Periody a dynastie starověkého Egypta
Raná predynastická doba
První dynastie (cca 3150–2890 př. n. l.)
Druhá dynastie (2890–2686 př. n. l.)
Stará říše
Třetí dynastie (2686–2613 př. n. l.)
Čtvrtá dynastie (2613–2498 př. n. l.)
Pátá dynastie (2498–2345 př. n. l.)
Šestá dynastie (2345–2181 př. n. l.)
První přechodné období
Sedmá dynastie (sporná)
Osmá dynastie (2181–2160 př. n. l.)
Devátá dynastie (2160–2130 př. n. l.)
Desátá dynastie (2130–2040 př. n. l.)
Střední říše
Jedenáctá dynastie (2134–2061 př. n. l.)
Dvanáctá dynastie (1991–1803 př. n. l.)
Třináctá dynastie (1803–1649 př. n. l.)
Druhé přechodné období
Čtrnáctá dynastie (1705–1690 př. n. l.)
Patnáctá dynastie (Hyksósové) (1674–1535 př. n. l.)
Šestnáctá dynastie (1660–1600 př. n. l.)
Abydoská dynastie (1650–1600 př. n. l.)
Sedmnáctá dynastie (1580–1549 př. n. l.)
Nová říše
Osmnáctá dynastie (1549–1292 př. n. l.)
Devatenáctá dynastie (1292–1189 př. n. l.)
Dvacátá dynastie (1189–1077 př. n. l.)
Třetí přechodné období
Dvacátá první dynastie (1069–945 př. n. l.)
Dvacátá druhá dynastie (945–720 př. n. l.)
Dvacátá třetí dynastie (837–728 př. n. l.)
Dvacátá čtvrtá dynastie (732–720 př. n. l.)
Dvacátá pátá dynastie (Núbijská) (732–653 př. n. l.)
Pozdní období
Dvacátá šestá dynastie (672–525 př. n. l.)
Dvacátá sedmá dynastie (1. perské období) (525–404 př. n. l.)
Dvacátá osmá dynastie (404–398 př. n. l.)
Dvacátá devátá dynastie (398–380 př. n. l.)
Třicátá dynastie (380–343 př. n. l.)
Třicátá první dynastie (2. perské období) (343–332 př. n. l.)
Helenistický Egypt
Třicátá druhá dynastie (332–305 př. n. l.)
Třicátá třetí dynastie (305–30 př. n. l.)
Římský Egypt
Třicátá čtvrtá dynastie (římský faraonové) (30 př. n. l. – 313 n. l.)
Periodizace starověkého Egypta
V historii starověkého Egypta představují dynastie řady vládců se společným původem. Obvykle, ale ne vždy, se tradičně dělí na 33 faraonských dynastií; tyto dynastie moderní učenci běžně seskupují do "království" a "přechodná období".
Prvních 30 rozdělení pochází z Aegyptiaca, díla egyptského kněze Manetha ze 3. století př. n. l., které bylo pravděpodobně napsáno pro řecky mluvícího Ptolemaiovského vládce Egypta, ale dochovalo se pouze ve fragmentech a souhrnech. Názvy posledních dvou, krátkodobé 31. dynastie ovládané Peršany a déle trvající Ptolemaiovská dynastie, jsou pozdějšího původu.
Ačkoli se tento systém široce používá a je užitečný, má své nedostatky. Některé dynastie ovládaly pouze část Egypta a existovaly souběžně s jinými dynastiemi se sídlem v jiných městech. Sedmá dynastie možná vůbec neexistovala, desátá dynastie se zdá být pokračováním deváté dynastie a předtím, než byla zavedena tzv. první dynastie, mohla existovat jedna nebo více horní egyptských dynastií.
Kat KATA
Loď dvouplutvá, katamaran
Loď s dvěma plováky se obecně označují pojmem katamaran. Mezi plováky se nachází paluba, která je u menších plavidel určena pro posadu, u velkých katamaranů je na ní zpravidla prostorná kajuta. Dříve se katamarány vyráběly z klády vyhloubené a rozdělené na dvě části. Paluba byla tvořena třtinami, kůrou apod. Dnes jsou katamarány vyráběny ze dřeva, laminátů, hliníku i oceli. Jejich velikost je různá, od malých člunů až po velké luxusní jachty.
Výhody katamaranů
Mezi hlavní výhodu katamaranů patří především jejich stabilita. Ta je způsobena dvěma plováky, které mají menší odpor vody než kýl u plachetnic. Díky menšímu odporu se katamarány mohou pohybovat i při slabším větru. Paluba katamaranu je umístens výš nad hladinu než u plachetnic, což poskytuje lepší výhled a menší kymácení.
Nevyhodo katamaranů
Hlavní nectenou stránou katamaranů je horší plavba proti větru. Zatímco plachetnice mohou křižovat proti větru, katamarány musí plout šikmo proti větru. Horší plavbu proti větru způsobuje velka čelní plocha dvou plováků. Díky velké čelní ploche mají katamarány i větší spotřbu než plachetnice.
Použitie katamaranů
Malé katamarány se používají především pro rekraci. Jsou vhodné pro plavbu po klidné vodě, například na jezerech a přimořských oblastech. Velenké katamarány se používají pro komerčn účely, například pro přepravy osob a nákladu.
Zhistorie katamaranů
První katamarány byly vyrobeny v Oceánii v 15. století. Tyto katamarány byly používany pro plavbu na velké vzdálenosti a k objevování nových zemí. V Evropě se katamarány objevily až v 19. století. Zpočátku byly používany pro přepravy nákladu a osob v koloniích. Až později se začaly používat i pro rekraci.
Druhy katamaranů
Dnes existuje celá řada typů katamaranů. Mezi nejznámější patří:
Sportovní katamarány - Jsou určety pro rychlé plavby. Mají štíhlé plováky a velke plachty.
Křižovací katamarány - Jsou určety pro plavby na delší vzdálenosti. Mají prostorné kajuty a dostatek úložného prostoru.
Obytné katamarány - Jsou určety pro bydlenie na vodě. Mají velké kajuty, kuchyni, koupelnu a další vybavení.
Vojenské katamarány - Jsou určety pro speciální vojenské účely. Mají zpevněné plováky a výkonné motory.
Výběr katamaranu
Při výběru katamaranu je třeba zohlednit následující kritéria:
Účel - Proč chcete katamaran používat? Na rekraci, na plavby na delší vzdálenosti, na bydlenie?
Počat osob - Kolik osob bude katamaran používat?
Rozpočet - Kolik peněz chcete do katamaranu zainvestovat?
Technické parametry - Délka, šířka, hmotno, výkon motoru, rychlos
Péča o katamaran
Stejně tak, jak každý jiný typ plavidla, i katamaran potřebuje pravidelnu údřzbu. Mezi základní úkoný patří:
Mytí a čištění - Paluba, plováky a ostatní části katamaranu by se měla pravidelně mýt a čistit od nečistot.
Opravy - Pokud dojde k poškození katamaranu, je třeba provést co nejry
Bangka je různé vodní plavidlo původem z Filipín. Původně se jednalo o malé dvoutrupé vydlabané kánoe používané v řekách a mělkých pobřežních vodách, ale od 18. století se tento pojem rozšířil a zahrnuje i větší lodě svázané lana, s trupem nebo bez trupu. Ačkoli se tento termín používá na celých Filipínách, může se „bangka“ vztahovat na velmi různorodou škálu lodí specifických pro různé regiony. Bangka byla také ve španělštině psána jako banca, panca nebo panga (m. banco, panco, pango). Je také archaicky známá jako sakayan (také psaná sacayan).
Bangka je typicky vyrobena ze dřeva, i když některé moderní bangky mohou být vyrobeny z kovu nebo plastu. Lodě se obvykle pohybují od 3 do 15 metrů na délku a od 1 do 3 metrů na šířku. Bangky mohou být poháněny vesly, plachtami nebo motory.
Bangky se používají pro širokou škálu účelů, včetně rybaření, přepravy a cestování. Jsou důležitou součástí filipínské kultury a jsou často používány jako symbol země.
Existuje mnoho různých typů bangky, z nichž každý je navržen pro konkrétní účel. Některé z nejběžnějších typů bangky zahrnují:
Balangay je velká dvoutrupá plachetnice, která se tradičně používá pro dálkové cestování.
Banca je malá dvoutrupá vydlabaná kánoe, která se používá pro rybaření a přepravu.
Paraw je malá plachetnice s jedním trupem, která se používá pro rybaření a přepravu.
Viñata je velká loď svázaná lana, která se používá pro přepravu zboží.
Bangky jsou důležitou součástí filipínské kultury a jsou často používány jako symbol země. Jsou krásným a praktickým plavidlem, které se používá již po staletí.
Starověké dějiny
Starověké dějiny jsou obdobím lidských dějin, které následovalo po prehistorii a předcházelo období pozdní antiky. Toto období se vyznačuje vznikem a rozvojem prvních civilizací, písma, měst a států.
Blízký východ
Blízký východ byl kolébkou některých z nejstarších civilizací na světě. Mezi ně patřily:
Sumer (dnešní jižní Irák): První známá civilizace, která vznikla kolem roku 4000 př. n. l.
Kíš (dnešní Irák): Jedno z nejstarších měst na světě, které bylo hlavním městem sumerské říše.
Egypt (dnešní Egypt): Civilizace, která vznikla kolem roku 3100 př. n. l. a proslavila se svými monumentálními stavbami, jako jsou pyramidy.
Elam (dnešní západní Írán): Civilizace, která vznikla kolem roku 2700 př. n. l. a byla známá svým bohatstvím a kulturou.
Ebla (dnešní Sýrie): Město-stát, který vzkvétal kolem roku 2400 př. n. l. a bylo důležitým centrem obchodu.
Armi (dnešní Sýrie): Království, které existovalo od roku 1800 do 1600 př. n. l. a bylo známé svým vojenským úspěchem.
Hatti (dnešní Turecko): Království, které existovalo od roku 1650 do 1200 př. n. l. a bylo předchůdcem Chetitské říše.
Núbia (dnešní Súdán): Civilizace, která vznikla kolem roku 2500 př. n. l. a byla známá svou kulturou a obchodními vztahy s Egyptem.
Berbeři (dnešní severní Afrika): Kočovné kmeny, které obývaly severní Afriku od starověku.
Akkad (dnešní Irák): Říše, která vznikla kolem roku 2334 př. n. l. a sjednotila Mezopotámii.
Asýrie (dnešní Irák): Říše, která vznikla kolem roku 1365 př. n. l. a stala se jednou z největších a nejmocnějších říší starověkého světa.
Babylónie (dnešní Irák): Říše, která vznikla kolem roku 1894 př. n. l. a byla známá svou kulturou, zákoníkem a visetými zahradami.
Qatna (dnešní Sýrie): Město-stát, který vzkvétal kolem roku 1350 př. n. l. a byl důležitým centrem obchodu.
Amurru (dnešní Sýrie): Království, které existovalo od roku 1350 do 1200 př. n. l. a bylo spojencem Egypta.
Yamhad (dnešní Sýrie): Království, které existovalo od roku 1500 do 1200 př. n. l. a bylo významnou regionální mocností.
Urkeš (dnešní Irák): Město-stát, který vzkvétal kolem roku 1800 př. n. l. a byl známý svým bohatstvím a kulturou.
Mitanni (dnešní severní Sýrie a jihovýchodní Turecko): Království, které existovalo od roku 1500 do 1200 př. n. l. a bylo známé svou jízdou na koních.
Chetité (dnešní Turecko): Říše, která vznikla kolem roku 1650 př. n. l. a stala se jednou z největších a nejmocnějších říší starověkého světa.
Ugarit (dnešní Sýrie): Město-stát, který vzkvétal kolem roku 1300 př. n. l. a byl důležitým centrem obchodu a kultury.
Kanaan (dnešní Izrael a Palestina): Region, který byl domovem mnoha městských států a království od starověku.
Féničané (dnešní Libanon): Námořní národ, který vzkvétal kolem roku 1200 př. n. l. a byl známý svým obchodním loďstvem a koloniemi.
Alašija (dnešní Kypr): Ostrovní království, které vzkvétalo kolem roku 1400 př. n. l. a bylo známé svými měděnými doly.
Aramejci (dnešní Sýrie, Irák a Izrael): Kočovné kmeny, které se usadily v Mezopotámii a Levantě kolem roku 1200 př. n. l.
Izrael a Juda (dnešní Izrael a Palestina): Království, která vznikla kolem roku 1000 př. n. l. a byla známá svou vírou v jednoho boha.
Chaldea (dnešní jižní Irák): Království, které vzniklo kolem roku 626 př. n. l. a bylo poslední velkou říší Mezopotámie.
Urartu (dnešní východní Turecko a západní Arménie): Království, které existovalo od roku 860 do 590 př. n. l. a bylo známé svou metalurgií a vojenskou mocí.
Achaimenovská říše (dnešní Írán a Blízký východ): Říše, která vznikla kolem roku 550 př. n. l. a stala se jednou z největších a nejmocnějších říší starověkého světa.
Národy moře
Národy moře byly skupinou námořních lupičů, kteří v 12. století př. n. l. napadli východní Středomoří. Jejich původ je nejasný, ale předpokládá se, že pocházeli z Egejské oblasti nebo Anatolie.
Anatolie
Anatolie (dnešní Turecko) byla domovem mnoha civilizací a říší od starověku, včetně:
Chetité (viz výše)
Frýgové (dnešní západní Turecko): Národ, který vzkvétal kolem roku 800 př. n. l. a byl známý svou jezdeckou kulturou.
Lydové (dnešní západní Turecko): Národ, který vzkvétal kolem roku 600 př. n. l. a byl známý svým bohatstvím a uměním.
Peršané (viz výše)
Arabie
Arabský poloostrov byl domovem kočovných kmenů od starověku. Hlavní arabské kmeny byly:
Sabaeové (dnešní Jemen): Kmen, který vzkvétal kolem roku 1000 př. n. l. a byl známý svým obchodem s kadidlem.
Minaejci (dnešní Jemen): Kmen, který vzkvétal kolem roku 800 př. n. l. a byl známý svým obchodem s kořením.
Katabánci (dnešní Jemen): Kmen, který vzkvétal kolem roku 400 př. n. l. a byl známý svým obchodem s kadidlem.
Egypt
Egypt byl jednou z nejstarších a nejvyspělejších civilizací starověkého světa. Mezi jeho hlavní období patří:
Stará říše (cca. 2686-2181 př. n. l.): Období, kdy byly postaveny velké pyramidy v Gíze.
Střední říše (cca. 2055-1650 př. n. l.): Období, kdy Egypt dosáhl vrcholu své moci a prosperity.
Nová říše (cca. 1550-1070 př. n. l.): Období, kdy Egypt rozšířil své území a stal se jednou z největších a nejmocnějších říší starověkého světa.
Írán
Írán byl domovem mnoha civilizací a říší od starověku, včetně:
Elam (viz výše)
Médové (dnešní západní Írán): Národ, který vzkvétal kolem roku 600 př. n. l. a byl předchůdcem Perské říše.
Peršané (viz výše)
Levant
Levant (dnešní východní Středomoří) byl domovem mnoha civilizací a říší od starověku, včetně:
Kanaan (viz výše)
Féničané (viz výše)
Aramejci (viz výše)
Izrael a Juda (viz výše)
Asýrie (viz výše)
Babylónie (viz výše)
Peršané (viz výše)
Mezopotámie
Mezopotámie (dnešní Irák) byla domovem jedné z nejstarších civilizací na světě. Hlavní mezopotámské civilizace byly:
Sumer (cca. 3500-1900 př. n. l.): První známá civilizace v Mezopotámii, která vynalezla písmo.
Akkad (viz výše)
Asýrie (viz výše)
Babylónie (viz výše)
Chaldea (viz výše)
Evropa
Evropa byla domovem mnoha civilizací a říší od starověku, včetně:
Egejská civilizace (dnešní Řecko): Civilizace, která vzkvé
Vyhloubený člun neboli jednoduše doutnáč je loď vyrobená z vydlabaného stromu. Dalšími názvy pro tento typ lodě jsou loď z kmene a monoxylon. Monoxylon (μονόξυλον) (pl: monoxyla) je řecký výraz – mono- (jediný) + ξύλον xylon (strom) – a používá se především v klasických řeckých textech. V němčině se nazývají Einbaum („jeden strom“ v angličtině). Některé pirogy, ale ne všechny, jsou také konstruovány tímto způsobem. Doutnáče jsou nejstarším typem lodí, které archeologové našli, a jejich historie sahá až do neolitu před 8 000 lety. Je to pravděpodobně proto, že jsou vyrobeny z masivních kusů dřeva, které se lépe zachovávají než jiné materiály, jako jsou například kůrové kánoe. Kromě kůrových kánoí a kajaků z kůže používali doutnáče také domorodí obyvatelé Ameriky.
Konstrukce
Doutnáče se vyrábějí vydlabáváním středu kmene stromu, obvykle pomocí ohně a kamenných nástrojů. Často se používají tvrdá dřeva, jako je dub nebo borovice, protože jsou odolnější vůči rozkladu. Délka a šířka doutnáku se liší v závislosti na velikosti stromu a zamýšleném použití lodi. Některé doutnáče jsou dostatečně velké, aby mohly přepravovat několik lidí a náklad, zatímco jiné jsou určeny pouze pro jednu osobu.
Použití
Doutnáče se používaly pro různé účely, včetně:
Rybaření
Přeprava lidí a nákladu
Cestování
Válčení
Doutnáče byly obzvláště užitečné v mělkých vodách a bažinatých oblastech, kde by se jiné typy lodí mohly zaseknout. Byly také snadno přenosné, což z nich dělalo dobrou volbu pro cestování na dlouhé vzdálenosti.
Moderní použití
Doutnáče se stále používají v některých částech světa, zejména v rozvojových zemích, kde jsou levným a spolehlivým způsobem přepravy. V některých kulturách se také používají pro tradiční obřady a slavnosti.
Archeologický význam
Doutnáče mají velký archeologický význam, protože poskytují cenné informace o životě a kultuře dávných společností. Zbytky doutnáčů byly nalezeny na archeologických nalezištích po celém světě a byly použity k rekonstrukci vodních cest, obchodních cest a migračních vzorců.
Lusoria (zkrácený tvar z latinského "navis lusoria" - "tančící/hravá loď", množné číslo naves lusoriae) byl typ malé vojenské lodi pozdní Římské říše, která sloužila jako transportní loď pro vojáky. Poháněno bylo přibližně třiceti veslujícími vojáky a pomocnou plachtou. Taková loď byla rychlá, elegantní a s nízkým ponorem, a proto se používala na severních řekách blízko Limes Germanicus, germánské hranice, a tak sloužila na Rýně a Dunaji. Římský historik Ammianus Marcellinus se zmínil o navis lusoria ve svých spisech, ale do objevení takových lodí v německém Mohuči v letech 1981-82 se o ní moc nevědělo.
Portál o starém Egyptě
Obsah portálu o starém Egyptě
Vybraný obsah o starém Egyptě
Starověký Egypt byla civilizace starověké severovýchodní Afriky, soustředěná podél dolního toku řeky Nilu, nacházející se na místě, které je nyní zemí Egypt.
Starověká egyptská civilizace následovala pravěký Egypt a vznikla kolem roku 3100 př. n. l. (podle konvenční egyptské chronologie) s politickým sjednocením Horního a Dolního Egypta za Menése (často ztotožňovaného s Narmerem).
Historie starověkého Egypta probíhala jako série stabilních království, oddělených obdobími relativní nestability známými jako přechodná období: Stará říše rané doby bronzové, Střední říše střední doby bronzové a Nová říše pozdní doby bronzové.
Egypt dosáhl vrcholu své moci během Nové říše, vládnul velké části Núbie a značné části Levant, po níž vstoupil do období pomalého úpadku.
V průběhu své historie byl Egypt napaden nebo dobyt řadou cizích mocností, včetně Hyksósů, Núbiů, Asyřanů, Achaimenovských Peršanů a Makedonců pod vedením Alexandra Velikého.
Řecké Ptolemaiovské království, vytvořené po Alexandrově smrti, vládlo Egyptu až do roku 30 př. n. l., kdy pod vládou Kleopatry padlo do rukou Římské říše a stalo se římskou provincií.
Egypt zůstal pod římskou kontrolou až do 640. let n. l., kdy byl dobyt Rashidunským chalífátem.
Úspěch starověké egyptské civilizace částečně pramenil z její schopnosti přizpůsobit se podmínkám údolí řeky Nilu pro zemědělství.
Předvídatelné záplavy a řízené zavlažování úrodného údolí produkovaly přebytečné plodiny, které podporovaly hustší populaci a společenský rozvoj a kulturu.
S prostředky navíc administrativa sponzorovala těžbu nerostů v údolí a okolních pouštních oblastech, raný vývoj nezávislého systému psaní, organizaci kolektivních stavebních a zemědělských projektů, obchod se sousedními regiony a armádu určenou k prosazování egyptské nadvlády.
Motivací a organizací těchto činností byla byrokracie elitních písařů, náboženských vůdců a správců pod kontrolou faraona, který zajišťoval spolupráci a jednotu egyptského lidu v kontextu propracovaného systému náboženských představ.
Mezi mnohá úspěchy starověkých Egypťanů patří techniky těžby, měření a výstavby, které podporovaly stavbu monumentálních pyramid, chrámů a obelisků; systém matematiky, praktický a účinný systém medicíny, zavlažovací systémy a techniky zemědělské výroby, první známé prkenné lodě, egyptská fajánsová a skleněná technologie, nové formy literatury a nejstarší známá mírová smlouva, uzavřená s Chetity.
Starověký Egypt zanechal trvalé dědictví. Jeho umění a architektura byly široce kopírovány a jeho starožitnosti byly odvezeny do dalekých koutů světa. Jeho monumentální ruiny inspirovaly představivost cestovatelů a spisovatelů po tisíciletí.
Nově nalezený respekt ke starožitnostem a vykopávkám v raném novověku ze strany Evropanů a Egypťanů vedl k vědeckému zkoumání egyptské civilizace a většímu ocenění jejího kulturního dědictví.
Vybrané články
Egyptská mytologie je soubor mýtů ze starověkého Egypta, které popisují činy egyptských bohů jako prostředek k pochopení světa kolem nich. Představy, které tyto mýty vyjadřují, jsou důležitou součástí starověkého egyptského náboženství. Mýty se často objevují v egyptských textech a umění, zejména v povídkách a v náboženských materiálech, jako jsou hymny, rituální texty, pohřební texty a chrámová výzdoba. Tyto zdroje zřídka obsahují úplný popis mýtu a často popisují pouze krátké fragmenty.
Starověká egyptská literatura je sbírka textů ze starověkého Egypta, která zahrnuje náboženské, historické, literární a vědecké spisy. Starověká egyptská literatura je nejstarší známou literaturou na světě a je významným zdrojem informací o starověké egyptské kultuře a společnosti.
Seznam vybraných článků
Starověká egyptská literatura
Údolí králů
Busta Nefertiti
Gazský pruh
Makúrie
Sírius
Rosettská deska
Gebeleinské predynastické mumie
Memfis, Egypt
Starověké egyptské náboženství
Maska Tutanchamona
Starověká egyptská božstva
Pyramida Neferirkarea Abuwtiyuwa
Pyramida Unasa
Rozluštění starověkého egyptského písma
Pyramida Nyuserrea
Egyptský chrám
Smrt Kleopatry
Mýtus o Osiridovi
Knihovna v Alexandrii
Střední říše Egypta
Pyramida Userkafa
Starověké egyptské zemědělství
Armáda starověkého Egypta
Kniha mrtvých
Stupňovitá pyramida
Oko Ra
Pyramida Sahurea
Vybraný obrázek
Pyramidy v Gíze patří k nejznámějším symbolům civilizace starověkého Egypta.
Víte, že...
... portréty mumie Fajjúm (na obrázku) jsou ohromující realistické portréty, které byly připevněny k mumiím vyšší třídy v římském Egyptě?
... ve 3. století př. n. l. Eratosthenes použil měření oblouku mezi Alexandrií a Syene (moderní Asuán) k přesnému výpočtu obvodu Země?
... lze tvrdit, že pouze dvě říše, Římská říše a Osmanská říše, oddělují starověký Egypt od první světové války?
Novinky
5. září 2018. Objevena skalní hrobka na 4 000 let starém elitní hřbitově
Srpen 2018: V hrobce memphiského starosty Ptahmose, který žil kolem roku 1300 př. n. l., byl nalezen dobře zachovalý sýr starý více než 3 000 let.
Vybraná biografie
Ptolemaios VI. Filométor (řecky: Πτολεμαῖος Φιλομήτωρ, Ptolemaĩos Philomḗtōr; 186–145 př. n. l.) byl řecký král Ptolemaiovského Egypta, který vládl v letech 180 až 164 př. n. l. a 163 až 145 př. n. l. Často je považován za posledního vládce starověkého Egypta, kdy byl tento stát ještě velmocí. Ptolemaios VI., nejstarší syn krále Ptolemaia V. a královny Kleopatry I., nastoupil na trůn ve věku šesti let, když jeho otec zemřel v roce 180 př. n. l. Království bylo spravováno regentkami: jeho matkou až do její smrti v roce 178 nebo 177 př. n. l. a poté dvěma jejími spolupracovníky, Eulaeem a Lenaeem, až do roku 169 př. n. l. Od roku 170 př. n. l. byli jeho spoluvládci jeho sestra-manželka Kleopatra II. a jeho mladší bratr Ptolemaios VIII. Ptolemaiova VI. vláda byla charakterizována vnějším konfliktem se Seleukovskou říší o Sýrii a vnitřním konfliktem s jeho mladším bratrem o kontrolu nad Ptolemaiovskou monarchií. V šesté syrské válce (170–168 př. n. l.) byly ptolemaiovské síly naprosto poraženy a Egypt byl dvakrát napaden seleukovskými armádami. Několik let po skončení seleukovského konfliktu se Ptolemaiovi VIII. podařilo v roce 164 př. n. l. Ptolemaia VI. z Egypta vyhnat.
Seznam vybraných biografií
Amenhotep I.
Ahmose I.
Achnaton
Filitas z Kosu
Dareios Veliký
Artaxerxés III.
Thutmose I.
Tutanchamon
Džedkare Isesi
Atlanersa
Neferefre
Unas
Menkaure Kaiu
Nyuserre Ini
Userkaf
Isis
Šeši
Hathor
Neferirkare Kakai
Ramesses VI.
Ptolemaios II. Filadelfos
Snofru
Seth-Peribsen
Obecné obrázky
Následující obrázky jsou z různých článků o starověkém Egyptě na Wikipedii.
Obrázek 1 Socha Meranchre Mentuhotepa, menšího faraona Šestnácté dynastie, vládnoucího v Thébské oblasti kolem roku 1585 př. n. l. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 2 Mezopotámský král jako Pán zvířat na noži Gebel el-Arak, datovaném do období Naqada II. kolem 3300-3200 př. n. l., Abydos, Egypt. Louvre, reference E 11517. Toto umělecké dílo ukazuje vliv Mezopotámie na Egypt v raném období a stav mezopotámské královské ikonografie v období Uruku. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 3 Vývoj stylů egyptské prehistorické keramiky, od Naqada I do Naqada II a Naqada III (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 4 Klapač objevený v Maadi, Louvre (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 5 25. dynastie (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 6 Mapa Dolního Egypta a umístění oázy Fajjúm (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 7 "Kalendářový kruh" Nabta Playa, rekonstruovaný v aswánském muzeu Nubie. (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 8 Možní vězni a zranění muži z kultury Buto-Maadi pohlcení zvířaty, zatímco jednoho vede muž v dlouhých šatech, pravděpodobně egyptský úředník (fragment, pravý horní roh). Bojová paleta. (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 9 Zlatá maska z Tutanchamonovy mumie (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 10 Egyptský voják achaimenovské armády, kolem roku 470 př. n. l. Xerxův reliéf hrobky. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 11 Stéle faraona Nebry z Druhé dynastie zobrazující hieroglyf pro jeho Horusovo jméno v serechu s Horem nahoře. Vystaveno v Metropolitním muzeu umění. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 12 Socha z šedého vápence faraona Menkaure a jeho královny Khamerernebty II. Původně z jeho chrámu v Gíze, nyní vystaveno v Muzeu výtvarných umění v Bostonu. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 13 Ovoidní terakotová váza s černým vrcholem Naqada I (Amratian), (cca 3800-3500 př. n. l.). (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 14 Keramický model domu používaný při pohřbu z Prvního přechodného období, vystavený v Královském ontarijském muzeu. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 15 Typická nádoba Naqada II s lodním motivem (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 16 Tasian beaker, nalezený v badariánském hrobě v Qau; hrobka 569, kolem 4000 př. n. l.; Horní Egypt; Britské muzeum (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 17 Kolosální zobrazení Ramesse II. na jednom z chrámů Abu Simbel. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 18 Starověké egyptské kamenné nádoby před dynastií. Louvre, Paříž (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 19 Portrét "Černého faraona" Taharky, rekonstrukce Louvru (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 20 Hroty šípů z Fajjúmu (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 21 Ateriánský bod ze Zaccaru, region Djelfa, Alžírsko. (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 22 Vězni na Bojové paletě mohou být lidé z kultury Buto-Maadi podrobení egyptskými vládci Naqada III. (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 23 Egypt a jeho svět v roce 1300 př. n. l. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 24 Socha Osirise Mentuhotepa II., zakladatele Střední říše (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 25 Strážní socha, která odráží rysy vládnoucího krále, pravděpodobně Amenemhata II. nebo Senusreta II., a která fungovala jako božský strážce pro imiut. Vyrobeno z cedrového dřeva a sádry kolem roku 1919–1885 př. n. l. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 26 Prsten s vyrytým portrétem Ptolemaia VI. Filométora jako faraona (3.–2. století př. n. l.). Louvre. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 27 Figurka ženy z Naqada interpretovaná jako bohyně Bat s jejími dovnitř zahnutými rohy. Jiná hypotéza je, že zdvižené paže symbolizují křídla a že postava je ranou verzí bohyně bílého supa Nekhbet, kolem roku 3500–3400 př. n. l., terakota, malovaná, 11 + 1 ⁄ 2 palce × 5 + 1 ⁄ 2 palce × 2 + 1 ⁄ 4 palce (29,2 cm × 14,0 cm × 5,7 cm), Brooklyn Museum (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 28 Mapa Egypta (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 29 Bojová paleta, Naqada III (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 30 Řezané rybí kosti a nádoba objevená v Maadi (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 31 Gerzehská kulturní váza zdobená gazelami, vystavená v Louvru. (z Historie starověkého Egypta)
Obrázek 32 Starověká badariánská pohřební figurka ženy, uložená v Louvru (z Prehistorického Egypta)
Obrázek 33 Merimdská hliněná hlava, kolem roku 5000 př. n. l. Toto je jedno z nejstarších známých zobrazení lidské hlavy v Egyptě. (z Prehistorického Egypta)
Lodě s vyvažovačem Lodě s vyvažovačem jsou různá plavidla vybavená jedním nebo více postranními plováky známými jako vyvažovače, které jsou připevněny k jedné nebo oběma stranám hlavního trupu. Mohou se pohybovat od malých vyhloubených kánoí po velké lodě postavené z prken. Lodě s vyvažovačem se mohou také lišit svou konfigurací, od původní dvoutrupé konfigurace (katamarány), přes jednotrupé lodě převládající na tichomořských ostrovech a Madagaskaru, až po dvoutrupé lodě (trimarany) převládající v ostrovní jihovýchodní Asii. Tradičně jsou vybaveny austronéskými plachtami, jako jsou plachty s klepety krabů a plachty tanja, ale v moderní době jsou často vybaveny benzínovými motory. Na rozdíl od jednotrupého plavidla vytváří plavidlo s vyvažovačem nebo dvoutrupové plavidlo stabilitu díky vzdálenosti mezi jeho trupy, nikoli díky tvaru každého jednotlivého trupu. Jako takové jsou trupy lodí s vyvažovačem nebo dvoutrupých lodí typicky delší, užší a hydrodynamicky účinnější než trupy jednotrupých plavidel. Ve srovnání s jinými typy kánoí mohou být menší kánoe s vyvažovačem poměrně rychlé, ale jsou také schopné pádlovat a plachtit ve zhoršených vodách. Tato technika pádlování se však výrazně liší od kajakování nebo veslování. Pádlo neboli list, které pádler používá, je jednostranné, buď s přímou, nebo dvojitě ohnutou násadou. Tato plavidla byla prvními skutečnými oceánskými loděmi a jsou důležitou součástí austronéského dědictví. Byly to lodě, které umožnily austronéskou expanzi z Tchaj-wanu na ostrovy Indického i Tichého oceánu přibližně od roku 3000 př. n. l. Tvoří většinu tradičních lodí v ostrovní jihovýchodní Asii, ostrovní Melanésii, Mikronésii, Polynésii a na Madagaskaru. Rozšířily se do dalších kultur, se kterými se Austronésané dostali do kontaktu, zejména na Srí Lance a v jižní Indii, stejně jako na pobřeží východní Afriky. V moderní době se lodě s vyvažovačem používají ve sportovním plachtění. Konfigurace katamaránů a trimaranů se také široce používají pro vysokorychlostní plavidla.
Tesarakontéra (řecky: τεσσαρακοντήρης, „čtyřicetivelicová“), nebo jednoduše „čtyřicítka“, byla velmi velká válečná galeja, kterou údajně nechal postavit v helénistickém období Ptolemaios IV. Filopatór z Egypta. Loď byla popsána v několika antických pramenech, včetně ztraceného díla Kallixena z Rhodu a dochovaných textů Athénaia a Plútarcha. Podle těchto popisů, které potvrdil moderní výzkum Lionela Cassona, byla loď enormní velikosti, což z ní činilo nepraktickou a účinnou válečnou loď. Název „čtyřicítka“ se nevztahuje k počtu vesel, ale k počtu veslařů v každé řadě vesel, která loď poháněla. V popisované velikosti by to byla největší loď postavená v antickém světě a pravděpodobně největší plavidlo poháněné lidskou silou, které kdy bylo postaveno. Popis Podle Athénaia byla tesarakontéra dlouhá 128 loktů (přibližně 60 metrů) a široká 18 loktů (přibližně 8,5 metru). Měla čtyři řady vesel, přičemž každá řada měla 40 veslařů. Celkový počet veslařů tedy činil 160. Loď měla tři stěžně a byla vybavena bronzovým beranem na přídi. Její trup byl zhotoven z cypřišového dřeva a její vesla byla vyrobena z jedle. Účel Tesarakontéra byla postavena jako prestižní plavidlo, nikoli jako účinná válečná loď. Její obrovská velikost ji činila nepraktickou pro manévrování v bitvě a její četní veslaři by vyžadovali obrovské množství potravin a vody. Loď byla údajně používána k přepravě Ptolemaia IV. a jeho dvora při slavnostních příležitostech. Byla také používána k zastrašování nepřátel a k demonstraci moci Ptolemaiovské říše. Historický význam Tesarakontéra byla jedním z největších a nejpokročilejších plavidel postavených v antickém světě. Její velikost a konstrukce ukazují na vysokou úroveň technického umění a inženýrských schopností té doby. Loď také poskytuje vhled do politické a kulturní atmosféry helénistického období. Její stavba byla projevem moci a prestiže Ptolemaiovské říše a odráží touhu po velkoleposti a podívané, která byla v té době běžná.
Rákosem pokryté lodě a vory patří společně s vydlabanými kánoemi a dalšími druhy vorů k nejstarším známým typům lodí. Často se používaly jako tradiční rybářské lodě a dodnes se využívají na několika místech po celém světě, i když je obecně nahradily lodě z prken. Rákosem pokryté lodě se od rákosem pokrytých vorů liší tím, že jsou obvykle vodotěsné díky nějaké formě dehtu. Kromě lodí a vorů byly z rákosí konstruovány také malé plovoucí ostrovy. Nejstarší objevené pozůstatky rákosem pokryté lodě jsou 7000 let staré a byly nalezeny v Kuvajtu. Rákosem pokryté lodě jsou zobrazeny na raných petroglyfech a byly běžné ve starověkém Egyptě. Známým příkladem z knihy Exodus je archu z orobince, ve kterém byl vypuštěn na vodu malý Mojžíš. Stavěly se také od raných dob v Peru a Bolívii a lodě s pozoruhodně podobným designem byly nalezeny na Velikonočním ostrově a také na Novém Zélandu, kde je vyráběli domorodí Maorové. Rákosem pokryté lodě se stále používají v Peru, Bolívii, Etiopii a donedávna také na Korfu. Průzkumy a výzkumy norského etnografa a dobrodruha Thora Heyerdahla vedly k lepšímu pochopení konstrukce a schopností rákosem pokrytých lodí.