Americká armáda a prostituce v Jižní Koreji Během korejské války a po ní využívala americká armáda regulované prostituční služby v jihokorejských vojenských městečkách. Přestože byla prostituce v Jižní Koreji od roku 1948 nezákonná, ženy v Jižní Koreji byly hlavním zdrojem sexuálních služeb pro americkou armádu a součástí korejsko-amerických vztahů. Ženy v Jižní Koreji, které sloužily jako prostitutky, jsou známé jako ženy z kijichon (기지촌), také nazývané "korejské vojenské ženy pro potěšení", a navštěvovali je američtí vojáci, korejští vojáci a korejští civilisté. Prostitutky byly z Koreje, Filipín, Číny, Vietnamu, Thajska, Srí Lanky, Nepálu, Indonésie a Společenství nezávislých států (zejména Ruska, Kazachstánu, Ukrajiny).
Dětské otroctví
Dětské otroctví je forma vykořisťování, při níž jsou děti nuceny k práci bez náležitého souhlasu nebo odškodnění. Děti mohou být nuceny k práci v různých odvětvích, včetně zemědělství, těžby, výroby a prostituce. Dětské otroctví je nezákonné ve všech zemích světa, ale stále se praktikuje v mnoha částech světa.
Děti vojáci
Děti vojáci jsou děti, které byly rekrutované nebo nucené k účasti ve válce. Děti vojáci mohou být nuceni bojovat, sloužit jako nosiči nebo plnit jiné úkoly související s válkou. Používání dětských vojáků je nezákonné podle mezinárodního práva, ale stále se praktikuje v mnoha zemích světa.
Nucené manželství
Nucené manželství je manželství, ke kterému je někdo nucen proti své vůli. Nucené sňatky mohou být uzavřeny z různých důvodů, včetně finančního zisku, politického vlivu nebo náboženských přesvědčení. Nucené manželství je nezákonné ve všech zemích světa, ale stále se praktikuje v mnoha částech světa.
Obchodování s lidmi
Obchodování s lidmi je forma moderního otroctví, při níž jsou lidé přepravováni nebo prodáni za účelem vykořisťování. Obchodování s lidmi může zahrnovat sexuální vykořisťování, nucenou práci nebo nucené žebrání. Obchodování s lidmi je nezákonné ve všech zemích světa, ale stále se praktikuje v mnoha částech světa.
Dluhové otroctví
Dluhové otroctví je forma otroctví, při níž je osoba nucena k práci na splacení dluhu. Dluhové otroctví může být dědičné, což znamená, že se dluh přenáší z generace na generaci. Dluhové otroctví je nezákonné ve všech zemích světa, ale stále se praktikuje v mnoha částech světa.
Dějiny otroctví
Starověk
Egypt: Otroctví bylo v Egyptě rozšířené a otroci byli používáni k různým účelům, včetně zemědělství, stavebnictví a domácích prací.
Babylónie: Otroctví bylo v Babylónii rozšířené a otroci byli používáni k různým účelům, včetně zemědělství, stavebnictví a domácích prací.
Řecko: Otroctví bylo v Řecku rozšířené a otroci byli používáni k různým účelům, včetně zemědělství, stavebnictví a domácích prací.
Řím: Otroctví bylo v Římě rozšířené a otroci byli používáni k různým účelům, včetně zemědělství, stavebnictví a domácích prací.
Středověk
Evropa: Otroctví bylo v Evropě rozšířené a otroci byli používáni k různým účelům, včetně zemědělství, stavebnictví a domácích prací.
Muslim world: Otroctví bylo v muslimském světě rozšířené a otroci byli používáni k různým účelům, včetně zemědělství, stavebnictví a domácích prací.
Raný novověk
Atlantický otrokářskýhandel: Atlantický otrokářskýhandel byl masivní nucený přesun afrických lidí do Nového světa za účelem otrocké
Otroctví na Maltě Otroctví existovalo a bylo uznáváno na Maltě od antiky až do raného novověku, stejně jako v mnoha zemích kolem Středozemního moře. Tento systém dosáhl svého vrcholu za vlády johanitů, kdy nabyl nebývalých rozměrů, zejména aby zajistil veslaře pro galéry řádu i dalších křesťanských zemí. Korsářské nájezdy, které byly páteří hospodářského a vojenského syst apneamu rytīřů, pomohly tento systém udržet, jednak tím, že vytvořily poptávku po otrocích k údržbě vojenského loďstva, ale také díky přílivu muslimských zajatců po vyhraných bitvách. Malta se tak stala centrem otroctví v křesťanské Evropě. Otroctví na Maltě zrušil Napoléon Bonaparte během své invaze na maltský souostroví 16. června 1798.
Dánský obchod s otroky Dánský obchod s otroky probíhal ve dvou odlišných obdobích: obchod s evropskými otroky v době Vikingů od 8. do 10. století a dánská role v prodeji afrických otroků během transatlantického obchodu s otroky, který začal v roce 1733 a skončil v roce 1807, kdy bylo oznámeno zrušení otroctví. Místo výskytu posledně jmenovaného obchodu s otroky bylo především v Dánských Západních Indiích (Svatý Tomáš, Svatý Kříž a Svatý Jan), kde otroci vykonávali mnoho různých manuálních prací, především na cukrových plantážích. Obchod s otroky měl mnoho dopadů, které se lišily svou povahou (ekonomickou a humanitární), některé byly závažnější než jiné. Po mnoha letech otroctví v Dánských Západních Indiích se Christian VII rozhodl obchod s otroky zrušit. Období Vikingů V době Vikingů (8. - 10. století) Dánové podnikali nájezdy na území dnešní Anglie, Irska a Francie. Během těchto nájezdů zajímali lidi a prodávali je jako otroky. Otroci byli využíváni k práci na farmách, v domácnostech a jako řemeslníci. Obchod s otroky byl pro Vikingy zdrojem příjmů a moci. Transatlantický obchod s otroky Dánsko se zapojilo do transatlantického obchodu s otroky v roce 1733, kdy založilo obchodní společnost Guinea Company. Společnost měla monopol na obchod s otroky v Dánských Západních Indiích. Otroci byli nakupováni na pobřeží západní Afriky a přepravováni do Dánských Západních Indií, kde byli prodáváni na plantážích. Dánský obchod s otroky byl poměrně malý ve srovnání s obchodem s otroky prováděným jinými evropskými mocnostmi, jako byla Velká Británie, Francie a Portugalsko. Přesto se odhaduje, že Dánové přepravili do Dánských Západních Indií přibližně 100 000 otroků. Otroctví v Dánských Západních Indiích Otroci v Dánských Západních Indiích byli nuceni pracovat na cukrových plantážích. Práce byla tvrdá a otroci často pracovali dlouhé hodiny za nízkou mzdu. Otroci byli také vystaveni fyzickému a psychickému týrání. Otroctví v Dánských Západních Indiích bylo zrušeno v roce 1848. Otroci byli osvobozeni, ale mnoho z nich zůstalo v chudobě a diskriminaci. Dopady obchodu s otroky Obchod s otroky měl mnoho negativních dopadů na Afriku, Evropu a Ameriku. V Africe vedl obchod s otroky k válkám, násilí a nestabilitě. V Evropě obchod s otroky vedl k růstu rasismu a kolonialismu. V Americe obchod s otroky vedl ke vzniku systému otroctví, který měl ničivé dopady na životy milionů lidí. Zrušení obchodu s otroky Obchod s otroky byl v 19. století postupně zrušen. V roce 1807 Velká Británie zrušila obchod s otroky ve svých koloniích. V roce 1808 následovaly Spojené státy americké. V roce 1848 zrušilo obchod s otroky Dánsko. Zrušení obchodu s otroky bylo významným krokem v boji proti otroctví. Přesto však otroctví v mnoha částech světa pokračovalo až do 20. století.
Nucené práce v nacistických koncentračních táborech
Používání nucených prací nacistickým Německem
Původní nacistická propaganda: "14letý mladík z Ukrajiny opravuje poškozená motorová vozidla v berlínské dílně německého Wehrmachtu. Leden 1945."
Zahraniční nuceně nasazení
Počet: 10 milionů (odhad 1944) včetně:
6,5 milionu civilistů
2,2 milionu válečných zajatců
1,3 milionu vězňů v táborech
Únosy: 12 milionů
Místa původu: SSSR (33,6 %), Polsko (21,7 %), Francie (17,1 %), Belgie, Nizozemsko, Československo, Jugoslávie, Itálie, Bulharsko, Maďarsko, Dánsko, Řecko, Španělsko, Rumunsko a další
Používání otrocké a nucené práce v nacistickém Německu (německy: Zwangsarbeit) a v celé německem okupované Evropě během druhé světové války probíhalo v nebývalém rozsahu. Bylo to klíčovou součástí německého hospodářského vykořisťování dobytých území. Přispělo také k masovému vyhlazování obyvatelstva v okupované Evropě. Němci unesli přibližně 12 milionů lidí z téměř dvaceti evropských zemí; asi dvě třetiny pocházely ze střední a východní Evropy. Mnoho dělníků zemřelo v důsledku svých životních podmínek – extrémní špatné zacházení, těžká podvýživa a zneužívání byly hlavními příčinami smrti. Mnohem více se stalo civilními oběťmi nepřátelského (spojeneckého) bombardování a ostřelování jejich pracovišť po celou dobu války.
V době svého vrcholu tvořili nuceně nasazení 20 % německé pracovní síly. S přihlédnutím k úmrtím a fluktuaci bylo během války v určitém okamžiku nuceně nasazeno asi 15 milionů mužů a žen. Kromě Židů byla nejpřísnější politika deportací a nucených prací uplatňována na obyvatelstvo Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Do konce války byla zabita nebo deportována polovina běloruské populace.
Porážka nacistického Německa v roce 1945 osvobodila přibližně 11 milionů cizinců (kategorizovaných jako "vysídlené osoby"), z nichž většina byli nuceně nasazení a váleční zajatci. V době války přivedly německé síly do Říše 6,5 milionu civilistů kromě sovětských válečných zajatců k nucené práci v továrnách. Jejich návrat domů byl pro Spojence nejvyšší prioritou. V případě občanů SSSR však návrat často znamenal podezření ze spolupráce nebo Gulag. Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA), Červený kříž a vojenské operace poskytovaly jídlo, oblečení, přístřeší a pomoc při návratu domů. Celkem bylo 5,2 milionu zahraničních pracovníků a válečných zajatců repatriováno do Sovětského svazu, 1,6 milionu do Polska, 1,5 milionu do Francie a 900 000 do Itálie, spolu s 300 000 až 400 000 do Jugoslávie, Československa, Nizozemska, Maďarska a Belgie.
Otroctví ve Španělsku Otroctví ve Španělsku má kořeny v období Féničanů a Římanů. V 9. století muslimské maurské vlády a místní židovští obchodníci obchodovali se španělskými a východoevropskými křesťanskými otroky. Španělsko začalo s obchodem s otroky v 15. století a tento obchod dosáhl svého vrcholu v 16. století. Historie španělského zotročení Afričanů začala portugalskými kapitány Antãem Gonçalvesem a Nunou Tristãem v roce 1441. První velká skupina afrických otroků, čítající 235 otroků, dorazila s Lançarote de Freitas o tři roky později. V roce 1462 začali portugalští obchodníci s otroky působit v Seville ve Španělsku. Během 70. let 14. století začali španělští obchodníci obchodovat s velkým počtem otroků. Otroci byli draženi na trhu u katedrály a následně přepravováni do měst po celém císařském Španělsku. To vedlo k rozšíření maurského, afrického a křesťanského otroctví ve Španělsku. V 16. století tvořilo 7,4 procenta obyvatelstva v Seville otroci. Mnoho historiků došlo k závěru, že renesanční a raně novověké Španělsko mělo nejvyšší počet afrických otroků v Evropě. Po objevení Nového světa se španělští kolonialisté rozhodli využít ho pro komerční výrobu a těžbu kvůli absenci obchodních sítí. K této práci bylo využito domorodé americké obyvatelstvo, ale v důsledku válek, nemocí, vykořisťování a společenských otřesů ve velkém počtu zemřelo. Potřeba pracovní síly se mezitím rozšiřovala, například pro výrobu cukrové třtiny. Problém oprávněnosti indického otroctví byl pro španělskou korunu klíčovou otázkou. Bartolomé de las Casas byl znepokojen osudem domorodců a v roce 1516 argumentoval, že do Indie by měli být dovezeni bílí a černí otroci, aby nahradili americké indiány. Afričtí otroci měli oproti domorodým otrokům určité výhody, jako například odolnost vůči evropským nemocem a větší obeznámenost se zemědělskými technikami. Tato preference vedla k rozvoji atlantického obchodu s otroky. Karel V. byl tím, kdo dal tomuto složitému a choulostivému problému jednoznačnou odpověď. Za tímto účelem císař dne 25. listopadu 1542 svým dekretem ve svých Leyes Nuevas (Nových zákonech) zrušil zotročování domorodců. Tento návrh zákona vycházel z argumentů nejlepších španělských teologů a právníků, kteří jednomyslně odsoudili takové otroctví jako nespravedlivé; prohlásili ho za nelegitimní a vyhlásili ho v Americe mimo zákon – nejen otroctví Španělů nad indiány, ale také typ otroctví praktikovaného mezi samotnými indiány. Systém práce Encomienda byl také zrušen v roce 1550. Tyto zákony však okamžitě neukončily praxi otroctví nebo nucených prací a začal se používat nový systém repartimiento a mita v Peru. Nakonec byl tento systém zrušen také kvůli zneužívání. V 17. století pokračovaly ilegálně nucené domorodé práce a legálně práce černých otroků.
Otroctví
Otroctví je systém, kdy je člověk nucen pracovat bez mzdy a nemá svobodu opustit své zaměstnavatele. Otroctví bylo po celá staletí rozšířené po celém světě a existuje dodnes v mnoha částech světa.
Historie otroctví
Otroctví existovalo již ve starověku. Ve starověkém Egyptě byli otroci používáni jako dělníci na pyramidách a dalších velkých stavebních projektech. Otroctví bylo také rozšířené v Řecku a Římě, kde otroci pracovali v domácnostech, na farmách a v dolech.
Ve středověku bylo otroctví rozšířené v Evropě, Asii a Africe. V Evropě byli otroci často používáni jako zemědělští dělníci, zatímco v Asii a Africe byli otroci často používáni jako domácí služebníci.
V 15. století začali Evropané obchodovat s otroky z Afriky. Tento obchod s otroky byl známý jako transatlantický obchod s otroky. Otroci byli převezeni z Afriky do Ameriky, kde byli nuceni pracovat na plantážích a v dolech.
Transatlantický obchod s otroky byl zrušen v 19. století, ale otroctví pokračovalo v mnoha částech světa. Otroctví bylo zrušeno ve Spojených státech v roce 1865, ale v některých částech světa existuje dodnes.
Druhy otroctví
Existuje mnoho různých typů otroctví. Některé z nejběžnějších typů otroctví zahrnují:
Dluhové otroctví: Dluhové otroctví je forma otroctví, při které je osoba nucena pracovat, aby splatila dluh.
Nucené manželství: Nucené manželství je forma otroctví, při které je osoba nucena oženit se proti své vůli.
Dětská práce: Dětská práce je forma otroctví, při které jsou děti nuceny pracovat.
Obchodování s lidmi: Obchodování s lidmi je forma otroctví, při které jsou lidé unášeni nebo prodáváni do otroctví.
Dopady otroctví
Otroctví má ničivý dopad na jednotlivce a společnost. Otroctví může vést k fyzickému, emocionálnímu a psychickému poškození. Otroctví může také vést k chudobě, nerovnosti a sociální nespravedlnosti.
Boj proti otroctví
Existuje mnoho organizací, které pracují na boji proti otroctví. Tyto organizace pracují na zvyšování povědomí o otroctví, poskytování pomoci obětem otroctví a prosazování zákonů proti otroctví.
Pokud máte zájem pomoci v boji proti otroctví, existuje mnoho způsobů, jak to udělat. Můžete darovat peníze organizacím, které bojují proti otroctví, můžete se dobrovolně zapojit do těchto organizací nebo můžete zvyšovat povědomí o otroctví.
Švédský obchod s otroky Švédský obchod s otroky se odehrával převážně v raných dějinách Švédska, kdy byl obchod s otroky (staroseversky: þræll) jedním z pilířů severské ekonomiky. Během nájezdů Vikingové často zajali a zotročili vojensky slabší národy, se kterými se setkali, ale většinu otroků získali při nájezdech na Britské ostrovy a Slovany ve východní Evropě. Tato praxe trvala od 6. do 11. století, dokud nebyla formálně zrušena v roce 1335. Menší obchod s africkými otroky probíhal během 17. a 18. století, přibližně v době, kdy byly založeny švédské zámořské kolonie v Severní Americe (1638) a v Africe (1650). Obchod s otroky zůstal legální až do roku 1878. Otroci ze západní Evropy byli převážně Frankové, Anglosasové a Keltové. Mnoho irských otroků bylo využíváno při výpravách za účelem kolonizace Islandu. Vikingové také zajímali baltské, slovanské a latinské otroky. Vikingové si některé otroky ponechávali jako služebníky a většinu zajatců prodávali na byzantských nebo islámských trzích. Vikingové se plavili po "Cestě otroků" přes Egejské moře a do přístavů Černého moře, které původně založili starověcí Řekové, což byly důležité křižovatky obchodu s otroky. Perský cestovatel Ibn Rustah popsal, jak švédští Vikingové, Varjagové nebo Rusové, terorizovali a zotročovali Slovany, které zajali při svých nájezdech podél řeky Volhy. Otroctví bylo postaveno mimo zákon v roce 1335 Magnusem IV. Švédským pro otroky "narozené křesťanským rodičům" ve Västergötlandu a Värendu, což byly poslední oblasti, kde zůstalo otroctví legální. To se však vztahovalo pouze na území Švédska, což umožnilo pozdější obchod s otroky v koloniích. V 17. století se švédští obchodníci s otroky začali zapojovat do transatlantického obchodu s otroky. V letech 1784 až 1878 Švédsko ovládalo několik kolonií v Karibiku. Švédská kolonie Svatý Bartoloměj fungovala jako bezcelní přístav a stala se hlavním cílem lodí s otroky. Otroci byli přiváženi bez daně zahraničními loděmi a švédská koruna profitovala výběrem vývozní daně, když byli otroci odváženi. Švédsko bylo také hlavním dodavatelem železa pro řetězy používané v obchodu s otroky. Na počátku 19. století Švédsko podepsalo smlouvy se Spojeným královstvím a Francií o zrušení obchodu s otroky. V roce 1847 bylo otroctví zrušeno ve všech částech Švédska, včetně jeho kolonií, na základě rozhodnutí přijatého v roce 1846. Otroctví bylo legislativně upraveno na Svatém Bartoloměji nařízením o policii otroků a svobodných barevných lidí ze dne 30. července 1787, původně ve francouzštině ze dne 30. června 1787. Poslední legálně vlastnění otroci ve švédské kolonii Svatý Bartoloměj byli koupeni a osvobozeni švédským státem 9. října 1847.
Otroctví Otroctví je stav, kdy je člověk zbaven své svobody a nucen pracovat pro někoho jiného. Otroctví bylo rozšířené po celém světě po tisíce let a stále existuje i dnes. Historie otroctví Otroctví má dlouhou a temnou historii. První známky otroctví se objevují již v dávném Egyptě, Mezopotámii a Řecku. V Římě bylo otroctví rozšířené a otroci byli využíváni k nejrůznějším úkolům, od domácích prací až po práci na polích. Ve středověku se otroctví rozšířilo do Evropy, kde bylo využíváno k otročení válečných zajatců a lidí z podrobených území. V 15. století začali Evropané obchodovat s otroky z Afriky, což vedlo k transatlantickému obchodu s otroky. Transatlantický obchod s otroky byl jednou z největších nucených migrací v historii. Odhaduje se, že od 16. do 19. století bylo z Afriky do Ameriky převezeno asi 12 milionů lidí. Otroci byli prodáváni na tržištích a nuceni pracovat na plantážích, v dolech a v domácnostech. Otroctví bylo nakonec zrušeno ve většině zemí světa v 19. století. V USA bylo otroctví zrušeno v roce 1865 po občanské válce. Současné otroctví Ačkoli bylo otroctví oficiálně zrušeno, stále existuje v mnoha částech světa. Odhaduje se, že dnes je zotročeno asi 40 milionů lidí. Současné otroctví se často vyskytuje v podobě nucené práce, dluhového otroctví a obchodování s lidmi. Nucená práce zahrnuje práci bez mzdy nebo pod hrozbou násilí. Dluhové otroctví je, když jsou lidé nuceni pracovat, aby splatili dluhy. Obchodování s lidmi je, když jsou lidé přepravováni z jednoho místa na druhé za účelem sexuálního vykořisťování, nucené práce nebo jiných forem vykořisťování. Dopady otroctví Otroctví má ničivý dopad na životy těch, kteří jsou jím postiženi. Otroci jsou často vystaveni násilí, vykořisťování a ponižování. Otroctví může mít také negativní dopad na ekonomiku a společnost. Boj proti otroctví Existuje mnoho organizací, které bojují proti otroctví. Tyto organizace poskytují pomoc obětem otroctví, prosazují zákony proti otroctví a zvyšují povědomí o problému otroctví. Jak můžete pomoci Existuje mnoho způsobů, jak můžete pomoci v boji proti otroctví. Můžete darovat peníze organizacím, které bojují proti otroctví, můžete se zapojit do osvětových kampaní nebo můžete podpořit zákony, které chrání oběti otroctví.
Otroctví je stav, kdy je jedna osoba majetkem druhé osoby a je nucena pracovat bez mzdy. Otroctví existuje již po tisíce let a bylo praktikováno ve všech částech světa.
V dávných dobách bylo otroctví běžnou součástí společnosti. Otroci byli často zajatci z válek nebo lidé, kteří byli prodáni do otroctví za dluhy. V některých kulturách byli otroci považováni za méněcenné bytosti a byli nuceni vykonávat nejtěžší a nejnebezpečnější práce.
V průběhu času se postoj k otroctví začal měnit. V 18. století se v Evropě a Severní Americe objevilo hnutí za zrušení otroctví. Toto hnutí vedlo k zákazu obchodu s otroky v mnoha zemích a nakonec k úplnému zrušení otroctví ve většině světa.
Přestože bylo otroctví oficiálně zrušeno, stále existuje v mnoha částech světa. Moderní otroctví zahrnuje různé formy vykořisťování, jako je nucená práce, dluhové otroctví, obchodování s lidmi a sexuální otroctví.
Moderní otroctví je vážným problémem, který postihuje miliony lidí na celém světě. Oběti moderního otroctví jsou často nuceny pracovat v nebezpečných a vykořisťovatelských podmínkách. Mohou být také vystaveni fyzickému a psychickému násilí.
Boj proti modernímu otroctví je komplexní úkol, který vyžaduje spolupráci vlád, podniků a občanské společnosti. Existuje řada organizací, které pracují na ukončení moderního otroctví, ale je toho třeba udělat ještě mnohem více.
Zde je několik faktů o otroctví:
Otroctví existuje již po tisíce let.
Otroci byli často zajatci z válek nebo lidé, kteří byli prodáni do otroctví za dluhy.
V některých kulturách byli otroci považováni za méněcenné bytosti a byli nuceni vykonávat nejtěžší a nejnebezpečnější práce.
V průběhu času se postoj k otroctví začal měnit.
V 18. století se v Evropě a Severní Americe objevilo hnutí za zrušení otroctví.
Toto hnutí vedlo k zákazu obchodu s otroky v mnoha zemích a nakonec k úplnému zrušení otroctví ve většině světa.
Přestože bylo otroctví oficiálně zrušeno, stále existuje v mnoha částech světa.
Moderní otroctví zahrnuje různé formy vykořisťování, jako je nucená práce, dluhové otroctví, obchodování s lidmi a sexuální otroctví.
Moderní otroctví je vážným problémem, který postihuje miliony lidí na celém světě.
Oběti moderního otroctví jsou často nuceny pracovat v nebezpečných a vykořisťovatelských podmínkách.
Mohou být také vystaveni fyzickému a psychickému násilí.
Boj proti modernímu otroctví je komplexní úkol, který vyžaduje spolupráci vlád, podniků a občanské společnosti.
Existuje řada organizací, které pracují na ukončení moderního otroctví, ale je toho třeba udělat ještě mnohem více.