Otroctví
Otroctví je stav, ve kterém je osoba nucena pracovat pro jinou osobu bez mzdy a bez možnosti odejít. Otroctví může být legální nebo nelegální. Legální otroctví existovalo v mnoha společnostech v průběhu dějin, zatímco nelegální otroctví existuje dodnes.
Historie otroctví
Otroctví existovalo v mnoha kulturách a společnostech po celém světě. V některých společnostech byli otroci považováni za majetek, který mohl být kupován, prodáván a děděn. V jiných společnostech byli otroci považováni za podřadnou třídu lidí, kteří neměli žádná práva.
V 15. století začali evropští průzkumníci obchodovat s otroky z Afriky. Tito otroci byli přivezeni do Ameriky, kde pracovali na plantážích a v dolech. Obchod s otroky byl lukrativní podnik a mnoho evropských zemí se na něm podílelo.
V 19. století se v mnoha zemích začalo hnutí za zrušení otroctví. V roce 1865 byla v USA zrušena otroctví, ale otroctví stále existovalo v jiných částech světa.
Současné otroctví
Otroctví je dnes nelegální ve všech zemích světa, ale přesto existuje v mnoha částech světa. Odhaduje se, že dnes žije v otroctví více než 40 milionů lidí.
Současné otroctví se vyskytuje v různých formách, včetně:
Nucená práce: Jedná se o práci, kterou je člověk nucen vykonávat pod hrozbou násilí nebo jiného nátlaku.
Dluhové otroctví: Jedná se o práci, kterou je člověk nucen vykonávat, aby splatil dluh.
Obchod s lidmi: Jedná se o prodej nebo přepravu lidí za účelem nucené práce, sexuálního vykořisťování nebo jiných forem vykořisťování.
Dětská práce: Jedná se o práci, kterou vykonávají děti mladší 18 let a která je škodlivá pro jejich zdraví nebo vývoj.
Příčiny otroctví
Existuje mnoho faktorů, které přispívají k existenci otroctví, včetně:
Chudoba: Lidé, kteří žijí v chudobě, jsou často zranitelnější vůči otroctví.
Diskriminace: Lidé, kteří jsou diskriminováni na základě rasy, pohlaví, náboženství nebo jiných faktorů, jsou často zranitelnější vůči otroctví.
Konflikty: Lidé, kteří žijí v oblastech postižených konflikty, jsou často zranitelnější vůči otroctví.
Nedostatek vzdělání: Lidé, kteří nemají vzdělání, jsou často zranitelnější vůči otroctví.
Následky otroctví
Otroctví má ničivé důsledky pro oběti, jejich rodiny a jejich komunity. Oběti otroctví často trpí fyzickým, psychickým a emocionálním traumatem. Otroctví může také vést k rozpadu rodin a komunit.
Boj proti otroctví
Existuje mnoho organizací, které pracují na boji proti otroctví. Tyto organizace poskytují obětem otroctví pomoc a podporu a také pracují na zvyšování povědomí o problému otroctví.
Co můžete udělat, abyste pomohli bojovat proti otroctví
Existuje mnoho věcí, které můžete udělat, abyste pomohli bojovat proti otroctví, včetně:
Vzdělávejte se o problému otroctví. Čím více víte o otroctví, tím lépe budete schopni pomoci v boji proti němu.
Podporujte organizace, které bojují proti otroctví. Existuje mnoho organizací, které pracují na boji proti otroctví. Podpořte tyto organizace finančně nebo dobrovolnicky.
Nakupujte zboží, které bylo vyrobeno eticky. Existuje mnoho společností, které se zavázaly vyrábět své zboží eticky. Nakupujte zboží od těchto společností, abyste pomohli vytvořit poptávku po eticky vyrobeném zboží.
Mluvte o otroctví. Mluvte o otroctví se svými přáteli, rodinou a komunitou. Čím více lidí bude vědět o problému otroctví, tím větší tlak bude na vlády a podniky, aby proti němu bojovaly.
Otroctví Otroctví je stav, kdy je člověk zbaven svobody a nucen pracovat pro někoho jiného bez odměny. Otroctví existuje již po tisíce let a bylo praktikováno v různých kulturách po celém světě. Otroctví v současnosti Otroctví je dnes nezákonné ve všech zemích světa. Nicméně se stále odhaduje, že ve světě žije kolem 40 milionů lidí v otroctví. Otroctví se dnes vyskytuje v různých formách, včetně nucené práce, dluhového otroctví, nucených sňatků a obchodování s lidmi. Dětská práce Dětská práce je jednou z nejběžnějších forem otroctví. Děti jsou nuceny pracovat v nebezpečných a vykořisťovatelských podmínkách, často za velmi nízké mzdy nebo bez mzdy vůbec. Dětská práce je nezákonná ve všech zemích světa, ale přesto se stále praktikuje v mnoha zemích. Děti vojáci Děti vojáci jsou děti, které byly násilně odvedeny do armády a nuceny bojovat. Děti vojáci jsou často vystaveni násilí, zneužívání a traumatu. Nábor dětí vojáků je nezákonný ve všech zemích světa, ale přesto se stále praktikuje v mnoha zemích. Dluhové otroctví Dluhové otroctví je forma otroctví, při níž je člověk nucen pracovat, aby splatil dluh. Dluhové otroctví je často spojeno s nucenou prací a obchodem s lidmi. Dluhové otroctví je nezákonné ve všech zemích světa, ale přesto se stále praktikuje v mnoha zemích. Nucené sňatky Nucené sňatky jsou sňatky, které jsou uzavřeny bez souhlasu obou partnerů. Nucené sňatky jsou často spojovány s dětskými sňatky a obchodem s lidmi. Nucené sňatky jsou nezákonné ve všech zemích světa, ale přesto se stále praktikují v mnoha zemích. Obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je forma otroctví, při níž jsou lidé prodáváni a kupováni jako zboží. Obchodování s lidmi je často spojeno s nucenou prací, dluhovým otroctvím a nucenými sňatky. Obchodování s lidmi je nezákonné ve všech zemích světa, ale přesto se stále praktikuje v mnoha zemích. Otroctví v historii Otroctví existuje již po tisíce let. V antickém Řecku a Římě bylo otroctví běžnou praxí. Otroci byli používáni k práci na polích, v domácnostech a v dolech. Otroctví bylo také praktikováno ve středověké Evropě, v muslimském světě a v Africe. Transatlantický obchod s otroky Transatlantický obchod s otroky byl obdobím v historii, kdy byli Afričané násilně odváženi do Ameriky a prodáváni jako otroci. Transatlantický obchod s otroky trval od 16. do 19. století. Během této doby bylo do Ameriky přivezeno odhadem 12 milionů Afričanů. Zrušení otroctví Otroctví bylo ve většině zemí světa zrušeno v 19. století. Ve Spojených státech bylo otroctví zrušeno v roce 1865. Zrušení otroctví vedlo k osvobození milionů lidí z otroctví. Odpor proti otroctví Otroctví bylo vždy předmětem odporu. V průběhu historie se lidé z celého světa stavěli proti otroctví. V 18. a 19. století vzniklo abolicionistické hnutí, které usilovalo o zrušení otroctví. Abolicionisté používali různé taktiky, včetně občanské neposlušnosti a politického aktivismu. Důsledky otroctví Otroctví mělo ničivé následky pro životy lidí, kteří byli zotročeni. Otroci byli často vystaveni násilí, zneužívání a traumatu. Otroctví také vedlo k ekonomickému a sociálnímu rozvoji. Otroctví mělo také trvalý dopad na rasu a rasismus. Boj proti otroctví Boj proti otroctví pokračuje i dnes. Existuje mnoho organizací, které pracují na ukončení otroctví ve všech jeho formách. Tyto organizace využívají různé strategie, včetně obhajoby, vzdělávání a pomoci obětem otroctví.
Černý zákoník (francouzsky Code noir, výslovnost [kɔd nwaʁ]) byl dekret vydaný francouzským králem Ludvíkem XIV. v roce 1685, který stanovil podmínky otroctví ve francouzské koloniální říši a sloužil jako kodex pro otrokářské jednání ve francouzských koloniích až do roku 1789, kdy začala Francouzská revoluce. Dekret omezil aktivity svobodných barevných lidí, nařídil obrácení všech zotročených lidí v celé říši na katolicismus, stanovil tresty, které jim budou vyměřeny, a nařídil vyhnání všech Židů z francouzských kolonií. Účinky kodexu na zotročenou populaci francouzské koloniální říše byly složité a mnohostranné. Zakazoval nejhorší tresty, které mohli majitelé uložit svým otrokům, a vedl ke zvýšení počtu svobodné populace. Přesto byli zotročení lidé stále vystaveni krutému zacházení ze strany svých majitelů a vyhnání Židů bylo rozšířením antisemitských trendů v Království francouzském. Svobodní barevné lidé byli stále omezováni prostřednictvím Černého kodexu, ale jinak byli svobodní ve svém vlastním povolání. Ve srovnání s jinými evropskými koloniemi v Americe byl svobodný barevný člověk ve francouzské koloniální říši velmi pravděpodobně gramotný a měl velkou šanci vlastnit podniky, majetek a dokonce i své vlastní otroky. Historik moderní Francie Tyler Stovall popsal kodex jako "jeden z nejrozsáhlejších oficiálních dokumentů o rase, otroctví a svobodě, který kdy byl v Evropě vypracován".
Historie Trinidadu a Tobaga začíná osídlením ostrovů původními domorodci. Trinidad navštívil Kryštof Kolumbus na své třetí plavbě v roce 1498 (na Tobagu nikdy nepřistál) a pro Španělsko jej nárokoval. Trinidad byl až do roku 1797 spravován Španěly, ale osídlili ho převážně francouzští kolonisté. Tobagu se střídavě dostávalo do rukou Britů, Francouzů, Holanďanů a Kuronců, ale nakonecz skončil v britských rukách po uzavření Druhé pařížské smlouvy (1814). V roce 1889 byly oba ostrovy sloučeny do jednoho politického celku. Trinidad a Tobagu získalo nezávislost na Britském impériu v roce 1962 a v roce 1976 se stalo republikou. Domorodí obyvatélé Původními obyvateli Trinidadu a Tobaga byly indiánské k francusemy Taíno, Kalifu a Karibů. Taínové, kteří žili na Trinidadu, se živili především zemědělstvím a rybolovem. Karibové, kteří žili na Tobagu, se živili převážně lovem a sběrem. Koloniální doba Španělé přijeli na Trinidad v roce 1498 a ostrov si nárokovali pro španělskou korunu. Trinidad byl spravován Španěly až do roku 1797, kdy jej obsadili Francouzi. Francouzi na ostrov přivedli mnoho otroků z Afriky, kteří pracovali na cukrových plantážích. Britové obsadili Trinidad v roce 1797 a ostrov byl oficiльно postoupen Velké Británii Španělskem v roce 1802. Britové na ostrov přivedli další otroky z Afriky a také indické dělníky, kteří pracovali na cukrových plantážích a na dalších zemědělských podnicích. Tobago se střídavě dostávalo do rukou Britů, Francouzů, Holanďanů a Kuronců. V roce 1814 byl ostrov nakonecz postoupen Velké Británii na základě Druhé pařížské smlouvy. Nezávislost Trinidad a Tobagu získalo nezávislost na Britském impériu 31. srpna 1962. Prvním premiérem nezávislého Trinidadu a Tobaga se stal Eric Williams. Republika Trinidad a Tobagu se stalo republikou 1. srpna 1976. Prvním prezidentem republiky se stal Ellis Clarke. Současnost Trinidad a Tobagu je dnes nezávislým ostrovním státem v Karibském moři. Hlavním městem státu je Port of Spain. Trinidad a Tobagu je členským státem Společenství národů a Karibské komunity. Kultura Kultura Trinidadu a Tobaga je směsicí afrických, indickách, čímských, evropských a domorodých vlivů. Na ostrově se hovoří několika jazyky, včetně angličtiny, španělštiny, francouzštiny a různých kreolských jazyků. Trinidad a Tobagu je známý svou hudbou, tancem a karnevalem. Na ostrově se také nacházejí četné historické památk
Otroctví je stará praxe, kdy je člověk považován za majetek jiného člověka a je s ním zacházeno jako s komoditou. Otroctví se vyskytovalo v mnoha kulturách a společnostech po celém světě a dodnes přestavuje vážný problém.
Existují různé formy otroctví, ale nejčastěji se vyskytující jsou:
Otroctví na základě dluhů: K této formě otroctví docházelo, když si člověk půjčil peníze a nebyl schopen je včas repacovat. V takovém případě mohl být člověk zotročen věřitelem, dokud dluh nebyl splacen.
Otroctví na základě zajetí: K této formě otroctví docházelo, když byl člověk zajat ve válce nebo při nájezdů. Zajatci mohli být prodáni do otroctví nebo nuceni pracovat pro své zajímatele.
Otroctví na základě narození: K této formě otroctví docházelo, když se člověk narodil do otrocké rodiny. Otroctví na základě narození bylo často dědičné, což znamená, že děti otroků se také staly otroky.
Otroctví má ničivé důsledky pro jednotlivce i pro celou společnost. Otroci jsou často nuceni pracovat v nebezpečných a vykořisťovatelských podmínkách a jsou zbaveni svých základních práv a svobod. Otroctví může také vést k sociální nespravedlnosti, diskriminaci a násilí.
Otroctví je porušením lidských práv a je nezákonné ve většině zemí světa. Nicméně otroctví přesto přestavuje vážný problém a odhaduется, že dnes existuje více než 40 milionů otroků.
Existuje mnoho organizací, které pracují na ukončení otroctví. Mezi ně patří Mezinásnodní organizace práce, Mezinásnodní organizace pro migraci a Světová organizace proti otroctví. Tyto organizace pracují na zvyšování povědomí o otroctví, na podpoře obětí otroctví a na prosazování právních předpisů na ochranu obětí otroctví.
Otroctví je složitý problém, ale je důležité si uvědomit, že se jedná o porušení lidských práv a že je nezákonné. Existuje mnoho organizací, které pracují na ukončení otroctví, a každý může pomoci tím, že bude zvyšovat povědomí o této otázce a podpoří organizace, které bojují proti otroctví.
Restavek je dítě na Haiti, které je rodiči předáno jiné domácnosti, aby tam pracovalo jako služebník, protože rodiče nemají prostředky na to, aby dítě uživili. Termín pochází z francouzského rester avec, „zůstat s“. Rodiče, kteří se nemohou o děti postarat, je mohou poslat žít k bohatším (nebo méně chudým) rodinám, často k vlastním příbuzným nebo přátelům. Děti často pocházejí z venkovských oblastí a příbuzní, kteří hostí restaveky, žijí ve více městském prostředí. Očekává se, že děti dostanou jídlo a bydlení (a někdy i vzdělání) výměnou za domácí práce. Mnoho restaveků však žije v chudobě, nemusí dostávat řádné vzdělání a jsou vystaveni velkému riziku fyzického, emocionálního a sexuálního zneužívání. Systém restavek je v haitské kultuře tolerován, ale nepovažuje se za žádoucí. Tato praxe splňuje formální mezinárodní definice moderního otroctví a obchodování s dětmi a odhaduje se, že postihuje přibližně 300 000 haitských dětí. Počet dětských domácích pracovníků (CDW) na Haiti, definovaných jako 1) žijící mimo domov rodičů; 2) nenásledující normální postup ve vzdělávání; a 3) pracující více než ostatní děti, je více než 400 000. 25 % haitských dětí ve věku 5–17 let žije mimo své biologické rodiče.
Afroportorikánci jsou Puerto Ričané afrického původu. Historie Puerto Ričanů afrického původu začíná svobodnými africkými muži, známými jako libertos, kteří doprovázeli španělské conquistadory při invazi na ostrov. Španělé zotročili Taíny (původní obyvatele ostrova), z nichž mnozí zemřeli v důsledku nových infekčních chorob a útlaku španělských kolonizátorů. Španělská královská vláda potřebovala dělníky a začala se spoléhat na africké otroctví, aby obsadila své hornické a stavební operace. Koruna povolila dovoz zotročených západoafrických otroků. V důsledku toho většina afrických národů, které vstoupily do Portorika, byla výsledkem atlantického obchodu s otroky a pocházela z mnoha různých kultur a národů afrického kontinentu. Když byly zlaté doly v Portoriku prohlášeny za vyčerpané, španělská koruna již ostrov nepovažovala za vysokou koloniální prioritu. Jeho hlavní přístavy sloužily především jako posádka pro podporu námořních plavidel. Španělé povzbuzovali svobodné barevné lidi z britských a francouzských držav v Karibiku, aby emigrovali do Portorika, aby poskytli populační základnu pro podporu portorické posádky. Španělský dekret z roku 1789 umožňoval otrokům vydělávat si svobodu nebo si ji kupovat; to však jejich situaci příliš nepomohlo. Rozšíření plantáží cukrové třtiny zvýšilo poptávku po pracovní síle a počet otroků dramaticky vzrostl, protože byli dovezeni noví otroci. V průběhu let došlo na ostrově k mnoha otrockým vzpourám. Otroci, kterým byla slíbena svoboda, se připojili k povstání v roce 1868 proti španělské koloniální nadvládě, známému jako Grito de Lares. Dne 22. března 1873 bylo v Portoriku zrušeno otroctví. Přínosy etnických Afričanů hudbě, umění, jazyku a dědictví byly nástrojem v portorické kultuře.
Otroctví v Asii
Otroctví v Asii existovalo ve všech regionech po celou její historii. Přestože je nyní otroctví v každé asijské zemi nelegální, některé jeho formy stále existují.
Historický přehled
Otroctví v Asii existuje již tisíce let. Nejstarší doklady o otroctví pocházejí z Mezopotámie, kde otroci pracovali jako zemědělští dělníci, řemeslníci a domácí služebnictvo. Otroctví bylo také rozšířené ve starověké Číně, Indii a Japonsku.
Ve středověku se otroctví stalo v Asii ještě běžnější. Mongolové zajali miliony lidí během svých výbojů a prodali je jako otroky. Otroctví bylo také rozšířené v muslimském světě, kde otroci pracovali v domácnostech, na farmách a v armádách.
V 16. století začala evropská kolonizace Asie a otroctví se stalo ještě více rozšířené. Evropané přepravovali miliony Afričanů do Asie, aby pracovali jako otroci na plantážích a v dolech. Otroctví bylo také rozšířené v jihovýchodní Asii, kde otroci pracovali v zemědělství, rybolovu a těžbě.
19. století a zrušení otroctví
V 19. století začalo být otroctví v Asii postupně rušeno. Británie zrušila otroctví ve svých koloniích v roce 1833 a Francie následovala v roce 1848. Nizozemsko zrušilo otroctví v Nizozemské východní Indii v roce 1860.
Zrušení otroctví v Asii bylo dlouhým a obtížným procesem. Mnoho majitelů otroků se zdráhalo své otroky propustit a docházelo k četným povstáním a nepokojům. Nicméně do konce 19. století bylo otroctví v Asii téměř všude zrušeno.
Současné formy otroctví
Přestože je otroctví v Asii nyní nelegální, některé jeho formy stále existují. Mezi tyto formy patří:
Nucená práce: Nucená práce je práce, kterou někdo musí vykonávat proti své vůli a bez nároku na mzdu. Nucená práce se vyskytuje v různých odvětvích, včetně zemědělství, stavebnictví a textilního průmyslu.
Dětská práce: Dětská práce je práce vykonávaná dětmi, které jsou mladší věku stanoveného zákonem. Dětská práce se vyskytuje v různých odvětvích, včetně zemědělství, výroby a těžby.
Obchodování s lidmi: Obchodování s lidmi je obchod s lidmi za účelem vykořisťování. Obchodování s lidmi se vyskytuje v různých formách, včetně sexuálního vykořisťování, nucené práce a obchodování s orgány.
Dluhové otroctví: Dluhové otroctví je forma otroctví, kdy je někdo nucen pracovat, aby splatil dluh. Dluhové otroctví se vyskytuje v různých odvětvích, včetně zemědělství, rybolovu a těžby.
Boj proti otroctví
Boj proti otroctví v Asii je složitý a obtížný úkol. Vlády, nevládní organizace a mezinárodní organizace pracují společně na vymýcení otroctví. Mezi opatření, která jsou přijímána, patří:
Zvyšování povědomí: Zvyšování povědomí o otroctví je důležitým krokem v boji proti němu. Vlády, nevládní organizace a mezinárodní organizace pracují na zvyšování povědomí o otroctví a jeho dopadech.
Zesilování vymáhání práva: Zesilování vymáhání práva je dalším důležitým krokem v boji proti otroctví. Vlády posilují své zákony proti otroctví a zvyšují úsilí o jejich vymáhání.
Poskytování pomoci obětem: Obětem otroctví je třeba poskytnout pomoc a podporu. Vlády, nevládní organizace a mezinárodní organizace pracují na poskytování pomoci a podpory obětem otroctví.
Prevence otroctví: Prevence otroctví je nejúčinnějším způsobem, jak je vymýtit. Vlády, nevládní organizace a mezinárodní organizace pracují na prevenci otroctví prostřednictvím vzdělávání, odborné přípravy a ekonomického rozvoje.
Boj proti otroctví v Asii je dlouhodobý proces. Nicméně pokrok je možný a společně můžeme otroctví vymýtit.
Čukrijský systém Čukrijský systém je systém dluhového otroctví nebo nucené práce, který se vyskytuje v Kidderpore a dalších částech Západního Bengálska. V rámci tohoto systému může být žena nucena k prostituci, aby splatila dluhy. Obvykle pracuje bezplatně rok nebo déle, aby splatila údajný dluh majiteli nevěstince za jídlo, oblečení, líčení a životní náklady. Tento systém vytváří pracovní sílu lidí, kteří jsou prakticky zotročeni svými věřiteli, a představuje jednu z hlavních příčin, proč ženy vstupují do obchodu se sexem. Tento systém vzkvétá především v Západním Bengálsku nebo v Kalkatě. Název se používá také v Bangladéši a systém tam také existuje.
Dluhové otroctví v Indii Dluhové otroctví, v Indii známé jako Bandhua Mazdoori, bylo sice zákonně zrušeno v roce 1976, ale kvůli slabému vymáhání ze strany vlády je stále rozšířené. Dluhové otroctví je systém, v němž věřitelé nutí své dlužníky, aby své dluhy spláceli prací. Tyto dluhy se navíc často splácí velmi dlouho a jsou nepřiměřeně vysoké, což vede k generační nerovnosti. Důvodem jsou obvykle vysoké úrokové sazby u půjček poskytovaných zaměstnavateli. Ačkoli je dluhové otroctví považováno za dobrovolnou formu práce, lidé jsou do tohoto systému nuceni sociálními okolnostmi. Dluhové otroctví má v indické historii hluboké kořeny, sahající až do období, kdy byla Indie pod koloniální nadvládou. Podle Globálního indexu otroctví z roku 2016 má Indie čtvrtý nejvyšší počet otroků, přičemž 19 milionů Indů je nějakou formou zotročeno, včetně dluhového otroctví. Mnoho Indů vstupuje do dluhového otroctví, aby snížili riziko finanční zátěže a násilí. Indický kastovní systém navíc vedl k sociální nerovnosti a korupci, což dohromady umožňuje tento systém přetrvávat. Hlavními Indiy zapojenými do této praxe jsou zemědělští a cihelničtí dělníci, včetně dětských pracovníků. Ačkoli se indická vláda zavázala k udělování kompenzací osvobozeným pracovníkům, většina pracovníků čelí negativním důsledkům, jako je další nerovnost a zdravotní problémy, což často vede k tomu, že tito pracovníci spáchají sebevraždu. Vzrůst aktivismu Dalitů, vládní legislativa začínající již v roce 1949 a probíhající práce nevládních organizací a vládních úřadů na vymáhání pracovních zákonů a rehabilitaci zadlužených osob zřejmě přispěly ke snížení dluhového otroctví v Indii. Na ukončení této praxe se navíc podílejí jak domácí, tak mezinárodní organizace. Podle výzkumných prací předložených Mezinárodní organizací práce však stále existuje mnoho překážek k vymýcení dluhového otroctví v Indii.