Kleopatra zkouší jedy na odsouzených vězních Autor: Alexandre Cabanel Rok: 1887 Technika: olej na plátně Rozměry: 165 cm × 290 cm Místo uložení: Královské muzeum výtvarných umění v Antverpách Kleopatra zkouší jedy na odsouzených vězních (Cléopâtre essayant des poisons sur des condamnés à mort) je obraz francouzského malíře Alexandra Cabanela z roku 1887. Nachází se ve sbírce Královského muzea výtvarných umění v Antverpách. Obraz zobrazuje Kleopatru VII., jak leží na lehátku a pozoruje účinky jedů na vězně odsouzené k smrti, jak je popsáno v Plutarchových Životopisech Marka Antonia. Je považován za kanonické dílo orientalistického umění 19. století a sloužil jako předloha pro divadelní hry a rané filmy. Cabanel měl vždy zálibu v historických a orientalistických námětech a když byl obraz poprvé vystaven pařížské veřejnosti, byl kritiky oslavován a zahrnut poctami. Několik mezinárodních sběratelů se pokusilo obraz koupit. Kleopatra Kleopatra VII. byla poslední vládkyní starověkého Egypta z dynastie Ptolemaiovců. Narodila se v roce 69 př. n. l. a vládla od roku 51 do 30 př. n. l. Byla známá svou inteligencí, krásou a politickými intrikami. Byla milenkou a později manželkou římského generála Julia Caesara a později jeho nástupce Marka Antonia. Po porážce v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. spáchala sebevraždu, aby se vyhnula zajetí Římany. Orientální styl Orientalismus byl umělecký styl populární v 19. století, který se zaměřoval na zobrazování exotických kultur a míst Blízkého východu a severní Afriky. Obrazy v tomto stylu často zobrazovaly scény ze života v háremech, tržnicích a pouštích. Cabanelův obraz Kleopatry je typickým příkladem orientalistického stylu. Zobrazuje Kleopatru v exotickém prostředí, obklopenou otroky a ozdobenou šperky. Obraz je také pozoruhodný svým erotickým nábojem, který byl v té době považován za skandální. Dopad Cabanelův obraz Kleopatry měl významný dopad na umění a kulturu. Byl reprodukován v mnoha publikacích a sloužil jako inspirace pro divadelní hry a rané filmy. Obraz také pomohl popularizovat orientalistický styl umění. Dnes je obraz Kleopatry zkoušející jedy na odsouzených vězních považován za jedno z nejvýznamnějších děl francouzského umění 19. století. Je to mistrovské dílo orientalistického stylu a svědectví o Cabanelově zručnosti jako malíře.
Khafréova pyramida Khafréova pyramida je střední ze tří staroegyptských pyramid v Gíze, druhá nejvyšší a druhá největší ze skupiny. Je hrobkou faraona Chafreho (Chefréna) ze čtvrté dynastie, který vládl kolem roku 2558–2532 před naším letopočtem. Stavba Pyramida byla postavena kolem roku 2570 před naším letopočtem a její stavba trvala přibližně 20 let. Byla postavena z vápencových bloků, které byly těženy v blízkém lomu. Každý blok vážil v průměru 2,5 tuny a byl pečlivě opracovaný, aby do sebe dokonale zapadal. Rozměry Původní výška pyramidy byla 143,5 metru, ale v průběhu času se kvůli erozi a drancování zmenšila na současných 136,4 metru. Základna pyramidy má rozměry 215,25 metru a její objem je 2 211 096 kubických metrů. Sklon Sklon stěn pyramidy je 53°10'. To je o něco strmější než sklon Velké pyramidy v Gíze, která má sklon 51°50'. Vnitřní struktura Uvnitř pyramidy se nacházejí tři komory. Dolní komora je nedokončená a nachází se pod úrovní země. Střední komora je pohřební komora a obsahuje sarkofág z červené žuly, ve kterém bylo uloženo Chafrehovo tělo. Horní komora je menší a její účel není zcela znám. Vnější struktura Vnější plášť pyramidy byl původně pokryt vápencovými deskami, které byly hladké a lesklé. Tyto desky však byly v průběhu času odstraněny a dnes je vidět pouze jádro pyramidy z vápencových bloků. Sousední stavby Kromě pyramidy se v komplexu nachází také menší pyramidy pro Chafreho manželky, chrám údolí a cesta, která spojuje pyramidu s chrámem údolí. Význam Khafréova pyramida je jedním z nejznámějších a nejikoničtějších symbolů starověkého Egypta. Je svědectvím o dovednostech a architektonickém mistrovství starých Egypťanů a zůstává jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí na světě.
Časopis pro blízkovýchodní studia Časopis pro blízkovýchodní studia je akademický časopis vydávaný University of Chicago Press, který se zabývá výzkumem starověkých a středověkých civilizací Blízkého východu, včetně jejich archeologie, umění, historie, literatury, lingvistiky, náboženství, práva a vědy. Časopis JNES se věnuje studiu civilizací Blízkého východu od prehistorie až do konce osmanského období v roce 1922. Časopis JNES pokrývá jedinečně široké časové, místní a tematické rozpětí, včetně příspěvků od uznávaných vědců na témata z asyrské, egyptské, chetitské a hebrejské biblické vědy a příbuzných starověkých studií, jakož i druhé oblasti zaměření na rané, středověké a raně novověké islámské studie. Oborové zaměření časopisu sahá od historie a jazyka až po náboženství a literaturu a od archeologie po dějiny umění. Časopis pro blízkovýchodní studia byl založen v roce 1884, původně se zaměřením na studium Starého zákona. V průběhu následujícího století byl časopis dvakrát přejmenován, přičemž každá změna názvu odrážela růst a rozšiřování oborů, které publikace pokrývala. Původně se časopis jmenoval Hebraica, v roce 1895 se stal American Journal of Semitic Languages and Literatures; současný název získal v roce 1942. Časopis JNES vydává dvakrát ročně University of Chicago Press. Časopis hodnotí rukopisy prostřednictvím dvojitě anonymního recenzního řízení. Každé číslo obsahuje nové vědecké práce i sekci recenzí knih, která poskytuje kritický přehled nových publikací od začínajících i zavedených vědců.
Archeologie
Archeologie je dvouměsíční časopis pro širokou veřejnost, který vydává Archeologický institut Ameriky. Institut vydává také odborný časopis American Journal of Archaeology.
Historie
Časopis Archeologie byl poprvé vydán v roce 1948. Až do roku 2011 byl jeho šéfredaktorem Peter Young, kterého nahradila Claudia Valentinová. Od listopadu 2018 je šéfredaktorem Jarrett A. Lobell.
Obsah
Časopis Archeologie se zaměřuje na archeologii a příbuzné obory, jako je antropologie, historie a geologie. Každé číslo obsahuje články o nejnovějších archeologických objevech, rozhovory s archeology a recenze knih. Časopis také pravidelně vydává speciální čísla věnovaná konkrétním tématům, jako je například archeologie starověkého Řecka nebo archeologie pod vodou.
Cílová skupina
Časopis Archeologie je určen pro širokou veřejnost, která se zajímá o archeologii. Články jsou psány jasným a přístupným stylem, který je srozumitelný i pro laiky. Časopis je bohatě ilustrovaný fotografiemi, mapami a kresbami.
Dopad
Časopis Archeologie je jedním z nejpopulárnějších archeologických časopisů na světě. Má širokou čtenářskou základnu a jeho články jsou často citovány v odborných publikacích. Časopis sehrál významnou roli při zvyšování povědomí o archeologii a při podpoře zájmu o tento obor.
Další informace
Webové stránky časopisu Archeologie: www.archaeology.org
Webové stránky Archeologického institutu Ameriky: www.archaeological.org
ISSN: 0003-8113
Časopis egyptské archeologie
Časopis egyptské archeologie (JEA) je dvakrát ročně vydávaný mezinárodní akademický časopis s recenzním řízením, který vydává společnost Egypt Exploration Society. JEA se zabývá egyptologickým výzkumem a publikuje odborné články, zprávy z terénních prací a recenze knih o egyptologii. Články jsou publikovány převážně v angličtině, příspěvky v němčině nebo francouzštině jsou přijímány v případě, že jsou vhodné.
JEA byl založen v roce 1914 Egypt Exploration Fund. Mezi jeho editory patřilo několik významných egyptologů, včetně Alana Gardinera (1916–21, 1934, 1941–46); T. Erica Peeta (1923–1934) a Battiscombea Gunna (1935–1939). Současnou (2021) šéfredaktorkou je Claudia Näser z University College London.
Rozsah
JEA pokrývá širokou škálu témat souvisejících s egyptologií, včetně:
Archeologie
Historie
Jazyk a literatura
Umění a architektura
Náboženství a mytologie
Sociální a ekonomická historie
Recenzovaný proces
Všechny články podané do JEA podléhají přísnému recenznímu procesu. Články jsou posuzovány dvěma anonymními recenzenty, kteří jsou odborníky v dané oblasti. Recenzenti hodnotí články na základě jejich vědecké kvality, novosti a přínosu k egyptologickému výzkumu.
Vliv
JEA je jedním z nejprestižnějších časopisů v oblasti egyptologie. Je široce citován v odborné literatuře a jeho články mají významný vliv na vývoj egyptologického bádání.
Dostupnost
JEA je k dispozici v tištěné i elektronické podobě. Tištěná verze je distribuována členům Egypt Exploration Society a je k dispozici také prostřednictvím předplatného. Elektronická verze je k dispozici na webových stránkách JEA a prostřednictvím databází, jako je JSTOR a Scopus.
Závěr
Časopis egyptské archeologie je předním mezinárodním časopisem věnovaným egyptologickému výzkumu. Publikuje vysoce kvalitní odborné články, zprávy z terénních prací a recenze knih a je nezbytným zdrojem pro všechny, kdo se zajímají o studium starověkého Egypta.
Americký časopis biologické antropologie
Disciplína: Biologická antropologie
Jazyk: Angličtina
Redaktorka: Trudy R. Turner
Vydavatelské údaje:
Dřívější název: American Journal of Physical Anthropology
Historie: 1918 – současnost
Vydavatel: John Wiley & Sons pro American Association of Biological Anthropologists (Spojené státy)
Periodicita: Měsíčník
Impakt faktor: 2,868 (2020)
Standardní zkratky:
ISO 4 (alt) · Bluebook (alt1 · alt2) · NLM (alt) · MathSciNet (alt)
ISO 4 Am. J. Biol. Anthropol.
Indexování:
CODEN (alt · alt2) · JSTOR (alt) · LCCN (alt) · MIAR · NLM (alt) · Scopus
CODEN: AJPNA9
ISSN: 0002-9483 (tisk) · 1096-8644 (web)
OCLC číslo: 1480176
Odkazy:
Domovská stránka časopisu
Aktuální číslo
Online archiv
American Journal of Biological Anthropology (dříve známý jako American Journal of Physical Anthropology) je recenzovaný vědecký časopis a oficiální časopis American Association of Biological Anthropologists. Byl založen v roce 1918 Alešem Hrdličkou (U.S. National Museum, nyní Národní muzeum přírodní historie Smithsonian Institution). Časopis pokrývá oblast biologické antropologie, což je disciplína, kterou Hrdlička v prvním čísle definoval jako "studium rasové anatomie, fyziologie a patologie". Původním vydavatelem byl Wistar Institute of Anatomy and Biology.
Před zahájením vydávání bylo ve Spojených státech málo možností publikovat vědecké práce v oblasti fyzické antropologie. Vědci, kteří se chtěli dozvědět více o nejnovějších objevech, často museli čekat několik měsíců nebo dokonce let, než se publikace dostaly do knihoven po celé zemi. Kromě měsíčních čísel sdružení vydává také dva dodatky, Yearbook of Physical Anthropology a supplement ke konferenci.
Starověký Egypt
Historie starověkého Egypta
Pravěk Egypta
Protodynastické období
Raně dynastické období
Stará říše egyptská
První přechodné období
Střední říše egyptská
Druhé přechodné období
Nová říše egyptská
Třetí přechodné období
První perské období
Grécko-římské období
Arabské dobytí
Egyptský jazyk
Stará egyptština
Střední egyptština
Nová egyptština
Démotická egyptština
Koptská egyptština
Písmo ve starověkém Egyptě
Hieroglyfy
Hieratické písmo
Démotické písmo
Starověká egyptská literatura
Starověká egyptská kuchyně
Starověké egyptské válečnictví
Egyptský kalendář
Údolní slavnosti
Starověká egyptská architektura
Džoserova pyramida
Lomená pyramida
Komplex pyramid v Gíze
Velká pyramida v Gíze
Userkerova pyramida
Unasova pyramida
Černá pyramida
Egyptská mastaba
Karnak
Chrám v Abu Simbelu
Ramesseum
Dér el-Baharí
Serdab
Benben
Falešná vrata
Bloková socha
Umění starověkého Egypta
Symboly
Ankh
Džed
Vadžet
Žezlo uas
Uraeus
Pšent
Hatorina hlava
Atef
Rozvinutá hlava
Egyptské pohřební rituály a zvyky
Vojenská historie starověkého Egypta
Bitva u Kadeše
Starověká egyptská technologie
Starověká egyptská medicína
Starověké egyptské jednotky
Starověká egyptská královská titulatura
Egyptská matemetika
Charakteristika starověkých Egypťanů
Faraon
Narmer
Džoser
Snofru
Chufu
Chafre
Menkaure
Userkaf
Unas
Pepi II.
Merenre II.
Amenemhet I.
Senusret III.
Amenemhet III.
Kamose
Ahmose I.
Thutmose I.
Hatšepsut
Thutmose III.
Amenhotep III.
Achnaton
Tutanchamon
Horemheb
Sethi I.
Ramesse II.
Ramesse III.
Šešonk I.
Taharka
Psamtik I.
Ptolemaios I. - VII.
Starověké egyptské náboženství
Egyptská obětní formule
Ptah
Amon
Horus
Seth
Monthu
Re
Maat
Sachmet
Nephtys
Anubis
Bastet
Šu
Tefnut
Geb
Ammit
Bes
Náboženské pojmy
Ba
Ka
Duat
Atenismus
Egyptská duše
Enneada
Starověké egyptské pohřební texty
Kniha jeskyň
Kniha bran
Kniha mrtvých
Kniha země
Kniha podsvětí
Knihy o dýchání
Lokality
Abu Gorab
Abu Mena
Abu Rawáš
Abu Simbel
Abydos
Alexandrie
Amarna
Asuán
Asjú
Avaris
Bubastis
Buhen
Busiris (Dolní Egypt)
Búto
Dahšúr
Edfú
Dér el-Medína
El-Aríš
Dér el-Baharí
Gerzeh
Gíza
Gaza
Gebel el-Silsila
Memfis
Thinis
Egyptologové
Ludwig Borchardt
Alan Gardiner
Mariette
Édouard Naville
Edward R. Ayrton
Bob Brier
Edwin Smith
Richard H. Wilkinson (narozen 1951) je britský egyptolog. Je emeritním profesorem na univerzitě v Arizoně a zakládajícím ředitelem Egyptské expedice univerzity v Arizoně. Po dobu 25 let prováděl výzkum a vykopávky v Egyptě, především v Údolí králů. Naposledy zde zkoumal královský chrám královny Tausret, která vládla Egyptu jako král. Wilkinson zastával řadu odborných funkcí. Je zakládajícím editorem časopisu Journal of Ancient Egyptian Interconnections, odborného časopisu věnovaného interakcím starověkého Egypta s dalšími starověkými blízkovýchodními a středomořskými kulturami. Je autorem mnoha odborných článků a knih o egyptologii a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Nejznámější je pro své studie egyptské symboliky a svou práci v egyptské archeologii. Kariéra Wilkinson vystudoval egyptologii na univerzitě v Liverpoolu a doktorát získal na univerzitě v Oxfordu. Po dokončení studia působil na univerzitě v Liverpoolu a poté na univerzitě v Kalifornii v Los Angeles. V roce 1988 se stal profesorem egyptologie na univerzitě v Arizoně. Wilkinson vedl řadu vykopávek v Egyptě, včetně vykopávek v Údolí králů, v Údolí královen a v Abydosu. Objevil také řadu důležitých nálezů, včetně hrobky královny Tausret a hrobky krále Siptaha. Wilkinson je autorem mnoha knih o egyptologii, včetně "The Complete Temples of Ancient Egypt" (Kompletní chrámy starověkého Egypta), "The Symbolism of Ancient Egypt" (Symbolismus starověkého Egypta) a "The Illustrated Book of Ancient Egypt" (Ilustrovaná kniha starověkého Egypta). Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a jsou považovány za standardní díla v oblasti egyptologie. Wilkinson je také zakládajícím editorem časopisu Journal of Ancient Egyptian Interconnections, odborného časopisu věnovaného interakcím starověkého Egypta s dalšími starověkými blízkovýchodními a středomořskými kulturami. Časopis publikuje články o široké škále témat, včetně egyptského umění, architektury, náboženství a kultury. Wilkinson je členem mnoha odborných organizací, včetně Egyptologické společnosti, Americké výzkumné rady v Egyptě a Společnosti pro studium starověkého Egypta. Je také držitelem řady ocenění, včetně Ceny za vynikající přínos egyptologii od Egyptologické společnosti. Výzkum Wilkinsonův výzkum se zaměřuje na řadu témat, včetně egyptské symboliky, egyptské architektury a egyptského náboženství. Jeho práce přispěla k našemu porozumění starověkého Egypta a jeho kultury. Wilkinsonův výzkum egyptské symboliky se zaměřuje na význam symbolů a obrazů v egyptském umění a architektuře. Jeho práce ukázala, že symboly hrály v egyptské kultuře důležitou roli a že byly používány k vyjádření náboženských, politických a sociálních myšlenek. Wilkinsonův výzkum egyptské architektury se zaměřuje na design a konstrukci egyptských chrámů a hrobek. Jeho práce přispěla k našemu porozumění toho, jak byly tyto struktury navrženy a postaveny a jak byly používány v egyptské kultuře. Wilkinsonův výzkum egyptského náboženství se zaměřuje na víru a praktiky starověkých Egypťanů. Jeho práce přispěla k našemu porozumění egyptského panteonu, egyptských rituálů a egyptské posmrtné víry. Odkaz Wilkinson je jedním z předních egyptologů na světě. Jeho práce přispěla k našemu porozumění starověkého Egypta a jeho kultury. Je také plodným autorem a jeho knihy jsou považovány za standardní díla v oblasti egyptologie.
Chronologie starověkého Egypta
Většina egyptologů se shoduje na základních obrysech a mnoha podrobnostech chronologie starověkého Egypta. Tato odborná shoda je známá jako konvenční egyptská chronologie, která klade počátek Staré říše do 27. století př. n. l., počátek Střední říše do 21. století př. n. l. a počátek Nové říše do poloviny 16. století př. n. l.
Navzdory této shodě přetrvávají v odborné komunitě neshody, které vedou k odlišným chronologiím lišícím se o přibližně 300 let v období raných dynastií, až o 30 let v Nové říši a o několik let v Pozdní době.
Kromě toho existuje řada "alternativních chronologií", které nejsou v odborné komunitě přijímány, například "Nová chronologie" navržená v 90. letech 20. století, která snižuje data Nové říše až o 350 let, nebo "Glasgowská chronologie" (navržená v letech 1978-1982), která snižuje data Nové říše až o 500 let.
Konvenční egyptská chronologie
Konvenční egyptská chronologie se opírá o různé zdroje důkazů, včetně:
Starověké egyptské texty: Texty, jako jsou královské seznamy a letopisy, poskytují informace o délce vlády jednotlivých králů a o pořadí, v jakém vládli.
Astronomické údaje: Zatmění Slunce a Měsíce zaznamenaná v egyptských textech lze použít k určení přesných dat v minulosti.
Radiokarbonové datování: Tato technika může být použita k určení stáří organických materiálů, jako je dřevo a len, které byly nalezeny v egyptských hrobkách a dalších lokalitách.
Dendrochronologie: Tato technika může být použita k určení stáří dřevěných artefaktů porovnáním jejich růstových prstenců s chronologií růstových prstenců známých stromů.
Alternativní chronologie
Alternativní chronologie zpochybňují konvenční chronologii různými způsoby. Některé z nich navrhují, že egyptská historie byla kratší, než se dříve myslelo, zatímco jiné navrhují, že byla delší.
Jedním z hlavních důvodů rozporů v chronologii je nejistota ohledně délky vlády některých králů. Například délka vlády Pepiho II., posledního krále Staré říše, je předmětem velké debaty. Někteří egyptologové se domnívají, že vládl 94 let, zatímco jiní se domnívají, že jeho vláda trvala mnohem kratší dobu.
Dalším důvodem rozporů je nejistota ohledně toho, kdy byla postavena Velká pyramida v Gíze. Konvenční chronologie klade její výstavbu do období vlády Chufua, zatímco některé alternativní chronologie navrhují, že byla postavena mnohem dříve nebo později.
Alternativní chronologie jsou kontroverzní a většina egyptologů je nepřijímá. Nicméně tyto chronologie přispívají k probíhající debatě o chronologii starověkého Egypta a pomáhají zpochybňovat konvenční moudrost.
Kurzivní hieroglyfy, neboli hieroglyfické knižní písmo, jsou formou egyptských hieroglyfů, které se běžně používaly pro ručně psané náboženské dokumenty, jako je Kniha mrtvých. Tento styl psaní se obvykle psal inkoustem a rákosovým štětcem na papyrus, dřevo nebo kůži. Byl obzvláště rozšířený během období Ramesse a mnoho slavných dokumentů, jako je Papyrus Ani, jej používá. Používal se také na dřevě pro náboženskou literaturu, jako jsou Rakvové texty. Kurzivní hieroglyfy by neměly být zaměňovány s opravdovou kurzivní formou hieroglyfů známou jako hieratické písmo. Hieratické písmo má mnoho ligatur a znaků, které jsou pro něj jedinečné. Ve vizuálním vzhledu některých znaků však existuje určitý vliv hieratického písma. Jedním významným rozdílem je, že orientace kurzivních hieroglyfů není konstantní, čte se zprava doleva nebo zleva doprava v závislosti na kontextu, zatímco hieratické písmo se vždy čte zprava doleva. Směr čtení zprava doleva je také nejběžnější při psaní kurzivních hieroglyfů, ale obvykle jsou uspořádány do sloupců spíše než do řádků.