníků (IATSE)
Americký institut divadelních technologií (USITT)
Sdružení divadelních inženýrů (ESTA)
Tyto organizace poskytují svým členům vzdělávací příležitosti, profesní rozvoj a obhajobu zájmů.
Zvukový inženýr (také známý jako zvukový technik nebo nahrávací technik) pomáhá produkovat nahrávky nebo živá vystoupení, vyvažuje a upravuje zvukové zdroje pomocí ekvalizace, dynamického zpracování a zvukových efektů, míchá, reprodukuje a zesiluje zvuk. Zvukoví inženýři pracují na „technické stránce nahrávání – umístění mikrofonů, ovládání předzesilovačů, nastavení úrovní. Fyzické nahrávání jakéhokoli projektu provádí technik... to je základ.“ [3] Zvukové inženýrství je stále více vnímáno jako kreativní profese, kde se hudební nástroje a technologie používají k vytváření zvuku pro film, rozhlas, televizi, hudbu a videohry. [4] Zvukoví inženýři také nastavují, kontrolují zvuk a provádějí živé mixování zvuku pomocí mixážního pultu a systému zesílení zvuku pro hudební koncerty, divadlo, sportovní hry a firemní akce. Alternativně může zvukový inženýr odkazovat na vědce nebo profesionálního inženýra, který má inženýrský titul a který navrhuje, vyvíjí a buduje audio nebo hudební technologie pracující v oborech, jako je akustické inženýrství, elektronické/elektrické inženýrství nebo (hudební) zpracování signálu. [5]
Scénografie je umělecký obor, který zahrnuje tvorbu scénických návrhů pro divadelní představení, filmy a televizní pořady. Scénograf vytváří scénu, která podporuje celkový umělecký záměr produkce.
Scénografie zahrnuje nejen návrh samotné scény, ale také světelný a zvukový design. Scénograf spolupracuje s režisérem, scénáristou a dalšími členy tvůrčího týmu, aby vytvořil vizuální prostředí, které doplňuje příběh a umocňuje zážitek diváků.
Při navrhování scény musí scénograf zohlednit řadu faktorů, jako je velikost a tvar jeviště, počet herců a požadavky na pohyb, styl představení a celkovou atmosféru, kterou chce inscenace navodit.
Scénograf může použít různé materiály a techniky, aby vytvořil požadovaný efekt. Mezi běžně používané materiály patří dřevo, kov, látka a plast. Scénograf může také použít malbu, osvětlení a projekce, aby vytvořil iluzi prostoru a atmosféry.
Scénografie je důležitou součástí každého divadelního představení. Pomáhá vytvořit svět, ve kterém se příběh odehrává, a může významně ovlivnit celkový zážitek diváků.
Proces scénografie
Proces scénografie obvykle začíná čtením scénáře nebo hry. Scénograf poté spolupracuje s režisérem, aby diskutoval o celkovém uměleckém záměru produkce.
Scénograf poté vytvoří náčrtky a modely scény. Tyto náčrtky a modely pomáhají scénografovi vizualizovat scénu a vyřešit případné technické problémy.
Po schválení náčrtků a modelů scénograf vytvoří výrobní výkresy. Tyto výkresy poskytují podrobné pokyny pro stavbu scény.
Scénograf také spolupracuje s osvětlovačem a zvukovým designérem, aby vytvořil celkový vizuální a zvukový zážitek produkce.
Scénografie v různých uměleckých formách
Scénografie se používá v různých uměleckých formách, včetně:
Divadlo: Scénografie je nezbytnou součástí divadelních představení. Pomáhá vytvořit svět, ve kterém se příběh odehrává, a může významně ovlivnit celkový zážitek diváků.
Film: Scénografie se používá ve filmech, aby vytvořila prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Scénograf spolupracuje s režisérem, kameramanem a dalšími členy tvůrčího týmu, aby vytvořil vizuální svět, který doplňuje příběh a umocňuje zážitek diváků.
Televize: Scénografie se používá v televizních pořadech, aby vytvořila prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Scénograf spolupracuje s režisérem, kameramanem a dalšími členy tvůrčího týmu, aby vytvořil vizuální svět, který doplňuje příběh a umocňuje zážitek diváků.
Scénografie je důležitým uměleckým oborem, který hraje klíčovou roli v divadelních představeních, filmech a televizních pořadech. Scénograf vytváří svět, ve kterém se příběh odehrává, a může významně ovlivnit celkový zážitek diváků.
Kontinent Kontinent je velká zeměpisná oblast. Kontinenty jsou obecně určeny spíše na základě konvencí než přísných kritérií. Kontinent může být samostatná pevnina nebo část velmi velké pevniny, jako je tomu v případě Asie nebo Evropy. Kvůli tomu se počet kontinentů liší; za kontinenty se běžně považuje až sedm nebo pouze čtyři zeměpisné oblasti. Většina anglicky mluvících zemí uznává sedm oblastí jako kontinenty. Seřazeny od největší po nejmenší rozlohu jsou to Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika, Antarktida, Evropa a Austrálie. Různé varianty s menším počtem kontinentů některé z těchto oblastí slučují; příklady tohoto jsou sloučení Severní a Jižní Ameriky do Ameriky, Asie a Evropy do Eurasie a Afriky, Asie a Evropy do Afro-Eurasie. Oceánské ostrovy jsou občas seskupeny s blízkým kontinentem, aby se veškerá světová země rozdělila do zeměpisných oblastí. Podle tohoto schématu je většina ostrovních zemí a území v Tichém oceánu seskupena společně s kontinentem Austrálie a tvoří tak zeměpisnou oblast Oceánie. V geologii je kontinent definován jako „jeden z hlavních zemských masivů, včetně pevniny a kontinentálního šelfu“. Geologické kontinenty odpovídají sedmi velkým oblastem kontinentální kůry, které se nacházejí na tektonických deskách, ale vylučují malé kontinentální fragmenty, jako je Madagaskar, které se obecně označují jako mikrokontinenty. Kontinentální kůra je známa pouze na Zemi. Myšlenka kontinentálního driftu získala uznání ve 20. století. Předpokládá, že současné kontinenty vznikly rozpadem superkontinentu (Pangea), který se vytvořil před stovkami milionů let.
Divadelní terminologie Akt: Část hry, která může být dále rozdělena na "scény". Také to, co herci dělají na jevišti. Ad-lib: Když herec improvizuje větu na jevišti. Odvozeno z ad libitum (latinsky). Ulička: Otevřený prostor mezi sedadly pro průchod. Alternant: viz záskok. Amfiteátr: Divadlo pod širým nebem s řadami sedadel stoupajícími v zakřivených řadách. Anděl: Jednotlivec nebo organizace, která poskytuje finanční podporu pro produkci. Proscénium: Přední část jeviště, nejblíže publiku; část jeviště před proscéniovým obloukem. Aparté: Věta pronesená hercem/herečkou přímo k publiku, neslyšitelná pro ostatní účinkující na jevišti. Asistent režiséra: Spolupracuje velmi úzce s režisérem a obsazením. Shromažďuje informace o produkci, pomáhá udržet produkci v souladu s režisérovou vizí a pomáhá vést zkoušky, pokud se režisér nemůže zúčastnit. Asistent vedoucího scény: Pomáhá vedoucímu scény s vším od páskování značení půdorysu až po zajištění, aby měl každý kopii scénáře. Také se starají o to, aby scéna měla potřebné rekvizity. Před zkouškou pomáhá asistent vedoucího scény vedoucímu scény s přípravou všeho potřebného. Na konci zkoušky asistent vedoucího scény společně s vedoucím scény zajistí uzamčení prostoru. Často se zkracuje na ASM. Casting: Činnost, při které herci/herečky vystupují před režisérem nebo castingovým ředitelem, aby získali role v produkci. Hlediště: Část divadla, která obsahuje sedadla pro publikum. Avantgarda: Experimentální nebo inovativní díla nebo lidé, odvozené z francouzštiny. Balkon: Vyvýšená část sezení v zadní části hlediště. Děkovačka: Na konci živého představení vyjdou herci a pokloní se, zatímco publikum tleská. Zaskakování: Když herec hraje v produkci více než jednu postavu. Většinou se to dělá z ekonomických důvodů, ale může se stát, že herec chce v představení převzít více než jednu roli. Záskok: Osoba, která se naučí roli určité postavy nebo postav. Pokud by účinkující, který je obsazen do těchto rolí, nemohl z jakéhokoli důvodu (např. nemoc, zranění atd.) hrát svou roli, záskok nastoupí a roli odehraje. Také známý jako alternant.
Tradiční africká náboženství
Tradiční víry a praktiky afrických národů jsou velmi rozmanité a zahrnují různá etnická náboženství. Tato tradice je obecně ústní, nikoliv písemná, a předává se z generace na generaci prostřednictvím lidových pohádek, písní a festivalů. Zahrnuje víru v duchy a vyšší a nižší bohy, někdy včetně nejvyšší bytosti, jakož i uctívání mrtvých a používání magie a tradiční africké medicíny. Většinu náboženství lze popsat jako animistickou s různými polyteistickými a panteistickými aspekty. Úloha lidstva je obecně vnímána jako harmonizace přírody s nadpřirozenem.
Charakteristiky
Ústní tradice: Náboženské učení se předává ústně prostřednictvím příběhů, písní a rituálů.
Animismus: Víra v duchy, kteří sídlí v přírodních objektech, zvířatech a předcích.
Polyteismus: Víra v mnoho bohů, kteří mají různé role a odpovědnosti.
Pantheismus: Víra v božství, které se projevuje ve všech aspektech přírody.
Vztahy s předky: Úcta a uctívání zemřelých předků, kteří jsou považováni za průvodce a ochránce.
Magie a tradiční medicína: Používání magických rituálů a bylinných léků k léčbě nemocí a řešení problémů.
Hlavní víry
Stvoření: Většina afrických náboženství věří, že svět byl stvořen nejvyšší bytostí nebo skupinou bohů.
Duchové: Duchové jsou všudypřítomní a mohou ovlivňovat životy lidí pozitivním i negativním způsobem.
Bohové: Bohové jsou mocné bytosti, které ovládají různé aspekty života, jako je válka, plodnost a zdraví.
Předkové: Předkové jsou duchové zemřelých příbuzných, kteří mohou poskytovat vedení a ochranu.
Magie: Magie je mocná síla, která může být použita pro dobro nebo zlo.
Tradiční medicína: Tradiční africká medicína využívá byliny, rituály a duchovní síly k léčbě nemocí a poranění.
Praktiky
Obřady a rituály: Náboženské obřady a rituály jsou důležitou součástí afrických náboženství a slouží k oslavě bohů, předků a důležitých událostí.
Oběti: Oběti zvířat nebo jiných předmětů se často provádějí, aby se ukázala úcta bohům a předkům.
Modlitby: Modlitby se používají ke komunikaci s bohy a předky a k prosbě o jejich pomoc.
Věštění: Věštění se používá k předpovídání budoucnosti a k hledání vedení od bohů a předků.
Poutě: Poutě k posvátným místům jsou běžné v afrických náboženstvích a slouží k hledání duchovního osvícení a ochrany.
Moderní africká náboženství
Tradiční africká náboženství se nadále praktikují v mnoha částech Afriky, ale jsou také ovlivněna moderními faktory, jako je globalizace, křesťanství a islám. Vznikly také nová africká náboženství, která kombinují prvky tradičních náboženství s moderními myšlenkami.
Bouvetův ostrov (norsky Bouvetøya) je ostrov a závislé území Norska, které je prohlášeno za neobydlenou chráněnou přírodní rezervaci. Jedná se o subantarktický vulkanický ostrov, který se nachází v jižním Atlantském oceánu na jižním konci Středoatlantického hřbetu a je nejodlehlejším ostrovem na světě. Není součástí jižního regionu, na který se vztahuje Antarktická smlouva. Ostrov leží 1700 km severně od pobřeží princezny Astridy v Zemi královny Maud v Antarktidě, 1900 km východně od Jižních Sandwichových ostrovů, 1845 km jižně od ostrova Gough a 2600 km jihozápadně od pobřeží Jižní Afriky. Má rozlohu 49 km², z čehož 93 % pokrývá ledovec. Středem ostrova je ledový kráter neaktivní sopky. Podél pobřeží leží několik ostrůvků a jeden menší ostrov, Larsøya. Nyrøysa, která vznikla sesuvem hornin na konci 50. let 20. století, je jediným snadno přístupným místem pro přistání a nachází se zde meteorologická stanice. Ostrov poprvé spatřil 1. ledna 1739 Francouz Jean-Baptiste Charles Bouvet de Lozier během francouzské průzkumné mise v jižním Atlantiku s loděmi Aigle a Marie. Na ostrov však nevystoupili. Souřadnice ostrova špatně označil a ten nebyl znovu spatřen až do roku 1808, kdy ho objevil britský velrybář James Lindsay a pojmenoval ho Lindsay Island. První, kdo tvrdil, že na ostrov vystoupil, byl americký námořník Benjamin Morrell, toto tvrzení je však sporné. V roce 1825 si ostrov nárokoval pro britskou korunu George Norris, který ho pojmenoval Liverpool Island. Také uvedl, že v jeho blízkosti spatřil další ostrov, který nazval Thompson Island, později se však ukázalo, že jde o ostrov fantomatický. V roce 1927 přistála na ostrově první expedice Norvegia a nárokovala ho pro Norsko. V té době dostal ostrov svůj současný název Bouvetův ostrov ("Bouvetøya" v norštině). V roce 1930 byl po vyřešení sporu s Velkou Británií o nárokovaná práva prohlášen za norské závislé území. V roce 1971 byl označen za přírodní rezervaci.
Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha je britské zámořské území nacházející se v jižním Atlantiku, které tvoří ostrov Svatá Helena, Ascension a souostroví Tristan da Cunha (včetně ostrova Gough). Až do 1. září 2009 se nazývalo Svatá Helena a závislá území, kdy vstoupila v platnost nová ústava, která dala třem ostrovům stejný status tří území, seskupených pod korunou. Geografie Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha se nacházejí v jižním Atlantiku, přibližně 2 400 km od pobřeží Afriky. Ostrovy jsou sopečného původu a mají hornatý terén. Nejvyšším bodem je hora Diana's Peak na Svaté Heleně s výškou 2 062 m. Klima Podnebí na ostrovech je tropické oceánské, s mírnými teplotami po celý rok. Průměrná teplota na Svaté Heleně se pohybuje kolem 22 °C, zatímco na Ascensionu a Tristanu da Cunha je o něco nižší. Srážky jsou na ostrovech rozloženy nerovnoměrně, přičemž většina srážek spadne během letních měsíců (od listopadu do dubna). Historie Ostrov Svatá Helena byl objeven portugalským mořeplavcem João da Novem v roce 1502. V roce 1657 se ostrov stal britskou kolonií a sloužil jako zastávka pro lodě plující do Indie. V roce 1815 byl na ostrov vyhoštěn Napoleon Bonaparte, který zde strávil šest let až do své smrti v roce 1821. Ascension byl objeven v roce 1501 portugalským mořeplavcem João da Nova a stal se britskou kolonií v roce 1815. Ostrov sloužil jako námořní základna a stanice pro doplňování zásob pro lodě plující do Kapského Města. Tristan da Cunha byl objeven v roce 1506 portugalským mořeplavcem Tristão da Cunha, ale až v roce 1816 byl trvale osídlen Brity. Souostroví se stalo britskou kolonií v roce 1890. Správa Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha jsou britská zámořská území, která jsou spravována britskou vládou prostřednictvím guvernéra. Každý ostrov má své vlastní místní zastupitelstvo, které je zodpovědné za místní záležitosti. Ekonomika Ekonomika Svaté Heleny, Ascensionu a Tristanu da Cunha je založena především na cestovním ruchu, rybolovu a zemědělství. Ostrovy jsou také domovem několika vojenských základen, které přispívají k místní ekonomice. Obyvatelstvo Podle odhadu z roku 2016 mělo Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha dohromady 5 633 obyvatel. Většina obyvatel žije na Svaté Heleně, zatímco Ascension a Tristan da Cunha mají mnohem menší počet obyvatel. Kultura Kultura Svaté Heleny, Ascensionu a Tristanu da Cunha je směsicí britských, afrických a asijských vlivů. Na ostrovech se mluví anglicky, ale existují také místní dialekty, které se vyvinuly v průběhu staletí. Hudba, tanec a umění ostrovů jsou také jedinečnou směsicí různých kultur.
Islám v Africe Islám je v Africe druhým nejrozšířenějším náboženstvím po křesťanství. Afrika byla prvním kontinentem, kam se islám rozšířil z jihozápadní Asie, a to na počátku 7. století našeho letopočtu. Téměř třetina světové muslimské populace žije v Africe. Muslimové překročili dnešní Džibutsko a Somálsko, aby hledali útočiště v dnešní Eritreji a Etiopii během hidžry („stěhování“) do křesťanského království Aksum. Podobně jako drtivá většina (90 %) muslimů na světě jsou i většina muslimů v Africe sunnitští muslimové; složitost islámu v Africe se odráží v různých myšlenkových školách, tradicích a hlasech v mnoha afrických zemích. Mnoho afrických etnik, zejména v severní, západní a východní Africe, považuje islám za své tradiční náboženství. Praxe islámu na kontinentu není statická a neustále ji přetvářejí převládající sociální, ekonomické a politické podmínky. Obecně se islám v Africe často přizpůsoboval africkým kulturním kontextům a systémům víry, čímž vytvořil vlastní africké ortodoxie. V roce 2002 bylo odhadováno, že muslimové tvoří 40 % populace Afriky, což je podíl, který se mezitím mírně snížil kvůli vysoké porodnosti v převážně křesťanské subsaharské Africe. Islám je hlavním náboženstvím severní Afriky, Afrického rohu, Sahelu, svahilského pobřeží a západní Afriky, s menšinovými imigrantskými populacemi v jižní Africe.
Réunion Réunion je zámořský departement a region Francie, který se nachází v Indickém oceánu. Je součástí souostroví Maskarény a leží přibližně 679 km východně od Madagaskaru a 175 km jihozápadně od Mauricia. K lednu 2024 měl Réunion 885 700 obyvatel. Hlavním a největším městem je Saint-Denis. Réunion byla neobydlená, dokud se zde v 17. století neusídlili francouzští přistěhovalci a kolonisté. Díky tropickému podnebí se zde rozvinulo plantážní hospodářství zaměřené především na cukr. Jako polní dělníci byli dovezeni otroci z východní Afriky, později jako smluvní dělníci Malajci, Vietnamci, Číňané a Indové. V současné době tvoří největší část populace lidé smíšeného původu, přičemž převládajícím jazykem je kreolština z Réunionu, i když jediným úředním jazykem zůstává francouzština. Od roku 1946 je Réunion spravována jako francouzský region a má tedy podobný status jako její protějšky v metropolitní Francii. V důsledku toho je Réunion jedním z nejvzdálenějších regionů Evropské unie a součástí eurozóny. Spolu s francouzským zámořským departementem Mayotte je jednou ze dvou eurozón v jižní polokouli. Díky své strategické poloze si Francie na Réunionu udržuje silnou vojenskou přítomnost. Geografie Réunion je sopečného původu a má rozlohu 2 511 km². Ostrov je hornatý, přičemž nejvyšší vrchol, Piton des Neiges, dosahuje výšky 3 070 m. Na ostrově se nachází několik aktivních sopek, včetně Piton de la Fournaise, která je jednou z nejaktivnějších sopek na světě. Réunion má tropické podnebí s dvěma hlavními obdobími: deštivým obdobím od prosince do dubna a suchým obdobím od května do listopadu. Průměrná teplota se pohybuje kolem 25 °C po celý rok. Obyvatelstvo K lednu 2024 měla Réunion 885 700 obyvatel. Přibližně 70 % populace má smíšený původ, přičemž největší skupiny tvoří Evropané, Afričané, Indové a Číňané. Úředním jazykem Réunionu je francouzština, ale převládajícím jazykem je kreolština z Réunionu, kterou mluví více než 90 % populace. Ekonomika Ekonomika Réunionu je založena především na cestovním ruchu, zemědělství a rybolovu. Hlavními zemědělskými produkty jsou cukrová třtina, banány a vanilka. Réunion je také významným producentem rumu. Ostrov má strategickou polohu v Indickém oceánu a slouží jako námořní základna pro francouzské námořnictvo. Francie si na Réunionu udržuje také silnou vojenskou přítomnost. Kultura Kultura Réunionu je směsicí francouzských, afrických, indických a čínských vlivů. Ostrov je známý svou hudbou, tancem a kuchyní. Réunion má bohatou hudební tradici, která zahrnuje různé styly, jako je maloya, séga a zouk. Maloya je tradiční styl hudby a tance, který má původ v afrických otrocích. Kulinářská scéna Réunionu je známá svou směsicí chutí a vůní. Mezi typická jídla patří kari, biryani a rougail. Turismus Réunion je oblíbeným turistickým cílem díky svým krásným plážím, deštným pralesům a sopečným krajinám. Ostrov nabízí širokou škálu aktivit, jako je pěší turistika, plavání, potápění a rybaření. Doprava Réunion má mezinárodní letiště, které spojuje ostrov s Francií, dalšími zeměmi Indického oceánu a Afrikou. Na ostrově je také síť silnic a veřejné dopravy.