Tassili n'Ajjer Tassili n'Ajjer je národní park v poušti Sahara, který se nachází na rozsáhlé náhorní plošině v jihovýchodním Alžírsku. Má jednu z nejvýznamnějších skupin pravěkého jeskynního umění na světě a rozkládá se na ploše více než 72 000 km2. Tassili n'Ajjer byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1982. Geologie Tassili n'Ajjer je tvořen pískovcovými útesy, které byly vytesány větrem a vodou do fantastických tvarů. Náhorní plošina je rozdělena hlubokými kaňony a údolími. Nejvyšším bodem je Adrar Afao s nadmořskou výškou 2 327 m. Klima Tassili n'Ajjer má pouštní klima s horkými léty a chladnými zimami. Průměrné teploty se pohybují od 20 °C v lednu do 40 °C v červenci. Srážky jsou vzácné, průměrně méně než 100 mm ročně. Flóra a fauna Rostlinstvo Tassili n'Ajjer je řídké a přizpůsobené suchému podnebí. Mezi běžné druhy patří akácie, tamaryšky a trávy. Živočišstvo je také řídké, ale zahrnuje druhy jako gazely, lišky a šakaly. Jeskynní umění Tassili n'Ajjer je známý především svými pravěkými jeskynními malbami. Obrazy, které byly vytvořeny před 6 000 až 10 000 lety, zobrazují lidi, zvířata, rostliny a scény z každodenního života. Malby jsou pozoruhodné svou živostí a detaily. Kulturní význam Tassili n'Ajjer je důležitým kulturním místem pro Tuaregy, kteří v této oblasti žijí po staletí. Tuaregové mají bohatou ústní tradici, která zahrnuje příběhy a legendy o Tassili n'Ajjer. Ochrana Tassili n'Ajjer je chráněn jako národní park od roku 1972. Park je spravován alžírskými úřady a UNESCO. V parku je omezený turismus a návštěvníci musí dodržovat přísná pravidla, aby chránili jeskynní malby a další kulturní dědictví. Odkaz Tassili n'Ajjer je jedním z nejvýznamnějších pravěkých jeskynních uměleckých lokalit na světě. Jeho obrazy poskytují jedinečný pohled do života a kultury lidí, kteří obývali Saharu před tisíci lety. Park je také důležitým kulturním místem pro Tuaregy a symbolem jejich bohaté tradice.
Sahel je biogeografická oblast v Africe. Jedná se o přechodovou zónu mezi vlhčími súdánskými savanami na jihu a sušší Saharou na severu. Sahel má horké stepní klima a táhne se jižními šířkami severní Afriky mezi Atlantským oceánem a Rudým mořem. Přestože se geograficky nachází v tropech, Sahel nemá tropické klima. Zejména v západním Sahelu dochází k častému nedostatku potravin a vody kvůli velmi vysoké vládní korupci a polosuchému klimatu. To je ještě zhoršeno velmi vysokou porodností v celém regionu, což způsobuje rychlý nárůst populace. V poslední době došlo v mnoha zemích Sahelu k různým převratům, povstáním, terorismu [1] a zahraničním zásahům, zejména v bývalé Françafrique. Ekologie Sahel je domovem široké škály rostlin a živočichů. Mezi nejběžnější rostliny patří trávy, keře a stromy. Mezi nejběžnější zvířata patří savci, ptáci a plazi. Klima Sahel má horké stepní klima. Průměrné teploty se pohybují od 20 do 40 stupňů Celsia. Srážky jsou vzácné a nepravidelné. Obyvatelstvo Sahel je domovem více než 100 milionů lidí. Většina obyvatelstva žije v malých vesnicích a městech. Největšími městy v Sahelu jsou Niamey (Niger), Ouagadougou (Burkina Faso) a Bamako (Mali). Ekonomika Ekonomika Sahelu je založena na zemědělství a chovu dobytka. Hlavními plodinami jsou proso, čirok a kukuřice. Hlavními hospodářskými zvířaty jsou skot, ovce a kozy. Politika Sahel je politicky nestabilní region. V posledních letech došlo v několika zemích Sahelu k převratům a povstáním. Budoucnost Budoucnost Sahelu je nejistá. Region čelí řadě výzev, včetně změny klimatu, nedostatku vody a politické nestability.
Saharské skalní umění představuje významnou oblast archeologického zkoumání, která se zaměřuje na umělecká díla vytesaná nebo namalovaná na přírodních skalách v centrální části saharské pouště. Skalní umění pochází z četných období začínajících zhruba před 12 000 lety a je významné, protože ukazuje kulturu starověkých afrických společností. Malby a řezby Sahary jsou ohrožené a zranitelné skalní umění na nezakrytých skalách již zmizelo. Organizace, jako je například Trust for African Rock Art, [1] zkoumají a zaznamenávají co nejvíce informací o saharském skalním umění a zároveň zvyšují povědomí o hrozbách pro samotné umění.
Významné lokality saharského skalního umění
Tassili n'Ajjer (Alžírsko): Tato oblast obsahuje rozsáhlou sbírku skalního umění, které sahá až do období neolitu. Malby zobrazují lidi, zvířata, rostliny a geometrické vzory.
Tibesti (Čad): V této hornaté oblasti se nachází řada skalních úkrytů, které obsahují skalní umění, které sahá až do období neolitu. Malby zobrazují lidi, zvířata a každodenní činnosti.
Ennedi (Čad): Tato oblast obsahuje velké množství skalních úkrytů a skalních útvarů, které jsou pokryty skalním uměním. Malby zobrazují lidi, zvířata, rostliny a geometrické vzory.
Messak Tadrart (Libye): Tato oblast obsahuje řadu skalních úkrytů a skalních útvarů, které jsou pokryty skalním uměním. Malby zobrazují lidi, zvířata a každodenní činnosti.
Sabu-Jaddi (Libye): Tato oblast obsahuje řadu skalních úkrytů a skalních útvarů, které jsou pokryty skalním uměním. Malby zobrazují lidi, zvířata a geometrické vzory.
Adrar Plateau (Mauritánie): Tato oblast obsahuje řadu skalních úkrytů a skalních útvarů, které jsou pokryty skalním uměním. Malby zobrazují lidi, zvířata a každodenní činnosti.
Gilf Kebir (Egypt): Tato oblast obsahuje řadu skalních úkrytů a skalních útvarů, které jsou pokryty skalním uměním. Malby zobrazují lidi, zvířata a geometrické vzory.
Ohrožení saharského skalního umění
Skalní umění Sahary čelí řadě hrozeb, včetně:
Eroze: Vítr, písek a voda mohou erodovat skalní umění a způsobit jeho zmizení.
Lidská činnost: Turismus, těžba a zemědělství mohou poškodit nebo zničit skalní umění.
Klimatické změny: Změny teploty a srážek mohou způsobit zvětrávání a erozi skalního umění.
Ochrana saharského skalního umění
Je důležité chránit saharské skalní umění pro budoucí generace. Mezi kroky, které lze podniknout k ochraně skalního umění, patří:
Zvýšení povědomí: Vzdělávání veřejnosti o významu saharského skalního umění a hrozbách, kterým čelí.
Dokumentace: Dokumentování skalního umění prostřednictvím fotografií, kreseb a dalších metod.
Ochrana: Zavedení ochranných opatření, jako jsou oplocení a monitorování, aby se zabránilo poškození nebo zničení skalního umění.
Spolupráce: Spolupráce s místními komunitami a vládami na ochraně skalního umění.
Oběžná dráha
V nebeské mechanice je oběžná dráha (též oběžný pohyb) křivočará trajektorie objektu[1] jako např. trajektorie planety kolem hvězdy, nebo přirozeného satelitu kolem planety, nebo umělého satelitu kolem objektu nebo pozice ve vesmíru jako např. planeta, měsíc, asteroid nebo Lagrangeův bod.
Obvykle se oběžná dráha*
týká pravidelně se opakující trajektorie, ale může se týkat i nepravidelně se opakující trajektorie.
Planety a satelity se pohybují po eliptických oběžných drahách, přičemž těžiště obíhá kolem ohniska elipsy[2], jak popisují Keplerovy zákony planetárního pohybu.
Ve většině případů je orbitální pohyb dostatečně aproximován Newtonovou mechaniku, která vysvětluje gravitaci jako sílu působící podle inverzně-kvadratického zákona. [3] Nicméně, Einsteinova obecná teorie relativity, která vysvětluje gravitaci jako důsledek zakřivení časoprostoru, přičemž oběžné dráhy následují geodetiku, poskytuje přesnější výpočet a pochopení přesné mechaniky orbitální pohybu.
Parametry oběžné dráhy
Oběžná dráha*
je plně popsána následujícími parametry:
Veliká poloosa (a): První polovina hlavní osy elipsy, která spojuje ohniska elipsy.
Excentricita (e): Měřítko eliptičnosti oběžné dráhy. Pohybuje se od 0 (kruhová oběžná dráha) do 1 (parabolická oběžná dráha*
).
Sklon (i): Úhel mezi rovinou oběžné dráhy*
a referenční rovinou (např. rovinou ekliptiky pro planety).
Délka vzestupného uzlu (Ω): Úhel mezi referenční rovinou a linií průsečíku roviny oběžné dráhy*
a referenční roviny.
Argument periapsidy (ω): Úhel mezi linií průsečíku roviny oběžné dráhy a referenční roviny a linií spojující periapsis (nejbližší bod na oběžné dráze) a apoapsis (nejvzdálenější bod na oběžné dráze*
).
Pravá anomálie (ν): Úhel mezi periapsidou a aktuální polohou objektu na oběžné dráze*
.
Typy oběžných drah
Oběžné dráhy*
lze klasifikovat podle jejich excentricity:
Kruhová oběžná dráha (e = 0): Objekt se pohybuje po kružnici.
Eliptická oběžná dráha (0 < e < 1): Objekt se pohybuje po elipse.
Parabolická oběžná dráha (e = 1): Objekt se pohybuje po parabole a uniká z gravitačního pole.
Hyperbolická oběžná dráha (e > 1): Objekt se pohybuje po hyperbole a uniká z gravitačního pole.
Keplerovy zákony planetárního pohybu
Keplerovy zákony planetárního pohybu popisují pohyb planet kolem hvězdy:
První Keplerův zákon (zákon elips): Každá planeta se pohybuje po elipse, přičemž hvězda*
je v ohnisku elipsy.
Druhý Keplerův zákon (zákon ploch): Spojnice planety a hvězdy*
opisuje za stejné časové intervaly stejné plochy.
Třetí Keplerův zákon (zákon dob): Kvadráty oběžných dob planet jsou přímo úměrné krychlům jejich velkých poloos.
Význam oběžných drah
Oběžné dráhy*
hrají v nebeské mechanice zásadní roli. Umožňují nám předpovídat pohyb objektů ve vesmíru a jsou nezbytné pro navrhování a provoz kosmických lodí a satelitů.
Nilo-saharské jazyky Nilo-saharské jazyky jsou navrhovanou rodinou afrických jazyků, kterými mluví přibližně 70 milionů lidí,[1] převážně v horních částech řek Čari a Nil, včetně historické Núbie, severně od místa, kde se obě přítoky Nilu setkávají. Jazyky se rozšířily do 17 národů v severní polovině Afriky: od Alžírska po Benin na západě; od Libye po Demokratickou republiku Kongo ve středu; a od Egypta po Tanzanii na východě. Jak naznačuje jeho hyphenizovaný název, Nilo-saharský je rodina vnitroafrických jazyků, včetně většího povodí Nilu a centrální Sahary. Osm jeho navrhovaných složek (s výjimkou Kunama, Kuliak a Songhay) se nachází v moderních zemích Súdán a Jižní Súdán, kterými protéká řeka Nil. Ve své knize The Languages of Africa (1963) Joseph Greenberg pojmenoval skupinu a tvrdil, že jde o genetickou rodinu. Obsahuje jazyky, které nejsou zahrnuty do skupin Niger-kongo, afroasijské nebo khoisanské. Ačkoli někteří lingvisté označovali tento kmen jako "Greenbergův odpadkový koš", do kterého umístil všechny jinak nezařazené necvakavé jazyky Afriky,[2] [3], jiní specialisté v této oblasti jej přijali jako pracovní hypotézu od Greenbergovy klasifikace.[4] Lingvisté uznávají, že je to náročný návrh k prokázání, ale tvrdí, že vypadá slibněji, čím více práce se odvede.[5] [6] [7] Odhaduje se, že některé složky Nilo-saharského jazyka předcházejí africkému neolitu. Například jednota východního Súdánu se odhaduje na přinejmenším 5. tisíciletí před naším letopočtem.[8] Nilo-saharská genetická jednota by tedy byla mnohem starší a datovala by se do pozdního svrchního paleolitu. Nejstarším psaným jazykem spojeným s nilo-saharskou rodinou je stará núbijština, jeden z nejstarších písemných afrických jazyků, doložený v písemné podobě od 8. do 15. století našeho letopočtu. Tento větší klasifikační systém však není přijímán všemi lingvisty. Glottolog (2013), například publikace Max Planck Institute v Německu, neuznává jednotu nilo-saharské rodiny ani východní súdánské větve; Georgij Starostin (2016) rovněž nepřijímá vztah mezi větvemi nilo-saharských jazyků, i když ponechává otevřenou možnost, že se některé z nich mohou ukázat jako příbuzné, jakmile bude provedena potřebná rekonstrukční práce. Podle Güldemanna (2018) "současný stav výzkumu nestačí k prokázání nilo-saharské hypotézy".[9]
Palma olejná Palma olejná (Elaeis guineensis) je druh palmy, která se běžně nazývá palma olejná, ale někdy také africká palma olejná nebo macaw-fat. Je hlavním zdrojem palmového oleje. Je původem ze západní a jihozápadní Afriky, konkrétně z oblasti mezi Angolou a Gambií; druhové jméno guineensis odkazuje na název oblasti nazývané Guinea, nikoliv na moderní zemi Guinea, která nyní nese toto jméno. Tento druh je nyní také zdomácnělý na Madagaskaru, Srí Lance, v Malajsii, Indonésii, Střední Americe, Kambodži, Západní Indii a na několika ostrovech v Indickém a Tichém oceánu. Příbuzná americká palma olejná E. oleifera a vzdáleněji příbuzná palma Attalea maripa se také používají k výrobě palmového oleje. E. guineensis byla domestikována v západní Africe podél jižně orientovaného atlantického pobřeží. K dispozici není dostatek dokumentace a k roku 2019 dostatečný výzkum, aby bylo možné odhadnout, kdy k tomu došlo. Používání palem olejných lidmi může sahat až 5 000 let zpět v Egyptě; koncem 19. století archeologové objevili palmový olej v hrobce v Abydosu v Egyptě, který pochází z roku 3000 př. n. l. Prvním člověkem ze Západu, který ji popsal a přivezl zpět semena, byl francouzský přírodovědec Michel Adanson. Palmy olejové mohou produkovat mnohem více oleje na jednotku plochy než většina ostatních olejnatých rostlin (asi devětkrát více než sója a 4,5krát více než řepka).
Oualata (arabsky: ولاتة) je malé oázové město na jihovýchodě Mauritánie, které se nachází na východním konci pánve Aoukar. Oualata byla důležitým městem pro karavany ve třináctém a čtrnáctém století jako jižní konečná stanice trans-saharské obchodní cesty a nyní je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Město bylo založeno berberskými obchodníky v 11. století a stalo se důležitým obchodním centrem na trase mezi severní Afrikou a subsaharskou Afrikou. Ve 13. století se Oualata stala součástí Maliánské říše a zažila období prosperity, kdy byla centrem islámského učení a kultury. Město bylo také důležitým obchodním centrem pro zlato, otroky a sůl. Ve 16. století byla Oualata dobyta Maročany a stala se součástí Marocké říše. V 19. století se město stalo součástí francouzské koloniální říše. Po získání nezávislosti Mauritánie v roce 1960 se Oualata stala součástí nezávislé Mauritánie. Dnes je Oualata malým městem s populací přibližně 12 000 obyvatel. Město je domovem řady historických památek, včetně Velké mešity, která byla postavena ve 13. století a je jednou z nejstarších mešit v západní Africe. Oualata je také domovem řady dalších historických budov, včetně knihoven, mešit a domů. Město je také důležitým turistickým centrem. Turisté do Oualaty přijíždějí, aby viděli historické památky, zažili místní kulturu a užili si krásné pouštní prostředí. Kultura Oualata je domovem rozmanité kultury, která odráží její bohatou historii. Město je domovem řady etnických skupin, včetně Berberů, Maurů a Fulbů. Oualata je také domovem řady islámských tradic a zvyků. Město je známé svou hudbou a tancem. Oualata je domovem řady hudebních skupin, které hrají tradiční mauritánskou hudbu. Město je také domovem řady tanečních skupin, které vystupují na tradičních mauritánských svatbách a dalších oslavách. Oualata je také domovem řady řemeslníků, kteří vyrábějí tradiční mauritánské výrobky, jako jsou kožené výrobky, šperky a keramika. Ekonomika Ekonomika Oualaty je založena na zemědělství, obchodu a turistice. Město je domovem řady farem, které pěstují plodiny, jako je proso, pšenice a zelenina. Oualata je také domovem řady obchodů, které prodávají potraviny, oblečení a další zboží. Město je také důležitým turistickým centrem. Turisté do Oualaty přijíždějí, aby viděli historické památky, zažili místní kulturu a užili si krásné pouštní prostředí. Doprava Oualata je přístupná po silnici a letecky. Město je spojeno se zbytkem Mauritánie silnicí Néma-Oualata. Oualata má také letiště, které nabízí lety do Nouakchott, hlavního města Mauritánie. Vzdělání Oualata je domovem řady škol, včetně základních, středních a vysokých škol. Město je také domovem řady madras, které vyučují islámské právo a teologii. Zdravotnictví Oualata je domovem řady zdravotnických zařízení, včetně nemocnic, klinik a lékáren. Město je také domovem řady tradičních léčitelů, kteří používají bylinky a jiné přírodní prostředky k léčbě nemocí.
Vigna Vigna je rod rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae) s pantropickým rozšířením. Zahrnuje některé známé pěstované druhy, včetně mnoha druhů fazolí. Některé jsou bývalými členy rodu Phaseolus. Podle Hortus Third se Vigna od Phaseolus liší biochemií a strukturou pylu a v detailech stylu a palistů. Vigna je také běžně zaměňována s rodem Dolichos, ale oba se liší ve struktuře blizny. Rostliny rodu Vigna jsou byliny nebo příležitostně keře. Listy jsou zpeřené, dělené na 3 lístky. Květenství je hrozen žlutých, modrých nebo fialových květů hrachu. Plodem je luskový struk s různými tvary obsahujícími semena. Mezi známé druhy potravin patří fazole adzuki (V. angularis), černá čočka (V. mungo), černohlávek (V. unguiculata, včetně odrůdy známé jako černohlávek) a mungo fazole (V. radiata). Každá z nich může být použita jako celá fazole, fazolová pasta nebo jako fazolové klíčky. Rod je pojmenován po Domenicu Vignovi, italském botanikovi a řediteli botanické zahrady v Pise v 17. století.
Raffia Palmy raffia (Raphia) jsou rod asi dvaceti druhů palem pocházejících z tropických oblastí Afriky, zejména z Madagaskaru, přičemž jeden druh (R. taedigera) se vyskytuje také ve Střední a Jižní Americe. R. taedigera je zdrojem rafiových vláken, což jsou žilky listů, a tento druh produkuje plody nazývané „brazilské lusky“, „uxi ořechy“ nebo „uxi lusky“. Dorůstají výšky až 16 metrů a jsou pozoruhodné svými složenými zpeřenými listy, které jsou nejdelší v rostlinné říši; známy jsou listy R. regalis až 25 metrů dlouhé a 3 metry široké. Rostliny jsou monokarpické, což znamená, že kvetou jednou a poté po dozrání semen odumírají. Některé druhy mají jednotlivé stonky, které po plodení odumírají, ale mají kořenový systém, který zůstává naživu a vyhání nové stonky, které plodí.
Okra, nazývaná také ibišek jedlý (Abelmoschus esculentus), je kvetoucí rostlina z čeledi slézovité, která pochází z východní Afriky. Má jedlé zelené lusky se semeny. Okra se pěstuje v tropických, subtropických a teplých mírných oblastech po celém světě a používá se v kuchyních mnoha zemí.
Botanická klasifikace
Říše: Plantae
Klad: cévnaté rostliny
Klad: krytosemenné rostliny
Klad: dvouděložné
Klad: Rosids
Řád: Malvales
Čeleď: Malvaceae
Rod: Abelmoschus
Druh: A. esculentus
Synonyma
Abelmoschus bammia Webb
Abelmoschus longifolius (Willd.) Kostel.
Abelmoschus officinalis (DC.) Endl.
Abelmoschus praecox Sickenb.
Abelmoschus tuberculatus Pal & Singh
Hibiscus esculentus L.
Hibiscus hispidissimus A.Chev. nom. illeg.
Hibiscus longifolius Willd.
Hibiscus praecox Forssk.
Popis
Okra je jednoletá rostlina, která dorůstá výšky až 2 metrů. Má vzpřímené stonky, které jsou často chlupaté. Listy jsou střídavě uspořádané, dlanitě laločnaté a mají dlouhé řapíky. Květy jsou žluté nebo bílé a mají pět okvětních lístků.
Plody
Plody okry jsou lusky, které se skládají ze zeleného, žebrovaného vnějšího obalu a vnitřní dutiny vyplněné slizkým gelem a semenami. Lusky mohou být dlouhé až 25 centimetrů a mají špičatý tvar.
Pěstování
Okra se pěstuje v tropických, subtropických a teplých mírných oblastech po celém světě. Upřednostňuje dobře odvodněnou půdu bohatou na organickou hmotu. Rostliny potřebují plné sunce a pravidelnou zálivku.
Kulinářské využití
Lusky okry se používají v kuchyních mnoha zemí. Často se krájejí na plátky a smaží, dusí nebo vaří. Okra se také používá jako zahušťovadlo do polévek a omáček.
Výživová hodnota
Okra je dobrým zdrojem vlákniny, vitaminů a minerálů. Obsahuje také antioxidanty, které mohou pomoci chránit buňky před poškozením.
Léčebné využití
Okra se v tradiční medicíně používá k léčbě různých onemocnění, včetně průjmu, horečky a zánětů. Výzkum ukázal, že okra má antioxidační, protizánětlivé a protirakovinné vlastnosti.
zajímavosti
Okra je národním zeleninovým pokrmem Súdánu.
Lusky okry se někdy nazývají "lady's fingers" kvůli jejich tvaru.
Okra je dobrým zdrojem vlákniny, vitaminů a minerálů.
Okra se v tradiční medicíně používá k léčbě různých onemocnění.