Dohoda mezi Spojenými státy americkými, Mexikem a Kanadou Dohoda mezi Spojenými státy americkými, Mexikem a Kanadou (USMCA) je dohoda o volném obchodu mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou. Nahradila Dohodu o volném obchodu v Severní Americe (NAFTA), která byla zavedena v roce 1994, a někdy se jí říká „NAFTA 2.0“ nebo „Nová NAFTA“, protože z velké části zachovává nebo aktualizuje ustanovení svého předchůdce. USMCA vytvořila jednu z největších zón volného obchodu na světě s populací více než 510 milionů lidí a ekonomikou ve výši 30,997 bilionu dolarů v nominálním HDP – téměř 30 procent světové ekonomiky. USMCA byla výsledkem jednání mezi členskými státy NAFTA, která začala v roce 2017; charakterizovaná jako „bouřlivá“ se soustředila především na „export aut, cla na ocel a hliník a trhy s mléčnými výrobky, vejci a drůbeží“. Všechny strany dosáhly formální dohody 1. října 2018 a americký prezident Donald Trump navrhl USMCA během summitu G20 v následujícím měsíci, kde ji podepsal on sám, mexický prezident Enrique Peña Nieto a kanadský premiér Justin Trudeau. Revidovaná verze odrážející další konzultace byla podepsána 10. prosince 2019 a ratifikována všemi třemi zeměmi, přičemž Kanada byla poslední, která ji ratifikovala 13. března 2020. Po oznámení všech tří vlád, že ustanovení jsou připravena k vnitrostátní implementaci, dohoda vstoupila v platnost 1. července 2020. USMCA je především modernizací NAFTA, a to s ohledem na duševní vlastnictví a digitální obchod, a přejímá jazyk z Komplexní a progresivní dohody o transpacifickém partnerství (CPTPP), jejímiž signatáři jsou Kanada a Mexiko. Mezi klíčové změny oproti jejímu předchůdci patří zvýšené environmentální a pracovní předpisy; větší pobídky pro výrobu automobilů v USA (s kvótami pro kanadskou a mexickou výrobu automobilů); větší přístup na kanadský trh s mléčnými výrobky; a zvýšený bezcelní limit pro Kanaďany, kteří nakupují americké zboží online.
Právo vlastnit majetek Právo vlastnit majetek (srov. vlastnictví) je často klasifikováno jako lidské právo fyzických osob ve vztahu k jejich majetku. Všeobecné uznání práva na soukromý majetek je méně časté a je obvykle silně omezeno, pokud je majetek ve vlastnictví právnických osob (tj. společností) a je využíván k výrobě spíše než ke spotřebě. Čtvrtý dodatek ústavy Spojených států je považován za významný precedens pro právní ochranu individuálních vlastnických práv. Právo vlastnit majetek je uvedeno v článku 17 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, ale není uznáno v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech z roku 1966 ani v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966. Evropská úmluva o lidských právech z roku 1950 uznává právo fyzické nebo právnické osoby na "nerušené užívání svého majetku", s výhradou "obecného zájmu nebo zajištění placení daní". Teoretické rozdíly Práva na nárok a svobody Práva na nárok opravňují držitele k tomu, aby od někoho něco požadoval, například právo na život nebo právo na spravedlivý proces. Svobody naopak držiteli umožňují něco dělat nebo nedělat bez zásahu někoho jiného, například svoboda projevu nebo svoboda náboženství. Individuální a skupinová práva Individuální práva patří jednotlivcům, zatímco skupinová práva patří skupinám lidí, například právo na shromažďování nebo právo na kolektivní vyjednávání. Přirozená práva a právní práva Přirozená práva jsou práva, která jsou považována za inherentní všem lidem, bez ohledu na zákony nebo vládní předpisy. Právní práva jsou práva, která jsou vytvořena a vymáhána zákony nebo vládními předpisy. Negativní a pozitivní práva Negativní práva chrání jednotlivce před zásahy ze strany jiných, například právo na život nebo právo na soukromí. Pozitivní práva vyžadují, aby vláda nebo jiné instituce jednaly určitým způsobem, například právo na vzdělání nebo právo na zdravotní péči. Lidská práva Lidská práva jsou práva, která jsou považována za základní pro lidskou důstojnost a která by měla být všem lidem dostupná bez ohledu na jejich rasu, pohlaví, národnost, náboženství nebo jakoukoli jinou charakteristiku. Občanská a politická práva Občanská a politická práva jsou práva, která chrání jednotlivce před zásahy ze strany vlády a umožňují jim účastnit se politického procesu, například právo na svobodu projevu, právo na shromažďování a právo volit. Hospodářská, sociální a kulturní práva Hospodářská, sociální a kulturní práva jsou práva, která zajišťují jednotlivci přístup ke základním potřebám, jako je jídlo, přístřeší a vzdělání, například právo na práci, právo na bydlení a právo na vzdělání. Tři generace práv Tři generace práv jsou kategorií lidských práv, která byla navržena českým právníkem Karlem Vasakem. První generace práv zahrnuje občanská a politická práva, druhá generace zahrnuje hospodářská, sociální a kulturní práva a třetí generace zahrnuje práva na rozvoj, mír a životní prostředí. Práva podle příjemce Obviněný Obviněný má právo na spravedlivý proces, včetně práva na právního zástupce, práva proti sebeobviňování a práva na soud bez zbytečného odkladu. Zvířata Zvířata nemají žádná práva v tradičním smyslu, ale existují zákony, které chrání zvířata před týráním a zanedbáváním. Děti Děti mají právo na ochranu před zneužíváním, zanedbáváním a vykořisťováním, jakož i právo na vzdělání a zdravotní péči. Spotřebitelé Spotřebitelé mají právo na bezpečné a kvalitní výrobky a služby, jakož i právo na informace o produktech a službách, které kupují. Věřitelé Věřitelé mají právo na splacení svých dluhů, jakož i právo na informace o finanční situaci dlužníků. Hluší Hluší mají právo na přístup k tlumočení a dalším službám, které jim umožňují plně se účastnit společnosti. Znevýhodnění Znevýhodnění mají právo na přístup k zaměstnání, bydlení a dalším službám, které jim umožňují žít plnohodnotný a nezávislý život. Senioři Senioři mají právo na důstojné zacházení, zdravotní péči a finanční zabezpečení. Zemědělci Zemědělci mají právo na spravedlivé ceny za své produkty, jakož i právo na přístup k půdě, vodě a dalším zdrojům, které potřebují k pěstování plodin. Plody Plody mají právo na život a právo na ochranu před poškozením. Lidé Lidé mají právo na život, svobodu a bezpečnost, jakož i právo na vzdělání, zdravotní péči a další základní potřeby. Domorodci Domorodci mají právo na ochranu své kultury, jazyka a tradičních území. Intersexuální Intersexuální osoby mají právo na ochranu před diskriminací a právo na tělesnou integritu. Králové Králové mají právo na vládnutí nad svými královstvími, jakož i právo na úctu a poslušnost svých poddaných. LGBT LGBT osoby mají právo na ochranu před diskriminací a právo na stejná práva jako heterosexuální osoby. Transgender Transgender osoby mají právo na ochranu před diskriminací a právo na právní uznání jejich genderové identity. Muži Muži mají právo na ochranu před diskriminací a právo na stejná práva jako ženy. Menšiny Menšiny mají právo na ochranu před diskriminací a právo na zachování své kultury a jazyka. Rodiče Rodiče mají právo vychovávat své děti, jakož i právo na přístup ke vzdělávání a zdravotní péči pro své děti. Otcové Otcové mají právo na uznání jejich role rodičů a právo na přístup ke svým dětem. Matky Matky mají právo na ochranu před diskriminací a právo na přístup k zdravotní péči a dalším službám, které potřebují pro péči o své děti. Pacienti Pacienti mají právo na kvalitní zdravotní péči, jakož i právo na informace o svém zdravotním stavu a právo na svobodnou volbu lékařské péče. Sedláci Sedláci mají právo na spravedlivé ceny za své produkty, jakož i právo na přístup k půdě, vodě a dalším zdrojům, které potřebují k pěstování plodin. Rostliny Rostliny nemají žádná práva v tradičním smyslu, ale existují zákony, které chrání rostliny před poškozením a zničením. Vězni Vězni mají právo na spravedlivé zacházení, zdravotní péči a přístup ke vzdělávání a dalším službám, které jim umožňují se rehabilitovat a vrátit se do společnosti. Roboti Roboti nemají žádná práva v tradičním smyslu, ale někteří lidé tvrdí, že by měli mít práva, která chrání jejich autonomii a integritu. Státy Státy mají právo na suverenitu, jakož i právo na územní celistvost a politickou nezávislost. Studenti Studenti mají právo na kvalitní vzdělání, jakož i právo na přístup k vzdělávacím zdrojům a právo na svobodu projevu a shromažďování. Oběti Oběti trestných činů mají právo na spravedlnost, jakož i právo na informace o trestním řízení a právo na odškodnění. Ženy Ženy mají právo na ochranu před diskriminací a právo na stejná práva jako muži. Pracovníci Pracovníci mají právo na spravedlivé mzdy a pracovní podmínky, jakož i právo na odborové sdružování a kolektivní vyjednávání. Mládež Mládež má právo na ochranu před vykořisťováním a právo na přístup ke vzdělávání, zdravotní péči a dalším službám, které jim umožňují dosáhnout svého plného potenciálu. Jiné skupiny práv Právo na shromažďování Právo na shromažďování umožňuje lidem pokojně se shromažďovat, aby vyjádřili své názory nebo požadovali změnu. Právo na sdružování Právo na sdružování umožňuje lidem vytvářet a připojovat se k organizacím, aby hájili své zájmy nebo prosazovali své cíle. Právo na azyl Právo na azyl umožňuje lidem, kteří jsou pronásledováni ve své domovské zemi, hledat ochranu v jiné zemi. Občanské svobody Občanské svobody jsou práva, která chrání jednotlivce před zásahy ze strany vlády, jako je právo na svobodu projevu, právo na svobodu tisku a právo na svobodu náboženství. Digitální práva Digitální práva jsou práva, která chrání jednotlivce v digitálním věku, jako je právo na soukromí, právo na přístup k informacím a právo na svobodu projevu online. Právo na spravedlivý proces Právo na spravedlivý proces zaručuje osobám obviněným z trestného činu právo na řádný proces, včetně práva na právního zástupce, práva proti sebeobviňování a práva na soud bez zbytečného odkladu. Právo na jídlo Právo na jídlo zaručuje osobám přístup k dostatečnému množství výživného jídla, aby si mohly udržet své zdraví a pohodu. Právo na svobodný pohyb Právo na svobodný pohyb umožňuje osobám cestovat a žít kdekoli v rámci své země nebo do zahraničí. Právo na zdraví Právo na zdraví zaručuje osobám přístup k zdravotní péči, včetně preventivní péče, léčby a rehabilitace. Právo na bydlení Právo na bydlení zaručuje osobám přístup k bezpečnému, dostupnému a adekvátnímu bydlení. Jazyková práva Jazyková práva zaručují osobám právo používat svůj vlastní jazyk ve všech aspektech svého života, včetně vzdělávání, soudů a veřejné správy. Právo na pohyb Právo na pohyb umožňuje osobám cestovat a žít kdekoli v rámci své země nebo do zahraničí. Právo na vlastnictví Právo na vlastnictví umožňuje osobám vlastnit a kontrolovat majetek, včetně nemovitostí, osobního majetku a duševního vlastnictví. Právo na opravu Právo na opravu umožňuje osobám napravit porušení svých práv, včetně práva na odškodnění, náhradu škody a restituci. Právo na reprodukci Právo na reprodukci umožňuje osobám mít děti a rozhodovat o svém reprodukčním zdraví, včetně práva na antikoncepci a potrat. Právo na odpočinek a volný čas Právo na odpočinek a volný čas zaručuje osobám právo na přiměřený odpočinek, včetně práva na dovolenou a práva na odpočinek po práci. Právo na sebeobranu Právo na sebeobranu umožňuje osobám použít přiměřenou sílu k ochraně sebe nebo druhých před bezprostředním nebezpečím. Právo na sebeurčení národů Právo na sebeurčení národů umožňuje národům svobodně určovat svůj politický status a svobodně usilovat o svůj ekonomický, sociální a kulturní rozvoj. Právo na sexualitu Právo na sexualitu umožňuje osobám svobodně vyjadřovat svou sexualitu, včetně práva na soukromý život, práva na nediskriminaci a práva na sexuální zdraví. Právo na svobodu projevu Právo na svobodu projevu umožňuje osobám vyjadřovat své názory bez obav z odvety nebo cenzury. Právo na vodu a sanitační zařízení Právo na vodu a sanitační zařízení zaručuje osobám přístup k bezpečné, dostupné a přijatelné vodě a sanitačním zařízením.
Západní vliv Západní vliv, také známý jako occidentalizace nebo evropstizace, je proces, kdy společnosti přijímají to, co je obecně považováno za západní kulturu, v oblastech jako průmysl, technologie, věda, vzdělávání, politika, ekonomika, životní styl, právo, normy, zvyky, tradice, hodnoty, mentalita, vnímání, strava, odívání, jazyk, systém psaní, náboženství a filozofie. Během kolonialismu často zahrnoval šíření křesťanství. Západní vliv byl v posledních několika stoletích rostoucím trendem po celém světě. Někteří myslitelé předpokládají, že západní vliv je ekvivalentem modernizace, což je myšlenkový směr, který je často diskutován. Celkový proces západního vlivu je často oboustranný, protože západní vlivy a zájmy jsou spojeny s částmi ovlivněné společnosti, přinejmenším s cílem stát se západnější společností a dosáhnout západního života nebo některých jeho aspektů. Západní společnosti jsou však samy ovlivněny tímto procesem a interakcí s nezápadoevropskými skupinami. Kořeny západního vlivu sahají až do starověkého Řecka. Později Římská říše převzala první proces západního vlivu, protože byla silně ovlivněna Řeckem a vytvořila novou kulturu založenou na principech a hodnotách starověké řecké společnosti. Římané přišli s kulturou, která se vyvinula v novou západní identitu založenou na řecko-římské společnosti. Západní vliv lze také srovnat s akulturací a enkulturací. Akulturace je „proces kulturní a psychologické změny, ke které dochází v důsledku kontaktu mezi kulturními skupinami a jejich jednotlivými členy.“ Po kontaktu jsou zřejmé změny v kulturních vzorcích v jedné nebo obou kulturách. Specificky pro západní vliv a nezápadoevropskou kulturu mají zahraniční společnosti tendenci přijímat změny ve svých sociálních systémech ve vztahu k západní ideologii, životnímu stylu a fyzickému vzhledu spolu s mnoha dalšími aspekty. Změny v kulturních vzorcích lze pozorovat, jak komunita přijímá západní zvyky a charakteristiky – jinými slovy, stává se západní. Fenomén západního vlivu nenásleduje žádný konkrétní vzor napříč společnostmi, protože míra přizpůsobení a splynutí se západními zvyky se bude lišit v různých komunitách. Konkrétně se může lišit rozsah, do jaké ovládání, ničení, odpor, přežití, přizpůsobení nebo modifikace ovlivňují původní kulturu po mezirasovém kontaktu.
Pět očí Úvod Pět očí (FVEY) je zpravodajská aliance anglosaských zemí, kterou tvoří Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Spojené království a Spojené státy americké. Tyto země jsou signatáři mnohostranné smlouvy UK-USA Agreement, která upravuje vzájemnou spolupráci v oblasti zpravodajských informací. Neformálně se termínem Pět očí označuje také skupina zpravodajských agentur těchto zemí. Historie Počátky Pěti očí sahají k neformálním tajným schůzkám během druhé světové války mezi britskými a americkými luštiči kódů, které začaly ještě před oficiálním vstupem USA do války. Následovala Atlantická charta spojenců z roku 1941, která stanovila jejich vizi poválečného světa. Kanadský akademik Srdjan Vucetic tvrdí, že aliance vznikla z projevu Winstona Churchilla o železné oponě v roce 1946, který varoval před otevřeným konfliktem se sovětským blokem, pokud se angloamerické demokracie nenaučí spolupracovat: "Ani jisté zabránění válce, ani nepřetržitý růst světové organizace nebudou dosaženy bez toho, co jsem nazval bratrským spojením anglicky mluvících národů. To znamená zvláštní vztah mezi Britským společenstvím národů a říší a Spojenými státy... pokračování úzkého vztahu mezi našimi vojenskými poradci, vedoucího ke společnému studiu potenciálních nebezpečí..." Poválečný vývoj S prohlubováním studené války se dohoda o sdílení zpravodajských informací zformalizovala v 60. letech v rámci monitorovacího systému ECHELON. Ten byl původně vyvinut FVEY k monitorování komunikace bývalého Sovětského svazu a východního bloku, nyní se však používá k monitorování komunikace po celém světě. Koncem 90. let byla existence systému ECHELON zveřejněna, což vyvolalo velkou debatu v Evropském parlamentu a v menší míře také v Kongresu Spojených států a britském parlamentu. FVEY dále rozšířila své monitorovací schopnosti v průběhu "války proti terorismu", kdy byl kladen velký důraz na monitorování celosvětové sítě. Kontroverze Bývalý zaměstnanec NSA Edward Snowden popsal Pět očí jako "nadnárodní zpravodajskou organizaci, která se nezodpovídá známým zákonům svých vlastních zemí". Dokumenty, které Snowden zveřejnil v roce 2013, odhalily, že FVEY špehuje své vlastní občany a sdílí s nimi shromážděné informace, ačkoli země FVEY tvrdí, že se tak dělo legálně. Bylo tvrzeno, že země FVEY sdílejí zpravodajské informace, aby obešly domácí zákony, ale pouze jeden soudní případ v Kanadě zjistil, že některá země FVEY porušila domácí zákony při sdílení zpravodajských informací s partnerem FVEY. Současnost Navzdory pokračujícím kontroverzím ohledně jejích metod zůstává vztah Pěti očí jednou z nejkomplexnějších známých špionážních aliancí v lidské historii. Protože zpracovávané zpravodajské informace jsou získávány z více zdrojů, sdílené zpravodajské informace se neomezují pouze na signálové zpravodajství (SIGINT), ale často zahrnují také obranné zpravodajství, lidské zpravodajství (HUMINT) a geoprostorové zpravodajství (GEOINT).
Latinoamérica
"Latinoamérica" je píseň portorické alternativní hip hopové kapely Calle 13. Byla vydána 27. září 2011 jako pátý singl z jejich čtvrtého studiového alba Entren Los Que Quieran (2010). Napsali ji a produkovali Rafael Arcaute a Calle 13 a obsahuje další vokály od dalších latinskoamerických nahrávacích umělců. Mezi tyto umělce patří Peruánka Susana Baca, Kolumbijka Totó la Momposina a Brazilka Maria Rita. Píseň získala cenu za nahrávku roku a píseň roku na latinských cenách Grammy v roce 2011.
Píseň je důležitá v tom, že se dotýká mnoha základních historických, sociálních a politických témat přítomných v celé Latinské Americe.
Historický kontext
Píseň odkazuje na řadu historických událostí a osobností, které ovlivnily Latinskou Ameriku. Například:
Kryštof Kolumbus: Španělský průzkumník, který v roce 1492 "objevil" Ameriku. Jeho příjezd vedl k dobytí a kolonizaci kontinentu Evropany.
Španělské dobytí: Španělé dobyli a kolonizovali velkou část Latinské Ameriky v 16. a 17. století. Jejich vláda byla často brutální a vykořisťovatelská.
Latinskoamerické války za nezávislost: V 19. století získaly země Latinské Ameriky nezávislost na Španělsku. Boj za nezávislost byl dlouhý a krvavý a vedl ke vzniku nových národů.
Spojené státy americké: Spojené státy americké měly v průběhu let významný vliv na Latinskou Ameriku. Často zasahovali do záležitostí regionu a podporovali diktátory a jiné autoritářské režimy.
Sociální a politické problémy
Píseň také pojednává o řadě sociálních a politických problémů, kterým Latinská Amerika čelí, například:
Chudoba: Latinská Amerika je jedním z nejchudších regionů světa. Miliony lidí žijí v chudobě a nemají přístup k základním potřebám, jako je jídlo, voda a přístřeší.
Nerovnost: V Latinské Americe je velká propast mezi bohatými a chudými. Malá skupina lidí vlastní většinu bohatství, zatímco většina obyvatelstva žije v chudobě.
Násilí: Latinská Amerika je jedním z nejnebezpečnějších regionů světa. Kriminalita je rozšířená a mnoho lidí žije ve strachu o svůj život.
Korupce: Korupce je v Latinské Americe rozšířená. Často se stává, že politici a další úředníci využívají své postavení k vlastnímu obohacení.
Naděje a optimismus
Navzdory výzvám, kterým Latinská Amerika čelí, píseň končí na optimistické notě. Vyjadřuje naději, že se lidé v regionu dokáží spojit a vybudovat lepší budoucnost. Píseň končí výzvou: "Jsem z Latinské Ameriky, a jsem hrdý na to, že jsem z Latinské Ameriky."
Ocenění
Píseň "Latinoamérica" získala řadu ocenění, včetně:
Cena Grammy za nahrávku roku (2011)
Cena Grammy za píseň roku (2011)
Cena Latin Grammy za píseň roku (2011)
Cena Latin Grammy za nahrávku roku (2011)
Píseň se stala hymnou pro mnoho lidí v Latinské Americe a je oslavou bohaté historie, kultury a lidí regionu.
Fórum pro pokrok a integraci Jižní Ameriky
Fórum pro pokrok a integraci Jižní Ameriky (španělsky: Foro para el Progreso e integración de América del Sur, PROSUR; portugalsky: Fórum para o Progresso e Desenvolvimento da América do Sul, PROSUL, holandsky: Forum voor de vooruitgang en integratie van Zuid-Amerika, FVIZA) je iniciativa Sebastiána Piñery a Ivána Duqueho, jejímž cílem je vytvořit integrační orgán, který nahradí Unii jihoamerických národů. Podle kolumbijského prezidenta, který tuto iniciativu oznámil 14. ledna 2019, by PROSUR měl být „koordinací jihoamerických veřejných politik na obranu demokracie, nezávislosti moci, tržní ekonomiky, sociální agendy s udržitelností a řádnou aplikací“. [3] 18. února 2019 prezident Chile Sebastián Piñera řekl, že „toto nové fórum bude otevřeno všem jihoamerickým zemím, které splňují dva požadavky: plnou platnost právního státu a plné respektování svobod a lidských práv“. [4] Byl charakterizován jako pravicová reakce na levicový UNASUR. [5] [6] 3. dubna 2022 nový prezident Chile Gabriel Boric oznámil, že země pozastavuje svou účast v alianci. [7] [8] V roce 2022 se k alianci připojil Surinam. [9]
Členské státy
Argentina
Brazílie
Chile (pozastavená účast)
Kolumbie
Ekvádor
Guyana
Paraguay
Peru
Surinam
Pozorovatelé
Bolívie
Vedení
Prezident pro tempore: Santiago Peña
Založení
Deklarace ze Santiaga
22. března 2019 [2]
Sídlo
Rotační: v současnosti Asunción, Paraguay
Úřední jazyky
Portugalština
Španělština
Angličtina
Holandština
Demonymum
Jihoameričan
Typ
Mezinárodní organizace
Členství
9 členů [1]
Cíle
Podle Santiagské deklarace jsou cíle PROSUR následující:
Posílit integraci a spolupráci mezi členskými státy
Podporovat demokracii, lidská práva a právní stát
Podporovat hospodářský růst a udržitelný rozvoj
Koordinovat regionální politiky v oblasti bezpečnosti, obrany, infrastruktury a sociálních otázek
Propagovat jihoamerické hodnoty a zájmy na mezinárodní scéně
Historie
PROSUR byl založen na základě Deklarace ze Santiaga, která byla podepsána 22. března 2019 v Santiagu de Chile. Deklarace stanovila cíle a principy organizace a ustanovila rotační předsednictví, které se bude každých šest měsíců střídat mezi členskými státy.
Prvním prezidentem pro tempore byl Sebastián Piñera. V červenci 2019 jej nahradil Iván Duque.
Kontroverze
PROSUR byl kritizován některými za to, že je příliš ideologický a že vylučuje levicové vlády. Bylo také kritizováno za nedostatek jasných cílů a za to, že je duplicitní s jinými regionálními organizacemi.
Budoucnost
Budoucnost PROSUR je nejistá. Někteří analytici se domnívají, že organizace má potenciál stát se důležitým hráčem v regionální integraci, zatímco jiní se domnívají, že bude mít potíže s získáním významného vlivu.
America Latina (film)
Režie: Damiano D'Innocenzo, Fabio D'Innocenzo
Scénář: Damiano D'Innocenzo, Fabio D'Innocenzo
Produkce: Lorenzo Mieli
Kamera: Paolo Carnera
Střih: Walter Fasano
Hudba: Verdena
Hrají: Elio Germano
Premiéra: 9. září 2021 (Benátský filmový festival)
Země původu: Itálie
Jazyk: Italština
Synopse:
"America Latina" je italský thriller z roku 2021, který režírovali Damiano a Fabio D'Innocenzo. Film byl vybrán do hlavní soutěže o Zlatého lva na 78. Benátském filmovém festivalu.
Příběh se odehrává v římské čtvrti Quarticciolo. Hlavním hrdinou je středostavovský právník Massimo (Elio Germano), který žije spokojený život se svou ženou a dcerou. Vše se však změní, když jednoho dne zjistí, že jeho bratr, který se před lety přestěhoval do Jižní Ameriky, byl zabit.
Massimo se rozhodne odcestovat do Brazílie, aby zjistil pravdu o bratrově smrti. Zde se setkává s neznámým světem, plným násilí, korupce a sociálních nerovností. Postupně se začíná měnit jeho pohled na svět a na vlastní život.
Témata:
Film "America Latina" zkoumá řadu závažných témat, včetně:
Ztráta a smutek
Hledání identity
Kulturní rozdíly
Sociální nerovnosti
Korupce a násilí
Recenze:
Film získal smíšené recenze od kritiků. Někteří chválili jeho působivé vizuální zpracování a silné herecké výkony, zatímco jiní kritizovali jeho pomalé tempo a občas nejasný příběh.
Ocenění:
Film "America Latina" byl nominován na Zlatého lva na Benátském filmovém festivalu, ale cenu nakonec nezískal.
Zajímavosti:
Film byl natočen v italské čtvrti Quarticciolo a v brazilském městě Rio de Janeiro.
Hlavní roli právníka Massima ztvárnil Elio Germano, který je známý svými rolemi ve filmech "Mládí" a "Suburra".
Film je druhým celovečerním filmem režisérů Damiana a Fabia D'Innocenza, kteří se proslavili svým debutovým filmem "Chlapci ze zlata".
Aymarský jazyk
Název: Aymara, Aymar aru
Výslovnost: [ˈajmaɾ ˈaɾu]
Původní oblast: Bolívie, Chile, Peru, Argentina
Etnická příslušnost: Aymarové
Rodilí mluvčí: 1,7 milionu (2007–2014)
Jazyková rodina: Aymaránská
Písmo: Latinka
Oficiální status:
Oficiální jazyk v Bolívii a Peru
Uznávaný menšinový jazyk v Chile
Kódy jazyka:
ISO 639-1: ay
ISO 639-2: aym
ISO 639-3: aym – inkluzivní kód
Individuální kódy:
ayr – Střední aymárština
ayc – Jižní aymárština
Geografické rozšíření:
Aymárština je jazyk, kterým mluví aymarští lidé v bolivijských Andách. Je to jeden z mála původních amerických jazyků s více než milionem mluvčích. Spolu se španělštinou a kečuánštinou je aymárština oficiálním jazykem v Bolívii a Peru. Je také mluvena, v mnohem menší míře, některými komunitami v severním Chile, kde je uznávaným menšinovým jazykem.
Vztah k jiným jazykům:
Někteří lingvisté tvrdili, že aymárština je příbuzná se svým rozšířenějším sousedem, kečuánštinou. Toto tvrzení je však sporné. Ačkoli mezi těmito jazyky skutečně existují podobnosti, jako například téměř identická fonologie, většina lingvistů dnes zastává názor, že tyto podobnosti lze lépe vysvětlit jako areálové rysy vyplývající z dlouhodobého soužití, než jako přirozené genetické změny, které by vyplývaly ze společného protojazyka.
Gramatika:
Aymárština je aglutinační a do jisté míry polysyntetický jazyk. Má slovosled podmět–předmět–sloveso. Založena je na trojhodnotovém logickém systému.
Písmo:
Aymárština se běžně píše latinkou.
Guaraní je jihoamerický jazyk, který patří do rodiny Tupí-Guaraní z tupijských jazyků. Je jedním z úředních jazyků Paraguaye (spolu se španělštinou), kde hovoří většina populace a kde polovina venkovského obyvatelstva jsou monolingvní mluvčí jazyka. Jazyk je používán komunitami v sousedních zemích včetně částí severovýchodní Argentiny, jihovýchodní Bolívie a jihozápadní Brazílie a od roku 2004 je druhým úředním jazykem argentinské provincie Corrientes. Guaraní je také jedním ze tří úředních jazyků Mercosuru, vedle španělštiny a portugalštiny.
Guaraní je nejrozšířenějším americkým jazykem a mezi paraguayským lidem a sousedními komunitami se běžně používá. To je mezi americkými jazyky jedinečné; jazykový posun směrem k evropským koloniálním jazykům (v tomto případě druhý úřední jazyk španělština) byl jinak téměř univerzálním fenoménem na západní polokouli, ale Paraguayci si udrželi svůj tradiční jazyk a zároveň přijali španělštinu.
Jezuitský kněz Antonio Ruiz de Montoya, který v roce 1639 vydal první psanou gramatiku guaraní v knize nazvané Tesoro de la lengua guaraní (Poklad guaranského jazyka/Thesaurus guaranského jazyka), ji popsal jako jazyk „tak obsáhlý a elegantní, že může soutěžit s nejslavnějšími [jazyky]“.
Název „Guaraní“ se obecně používá pro úřední jazyk Paraguaye. Jedná se však o součást dialektového řetězce, z jehož většiny se také často nazývají Guaraní.
Dialekty Guaraní
Existuje mnoho dialektů Guaraní, které se mluví v různých částech Jižní Ameriky. Hlavní dialekty jsou:
Paraguayské Guaraní: Úřední jazyk Paraguaye, který mluví většina populace.
Correntino Guaraní: Mluví se v argentinské provincii Corrientes.
Simba Guaraní: Mluví se v bolívijských departementech Santa Cruz, Tarija a Chuquisaca.
Chawuncu Guaraní: Mluví se v bolivijských departementech Beni a Pando.
Tsiripá Guaraní: Mluví se v bolívijských departementech Cochabamba a Chuquisaca.
Mbyá Guaraní: Mluví se v brazilských státech Paraná, Santa Catarina a Rio Grande do Sul.
Gramatika Guaraní
Gramatika Guaraní je aglutinační, což znamená, že slova jsou tvořena přidáváním přípon ke kořenům. Jazyk má bohatý systém slovesných časů a způsobů a používá předložky místo pádů.
Slovní zásoba Guaraní
Slovní zásoba Guaraní je převážně tvořena slovy z jazykové rodiny Tupí-Guaraní. Existuje však také mnoho slov, která byla vypůjčena ze španělštiny a portugalštiny.
Psaní Guaraní
Guaraní se píše latinkou. Abeceda Guaraní má 33 písmen, včetně 5 samohlásek a 28 souhlásek.
Historie Guaraní
Guaraní se mluví v Jižní Americe již tisíce let. Před příchodem Španělů byl jazykem velké říše Guaraní, která se rozkládala na území dnešního Paraguaye, Argentiny, Brazílie a Bolívie.
Španělé začali kolonizovat Paraguay v 16. století a Guaraní se stal jazykem kolonie. Jezuitsk
Nahuatl Nahuatl je jazyk nebo, podle některých definic, skupina jazyků z jazykové rodiny uto-aztécké. Různé varianty jazyka nahuatl mluví asi 1,7 milionu Nahůů, z nichž většina žije převážně ve středním Mexiku a menší populace žijí ve Spojených státech. Nahuatl se ve středním Mexiku mluví nejméně od sedmého století našeho letopočtu. Byl to jazyk Aztéků/Mexiků, kteří ovládali dnešní střední Mexiko během pozdního postklasického období mezoamerických dějin. Během staletí před španělským a tlaxcalanským dobytím Aztécké říše se Aztékové rozšířili a začlenili velkou část středního Mexika. Jejich vliv způsobil, že se varianta nahuatlu mluvená obyvateli Tenochtitlánu stala prestižním jazykem v Mezoamerice. Po dobytí, kdy španělští kolonisté a misionáři zavedli latinskou abecedu, se nahuatl stal také literárním jazykem. V 16. a 17. století v něm bylo napsáno mnoho kronik, gramatik, básnických děl, správních dokumentů a kodexů. Tento raný literární jazyk založený na variantě Tenochtitlánu byl označen jako klasický nahuatl. Je jedním z nejlépe prozkoumaných a nejlépe zdokumentovaných domorodých jazyků v Americe. Dnes se nahuatlskými jazyky mluví v roztroušených komunitách, většinou ve venkovských oblastech ve středním Mexiku a podél pobřeží. Mezi variantami jsou značné rozdíly a některé nejsou vzájemně srozumitelné. Huasteca Nahuatl s více než milionem mluvčích je nejpoužívanější variantou. Všechny varianty byly vystaveny různým stupňům vlivu španělštiny. Žádné moderní nahuatlské jazyky nejsou totožné s klasickým nahuatlem, ale ty, kterými se mluví v údolí Mexika a jeho okolí, jsou obecně blíže příbuzné než ty na periferii. Podle mexického obecného zákona o jazykových právech domorodých národů, který byl vyhlášen v roce 2003, jsou nahuatl a dalších 63 domorodých jazyků Mexika uznávány jako lenguas nacionales ("národní jazyky") v regionech, kde se jimi mluví. Mají stejné postavení jako španělština v rámci svých příslušných regionů. Nahuatlské jazyky vykazují složitou morfologii nebo systém tvoření slov, který se vyznačuje polysyntetismem a aglutinací. To znamená, že morfémy – slova nebo fragmenty slov, z nichž každý obsahuje svůj vlastní samostatný význam – jsou často spojeny dohromady a vytvářejí delší složitá slova. Během velmi dlouhého období vývoje spolu s dalšími domorodými mezoamerickými jazyky absorbovaly mnoho vlivů a staly se součástí mezoamerické jazykové oblasti. Mnoho slov z nahuatlu bylo převzato do španělštiny a odtud se rozšířilo do stovek dalších jazyků v regionu. Většina těchto výpůjček označuje věci původní pro střední Mexiko, které Španělé slyšeli poprvé pod jejich nahuatlskými názvy. Angličtina také absorbovala slova nahuatlského původu, včetně avocado, chayote, chili, chipotle, chocolate, atlatl, coyote, peyote, axolotl a tomato.