Neolitická keramika Počáteční fáze předkeramického neolitu, která se rozkládala od severozápadní Mezopotámie až po Jarmo (červené tečky, přibližně 7500 př. n. l.), vystřídala v 7.–5. tisíciletí př. n. l. kultura keramického neolitu v Mezopotámii, jejímž centrem byla na severu kultura Hassuna, na severozápadě kultura Halaf, ve střední Mezopotámii kultura Samarra a na jihovýchodě kultura Ubaid, která se později rozšířila a zahrnula celý region. Zeměpisný rozsah Starý svět Období Keramický neolit Data cca 6 400–3 500 př. n. l. Předcházelo Předkeramický neolit B Následovalo Doba bronzová Pravěký jihozápadní Asie 4000 — – 5000 — – 6000 — – 7000 — – 8000 — – 9000 — – 10000 — – 11000 — – 12000 — – 13000 — – 14000 — – 15000 — – 16000 — – 17000 — – 18000 — – 19000 — – 20000 — – 21000 — – 22000 — – 23000 — – 24000 — – 25000 — – 26000 — ↓ Historický ↓ Chalkolith Neolit Epipaleolit ↑ Paleolit ↑ Pozdní Předkeramický Pozdní Střední Raný Osa grafu představuje roky před současností V archeologii jihozápadní Asie je pozdní neolit, známý také jako keramický neolit nebo neolit s keramikou, závěrečnou částí neolitu, na kterou navazuje předměděná doba (chalkolith) a které předchází předkeramický neolit. Někdy se dále dělí na fáze keramický neolit A (PNA) a keramický neolit B (PNB). Pozdní neolit začal prvními pokusy s keramikou kolem roku 7000 př. n. l. a trval až do objevu metalurgie mědi a začátku chalkolithu kolem roku 4500 př. n. l.
Protohistorie je doba mezi prehistorií a psanou historií, kdy kultura nebo civilizace ještě nevyvinula písmo, ale v písemnostech jiných kultur, které písmo vyvinuly, je zaznamenována existence této předliterární skupiny. Například v Evropě jsou za protohistorické považováni Keltové a germánské kmenny, kteří se začali objevovat v řeckých a římských pramenech. Protohistorie se může vztahovat i na přechodnéobdobí mezi příchodem písma do společnosti a spisy prvních historiků. Uchování ústní tradice může situaci komplikovat, protože může pro ještě dřívější události představovat sekundární historický pramen. Jako protohistorické jsou zkoumaná i koloniální místa, která zahrnují skupinu s písmem a skupinu bez písma. Termín se může vztahovat i na dobu, kdy byly nalezeny fragmentární nebo externí historické dokumenty, které nutně nemusí zahrnovat rozvinutý písmový systém. Například proto-tři království Koreje, čoiski a mississippské skupiny, zaznamenané ranými evropskými objeviteli, jsou protohistorické.
Charakteristika protohistorie
Kultura nebo civilizace ještě nevyvinula písmo, nebo je písmo jen ve velmi raném stádiu vývoja.
Existují externí písemné pramene od jiných kultur, které zaznamenávají existenci této předliterární skupiny.
Ústní tradice může hrát významnou úlohu při předání historické paměti.
Archeologické nálezy jsou důležitým zdrojem informací o protohistorické společnosti.
Kolonální setkání mezi skupinami s písmem a bez písma mohou vytvářet protohistorické situace.
Doba trvání protohistorie
Doba trvání protohistorie se liší v různých regionech a kulturách. V některých případech může být poměrně krátká, například v případě řeckých kolonií na pobřeží Středního východu. V jiných případech může trvat mnohem déle, například u domorodých američanů před příchodem Evropanů.
Význam protohistorie
Protohistorie je důležitým přechodnýmobdobím v lidských dějinách. Představuje dobu, kdy se kultura nebo civilizace začíná formovat a vyvíjet. Protohistorie nám umožňuje nahlédnout do počátků složitých společností a sledovat, jak se vyvíjely směrem k historickým dobám.
Dolní Mezopotámie Dolní Mezopotámie je historický region Mezopotámie. Nachází se v aluviální rovině Iráku od Hamrinských hor až po poloostrov Faw u Perského zálivu. Ve středověku byla také známá jako Sawad a al-Jazira al-sflia („Dolní Jazira“), což striktně vzato označovalo pouze jižní aluviální rovinu, a Arabský Irák, na rozdíl od Perského Iráku, Džibalu. Dolní Mezopotámie byla domovem Sumeru a Babylónie. Geografie Dolní Mezopotámie je plochá, bažinatá oblast s velmi malým převýšením. Je protkaná řekami Eufrat a Tigris, které se vlévají do Perského zálivu. Klima je suché a horké, s průměrnými teplotami přes 30 °C. Srážky jsou nízké, s průměrem méně než 200 mm za rok. Historie Dolní Mezopotámie byla osídlena již od pravěku. Prvními známými obyvateli byli Sumerové, kteří se zde usadili kolem roku 4000 př. n. l. Sumerové vytvořili jednu z prvních civilizací na světě a vyvinuli klínové písmo, první známý systém psaní. Kolem roku 2300 př. n. l. byli Sumerové dobyti Akady, kteří založili Akkadian Empire. Akkadiané rozšířili svou říši po celé Mezopotámii a byli prvními, kdo sjednotili celý region pod jednou vládou. Akkadian Empire se zhroutila kolem roku 2150 př. n. l. a Mezopotámie se rozpadla na řadu městských států. Nejvýznamnějšími z těchto městských států byly Babylón a Asýrie. Babylon se stal dominantní silou v Mezopotámii v 18. století př. n. l. Babylónští králové, jako Hammurabi, rozšířili svou říši po celé Mezopotámii a vytvořili jeden z největších a nejmocnějších impérií v historii. Babylonian Empire se zhroutila kolem roku 1600 př. n. l. a Mezopotámie se opět rozpadla na řadu městských států. Nejvýznamnějšími z těchto městských států byla Asýrie. Asýrie se stala dominantní silou v Mezopotámii v 9. století př. n. l. Asyrští králové, jako Aššurnasirpal II. a Tiglatpilesar III., rozšířili svou říši po celé Mezopotámii a vytvořili jedno z největších a nejmocnějších impérií v historii. Asyrská říše se zhroutila kolem roku 612 př. n. l. a Mezopotámie se opět rozpadla na řadu městských států. Nejvýznamnějšími z těchto městských států byla Babylónie. Babylonie se stala dominantní silou v Mezopotámii v 6. století př. n. l. Babylónští králové, jako Nabukadnezar II., rozšířili svou říši po celé Mezopotámii a vytvořili jedno z největších a nejmocnějších impérií v historii. Babylonian Empire se zhroutila v roce 539 př. n. l., kdy byla dobyta perským králem Kýrem Velikým. Mezopotámie se stala součástí perské říše a zůstala pod perskou nadvládou až do příchodu Alexandra Velikého v roce 331 př. n. l. Kultura Dolní Mezopotámie byla domovem některých z nejstarších a nejvyspělejších civilizací na světě. Sumerové vyvinuli klínové písmo, první známý systém psaní. Sumerové také vytvořili rozsáhlou literaturu, včetně Eposu o Gilgamešovi, jednoho z nejstarších známých literárních děl. Akkadiané převzali mnoho kulturních rysů od Sumerů, včetně klínového písma a literatury. Akkadiané také vytvořili svůj vlastní jedinečný umělecký styl, který byl charakterizován použitím reliéfů a soch. Babyloniané byli pokračovateli sumero-akkadské kultury. Babylónští králové, jako Hammurabi, byli známí svými zákoníky, které měly velký vliv na právní systémy pozdějších civilizací. Asýrie byla známá svým vojenským uměním. Asyrští králové, jako Aššurnasirpal II. a Tiglatpilesar III., vytvořili jednu z nejsilnějších a nejdisciplinovanějších armád ve starověku. Odkaz Dolní Mezopotámie byla domovem některých z nejstarších a nejvyspělejších civilizací na světě. Sumerové, Akkadiané, Babyloňané a Asyřané vytvořili bohatou kulturu, která měla velký vliv na pozdější civilizace. Odkaz Mezopotámie lze nalézt v umění, literatuře, právu a vědě moderního světa.
Džiroftská kultura Džiroftská kultura, známá také jako mezokulturní styl nebo halilrudský styl, je archeologická kultura z rané doby bronzové (3. tisíciletí př. n. l.), která se nachází na území dnešních provincií Sistán a Balúčistán a Kermán v Íránu. Navrhovaným typovým nalezištěm je Konar Sandal poblíž Džiroftu v oblasti řeky Halil. Mezi další významná naleziště spojená s touto kulturou patří Šahr-e Suchte (Spálené město), Tepe Bampur, Espiedej, Šahdád, Tal-i-Iblis a Tepe Yahya. Seskupení těchto nalezišť jako „nezávislé civilizace doby bronzové s vlastní architekturou a jazykem“, která je prostředníkem mezi Elamem na západě a civilizací údolí Indu na východě, poprvé navrhl Jusef Madžídzáde, vedoucí archeologického výzkumného týmu v Džiroftu (jižní střední Írán). Hypotéza je založena na sbírce artefaktů, které byly formálně vykopány a získány od lupičů íránskými úřady; mnoho lidí přijímá, že pocházejí z oblasti Džiroftu (jak uvádějí íránské zpravodajské služby od roku 2001). Charakteristika Džiroftská kultura je charakterizována svou jedinečnou keramikou, která zahrnuje malovanou keramiku s geometrickými vzory a figurálními zobrazeními. Také vyráběli bronzové předměty, včetně zbraní, nástrojů a šperků. Architektura džiroftské kultury byla pokročilá a zahrnovala stavbu měst s velkými budovami a zavlažovacími systémy. Mezi jejich pozoruhodné stavby patří Ziggurat Konar Sandal, který je považován za jeden z nejstarších známých zigguratů na světě. Význam Džiroftská kultura je významná, protože poskytuje důkazy o vysoce rozvinuté civilizaci v Íránu v době bronzové. Její umění, architektura a technologie naznačují, že to byla významná regionální mocnost s rozsáhlými obchodními sítěmi. Objev džiroftské kultury také zpochybnil tradiční pohled na vývoj civilizací v západní Asii. Předtím se věřilo, že civilizace vznikla v Mezopotámii a postupně se šířila do dalších oblastí. Džiroftská kultura však naznačuje, že civilizace se mohla vyvinout nezávisle na různých místech. Kontroverze Džiroftská kultura byla předmětem kontroverzí, protože některé aspekty jejího objevu a interpretace byly zpochybněny. Například někteří vědci zpochybnili autenticitu některých artefaktů, které jsou jí připisovány. Navzdory těmto kontroverzím zůstává džiroftská kultura důležitým archeologickým objevem, který poskytuje nové poznatky o vývoji civilizací v západní Asii. Další výzkum je nezbytný k dalšímu objasnění povahy a významu této fascinující kultury.
Bronzová doba v indickém subkontinentu Bronzová doba na indickém subkontinentu začíná kolem roku 3000 př. n. l. a nakonec vede ke vzniku civilizace údolí Indu, která měla své (zralé) období mezi 2600 př. n. l. a 1900 př. n. l. Pokračuje do období Rigvédy, počáteční části védského období. Následuje železná doba v Indii, která začíná kolem roku 1000 př. n. l. Jižní Indie naopak zůstává v mezolitu až do přibližně 2500 př. n. l. Ve 2. tisíciletí př. n. l. mohly existovat kulturní kontakty mezi severní a jižní Indií, přestože jižní Indie vynechává vlastní bronzovou dobu a vstupuje do železné doby přímo z chalkolitu. V únoru 2006 objevil učitel ve vesnici Sembian-Kandiyur v Tamil Nadu kamennou sekeru s nápisem, který se odhaduje na 3 500 let. Indický epigrafista Iravatham Mahadevan předpokládal, že písmo bylo v indickém písmu a nazval tento nález „největším archeologickým objevem století v Tamil Nadu“. Časové rozmezí Fáze Éra 3300-2600 Raná harappská (raná bronzová doba) Regionalizační éra c. 4000 -2500/2300 př. n. l. (Shaffer) c. 5000 -3200 př. n. l. (Coningham & Young) 3300-2800 Harappská 1 (Ravi fáze) 2800-2600 Harappská 2 (Kot Diji fáze, Nausharo I, Mehrgarh a Vinya VII) 2600-1900 Zralá harappská (civilizace údolí Indu) Integrační éra 2600-2450 Harappská 3A (Nausharo II) 2450-2200 Harappská 3B 2200-1900 Harappská 3C 1900-1300 Pozdní harappská (hřbitov H); okrově zbarvená keramika Lokalizační éra 1900-1700 Harappská 4 1700-1300 Harappská 5
Pravěk
Pravěká Anatolie
Paleolit Anatolie asi 500 000– 10 000 př. n. l.
Mezolit Anatolie asi 11 000– 9000 př. n. l.
Neolit Anatolie asi 8000– 5500 př. n. l.
Doba bronzová
Trója 3000–700 př. n. l.
Chattiové 2500–2000 př. n. l.
Akdská říše 2400–2150 př. n. l.
Luvijové 2300–1400 př. n. l.
Asýrie 1950–1750 př. n. l.
Kušara 1780–1680 př. n. l.
Achaeové (Homér) 1700–1300 př. n. l.
Kizzuwatna 1650–1450 př. n. l.
Chetité 1680–1220 př. n. l.
Arzawa 1500–1320 př. n. l.
Mitanni 1500–1300 př. n. l.
Hayasa-Azzi 1500–1290 př. n. l.
Lýdie 1450–350 př. n. l.
Assuwa 1300–1250 př. n. l.
Diauehi 1200–800 př. n. l.
Neo-chetité 1200–800 př. n. l.
Frýgie 1200–700 př. n. l.
Kárie 1150–547 př. n. l.
Tuwanuwa 1000–700 př. n. l.
Iónie 1000–545 př. n. l.
Urartu 859–595/585 př. n. l.
Doba železná
Diauehi 1200–800 př. n. l.
Neo-chetité 1200–800 př. n. l.
Frýgie 1200–700 př. n. l.
Kárie 1150–547 př. n. l.
Dórida 1100–560 př. n. l.
Aeolia 1000–560 př. n. l.
Tuwanuwa 1000–700 př. n. l.
Iónie 1000–545 př. n. l.
Urartu 859–595/585 př. n. l.
Médská říše 678–549 př. n. l.
Lýdie 685–547 př. n. l.
Antické Řecko
Klasická Anatolie
Klasická Thrákie
Achejmenovská říše 559–331 př. n. l.
Království Alexandra Velikého 334–301 př. n. l.
Království Kapadocie 322–130 př. n. l.
Antigonovci 306–168 př. n. l.
Seleukovská říše 305–64 př. n. l.
Ptolemaiovské království 305–30 př. n. l.
Království Pontu 302–64 př. n. l.
Bithýnie 297–74 př. n. l.
Attalské království 282–129 př. n. l.
Galatie 281–64 př. n. l.
Parthská říše 247 př. n. l.–224 n. l.
Arménská říše 190 př. n. l.–428 n. l.
Starověk
Římská republika 133–27 př. n. l.
Kommagene 163 př. n. l.–72 n. l.
Starověký Řím 133 př. n. l.–27 př. n. l.–330 n. l.
Sasanovská říše 224–651 n. l. (krátce v Anatolii)
Středověk
Středověká Anatolie
Východořímská říše (330–1453; 1204-1261 v exilu jako Nikájské císařství)
Chalífát Rášidínů (637–656)
Velká seldžucká říše (1037–1194)
Dánišmendovi (1071–1178)
Sultanát Rúm (1077–1307)
Arménské království Malé Arménie (1078–1375)
Anatolické bejliky (1081–1423)
Hrabství Edessa (1098–1150)
Artukovci (1101–1409)
Trapezuntské císařství (1204–1461)
Latinské císařství (1204–1261)
Karamanidé (1250–1487)
Ílchánovství (1256–1335)
Kara Koyunlu (1375–1468)
Ak Koyunlu (1378–1501)
Období Osmanské říše
Období Osmanské říše
Vzepnutí (1299–1453)
Klasický věk (1453–1566)
Proměna (1566–1703)
Starý režim (1703–1789)
Úpadek a modernizace (1789–1908)
Porážka a rozpad (1908–1922)
Turecká republika
Období Turecké republiky
Válka za nezávislost (1919–1922)
Prozatímní vláda (1920–1923)
Období jedné strany (1923–1930)
Období více stran (1930–1945)
Období více stran (1945–současnost)
Témata
Zemědělství
Anatolické národy
Křesťanství
Genetická historie
Stěhování Turků do Anatolie
Ústavní historie
Diplomatická historie
Hospodářská historie
Historie LGBT
Vojenská historie
Kulturní historie
Židovská historie
Časová osa
Turecký portal
Pravěká Anatolie sahá od paleolitu až po vznik klasické civilizace v polovině 1. tisíciletí př. n. l. Všeobecně se považuje za rozdělenou na trzy éry odrážející dominantní materiály používané k výrobě domácích nástrojů a zbraní: doba kamenná, doba bronzová a doba železná. Termín měděná doba (chalkolit) se používá k označení periody mezi dobou kamennou a dobou bronzovou.
Anatolie (turecky Anadolu), známá také pod latinským názvem Malá Asie, se považuje za nejzápadnější část západní Asie. Geograficky zahrnuje střední vysočiny moderního Turecka, od pobřežní pláně Egejského moře na východ do západního úpatí Arménské vysočiny a od úzkého pobřeží Černého moře na jih k pohoří Taurus a pobřeží Středozemního moře.
Nejstarší projevy kultury v Anatolii lze nalézt v několika archeologických lokalitách v centrální a východní části regionu. Předměty z kamenné a kosti zvířat byly nalezeny v Burduru (severne od Antalye). Přestože původ některých nejstarších národů je zahalen tajemstvím, pozůstatky civilizací bronzové a železné, jako je Trója, Chattiové, Akdská říše, Asýrie a Chetité, nám poskytují mnoho příkladů každodenního života jejich občanů a jejich obchodu.
Po pádu Chetitů se na západním pobřeží vedle Lýdie a Kárie usadili nové státy Frýgie a Lydie. Jen hrozba ze vzdálené perské říše jim zabránila v překonání vrcholu jejich slávy.
Katakombní kultura Katakombní kultura byla kulturou doby bronzové, která se rozvíjela v oblasti Pontské stepi v letech 2500-1950 př. n. l. Vznikla na jižní stepi jako odnož jamské kultury a její vliv se rozšířil na velké území. Pravděpodobně se jednalo o indoevropsky mluvící kulturu. Vlivy katakombní kultury byly zaznamenány až v mykénské Řecku. Z ní se vyvinula kultura mnohošňůrové keramiky a nakonec ji vystřídala srubná kultura. Geografický rozsah Katakombní kultura pokrývala rozsáhlou oblast od dolního toku Dněpru až po řeku Ural. Její centrum se nacházelo na severním pobřeží Černého moře a Azorského moře. Doba trvání Katakombní kultura trvala přibližně od roku 2500 do 1950 př. n. l. Předchůdci a následovníci Katakombní kultura vznikla z jamské kultury a sama dala vzniknout kultuře mnohošňůrové keramiky. Nakonec ji vystřídala srubná kultura. Charakteristika Katakombní kultura je charakteristická svými pohřebními zvyky. Mrtví byli pohřbíváni v podzemních komorách, které se nazývaly katakomby. Tyto komory byly vyhloubeny v měkké skále nebo v písku. Kromě pohřebních zvyků je katakombní kultura známá také svou keramikou. Ta byla zdobena geometrickými vzory a měla typický tvar. Hospodářství Obyvatelé katakombní kultury byli kočovní pastevci. Chovali dobytek, ovce a kozy. Také lovili a sbírali rostliny. Společnost Katakombní kultura byla pravděpodobně organizována do kmenů. V čele kmenů stáli náčelníci. Náboženství O náboženství katakombní kultury se toho ví jen málo. Je však možné, že uctívali bohy spojené s přírodou. Vlivy Katakombní kultura měla významný vliv na okolní kultury. Její vlivy lze nalézt až v mykénské Řecku. Závěr Katakombní kultura byla významnou kulturou doby bronzové, která se rozvíjela na Pontské stepi. Její vlivy byly dalekosáhlé a její odkaz je patrný dodnes.
Kultura hřbitovů H
Kultura hřbitovů H je označení pro rozsáhlou kulturu, která se rozkládala na území dnešního Pákistánu a severní Indie (zejména v oblasti Pandžábu, Harjány, západního Uttarpradéše). Patří do období bronzové doby a její trvání se odhaduje na přibližně 1900–1300 př. n. l.
Charakteristika:
Rozvinutá metalurgie mědi
Kremace lidských ostatků
Následována kulturou Malované šedé keramiky
Geografie:
Hlavní naleziště: Harappa, Bhagwanpura
Rozsah: Pandžáb, Harjána, západní Uttarpradéš
Vztah k civilizaci údolí Indu:
Kultura hřbitovů H je považována za regionální variantu pozdní fáze civilizace údolí Indu (spolu s kulturou Džhukar v Sindhu a kulturou Rangpur v Gudžarátu).
Někteří badatelé se však domnívají, že představuje projev první vlny indoárijských migrací, které předcházely migraci proto-rigvédského lidu.
Další podrobnosti:
Kultura hřbitovů H se vyznačovala rozvinutou metalurgií mědi a produkcí velkého množství bronzových předmětů, jako jsou sekery, dláta a náramky.
Kremace lidských ostatků byla běžnou praxí, přičemž ostatky byly ukládány do hrobů společně s milodary.
Kulturně byla kultura hřbitovů H úzce spjata s civilizací údolí Indu, ale vykazovala také některé jedinečné rysy, jako je přítomnost červeně malované keramiky.
Po kultuře hřbitovů H následovala kultura Malované šedé keramiky, která byla rozšířená v severní Indii v době železné.
Srubnajská kultura
Srubnajská kultura byla archeologickou kulturou pozdní doby bronzové (1900-1200 př. n. l.), která se rozkládala ve východní části pontsko-kaspické stepi.
Geografický rozsah
Kultura se nacházela v oblasti dnešního jižního Ruska, Ukrajiny, Moldavska a Rumunska.
Období
Kultura se vyvinula z předchozích kultur, jako byla abševská, mnohošňůrová, sintalská a lolovská kultura. Později byla nahrazena kulturami nova-sabatinovskou, trzcinieckou, belozerkskou, bondarišskou a sarmatskou.
Název
Název kultury pochází z ruského slova "srub", které označuje dřevěný srub. Tento termín odkazuje na způsob, jakým byly konstruovány hroby této kultury.
Charakteristika
Srubnajská kultura se vyznačovala především:
Hroby: Hroby byly obvykle vykopány do země a měly obdélníkový nebo čtvercový půdorys. Stěny hrobů byly vyztuženy dřevěnými trámy nebo kládami, které tvořily srubovou konstrukci.
Pohřební rituály: Pohřbívalo se v skrčené poloze na boku. Mrtví byli často pohřbíváni s keramickými nádobami, bronzovými zbraněmi a šperky.
Keramika: Keramika srubnajské kultury byla vyráběna ručně a měla různé tvary a velikosti. Byla zdobena geometrickými vzory, jako byly linie, trojúhelníky a svastiky.
Bronzové nástroje a zbraně: Srubnajská kultura vyráběla širokou škálu bronzových nástrojů a zbraní, včetně seker, dýk, šípů a hrotů kopí.
Kočovný způsob života: Srubnajská kultura byla převážně kočovná. Lidé se živili pastevectvím a chovali dobytek, ovce a koně.
Původ
Původ srubnajské kultury je předmětem diskusí mezi archeology. Někteří se domnívají, že se vyvinula z východních kultur, zatímco jiní tvrdí, že vznikla v západní části pontsko-kaspické stepi nebo že se jednalo o místní vývoj.
Souvislosti
Srubnajská kultura byla pravděpodobně úzce spjata s andronovskou kulturou, která se nacházela východně od ní. Obě kultury sdílely podobné rysy, jako byl způsob pohřbívání a výroba bronzových nástrojů.
Etnická příslušnost
Srubnajská kultura je obecně spojována s íránsky mluvícími národy. Tato teorie je založena na podobnostech mezi srubnajskou kulturou a pozdějšími íránskými kulturami, jako byla skytská a sarmatská kultura.
Apeninská kultura je archeologická kultura, která se nachází v pohoří Apeniny.
Geografie
Apeninská kultura se nachází ve střední a jižní Itálii.
Doba trvání
Bronzová doba (15. – 12. století př. n. l.)
Předchůdci
Grotta Nuova facies
Protoapenninská facies
Kultura zvoncovitých pohárů
Následníci
Proto-Villanovanská kultura
Charakteristika
Apeninská kultura je technologický komplex ve střední a jižní Itálii z období střední italské bronzové doby (15. – 14. století př. n. l.). V polovině 20. století byla apeninská kultura rozdělena do čtyř fází: proto-, raná, střední a pozdní. Dnes však archeologové preferují považovat za "apenninskou" pouze dekorativní keramiku z pozdější fáze střední bronzové doby (BM3).
Této fázi předchází facies Grotta Nuova (střední Itálie) a facies Protoapennine B (jižní Itálie) a následuje facies Subapennine z 13. století ("Bronzo Recente").
Keramika
Apeninská keramika je leštěná a zdobená spirálami, meandry a geometrickými zónami, které jsou vyplněny tečkami nebo příčnými čarami. Byla nalezena na ostrově Ischia ve spojení s keramikou LHII a LHIII a na ostrově Lipari ve spojení s keramikou LHIIIA. Tyto asociace ji datují do pozdní doby bronzové, jak je definována v Řecku a Egejské oblasti.