Otroctví Otroctví je stav, kdy je člověk zbaven svobody a nucen pracovat bez nároku na mzdu. Otroci jsou často považováni za majetek a mohou být kupováni, prodáváni nebo vyměňováni. Otroctví existovalo po tisíce let a bylo praktikováno ve všech částech světa. Historie otroctví Nejstarší důkazy o otroctví pocházejí z Mezopotámie z doby kolem roku 3500 př. n. l. Otroctví bylo běžné ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě. Ve středověku bylo otroctví rozšířeno v Evropě, Asii a Africe. V 15. století začali Evropané obchodovat s otroky z Afriky a do Ameriky přivezli miliony lidí, aby pracovali na plantážích. Současné otroctví Otroctví bylo oficiálně zrušeno ve většině zemí světa, ale stále existuje v mnoha částech světa. Podle Mezinárodní organizace práce je v současnosti v otroctví drženo více než 40 milionů lidí. Otroctví se vyskytuje v různých podobách, včetně nucené práce, dluhového otroctví, obchodování s lidmi a sexuálního otroctví. Příčiny otroctví Existuje mnoho příčin otroctví, včetně chudoby, diskriminace, konfliktu a korupce. Chudoba je jedním z hlavních faktorů, které přispívají k otroctví, protože lidé, kteří jsou zoufalí po práci, jsou často ochotni přijmout nebezpečné nebo vykořisťovatelské podmínky. Diskriminace je dalším významným faktorem, protože lidé, kteří jsou diskriminováni kvůli své rase, etniku, pohlaví nebo náboženství, jsou často více ohroženi otroctvím. Konflikt je také významným faktorem, protože války a jiné konflikty často vedou k vysídlení a chudobě, což zvyšuje riziko otroctví. Korupce je také významným faktorem, protože korupce může umožnit otrokářům uniknout spravedlnosti a pokračovat v obchodování s lidmi. Dopady otroctví Otroctví má ničivé dopady na jednotlivce, rodiny a komunity. Otroctví může vést k fyzickému, emocionálnímu a psychickému utrpení. Otroci jsou často vystaveni násilí, zneužívání a vykořisťování. Otroctví může také vést k rozpadu rodin a komunit. Otroci jsou často odděleni od svých rodin a komunit a mohou být nuceni pracovat v nebezpečných nebo vykořisťovatelských podmínkách. Boj proti otroctví Existuje mnoho organizací, které pracují na boji proti otroctví. Tyto organizace poskytují obětem otroctví podporu a služby a také pracují na prosazování zákonů proti otroctví. Vlády mohou také hrát roli v boji proti otroctví přijímáním a prosazováním zákonů proti otroctví a poskytováním podpory obětem otroctví. Otroctví v Kuvajtu Otroctví existovalo v Kuvajtu až do 40. let 20. století. Otroctví bylo v Kuvajtu formálně zrušeno v roce 1949. V praxi však otroctví nebylo jako takové skutečně zrušeno, ale zákon je po roce 1949 již neuznával, což znamenalo, že každý otrok, který požádal o propuštění, byl zaručeně osvobozen. Mnoho členů afroarabské menšiny jsou potomci bývalých otroků. Otroctví lidí z Afriky a východní Asie bylo nahrazeno moderním systémem Kafala, kdy chudí pracovníci ze stejného regionu, odkud byli dříve dováženi otroci, jsou považováni za otroky.
Otroctví je forma nuceného a vykořisťujícího pracovního vztahu, ve kterém jsou jednotlivci zbaveni osobní svobody a nuceni pracovat pro někoho jiného bez odměny. Otroctví existuje v různých formách po tisíce let a má hluboký dopad na kultury a společnosti po celém světě. Historie otroctví Otroctví se objevilo v nejranějších civilizacích, jako byl starověký Egypt, Babylón, Řecko a Řím. V těchto společnostech byli otroci často váleční zajatci nebo lidé, kteří se narodili do otroctví. Otroci byli považováni za majetek a mohli být kupováni, prodáváni nebo pronajímáni. Ve středověku pokračovalo otroctví v Evropě, Asii a Africe. V Evropě byli otroci často Slované, kteří byli zajati během válek. V Asii byli otroci často lidé z jižní a jihovýchodní Asie. V Africe bylo otroctví rozšířené a mnoho lidí bylo zajato a prodáno do otroctví evropským a arabským obchodníkům. Transatlantický obchod s otroky V 15. století zahájili Portugalci transatlantický obchod s otroky. Tento obchod přivezl miliony Afričanů do Nového světa, kde byli nuceni pracovat na plantážích, v dolech a v domácnostech. Transatlantický obchod s otroky byl jedním z nejrozsáhlejších a nejkrutějších období otroctví v historii. Otroctví v moderní době Otroctví bylo v 19. století v mnoha zemích zrušeno, ale v některých částech světa stále existuje. Moderní otroctví zahrnuje různé formy nucené práce, jako je obchodování s lidmi, dluhové otroctví a nucené manželství. Dopady otroctví Otroctví má hluboký a trvalý dopad na jednotlivce, komunity a společnosti. Otroci často čelí fyzickému, emocionálnímu a sexuálnímu zneužívání. Otroctví může také vést k chudobě, bezdomovectví a dalším sociálním problémům. Boj proti otroctví V posledních letech se úsilí o boj proti otroctví zintenzivnilo. Mezinárodní organizace, jako je Organizace spojených národů, a nevládní organizace pracují na osvobození otroků, poskytování pomoci obětem otroctví a prevenci dalších případů otroctví. Otroctví v Libyi Libye má dlouhou historii otroctví. Otroctví bylo v Libyi zrušeno v roce 1962, ale stále existuje v některých částech země. V Libyi jsou otroci často přivezeni ze subsaharské Afriky a jsou nuceni pracovat na farmách, v továrnách a v domácnostech. Otroctví v Libyi je vážným problémem a libyjská vláda podniká kroky k jeho vymýcení.
Otroctví
Otroctví je stav, kdy je člověk zbaven svobody a je nucen pracovat pro někoho jiného. Otroci jsou často prodáváni a kupováni jako majetek.
Dějiny otroctví
Otroctví existovalo v mnoha kulturách a dobách. Ve starověku bylo běžné, že lidé byli zotročováni jako váleční zajatci nebo za dluhy. Ve středověku bylo otroctví rozšířené v Evropě, Asii a Africe. V 15. století začali evropští průzkumníci obchodovat s otroky z Afriky do Ameriky. Tento obchod se stal známý jako transatlantický obchod s otroky.
Transatlantický obchod s otroky
Transatlantický obchod s otroky byl masovým nuceným přesunem milionů afrických lidí do Ameriky. Otroci byli přepravováni v přeplněných a nehygienických lodích, kde často umírali na nemoci nebo byli týráni. V Americe byli otroci nuceni pracovat na plantážích, v dolech a v domácnostech.
Abolice otroctví
V 19. století začalo hnutí za zrušení otroctví. Ve Spojených státech vedla občanská válka k osvobození otroků v roce 1865. V Brazílii bylo otroctví zrušeno v roce 1888. Ve většině ostatních zemí bylo otroctví zrušeno v průběhu 19. a 20. století.
Současné otroctví
Přestože bylo otroctví oficiálně zrušeno, v mnoha částech světa stále existuje. Moderní otroctví zahrnuje obchodování s lidmi, nucenou práci, dluhové otroctví a jiné formy vykořisťování. Podle Mezinárodní organizace práce je v současnosti v otroctví více než 40 milionů lidí.
Druhy otroctví
Existuje mnoho různých typů otroctví, včetně:
Obchodování s lidmi: Obchodování s lidmi je forma moderního otroctví, která zahrnuje verbování, přepravu, převzetí nebo přijímání osob za účelem vykořisťování.
Nucená práce: Nucená práce je práce nebo služby, které jsou vynucovány pod hrozbou trestu.
Dluhové otroctví: Dluhové otroctví je forma otroctví, ve které je osoba nucena pracovat, aby splatila dluh.
Dětská práce: Dětská práce je forma otroctví, ve které jsou děti nuceny pracovat.
Dopady otroctví
Otroctví má ničivé dopady na jednotlivce i na celou společnost. Otroci jsou často vystaveni násilí, vykořisťování a diskriminaci. Otroctví může vést k chudobě, negramotnosti a špatnému zdravotnímu stavu.
Boj proti otroctví
Existuje mnoho organizací, které bojují proti otroctví. Tyto organizace pracují na osvobozování otroků, poskytování podpory obětem otroctví a zvyšování povědomí o tomto problému.
Co můžete udělat
Existuje mnoho věcí, které můžete udělat, abyste pomohli bojovat proti otroctví. Můžete:
Vzdělávat se o otroctví.
Podporovat organizace, které bojují proti otroctví.
Kupovat výrobky, které jsou vyrobeny bez použití otrocké práce.
Mluvit o otroctví s ostatními.
Otroctví v Jemenu Otroctví bylo v Jemenu formálně zrušeno v roce 1962. Bylo však hlášeno, že k zotročování docházelo ještě v 21. století. Jemen se nachází v jihozápadní Asii a je převážně arabskou zemí. Jemen je považován za rozvojovou zemi a od roku 2011 se nachází ve stavu politické krize. Bylo hlášeno, že v roce 2022 bylo v Jemenu zotročeno nejméně 85 000 lidí, a vzhledem k nemožnosti provádět další průzkumy uprostřed probíhající občanské války může být toto číslo podhodnoceno. Podobně jako v dřívějších dobách jsou otroci děděni svými majiteli prostřednictvím rodiny a jsou také kupováni a prodáváni. Otroci jsou pod úplnou kontrolou svých majitelů, příkladem toho je, že i když je otrokům někdy povoleno se navzájem oženit, nemají povolený obřad a mohou se vidět pouze v případě nouze nebo v noci, kdy je jejich pán nepotřebuje. V jistém smyslu bylo otroctví v Jemenu formálně uznáno prostřednictvím soudce u soudu, který potvrdil převod otroka od jednoho majitele k druhému. To vyvolalo pobouření ze strany komunity a médií, které údajně vláda rychle umlčela. Jemenský majitelé otroků přiznali, že prodávají otroky do zemí jako Brazílie a Saúdská Arábie za značné částky peněz.
Otroctví je stav, kdy je jedna osoba majetkem jiné osoby. Otrok je zbaven práv a svobod a je nucen pracovat bez mzdy. Otroctví je nejstarší forma vykořisťování člověka člověkem.
Dějiny otroctví
Otroctví existovalo již ve starověku. Otroky byli většinou váleční zajatci, kteří byli prodáni do otroctví. V antickém Řecku a Římě byli otroci považováni za majetek a mohli být prodáváni, kupováni a děděni.
Ve středověku bylo otroctví rozšířeno v arabském světě a v Evropě. V Evropě byli otroky především Slované, kteří byli prodáváni do muslimských zemí.
V novověku bylo otroctví rozšířeno především v koloniích evropských mocností v Americe a Africe. Otroky byli většinou Afričané, kteří byli násilně převezeni do kolonií a prodáni na plantážích.
Otroctví bylo zrušeno v 19. století ve většině zemí světa. V USA bylo otroctví zrušeno v roce 1865 po občanské válce.
Současné otroctví
Přestože bylo otroctví zrušeno, stále existuje v některých částech světa. Odhaduje se, že v současnosti je na světě asi 40 milionů otroků. Otroctví se vyskytuje především v rozvojových zemích, kde jsou lidé často nuceni pracovat v nelidských podmínkách za velmi nízkou mzdu nebo bez mzdy.
Formy otroctví
Existuje mnoho různých forem otroctví. Mezi nejčastější formy patří:
Dluhové otroctví: Osoba je nucena pracovat, aby splatila dluh.
Nucené manželství: Osoba je nucena se oženit nebo vdát proti své vůli.
Sexuální otroctví: Osoba je nucena k sexuální činnosti proti své vůli.
Pracovní otroctví: Osoba je nucena pracovat proti své vůli a není jí vyplácena mzda.
Boj proti otroctví
Boj proti otroctví je celosvětový problém. Existuje mnoho organizací, které se snaží o vymýcení otroctví. Mezi nejznámější organizace patří:
Mezinárodní organizace práce (ILO)
Mezinárodní organizace pro migraci (IOM)
Walk Free Foundation
Tyto organizace se snaží o vymýcení otroctví prostřednictvím:
Vzdělávání: Vzdělávání lidí o problému otroctví a o tom, jak ho rozpoznat.
Podpora obětí: Poskytování podpory obětem otroctví, včetně právní pomoci, zdravotní péče a vzdělání.
Advokace: Lobování za změnu zákonů a politik, které umožňují otroctví.
Boj proti otroctví je dlouhý a náročný proces, ale je důležité pokračovat v úsilí o jeho vymýcení.
Otroctví
Otroctví je praxe, při které je jedna osoba (nazývaná otrok) vlastněna jinou osobou (nazývanou otrokář). Otrok je nucen pracovat bez náhrady a je považován za majetek svého pána.
Historie otroctví
Otroctví existovalo po tisíce let v mnoha kulturách po celém světě. V dávných dobách byli otroci často váleční zajatci nebo lidé, kteří byli uneseni ze svých domovů. V některých kulturách bylo otroctví dědičné, což znamená, že děti otroků se také staly otroky.
V 15. století začala éra transatlantického obchodu s otroky, kdy byli miliony Afričanů násilně převezeni do Ameriky a prodáni jako otroci. Obchod s otroky byl hlavním zdrojem bohatství pro mnoho evropských zemí a měl devastující dopad na africký kontinent.
Zrušení otroctví
V 18. a 19. století začalo v mnoha zemích hnutí za zrušení otroctví. V roce 1807 zakázala Velká Británie obchod s otroky a v roce 1865 zrušily Spojené státy otroctví. Nicméně otroctví v některých částech světa pokračovalo i v 20. století.
Moderní otroctví
I když bylo otroctví oficiálně zrušeno ve většině zemí, moderní formy otroctví stále existují. Patří mezi ně:
Obchodování s lidmi
Nucená práce
Dluhové otroctví
Otroctví v domácnosti
Dětská práce
Moderní otroctví je závažným problémem, který postihuje miliony lidí po celém světě.
Kafala systém v Saúdské Arábii
Kafala systém je sponzorský systém používaný v Saúdské Arábii a některých dalších zemích Perského zálivu. Podle tohoto systému jsou zahraniční pracovníci sponzorováni svým zaměstnavatelem, který je zodpovědný za jejich vízum, ubytování a další potřeby.
Kafala systém byl kritizován jako forma moderního otroctví, protože dává zaměstnavatelům značnou moc nad svými zaměstnanci. Zaměstnavatelé mohou zadržet pasy svých zaměstnanců, omezit jejich pohyb a dokonce jim zakázat opuštění země.
V důsledku rostoucího mezinárodního tlaku začala Saúdská Arábie v posledních letech reformovat kafala systém. Nicméně systém stále zůstává zdrojem zneužívání a vykořisťování.
Otroctví v islámu
Otroctví bylo součástí islámské společnosti po staletí. Korán, posvátná kniha islámu, zmiňuje otroctví a stanovuje pravidla pro zacházení s otroky.
Islámští učenci se tradičně dělili na názory na otroctví. Někteří věřili, že otroctví je zákonné a přijatelné, zatímco jiní věřili, že je to nemorální a mělo by být zrušeno.
V 19. století začali muslimové ve větší míře vystupovat proti otroctví. V roce 1857 zakázal Osmanský chalífát obchod s otroky a v roce 1923 zrušilo Turecko otroctví.
V současné době je otroctví v islámských zemích nezákonné. Nicméně některé formy moderního otroctví, jako je obchodování s lidmi a nucená práce, se stále vyskytují v některých muslimských zemích.
Otroctví je forma nevolné práce, kdy jedna osoba vlastní druhou osobu a může ji nuceně pracovat. Otroctví se vyskytovalo v celé historii a ve většině kultur a odhaduje se, že otroky bylo v minulosti asi 15 % světové populace.
Otroctví lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:
Chattelové otroctví: Otroci jsou považováni za majetek a mohou být prodáváni, kupováni a zděděni.
Dluhové otroctví: Otroci pracují na splacení dluhu, který nemohou splatit.
Otroctví bylo zrušeno ve většině zemí světa, ale stále se praktikuje v některých částech Afriky, Asie a Středního východu.
Existuje mnoho různých příčin otroctví, včetně:
Válka: Otroci byli často zajímáni ve válkách a prodáváni do otroctví.
Dluhy: Lidé, kteří si nemohli dovolit splatit dluhy, byli někdy prodáváni do otroctví.
Zločin: Lidé, kteří byli shledáni vinnými ze zločinů, byli někdy odsouzeni k otroctví.
Narození: Děti narozené otrokům byly často také otroky.
Otroctví má mnoho negativních důsledků pro oběti, včetně:
Fyzické a psychické týrání: Otroci jsou často vystaveni fyzickému a psychickému týrání.
Nucená práce: Otroci jsou nuceni pracovat dlouhé hodiny v nebezpečných a nezdravých podmínkách.
Sexuální zneužívání: Otroci jsou často vystaveni sexuálnímu zneužívání.
Odcizení od rodiny a přátel: Otroci jsou často odloučeni od svých rodin a přátel.
Otroctví je vážným porušením lidských práv a musí být ukončeno. Existuje mnoho organizací, které pracují na ukončení otroctví, a každý může pomoci tím, že se zapojí do těchto organizací nebo daruje peníze na jejich podporu.
Příklady otroctví v historii
Otroctví bylo praktikováno v celé historii a ve většině kultur. Některé z nejznámějších příkladů otroctví zahrnují:
Otroctví ve starověkém Řecku: Otroci byli běžnou součástí řecké společnosti a byli používáni k práci v domácnostech, na farmách a v dolech.
Otroctví ve starověkém Římě: Otroctví bylo také běžnou součástí římské společnosti a otroci byli používáni k práci v domácnostech, na farmách, v dolech a na stavbách.
Otroctví v muslimském světě: Otroctví bylo praktikováno v muslimském světě od 7. století a otroci byli používáni k práci v domácnostech, na farmách a v armádě.
Transatlantický obchod s otroky: Transatlantický obchod s otroky byl obchod s otroky, který trval od 16. do 19. století a přepravil miliony Afričanů do Ameriky, kde byli prodáni do otroctví.
Otroctví ve Spojených státech: Otroctví bylo v USA legální od roku 1619 do roku 1865 a bylo zrušeno třináctým dodatkem k ústavě USA.
Současné otroctví
Otroctví stále existuje v některých částech Afriky, Asie a Středního východu. Odhaduje se, že v současnosti žije v otroctví asi 40 milionů lidí.
Současné otroctví má mnoho různých forem, včetně:
Chattelové otroctví: Otroci jsou považováni za majetek a mohou být prodáváni, kupováni a zděděni.
Dluhové otroctví: Otroci pracují na splacení dluhu, který nemohou splatit.
Nucená práce: Lidé jsou nuceni pracovat proti své vůli, často pod hrozbou násilí.
Obchodování s lidmi: Lidé jsou přepravováni z jednoho místa na druhé za účelem vykořisťování, například sexuálního otroctví nebo nucené práce.
Současné otroctví je vážným porušením lidských práv a musí být ukončeno. Existuje mnoho organizací, které pracují na ukončení otroctví, a každý může pomoci tím, že se zapojí do těchto organizací nebo daruje peníze na jejich podporu.
Otroctví je instituce, kdy jedna osoba (otrokář) vlastní jinou osobu (otroka) jako majetek. Otrok nemá práva a může být kupován, prodáván, obchodován nebo používán k práci, sexu nebo jiným účelům.
Otroctví existuje již tisíce let a bylo praktikováno v mnoha kulturách po celém světě. V některých kulturách bylo otroctví považováno za normální a otroci byli považováni za majetek, který lze koupit a prodat. V jiných kulturách bylo otroctví považováno za nemorální a otroci byli osvobozeni.
V moderní době bylo otroctví zrušeno ve většině zemí světa. Nicméně odhaduje se, že dnes existuje stále více než 40 milionů otroků. Většina těchto otroků žije v rozvojových zemích a jsou nuceni pracovat v zemědělství, domácnostech nebo jiných odvětvích.
Existuje mnoho různých forem otroctví, včetně:
Chattelové otroctví: Toto je nejextrémnější forma otroctví, kdy otrok je považován za majetek a může být kupován, prodáván nebo obchodován.
Dluhové otroctví: Toto je forma otroctví, kdy člověk je nucen pracovat, aby splatil dluh.
Nucené manželství: Toto je forma otroctví, kdy osoba je nucena se vdát nebo oženit s někým, koho si nevybrala.
Dětská práce: Toto je forma otroctví, kdy dítě je nuceno pracovat.
Otroctví je porušením lidských práv a je to zločin. Je důležité si uvědomit, že otroctví stále existuje a že je třeba udělat více pro jeho ukončení.
Historie otroctví
Otroctví existuje již tisíce let. Nejstarší záznamy o otroctví pocházejí z Mezopotámie, kde bylo otroctví praktikováno již v roce 3500 př. n. l. Otroctví bylo také běžné ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě.
Ve středověku bylo otroctví rozšířeno v Evropě, Asii a Africe. V Evropě byli otroky často váleční zajatci nebo lidé, kteří se narodili do otroctví. V Asii byli otroky často lidé, kteří byli zadluženi nebo kteří byli odsouzeni za zločin. V Africe byli otroky často lidé, kteří byli zajati v nájezdech na otroky.
V 15. století začali Evropané obchodovat s otroky z Afriky. Tento obchod s otroky se nazýval transatlantický obchod s otroky a trval více než 400 let. Během této doby bylo do Ameriky přepraveno více než 12 milionů Afričanů.
Transatlantický obchod s otroky měl ničivý dopad na Afriku. Mnoho lidí bylo zabito nebo zraněno při nájezdech na otroky. Mnoho dalších lidí bylo odtrženo od svých rodin a přátel a bylo nuceno pracovat v otroctví.
V 19. století začalo mnoho zemí rušit otroctví. Spojené státy zrušily otroctví v roce 1865. Brazílie zrušila otroctví v roce 1888.
Otroctví v dnešním světě
Otroctví bylo sice ve většině zemí světa zrušeno, ale stále existuje. Odhaduje se, že dnes existuje více než 40 milionů otroků. Většina těchto otroků žije v rozvojových zemích a jsou nuceni pracovat v zemědělství, domácnostech nebo jiných odvětvích.
Existuje mnoho různých forem otroctví, včetně:
Chattelové otroctví: Toto je nejextrémnější forma otroctví, kdy otrok je považován za majetek a může být kupován, prodáván nebo obchodován.
Dluhové otroctví: Toto je forma otroctví, kdy člověk je nucen pracovat, aby splatil dluh.
Nucené manželství: Toto je forma otroctví, kdy osoba je nucena se vdát nebo oženit s někým, koho si nevybrala.
Dětská práce: Toto je forma otroctví, kdy dítě je nuceno pracovat.
Otroctví je porušením lidských práv a je to zločin. Je důležité si uvědomit, že otroctví stále existuje a že je třeba udělat více pro jeho ukončení.
Islámské názory na otroctví Otroctví bylo základním prvkem života v předislámské Arábii a okolních zemích. Korán a hadísy (výroky Mohameda) se otroctvím zabývají rozsáhle, předpokládají jeho existenci jako součást společnosti, ale považují ho za výjimečný stav a omezují jeho rozsah. Raná islámská dogma zakazovala zotročování dhimmiů, svobodných členů islámské společnosti, včetně nemuslimů, a stanovila si za cíl regulovat a zlepšovat podmínky lidského otroctví. Islámské právo považovalo za zákonné otroky pouze ty ne-muslimy, kteří byli uvězněni nebo koupeni za hranicemi islámské vlády, nebo syny a dcery otroků již v zajetí. V pozdějším klasickém islámském právu je téma otroctví pojednáno velmi podrobně. Otroctví v islámském právu není založeno na rase nebo etnicitě. Ačkoli neexistoval žádný právní rozdíl mezi bílými evropskými a černými africkými otroky, v některých muslimských společnostech byli zaměstnáni v různých rolích. Otroci v islámu byli většinou přiděleni do sektoru služeb, včetně konkubín, kuchařů a vrátných. Byli také ti, kteří byli vojensky vycvičeni, konvertovali k islámu a byli osvobozeni, aby sloužili jako vojáci; to byl případ mamlúků, kteří se později zmocnili moci svržením svých muslimských pánů, Ajjúbovců. V některých případech vedlo také kruté zacházení s otroky k pozoruhodným povstáním, jako bylo povstání Zanj. Bernard Lewis uvádí, že v pozdějších dobách se s domácími otroky, ačkoli byli vystaveni strašným útrapám od doby jejich zajetí až do jejich konečného určení, zdálo se, že bylo zacházeno poměrně dobře, jakmile byli umístěni do rodiny a do určité míry přijati jako členové domácnosti. Muslimský obchod s otroky byl nejaktivnější v západní Asii, východní Evropě a subsaharské Africe. Muslimští obchodníci vyvezli až 17 milionů otroků na pobřeží Indického oceánu, na Blízký Východ a do severní Afriky. Abolitionistická hnutí začala růst v 19. století, vyvolaná jak muslimskými reformátory, tak diplomatickým tlakem ze strany Británie. První muslimskou zemí, která zakázala otroctví, bylo Tunisko v roce 1846. Během 19. a počátku 20. století všechny velké muslimské země, ať už nezávislé nebo pod koloniální nadvládou, zakázaly obchod s otroky a/nebo otroctví. Nizozemská východní Indie zrušila otroctví v roce 1860, zatímco Britská Indie zrušila otroctví v roce 1862. Osmanská říše zakázala africký obchod s otroky v roce 1857 a čerkeský obchod s otroky v roce 1908, zatímco Egypt zrušil otroctví v roce 1895, Afghánistán v roce 1921 a Persie v roce 1929. V některých muslimských zemích na Arabském poloostrově a v Africe bylo otroctví zrušeno ve druhé polovině 20. století: v roce 1962 v Saúdské Arábii a Jemenu, v Ománu v roce 1970, v Mauritánii v roce 1981. Otroctví však bylo v posledních letech dokumentováno, navzdory jeho nezákonnosti, v muslimských zemích v Africe, včetně Čadu, Mauritánie, Nigeru, Mali a Súdánu. Mnoho raných konvertitů k islámu bylo chudých a bývalých otroků. Jedním z pozoruhodných příkladů je Bilál ibn Rabáh al-Habashí.
Bahá'í zákony
Bahá'í zákony jsou zákony a nařízení používaná ve víře Bahá'í a jsou základní součástí Bahá'í praxe. Zákony jsou založeny na ověřených textech od Bahá'u'lláha, zakladatele víry Bahá'í, a zahrnují také následné interpretace od ʻAbdu'l-Bahá a Shoghi Effendiho a legislativu Všeobecného domu spravedlnosti.
Bahá'í právo je prezentováno jako soubor obecných zásad a pokynů a jednotlivci je musí uplatňovat, jak uznají za vhodné. Zatímco některé sociální zákony jsou vymáhány Bahá'í institucemi, důraz je kladen na jednotlivce, kteří zákony dodržují na základě svého svědomí, porozumění a úsudku, a od Bahá'í se očekává, že budou zákony dodržovat z lásky k Bahá'u'lláhovi. Zákony jsou považovány za prostředek k udržení pořádku a bezpečnosti ve světě.
Principy Bahá'í zákonů
Bahá'í zákony jsou založeny na několika základních principech, včetně:
Jednota lidstva: Všichni lidé jsou považováni za členy jediné lidské rasy a mají stejná práva a povinnosti.
Jednota náboženství: Všechna náboženství jsou považována za součást jednoho progresivního zjevení a jejich zakladatelé jsou uznáváni jako boží poslové.
Nezávislé vyhledávání pravdy: Jednotlivci jsou povzbuzováni, aby nezávisle hledali pravdu a ne přijímali slepě názory druhých.
Služba lidstvu: Služba lidstvu je považována za nejvyšší ctnost a Bahá'í jsou povzbuzováni, aby se zapojili do činností, které prospívají společnosti.
Pokrok: Bahá'í víra zdůrazňuje důležitost pokroku a Bahá'í jsou povzbuzováni, aby se neustále snažili o osobní a duchovní růst.
Hlavní kategorie Bahá'í zákonů
Bahá'í zákony pokrývají širokou škálu témat, včetně:
Modlitba a meditace: Bahá'í jsou povinni modlit se každý den a věnovat se pravidelné meditaci.
Půst: Bahá'í dodržují každoroční půst v měsíci Alá.
Manželství a rodina: Bahá'í zákony zdůrazňují důležitost manželství a rodiny a stanoví pokyny pro uzavírání manželství, výchovu dětí a udržování harmonických vztahů.
Sociální chování: Bahá'í zákony pokrývají širokou škálu sociálních interakcí, včetně pravidel týkajících se pohostinnosti, chování v podnikání a péče o životní prostředí.
Ekonomika: Bahá'í zákony podporují spravedlivou ekonomiku a odsuzují lichvu a extrémní bohatství nebo chudobu.
Vzdělávání: Bahá'í zákony kladou důraz na vzdělávání a povzbuzují Bahá'í, aby získali vzdělání v různých oborech.
Správa: Bahá'í zákony stanoví systém správy pro Bahá'í komunitu, včetně místních duchovních shromáždění a Všeobecného domu spravedlnosti.
Výklad a uplatňování Bahá'í zákonů
Bahá'í zákony jsou interpretovány a uplatňovány na základě autentických textů a následných výkladů od ʻAbdu'l-Bahá, Shoghi Effendiho a Všeobecného domu spravedlnosti. Jednotlivci jsou povzbuzováni, aby studovali zákony a aplikovali je na svůj život na základě svého vlastního porozumění a svědomí.
Bahá'í instituce, jako jsou místní duchovní shromáždění a Všeobecný dům spravedlnosti, poskytují vedení a podporu při výkladu a uplatňování zákonů. Tyto instituce však nemají autoritu vynucovat zákony a důraz je kladen na jednotlivce, kteří zákony dodržují z lásky k Bahá'u'lláhovi a touhy po duchovním růstu.
Význam Bahá'í zákonů
Bahá'í zákony jsou považovány za nezbytnou součást Bahá'í praxe a hrají klíčovou roli v udržení pořádku, jednoty a pokroku Bahá'í komunity. Zákony poskytují Bahá'í rámec pro jejich duchovní a společenský život a pomáhají jim vytvářet spravedlivou a harmonickou společnost.