Aconcagua Aconcagua je hora v pohoří Andy v provincii Mendoza v Argentině. Je to nejvyšší hora Ameriky, nejvyšší hora mimo Asii a nejvyšší hora na západní a jižní polokouli s nadmořskou výškou 6 961 metrů. Leží 112 kilometrů severozápadně od hlavního města provincie, města Mendoza, asi pět kilometrů od provincie San Juan a 15 km od argentinské hranice se sousedním Chile. Hora je jednou ze sedmi vrcholů sedmi kontinentů. Aconcagua je ohraničena údolím Valle de las Vacas na severu a východě a údolím Valle de los Horcones Inferior na západě a jihu. Hora a její okolí jsou součástí provinčního parku Aconcagua. Hora má několik ledovců. Největším ledovcem je Ventisquero Horcones Inferior o délce asi 10 km, který sestupuje z jižní stěny do výšky asi 3 600 m v blízkosti tábora Confluencia. Dalšími dvěma velkými ledovcovými systémy jsou Ventisquero de las Vacas Sur a systém Glaciar Este/Ventisquero Relinchos o délce asi 5 km. Nejznámějším je severovýchodní nebo polský ledovec, protože je běžnou cestou výstupu. Název Název Aconcagua pochází z jazyka kečuánštiny a znamená "strážce kamene". Název byl poprvé použit v roce 1606 španělským misionářem a historikem Bernalem Díazem de Castillo. Historie První zaznamenaný výstup na Aconcaguu uskutečnil v roce 1897 švýcarský horolezec Matthias Zurbriggen. Zurbriggen vedl expedici, kterou financoval britský horolezec Edward Fitzgerald. Expedice vystoupila na horu přes severovýchodní hřeben. Geografie Aconcagua je součástí pohoří Andy, které se táhne podél západního pobřeží Jižní Ameriky. Hora leží v provincii Mendoza v Argentině, asi 112 kilometrů severozápadně od města Mendoza. Aconcagua je ohraničena údolím Valle de las Vacas na severu a východě a údolím Valle de los Horcones Inferior na západě a jihu. Geologie Aconcagua je převážně tvořena vulkanickými a sedimentárními horninami. Hora vznikla v důsledku subdukce Nazcovy desky pod Jihoamerickou desku. Subdukce způsobila tání hornin v zemské kůře a vznik magmatu. Magma vystoupalo na povrch a vytvořilo sopky. Tyto sopky byly později erodovány a vytvořily současnou krajinu. Klima Klima Aconcaguy je charakterizováno extrémními teplotami a větry. V létě (od prosince do února) mohou teploty vystoupit až na 30 °C. V zimě (od června do srpna) mohou teploty klesnout až na -30 °C. Větry na Aconcagui mohou být velmi silné a mohou dosahovat rychlosti až 160 km/h. Flora a fauna Aconcagua je domovem řady rostlin a živočichů. V nižších nadmořských výškách se vyskytují pouštní rostliny, jako jsou kaktusy a sukulenty. Ve vyšších nadmořských výškách se vyskytují vysokohorské rostliny, jako jsou trávy a keře. Aconcagua je také domovem řady živočichů, včetně lam, vikuní a kondorů. Turistika Aconcagua je oblíbeným cílem turistů a horolezců. Na horu vede několik tras, z nichž nejběžnější je severovýchodní hřeben. Výstup na Aconcaguu je náročný a vyžaduje dobrou fyzickou kondici a aklimatizaci.
Amazonský prales (portugalsky: Floresta amazônica, španělsky: Selva amazónica, nizozemsky: Amazoneregenwoud) je tropický deštný les v amazonském biomu, který pokrývá většinu amazonské pánve v Jižní Americe. Tato pánev zabírá 7 000 000 km², z čehož 5 500 000 km² pokrývá deštný les. Oblast zahrnuje území patřící devíti národům a 3 344 formálně uznaných území domorodých obyvatel. Většina lesa, 60 %, se nachází v Brazílii, následuje Peru s 13 %, Kolumbie s 10 % a menší množství v Bolívii, Ekvádoru, Francouzské Guyaně, Guyaně, Surinamu a Venezuele. Čtyři národy mají „Amazonas“ jako název jednoho ze svých správních regionů první úrovně a Francie používá název „Guiana Amazonian Park“ pro chráněnou oblast deštného pralesa ve Francouzské Guyaně. Amazonie představuje více než polovinu zbývajících deštných pralesů na Zemi a zahrnuje největší a nejrozmanitější část tropického deštného pralesa na světě s odhadovaným počtem 390 miliard jednotlivých stromů v asi 16 000 druzích. V Amazonii žije více než 30 milionů lidí z 350 různých etnických skupin, které jsou rozděleny do 9 různých národních politických systémů a 3 344 formálně uznaných území domorodých obyvatel. Domorodé národy tvoří 9 % z celkové populace a 60 skupin zůstává z velké části izolováno. Ve velkém měřítku dochází k odlesňování lesa, což má různé škodlivé účinky. Ekonomické ztráty způsobené odlesňováním v Brazílii by mohly být přibližně sedmkrát vyšší ve srovnání s náklady na všechny komodity vyrobené odlesňováním. V roce 2023 Světová banka zveřejnila zprávu, v níž navrhla ekonomický program v regionu, který by se nezakládal na odlesňování.
Ostrov Trinidad a souostroví Martim Vaz Ostrov Trinidad a souostroví Martim Vaz je souostroví v jižním Atlantském oceánu, které se nachází přibližně 1 200 kilometrů východně od pobřeží brazilského státu Espírito Santo, jehož je součástí. Souostroví má rozlohu 10,4 kilometrů čtverečních a výzkumnou stanici podporovanou námořnictvem, kde pobývá až 60 osob. Souostroví se skládá z pěti ostrovů a několika skal a útesů; Trinidad je největší ostrov s rozlohou 10,1 kilometrů čtverečních; asi 50 kilometrů na východ od něj se nachází malý ostrov Martim Vaz s celkovou rozlohou 0,3 kilometrů čtverečních. Ostrovy jsou sopečného původu a mají členitý terén. Jsou převážně pusté s výjimkou jižní části ostrova Trinidad. Ostrovy byly objeveny v roce 1502 portugalským průzkumníkem Estêvão da Gamou a zůstaly portugalské, dokud se v roce 1822 nestaly součástí Brazílie po jejím vyhlášení nezávislosti. Od roku 1890 do roku 1905 byl ostrov Trinidad okupován Spojeným královstvím, dokud nebyla dosažena dohoda s Brazílií. Během období britské okupace byl ostrov Trinidad známý jako Jižní Trinidad. Ostrovy se nacházejí asi 2 200 kilometrů jihozápadně od ostrova Ascension a 2 100 kilometrů západně od ostrova Svaté Heleny, vzdálenost od západního pobřeží Afriky je 4 800 kilometrů. V důsledku zavlečení invazivních druhů, jako jsou ovce, se od druhé poloviny 20. století výrazně zhoršila biodiverzita ostrovů a mnoho původních druhů je ohroženo.
Britská zámořská území (BOTs) je 14 území, která mají ústavní a historickou vazbu na Spojené království, ale nejsou jeho součástí, ačkoli jsou částí jeho svrchovaného území. Trvale obývaná území mají různou míru vnitřní samosprávy, přičemž Spojené království si ponechává odpovědnost za obranu, zahraniční vztahy a vnitřní bezpečnost a konečnou odpovědnost za dobrou správu. Všechna území jsou obývána civilisty, s výjimkou tří, které jsou obývány převážně nebo výhradně vojenským nebo vědeckým personálem. Všech čtrnácti má hlavou státu britského monarchu. Tyto povinnosti britské vlády jsou přiděleny různým odborům ministerstva zahraničí, Commonwealthu a rozvoje a mohou se měnit. Historie Britská zámořská území jsou pozůstatkem Britského impéria, které v 19. století ovládalo čtvrtinu světové populace a rozlohu. V průběhu 20. století se většina kolonií stala nezávislými, ale některé se rozhodly zůstat pod britskou svrchovaností. Správa Britská zámořská území jsou spravována britskou vládou prostřednictvím ministerstva zahraničí, Commonwealthu a rozvoje. Každé území má svého guvernéra, který je zástupcem britského monarchy a který jmenuje premiéra nebo hlavního ministra, který vede vládu. Obrana Spojené království je odpovědné za obranu britských zámořských území. To zahrnuje udržování vojenských základen na některých územích a poskytování vojenské pomoci v případě potřeby. Zahraniční vztahy Spojené království je odpovědné za zahraniční vztahy britských zámořských území. To zahrnuje vyjednávání dohod, zastupování území na mezinárodních fórech a poskytování diplomatické ochrany občanům území. Vnitřní bezpečnost Spojené království je odpovědné za vnitřní bezpečnost britských zámořských území. To zahrnuje zajištění vymáhání práva, udržování pořádku a ochranu hranic. Ekonomika Ekonomiky britských zámořských území se značně liší. Některá území jsou závislá na turistice, zatímco jiná mají diverzifikovanější ekonomiky založené na zemědělství, rybolovu nebo finančních službách. Obyvatelstvo V britských zámořských územích žije přibližně 250 000 lidí. Většina obyvatel žije v Anguille, Bermudách a Kajmanských ostrovech. Kultura Kultura britských zámořských území je ovlivněna jejich historií jako britských kolonií, stejně jako místními tradicemi a zvyky. Budoucnost Budoucnost britských zámořských území je nejistá. Některá území se možná rozhodnou stát se nezávislými, zatímco jiná mohou zůstat pod britskou svrchovaností.
Spor o suverenitu nad Falklandskými ostrovy (španělsky Islas Malvinas) probíhá mezi Argentinou a Spojeným královstvím. Britský nárok na suverenitu pochází z roku 1690, kdy Britové na ostrovech provedli první zaznamenané vylodění, a Spojené království vykonávalo de facto suverenitu nad souostrovím téměř nepřetržitě od roku 1833. Argentina tento nárok dlouhodobě zpochybňuje, jelikož ostrovy ovládala několik let před rokem 1833. Spor eskaloval v roce 1982, kdy Argentina ostrovy napadla, což vedlo k falklandské válce.
Časová osa de facto kontroly
Duben 1764 – únor 1767 Francie
Leden 1765 – červenec 1770 Velká Británie
Únor 1767 – únor 1811 Španělsko
Září 1771 – květen 1774 Velká Británie
Únor 1811 – srpen 1829 Nikdo
Srpen 1829 – prosinec 1831 Spojené provincie Río de la Plata
Prosinec 1831 – leden 1832 Spojené státy
Leden–prosinec 1832 Nikdo
Prosinec 1832 – leden 1833 Argentinská konfederace
Leden–srpen 1833 Spojené království [Poznámka 1]
Srpen 1833 – leden 1834 Nikdo
Leden 1834 – duben 1982 Spojené království
Duben–červen 1982 Argentina
Červen 1982 – současnost Spojené království
Falklandští ostrované drtivou většinou preferují zůstat součástí Velké Británie. Po britském vítězství ve falklandské válce jim byl na základě zákona o britské národnosti (Falklandské ostrovy) z roku 1983 uděleno plné britské občanství.
30° jižní rovnoběžka
30. jižní rovnoběžka je kružnice rovnoběžná se zeměpisným rovníkem, která se nachází 30 stupňů jižně od něj. Leží jednu třetinu cesty mezi rovníkem a jižním pólem a protíná Afriku, Indický oceán, Austrálii, Tichý oceán, Jižní Ameriku a Atlantský oceán. Na této rovnoběžce je Slunce viditelné po dobu 14 hodin a 5 minut během letního slunovratu a 10 hodin a 13 minut během zimního slunovratu. 21. prosince je Slunce na obloze ve výšce 83,83 stupně a 21. června ve výšce 36,17 stupně.
30. jižní rovnoběžka prochází následujícími oblastmi:
Afrika:
Jižní Afrika
Botswana
Namibie
Angola
Zambie
Zimbabwe
Mosambik
Madagaskar
Indický oceán:
Indický oceán
Mozambický průliv
Madagaskarský průliv
Austrálie:
Západní Austrálie
Jižní Austrálie
Queensland
Nový Jižní Wales
Tichý oceán:
Tichý oceán
Tasmanovo moře
Jižní Amerika:
Chile
Argentina
Atlantský oceán:
Atlantský oceán
30. jižní rovnoběžka je významná z následujících důvodů:
Zeměpisná šířka: 30. jižní rovnoběžka je jednou z pěti hlavních rovnoběžek, které se používají k rozdělení Země do zeměpisných šířek.
Klima: Oblasti podél 30. jižní rovnoběžky mají obvykle subtropické klima s horkými léty a mírnými zimami.
Vegetace: V oblastech podél 30. jižní rovnoběžky se vyskytuje široká škála vegetace, včetně lesů, savan a pouští.
Populace: Podél 30. jižní rovnoběžky žije značná část světové populace, včetně měst jako Sydney, Melbourne, Perth, Santiago a Buenos Aires.
30. jižní rovnoběžka je důležitá zeměpisná charakteristika, která hraje roli v různých aspektech života na Zemi.
Vítr (anglicky windshear) je rozdíl v rychlosti a/nebo směru větru v relativně krátké vzdálenosti v atmosfére. Atmosférický vítr je normálně popisován buďto vertikálně či horizontálně. Vertikální vítr je změna rychlosti či směru větru se změnami výšky. Horizontální vítr je změna rychlosti větru se změnami laterální (stranné) pozice pro danou výšku. Vítr je meteorologický jev na mikrostupnici, který se děje ve velice malé vzdálenosti, ale může být asciován s mezo stupnicí či synoptickou stupnicí počasí, jakými jsou čáry bouřek a studené bouřky. Je obvykle sledován u mikroburstů a downburstů způsobených bouřkami, větry, oblastí s loálně vyššími úrovněmi nárůstů větru, označovanými nízká hladina větru, blíž horám, radiačním inversím, které se ději díky jasné obloze a klidnému větru, budov, větrných turbín a plachetnic. Vítr má významné účinky na ovládání letadla a bylo to jedinečným či častějším důvodem mnoha letadlových nehoh. Pohyb zvku skrze atmosféru je zasažen větrem, který může ohýbat zvukovou vlnu, což způsobuje, že zvuky jsou slýšámy tam, kde by normálně neměly být. Vítr také svisle v tropopas také omezuji vývoj tropických cyklón, ale pomáhá individualitám bouřek do delších životních cyklů, které mohou poté produkovat bouřlivé počasí. Teplotní koncept větru vysvětluje, jak rozdíly v rychlosti větru v různých výškách jsou závislé na rozdílných horizontálních rozdílech a vysvětluje existensi proudových větrů.
Extratrofické cyklóny Extratrofické cyklóny, někdy nazývané cyklóny střední šířky nebo vlnové cyklóny, představuj oblast nízkho tlaku, která spolu s cyklóny s oblastí s nízkým tlakem, řídí počasí na velké části zeměkoule. Extratrofické cyklóny mohou vytvářet cokoliv od oblačnosti a mírné mlhy, po silné bouře, bouřky, sněhové bouře a tornáda. Tyto typy cyklón se vyznačuj tím, že se jedná o rozsáhlé (spektrum) počasí s nízkým tlakem, který se objevuje v střední šířce zeměkoule. Na rozdíl od tropikálních cyklón, extratrofické cyklóny přináší rychlé kolísání teplot a rosné bodu podél širších čar, nazývaných fronty, kolem středu cyklónu.
Lama Domestikace Lama je domestikovaný jihoamerický druh velbloudovitých, který je od předkolumbovské éry používán andskými kulturami jako zvíře k přepravě nákladů a jako zdroj masa. Společenská povaha Lamové jsou společenská zvířata, která žijí ve stádech. Jejich vlna je měkká a obsahuje jen malé množství lanolinu. Lamové se dokáží naučit jednoduché úkoly po několika opakováních. S nákladem dokáží nést přibližně 25 až 30 % své tělesné hmotnosti na vzdálenost 8 až 13 km. Původ Název lama (v minulosti se také psalo "lama" nebo "glama") převzali evropští osadníci od původních peruánských obyvatel. Předpokládá se, že předci lam pocházejí z Velkých plání v Severní Americe, odkud se přibližně před 40 miliony let rozšířili do Jižní Ameriky během Velké americké výměny. Na konci poslední doby ledové (před 10 000–12 000 lety) vyhynuli velbloudovití v Severní Americe. Současnost V roce 2007 žilo v Jižní Americe více než sedm milionů lam a alpak a ve Spojených státech a Kanadě více než 158 000 lam a 100 000 alpak, které pocházejí z předků dovezených na konci 20. století. Mýtologie V ajmarské mytologii jsou lamové důležitými bytostmi. Nebeská lama má pít vodu z oceánu a močit jako déšť. Podle ajmarské eschatologie se lamové na konci času vrátí do vodních pramenů a jezírek, odkud pocházejí.
Vikuně
Taxonomická klasifikace:
Říše: Eukaryota
Království: Animalia
Kmen: Chordata
Třída: Mammalia
Řád: Artiodactyla
Čeleď: Camelidae
Rod: Lama
Druh: L. vicugna
Binomické jméno: Lama vicugna (Molina, 1782)
Rozšíření vikuně:
Vikuně obývají vysoko položené oblasti And v Jižní Americe, zejména v Peru, Bolívii, Chile a Argentině.
Popis:
Vikuně jsou malé, divoce žijící velbloudovití savci, příbuzní lamě. Mají štíhlé tělo, dlouhý krk a malé, špičaté uši. Jejich srst je jemná a hustá, obvykle světle hnědé barvy. Vikuně dosahují délky těla kolem 1,5 metru a hmotnosti až 50 kilogramů.
Významná vlna:
Vikuně jsou ceněny pro svou mimořádně jemnou vlnu, která je jednou z nejdražších na světě. Vlna vikuně je velmi lehká, teplá a měkká. Její výroba je náročná, protože zvířata mohou být stříhána pouze jednou za tři roky a musí být odchycena ve volné přírodě.
Historie a ochrana:
Inkové vysoce cenili vlnu vikuně a její nošení bylo vyhrazeno pouze pro příslušníky královské rodiny. Vikuně byly po staletí chráněny zákony, ale v minulosti byly nadměrně loveny pro svou vlnu. V roce 1974 byly vikuně prohlášeny za ohrožený druh, protože jejich populace klesla na pouhých 6 000 jedinců.
Díky ochranářským opatřením se populace vikuně zotavila a dnes čítá kolem 350 000 zvířat. Přestože Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) snížil jejich stav ohrožení, organizace na ochranu přírody stále vyzývají k aktivním ochranářským programům, které mají chránit populace před pytláctvím, ztrátou přirozeného prostředí a dalšími hrozbami.
Domestikace:
Dříve se věřilo, že vikuně nebyly domestikovány a že lama a alpaka pocházejí z úzce příbuzného guanaka. Výzkum DNA však prokázal, že alpaka může mít rodičovství vikuně. Dnes jsou vikuně převážně divoké, ale místní obyvatelé stále provádějí speciální rituály s těmito tvory, včetně obřadu plodnosti.