Království Dʿmt Dʿmt bylo království nacházející se v Eritreji a severní Etiopii, které existovalo mezi 10. a 5. stoletím před naším letopočtem. Dochovalo se jen několik nápisů od nebo o tomto království a proběhlo velmi málo archeologických výzkumů. Výsledkem je, že není známo, zda Dʿmt zaniklo jako civilizace před ranými stádii Království Aksum, vyvinulo se v Aksumský stát nebo bylo jedním z menších států sjednocených v Království Aksum pravděpodobně kolem roku 150 před naším letopočtem. Dějiny Království Dʿmt bylo založeno v 10. století před naším letopočtem a jeho hlavním městem byla Yeha. Království se rozkládalo na území dnešní Eritreje a severní Etiopie. Dʿmt bylo významným obchodním centrem a jeho obyvatelé obchodovali se zbožím, jako je slonovina, zlato a otroci. Království také hrálo důležitou roli v rozvoji písma Ge'ez. Kolem 5. století před naším letopočtem začalo Dʿmt upadat. Důvody úpadku nejsou známy, ale mohly mezi ně patřit klimatické změny, invaze nebo vnitřní konflikty. Království Aksum, které vzniklo v 1. století před naším letopočtem, nakonec Dʿmt dobylo. Kultura Kultura Dʿmt byla ovlivněna kulturami sousedních království, jako bylo Království Punt a Království Aksum. Obyvatelé Dʿmt byli polyteisté a uctívali řadu bohů a bohyň. Také praktikovali pohřební rituály, které zahrnovaly stavbu kamenných hrobek. Odkaz Království Dʿmt mělo významný vliv na vývoj Aksumského království. Aksumští králové přijali mnoho aspektů kultury Dʿmt, včetně jejich písma, náboženství a pohřebních praktik. Dʿmt také hrálo důležitou roli v rozvoji obchodu a obchodních cest v severovýchodní Africe. Archeologické naleziště Archeologické naleziště Yeha je jedním z nejvýznamnějších nalezišť spojených s královstvím Dʿmt. Na místě byly nalezeny ruiny chrámů, paláců a dalších budov. Na místě byly také nalezeny nápisy a artefakty, které pomohly archeologům porozumět kultuře a dějinám Dʿmt. Význam Království Dʿmt bylo důležitým královstvím v severovýchodní Africe. Království hrálo významnou roli v rozvoji obchodu, písma a kultury. Dʿmt také mělo významný vliv na vývoj Aksumského království.
Tradiční africká náboženství
Tradiční víry a praktiky afrických národů jsou velmi rozmanité a zahrnují různá etnická náboženství. Obecně jsou tyto tradice ústní, nikoli písemné, a jsou předávány z generace na generaci prostřednictvím lidových pohádek, písní a festivalů. Zahrnují víru v duchy a vyšší a nižší bohy, někdy včetně nejvyšší bytosti, stejně jako uctívání mrtvých a používání magie a tradiční africké medicíny. Většinu náboženství lze popsat jako animistická s různými polyteistickými a panteistickými aspekty. Role lidstva je obecně vnímána jako harmonizace přírody s nadpřirozenem.
Doktríny
Tradiční africká náboženství mají různé doktríny a přesvědčení, ale některé společné prvky zahrnují:
Víra v nejvyšší bytost nebo stvořitele
Víra v duchy a předky
Víra v posvátnou sílu přírody
Důraz na komunitu a rodinu
Používání rituálů, obětí a modliteb pro komunikaci s duchovním světem
Božstva
Tradiční africká náboženství uctívají širokou škálu božstev, včetně:
Nejvyšší bytost, často označovaná jako Bůh Stvořitel
Duchové přírody, jako jsou duchové řek, hor a stromů
Předkové, kteří jsou uctíváni jako ochránci a průvodci
Kulturní hrdinové a mýtické postavy
Posvátná místa
Tradiční africká náboženství mají mnoho posvátných míst, včetně:
Přírodní útvary, jako jsou hory, řeky a jeskyně
Stromy a háje, které jsou považovány za domovy duchů
Chrámy a svatyně, které jsou používány pro náboženské obřady
Kněžstvo
Kněžstvo hraje důležitou roli v tradičních afrických náboženstvích. Kněží a kněžky jsou zodpovědní za provádění náboženských obřadů, komunikaci s duchovním světem a poskytování rady a vedení komunitě.
Vztah k jiným náboženstvím
Tradiční africká náboženství mají dlouhou historii interakce s jinými náboženstvími, včetně křesťanství a islámu. V některých případech došlo k synkretismu, kdy se prvky tradičních afrických náboženství mísily s prvky jiných náboženství. V jiných případech došlo k pronásledování a útlaku tradičních afrických náboženství.
Význam
Tradiční africká náboženství jsou nedílnou součástí africké kultury a společnosti. Poskytují rámec pro smysl života, etické chování a vztah mezi lidmi a nadpřirozenem. I když se mnoho Afričanů obrátilo na křesťanství nebo islám, tradiční africká náboženství zůstávají důležitou součástí života mnoha lidí na kontinentu.
Lalibela
Lalibela je město v etiopském regionu Amhara. Nachází se v okrese Lasta a zóně North Wollo a je turistickým místem pro své slavné vytesané monolitické kostely. Celá Lalibela je rozsáhlým a významným místem pro starověkou, středověkou a poststředověkou etiopskou civilizaci.
Pro křesťany je Lalibela jedním z nejsvětějších etiopských měst a poutním místem. Etiopie byla jedním z prvních národů, které přijaly křesťanství v první polovině 4. století, a jeho historické kořeny sahají až do doby apoštolů. Samotné kostely pocházejí ze 7. až 13. století a tradičně jsou datovány do období vlády zagwejského (agawského) krále Gebre Mesqela Lalibely (vládl přibližně 1181–1221).
Uspořádání a názvy hlavních budov v Lalibela jsou široce přijímány, zejména místními duchovními, jako symbolické znázornění Jeruzaléma. To vedlo některé odborníky k datování současné výstavby kostela do let následujících po dobytí Jeruzaléma muslimským vůdcem Saladinem v roce 1187.
Lalibela leží přibližně 2500 metrů nad mořem. Je hlavním městem Lasty, která byla dříve součástí okresu Bugna. Skalní kostely byly v roce 1978 prohlášeny za světové dědictví UNESCO.
Kostely
V Lalibela je 11 hlavních skalních kostelů, které jsou rozděleny do dvou skupin: severní a jižní.
Severní skupina
Biete Medhane Alem (Dům Spasitele světa)
Biete Mariam (Dům Marie)
Biete Golgotha Mikael (Dům Golgoty Michaela)
Biete Debre Sina (Dům hory Sinaj)
Biete Abba Libanos (Dům opata Libanosa)
Jižní skupina
Biete Giyorgis (Dům svatého Jiří)
Biete Amanuel (Dům Emanuela)
Biete Qeddus Merkorios (Dům svatého Merkuria)
Biete Abba Pantelewon (Dům opata Pantelemona)
Biete Gabriel-Rufael (Dům archandělů Gabriela a Rafaela)
Kostely jsou vytesány do jednoho kusu skály a jejich interiéry jsou bohatě zdobeny. Stropy jsou podepřeny řadou sloupů a stěny jsou pokryty freskami a řezbami. Kostely jsou propojeny sérií tunelů a průchodů.
Význam
Lalibela je jedním z nejposvátnějších měst v Etiopii a je cílem poutníků z celého světa. Kostely jsou místem mnoha náboženských obřadů a festivalů. Město je také domovem mnoha klášterů a náboženských škol.
Lalibela je jedinečným a úžasným místem, které svědčí o dovednostech a oddanosti etiopského lidu. Je to místo, které si zaslouží návštěvu všech, kdo se zajímají o historii, náboženství nebo kulturu.
Gebre Meskel Lalibela (ge'ez: ገብረ መስቀል gäbrä mäsqäl, "Sluha kříže"), král Zagwe dynastie, vládnoucí v letech 1181 až 1221. Byl synem Jana Seyuma a bratrem Keduse Harbeho. Jako možná nejznámější panovník Zagwe je považován za patrona stejnojmenných monolitických skalních kostelů v Lalibela. Etiopská pravoslavná církev ho uctívá jako svatého 19. června. Raný život a vláda Lalibela se narodil v roce 1162 v Roze v Lastě. Byl vychováván v klášteře a měl být mnichem. Když však jeho bratr Kedus Harbe zemřel v roce 1181, byl Lalibela povolán, aby převzal trůn. Lalibela byl zbožný panovník a jeho vláda byla poznamenána mírem a prosperitou. Byl také zručným vojevůdcem a rozšířil území Zagwe dynastie. Stavba kostelů Nejznámějším odkazem Lalibely je jeho patronát nad stavbou jedenácti monolitických skalních kostelů v Lalibela. Tyto kostely jsou vytesány do jediného kusu skály a představují mimořádný architektonický výkon. Největší a nejznámější z kostelů je Bete Giyorgis (kostel svatého Jiří). Je vytesán do samostatného skalního pilíře a jeho interiér je bohatě zdoben malbami a řezbami. Stavba kostelů byla údajně inspirována Lalibelovou poutí do Jeruzaléma. Chtěl vytvořit nový Jeruzalém v Etiopii, kde by mohli etiopští křesťané uctívat, aniž by museli cestovat do Svaté země. Odkaz Lalibela zemřel v roce 1221 a byl pohřben v kostele Bete Golgota v Lalibela. Je uctíván jako svatý etiopskou pravoslavnou církví a jeho kostely jsou dodnes významným poutním místem. Lalibela byl významnou postavou etiopské historie a jeho odkaz žije dodnes. Jeho kostely jsou světovým dědictvím UNESCO a jsou považovány za jeden z největších architektonických divů světa.
Taharqa
Taharqa byl faraonem 25. dynastie Egypta a králem Núbie (dnešní Súdán) v letech 690 až 664 př. n. l. Byl jedním z „černých faraonů“, kteří vládli Egyptu téměř století.
Socha Taharky
Socha Taharky je 2,7 metru vysoká a znázorňuje ho v kráčející póze s pevně sevřenýma rukama, držící mekes. Má na sobě plisovanou sukni zvanou šendžyt a na hlavě dvojitou čepici s ureem, což pravděpodobně symbolizuje dvojí vládu nad Núbií a Egyptem.
Rodina a vláda
Taharqovou manželkou byla velká královna Takahatenamun. Měli spolu děti Amenirdis II., Ushankhuru a Nesishutefnut. Taharkovým otcem byl Pije a matkou Abar. Zemřel v roce 664 př. n. l.
Tituly
Horovo jméno: Qekhau
Nebty jméno: Qekhau
Zlatý Horův jméno: Khutawy
Ochranitel dvou zemí: Nefertemkhure (Nefertum je jeho ochránce)
Rodné jméno: Taharqa
Dědictví
Taharqa byl významným faraonem, který zanechal trvalé dědictví v Egyptě i Núbii. Jeho socha je jedním z nejznámějších uměleckých děl z doby 25. dynastie a je vystavena v Louvru v Paříži. Taharka byl také plodným stavitelem a přispěl k mnoha chrámům a památkám v Egyptě a Núbii.
Kerma kultura
Kerma kultura neboli Kermské království byla raná civilizace se sídlem v Kermě v Súdánu. Kvetla přibližně od roku 2500 př. n. l. do roku 1500 př. n. l. ve staré Núbii. Kultura Kerma byla založena v jižní části Núbie neboli „Horní Núbii“ (v částech dnešního severního a středního Súdánu) a později rozšířila svůj vliv na sever do Dolní Núbie a na hranici Egypta. Zdá se, že se jednalo o jeden z několika států v údolí Nilu během Střední říše v Egyptě. V poslední fázi Království Kerma, trvající přibližně od roku 1700 do 1500 př. n. l., absorbovalo súdánské království Sai a stalo se velkou, lidnatou říší, která soupeřila s Egyptem. Kolem roku 1500 př. n. l. bylo pohlceno Novou říší v Egyptě, ale povstání pokračovala po staletí. V jedenáctém století př. n. l. vzniklo více egyptizované Království Kuš, možná z Kermy, a znovu získalo nezávislost regionu na Egyptě.
Historie
Založeno kolem roku 2500 př. n. l.
Zaniklo kolem roku 1500 př. n. l.
Následovala Nová říše v Egyptě
Geografie
Kultura Kerma byla založena v jižní části Núbie, neboli „Horní Núbii“ (v částech dnešního severního a středního Súdánu). Později rozšířila svůj vliv na sever do Dolní Núbie a na hranici Egypta.
Politika
Kerma byla monarchie vedená králem, který byl znám jako hkꜣw. Král byl zodpovědný za správu říše a za vedení armády. Říše byla rozdělena do provincií, kterým vládli guvernéři jmenovaní králem.
Ekonomika
Ekonomika Kermy byla založena na zemědělství. Pěstovali plodiny jako čirok, proso a pšenici. Také chovali dobytek a lovili ryby. Kerma byla také obchodním centrem a obchodovala se zbožím jako zlato, slonovina a otroci.
Náboženství
Kermané byli polyteisté a věřili v mnoho bohů. Jejich hlavním bohem byl Amun, bůh slunce. Také uctívali bohy jako Horus, Isis a Osiris.
Umění a kultura
Kermané byli zruční řemeslníci a vyráběli krásnou keramiku, šperky a sochy. Také stavěli velké pyramidy a chrámy.
Dědictví
Kerma kultura měla významný vliv na vývoj starověkého Egypta a Núbie. Její umění a architektura ovlivnily egyptské umění a architekturu a její politický systém se stal modelem pro pozdější egyptské království.
Núbijské pyramidy Núbijské pyramidy jsou starobylé stavby, které se nacházejí v Núbii, což je oblast v severním Súdánu podél řeky Nil. Byly postaveny vládci starověkých kušitských království, která zde existovala od 2500 př. n. l. do 300 n. l. Núbijské pyramidy jsou výrazně ovlivněny egyptskými pyramidami, ale byly postaveny přibližně o 1000 let později, kdy se egyptské pohřební metody již změnily. První núbijské pyramidy byly postaveny v El Kurru v roce 751 př. n. l. a jsou napodobeninou egyptských soukromých rodinných pyramid, které byly běžné během Nové říše. Núbijské pyramidy jsou postaveny z pískovce a žuly. Většina z nich má strmé strany a ploché vrcholy, podobně jako egyptské pyramidy. Jsou však obvykle menší než egyptské pyramidy a mají jednodušší vnitřní strukturu. V Núbii bylo postaveno více než 200 pyramid, z nichž dnes stojí přibližně polovina. Největší a nejznámější pyramidou je pyramida krále Taharky v Nuri, která je vysoká 55 metrů. Núbijské pyramidy jsou významnou součástí súdánského kulturního dědictví a v roce 2003 byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. V posledních letech se staly oblíbeným cílem turistů, kteří je mohou navštívit v rámci organizovaných výletů.
Meroë Meroë bylo starobylé město ležící na východním břehu Nilu asi 6 km severovýchodně od železniční stanice Kabushiya poblíž města Shendi v Súdánu, přibližně 200 km severovýchodně od Chartúmu. V blízkosti lokality se nachází skupina vesnic zvaných Bagrawiyah (arabsky: البجراوية). Toto město bylo několik století hlavním městem království Kuš, od doby kolem roku 590 př. n. l. až do jeho zániku ve 4. století n. l. Kušitské království Meroë dalo své jméno "ostrovu Meroë", což je dnešní region Butana, oblast ohraničená Nilem (od řeky Atbarah po Chartúm), Atbarahem a Modrým Nilem. Město Meroë leželo na okraji Butany. V Butaně se nacházela ještě dvě další meroitská města: Musawwarat es-Sufra a Naqa. [3] [4] První z těchto lokalit dostal název Meroë od perského krále Kambýsa na počest jeho sestry, která se tak jmenovala. Město původně neslo starobylý název Saba, podle původního zakladatele země. [5] Eponym Saba nebo Seba je pojmenován po jednom ze synů Kuše (viz Genesis 10:7). Přítomnost četných meroitských lokalit v západní oblasti Butany a na hranici Butany má význam pro osídlení jádra rozvinuté oblasti. Orientace těchto osad vykazuje výkon státní moci nad obživovou produkcí. [6] Království Kuš, které zahrnovalo město Meroë, představuje jeden z řady raných států nacházejících se ve středním Nilu. Byl to jeden z nejranějších a nejvyspělejších států nalezených na africkém kontinentu. Při pohledu na specifika okolních raných států ve středním Nilu lze naše chápání Meroë v kombinaci s historickým vývojem dalších historických států rozšířit pohledem na vývoj charakteristik mocenských vztahů v jiných státech Nilu. [6] Místo města Meroë je označeno více než dvěma sty pyramidami ve třech skupinách, z nichž mnohé jsou v troskách. Mají charakteristickou velikost a proporce núbijských pyramid.
Nuri Nuri je místo v moderním Súdánu na západní břehu Nilu, poblíž Čtvrtého kataraktu. Nuri se nachází asi 15 km severně od Sanamu a 10 km od Džebel Barkalu. Nuri je druhé ze tří napatsko-mérojských královských hřbitovů. Stavba hrobek v Nuri začala, když už nebylo dostatek místa v El-Kurru. V Nuri stále stojí více jak 20 starověké pyramidy patřící núbijským králům a královnám. Toto místo sloužilo jako královské město pro starobylé město Napata, první hlavní město Núbijského královtsví Kúš. Je pravděpodobné, že v době největšího rozmachu stálo v Nuri kolem 80 hrobek královské rodiny. Pyramidy v Nuri byly stavěny po více jak tři století, od přibližně 670 př. n. l. (pyramida krále Taharky) do přibližně 310 př. n. l. (pyramida krále Nastasena). Nejstarší známá pyramida (Nu. 1) v Nuri patří králi Taharkovi a měří 51,75 metrů čtverečních při výšce 40 nebo 50 metrů. Pyramida krále Taharky byla situována tak, aby při pohledu z Džebel Barkalu při východu slunce na Nový rok, což bylo začátkem každoročního Nilu, vycházelo slunce přímo nad jejím vrcholem. Tantamani, Taharkův syn, je sice pochovaný v El-Kurru, ale všichni následujcí napatsko-mérojsští králové a mnoho královen a jejich dětí až po Nastasena (Nu. 15) (kolem 315 př. n. l.) byli pochováni tady, což je asi 80 královských příslušníků. Pyramidy v Nuri jsou obecně menší, dnes často silně poškozené (lidmi i přírodou), ale často stále obsahují podstatné části hrobové výbavy králů, kteří jsou tu pochováni. Během křesťanské éry tu vznikl kostel. Kostel je postavený přinejmenší částečně z znovu použitých kamenů z hrobek, včetně několika stél, které pocházely z kaplí hrobek. Pyramidy byly částečně vykopány Georgem Reiserem na začátku 20. století. V roce 2018 začal na tomto místě pracovat nový výzkumný tým pod vedením Pearce Paul Creasmana. Pyramidy v Nuri byly společně s dalšími budovami v okolí Džebel Barkalu od roku 2003 zařazeny na seznam světově-kulturního dědictví organizace Unesco.
Aspelta, kušitský král Napaty Aspelta byl vládcem kušitského království (cca 600 – cca 580 př. n. l.). O něm a jeho vládě je známo více než o většině vládců Kuše. Zanechal po sobě několik stél s vyrytými záznamy o své vládě. Původ a rodina Aspelta byl synem krále Senkamaniskna a královny Nasalsy. O jeho manželkách se vedou spory, ale pravděpodobně jimi byly Madiqen, Henuttakhebit, Meqemale, Asata a Artaha. Jeho synem byl Aramatle-qo a dcerou královna Amanitakaye. Vláda Aspelta nastoupil na trůn po svém otci Senkamanisknovi kolem roku 600 př. n. l. Během své vlády dobyl několik území v Núbii a Egyptě. V roce 592 př. n. l. vedl úspěšnou invazi do Horního Egypta a dobyl Théby. Jeho vláda byla také poznamenána rozsáhlou stavební činností, včetně výstavby několika chrámů a paláců v Napate. Náboženství Aspelta byl oddaný stoupenec egyptského boha Amona. Podporoval kult Amona v Kuši a nechal postavit několik chrámů zasvěcených tomuto bohu. Také přijal některé egyptské zvyky a tituly, což naznačuje jeho touhu po spojení s egyptskou kulturou. Smrt a pohřeb Aspelta zemřel kolem roku 580 př. n. l. Byl pohřben v pyramidě v Nuri (hrobka Nu. 8). Jeho hrobka byla vypleněna ve starověku, ale archeologové objevili některé jeho ostatky a pohřební předměty. Dědictví Aspelta byl jedním z nejvýznamnějších vládců Kuše. Jeho úspěchy v bitvě a stavební projekty rozšířily moc a vliv Kuše. Jeho vláda také znamenala období kulturního rozkvětu a integrace egyptských a kušitských prvků.