Irský tanec Irský tanec zahrnuje skupinu tradičních tanečních forem, které mají původ v Irsku a zahrnují tanec sólový i skupinový a tanec pro společenské, soutěžní a předváděcí účely. Irský tanec ve své současné podobě se vyvinul z různých vlivů, jako je dřívější původní irský tanec, anglický country tanec a později možná francouzské čtverylky, protože se stal populární ve Velké Británii a Irsku během 19. století. [1] Tanec vyučovali „cestující taneční mistři“ po celém Irsku v 17. a 18. století a podle regionální praxe a různých účelů se vyvinuly samostatné taneční formy. Irský tanec se stal významnou součástí irské kultury, zejména pro irská nacionalistická hnutí. Od počátku 20. století řada organizací propagovala a kodifikovala různé formy tance, vytvářela soutěžní struktury a standardizované styly. Irští tanečníci, kteří soutěží ze soutěžních důvodů, tančí ve stylu tance, který je modernější než tradiční irský tanec. Provádí se převážně sólo, ale existuje i týmový tanec ve skupinách po 2, 3, 4, 6, 8, 10, 16 a sudých počtech dál. Sólo irský tanec zahrnuje nejznámější formu irského tance, irský stepařský tanec, který byl popularizován od roku 1994 show, jako je Riverdance, a který se cvičí soutěžně nejen v irské diaspoře, ale i mnoha dalšími lidmi, kteří mají odlišné kulturní zázemí. Stepařský tanec se vyznačuje strnulým trupem a složitou prací nohou svých interpretů. Mezi další formy sólového irského tance patří sean-nós tanec, uvolněný a společenský styl tance zahrnující improvizované kroky, a festivalový irský tanec, styl, který se oddělil od stepařského tance v polovině 20. století. Irský tanec ve skupinách se skládá z řady stylů a tradic, které se vyvinuly z francouzských a anglických tanců a formací. Ceili tanec, provozovaný soutěžně i společensky, je prováděn skupinami dvou až šestnácti lidí a často využívá tradiční nebo kodifikované tance a formace. Jeho kroky jsou jednoduché a důraz je kladen na figury a formace tanců. Set dance je primárně společenská tradice pro skupiny čtyř tanečníků a zahrnuje prvky složité práce nohou nalezené ve stepařském tanci.
Takže si myslíte, že umíte tancovat
Takže si myslíte, že umíte tancovat, je franšíza reality televizních pořadů, ve kterých soutěžící soutěží v tanci. První série franšízy, kterou vytvořili producenti Idols Simon Fuller a Nigel Lythgoe, měla premiéru v červenci 2005 a od té doby odvysílala sedmnáct sezón. Adaptace pořadu se začaly vysílat v dalších zemích koncem roku 2005 a do dnešního dne bylo vyrobeno 30 lokalizovaných adaptací, které představují 41 různých zemí a obsahují více než devadesát jednotlivých sezón.
Formát
Formát pořadu se v průběhu let mírně lišil, ale obecně zahrnuje následující prvky:
Casting: Soutěžící jsou vybíráni z veřejných konkurzů, které se konají po celé zemi.
Trénink: Vybraní soutěžící dostávají odborný taneční trénink od profesionálních tanečníků.
Vystoupení: Soutěžící pravidelně vystupují před živým publikem a porotou tanečních odborníků.
Eliminace: Každý týden jsou vyřazováni jeden nebo více soutěžících, dokud nezůstane pouze jeden vítěz.
Soutěžící
Soutěžící v pořadu Takže si myslíte, že umíte tancovat, jsou obvykle talentovaní tanečníci s různými tanečními styly. Mezi běžné taneční styly, které jsou v pořadu zastoupeny, patří balet, jazz, hip-hop, moderní tanec a latinskoamerické tance.
Porota
Porota pořadu Takže si myslíte, že umíte tancovat, se v průběhu let měnila, ale obvykle se skládá z tanečních odborníků s různými zkušenostmi. Porotci hodnotí výkony soutěžících a poskytují jim zpětnou vazbu.
Vítězové
Vítězové pořadu Takže si myslíte, že umíte tancovat, získávají řadu cen, včetně peněžité ceny, tanečního stipendia a příležitostí vystupovat v různých tanečních produkcích.
Mezinárodní adaptace
Pořad Takže si myslíte, že umíte tancovat, byl adaptován v řadě zemí po celém světě, včetně:
Austrálie
Brazílie
Kanada
Čína
Francie
Německo
Indie
Itálie
Nizozemsko
Polsko
Rusko
Španělsko
Spojené království
Spojené státy americké
Každá adaptace pořadu má svůj vlastní jedinečný formát a pravidla, ale všechny adaptace sdílejí základní koncept soutěže v tanci.
Kritika
Pořad Takže si myslíte, že umíte tancovat, byl kritizován za to, že se příliš zaměřuje na soutěž a že někdy upřednostňuje zábavu před skutečným tanečním talentem. Pořad byl také kritizován za to, že vytváří nerealistický obraz tanečního průmyslu.
Navzdory kritice je pořad Takže si myslíte, že umíte tancovat, nadále populární reality show, která přitahuje velké publikum po celém světě.
Baletní špičky
Baletní špičky jsou speciální obuv, kterou nosí baletní tanečnice při provádění špičkové práce. Špičky byly vyvinuty v reakci na touhu tanečnic vypadat beztížně a jako víly a vyvinuly se tak, aby tanečnicím umožnily tančit en pointe (na špičkách prstů) po delší dobu.
Konstrukce
Špičky jsou vyráběny z různých materiálů, nejčastěji z plátna nebo saténu. Podrážka je vyrobena z tvrdého materiálu, jako je dřevo nebo plast, a je pokryta vrstvou měkkého materiálu, jako je kůže nebo semiš. Špička je zesílena kovovým klínkem, který pomáhá tanečnici udržet rovnováhu a zabraňuje ohýbání špičky.
Druhy
Existuje několik různých typů špiček, z nichž každý je navržen pro konkrétní styl tance. Některé z nejběžnějších typů zahrnují:
Box špičky: Mají širokou, čtvercovou špičku, která poskytuje větší stabilitu. Jsou vhodné pro začátečníky a tanečnice, které preferují větší podporu.
Pointe špičky: Mají úzkou, zašpičatělou špičku, která umožňuje tanečnici prodloužit nohu a vytvořit elegantnější linii. Jsou vhodné pro zkušenější tanečnice, které chtějí tančit en pointe po delší dobu.
Demi-pointe špičky: Jsou hybridní typ špiček, které mají užší špičku než box špičky, ale nejsou tak úzké jako pointe špičky. Jsou vhodné pro tanečnice, které chtějí větší flexibilitu a rozsah pohybu.
Barvy
Špičky se vyrábějí v různých barvách, nejčastěji v odstínech světle růžové. Růžová barva je tradiční barvou špiček a věří se, že pochází z doby, kdy byly špičky vyráběny z látky obarvené šťávou z řepy. Dnes se špičky vyrábějí v různých odstínech růžové, od světle broskvové až po tmavě růžovou.
Velikost a střih
Špičky by měly těsně přiléhat k noze, ale neměly by být příliš těsné, aby se zabránilo bolesti a nepohodlí. Je důležité, aby tanečnice byla správně změřena a aby jí byly špičky správně upraveny.
Údržba
Špičky je třeba pravidelně udržovat, aby zůstaly v dobrém stavu. Měly by se čistit měkkým kartáčkem a chránit před vlhkostí a teplem. Když se špičky začnou opotřebovávat, je třeba je vyměnit, aby se předešlo zranění.
Použití
Špičky se používají při provádění špičkové práce, která je charakteristickým rysem klasického baletu. Špičková práce umožňuje tanečnicím tančit na špičkách prstů, což vytváří iluzi, že jsou beztížné a vznášejí se nad zemí. Špičková práce vyžaduje značnou sílu, rovnováhu a koordinaci a tanečnice musí trénovat mnoho let, než ji zvládnou.
Bezpečnost
Tanec en pointe může být náročný na nohy a kotníky a je důležité, aby tanečnice přijaly opatření k ochraně svých nohou před zraněním. Správné používání špiček, správné zahřátí a strečink a pravidelné návštěvy fyzioterapeuta mohou pomoci snížit riziko zranění.
TikTok: Populární aplikace pro sdílení krátkých videí
TikTok je aplikace pro sdílení krátkých videí, která si získala obrovskou popularitu po celém světě. Byla spuštěna v roce 2016 společností ByteDance a od té doby si ji stáhlo přes 2 miliardy lidí.
Funkce TikTok
TikTok umožňuje uživatelům vytvářet a sdílet krátká videa o délce od 3 do 10 minut. Videa mohou obsahovat hudbu, efekty a filtry. Uživatelé mohou také reagovat na videa ostatních uživatelů, vytvářet duety a přidávat se k výzvám.
Popularita TikTok
TikTok se stal jednou z nejoblíbenějších aplikací na světě. V roce 2021 byla podle Cloudflare zařazena na první místo mezi nejnavštěvovanějšími webovými stránkami, před Google. Popularita TikTok je způsobena několika faktory, včetně snadného používání, široké škály obsahu a virálního charakteru platformy.
Kulturní dopad TikTok
TikTok má významný kulturní dopad po celém světě. Aplikace pomohla popularizovat nové trendy v hudbě, tanci a módě. Byla také použita k šíření povědomí o sociálních otázkách a k získávání finančních prostředků na charitativní účely.
Kontroverze kolem TikTok
TikTok byl předmětem kontroverzí kvůli obavám o ochranu osobních údajů a bezpečnost. Některé země, jako například Indie a Spojené státy, zakázaly nebo omezily používání TikTok kvůli obavám, že čínská vláda by mohla shromažďovat data uživatelů.
Alternativy k TikTok
Existuje několik alternativ k TikTok, včetně:
Instagram Reels
YouTube Shorts
Snapchat Spotlight
Triller
Likee
Závěr
TikTok je populární aplikace pro sdílení krátkých videí, která má významný kulturní dopad po celém světě. Je však důležité si uvědomit kontroverze kolem aplikace a podniknout kroky k ochraně vašeho soukromí při používání TikTok.
Irský step Irský step je styl tanečního vystoupení, který má kořeny v tradičním irském tanci. Obecně se vyznačuje ztuhlým trupem a rychlými a přesnými pohyby nohou. Může se tančit sólo nebo ve skupinách. Kromě veřejných tanečních vystoupení se pořádají také soutěže stepů po celém světě. Tyto soutěže se často nazývají Feiseanna (jednotné číslo Feis). V irské taneční kultuře je Feis tradiční festival gaelských umění a kultury. Kostýmy jsou považovány za důležité pro pódiovou prezentaci v soutěžním a výkonnostním irském stepu. V mnoha případech se kostýmy prodávají za vysoké ceny a dokonce mohou být vyráběny na zakázku. Každý kostým je jiný, s různými barvami a vzory, navržený tak, aby přitahoval pozornost porotců v soutěžích a diváků při vystoupení. Celkový vzhled kromě kostýmu je stejně důležitý. Tanečnice si obvykle před každou soutěží natočí vlasy nebo nosí natočené paruky, zatímco tanečníci si vlasy úhledně upravují do tvaru podle svých představ. Tanečnice nosí ponožky Poodle, zatímco muži nosí obyčejné černé ponožky. Poodle ponožky jsou bílé ponožky, které sahají obvykle 1-4 palce nad kotník, v závislosti na preferenci tanečnice. Mají také výrazné žebrování a mohou být vyšívané drahokamy. Riverdance, irské stepařské vystoupení v Eurovision Song Contest 1994, které se později stalo velmi úspěšnou divadelní produkcí, výrazně přispělo k jeho popularitě. Jakmile se Riverdance stal velkou produkcí, změnilo to způsob, jakým byl irský tanec prováděn a vnímán. Nyní, když mohli podnikatelé těžit z irské kultury, mohli ji upravit podle vkusu publika. To znamenalo přidání divadelního nádechu do představení, včetně pohybů paží (na rozdíl od dříve pevné horní poloviny, kterou tanečníci udržovali), stejně jako sexualizace tance a kostýmů. Pro mnohé to byla zrada tradice, ale pro některé to byl způsob, jak rozšířit irskou kulturu, a stalo se široce přijímaným. Po Riverdance následoval Pán tance a mnoho dalších divadelních produkcí založených na irském stepu. Michael Flatley, irský stepař, se v těchto show stal známým jménem. V irském stepu se nosí dva typy obuvi; tvrdé boty, které vydávají zvuky podobné stepařským botám, a měkké boty (nazývané Ghillies), které jsou podobné baletním střevíčkům. Tance pro měkkou a tvrdou obuv jsou odlišné a mají různé názvy. Podle tance se hraje různá hudba s různými beaty, i když všechny tance s měkkou a tvrdou obuví sdílejí základní pohyby a rytmy.
Estonsko Estonsko, oficiálně Estonská republika (estonsky: Eesti Vabariik), je země u Baltského moře v Evropě. Sousedí na severu s Finskem přes Finský záliv, na západě přes moře se Švédskem, na jihu s Lotyšskem a na východě s Ruskem a jezerem Peipus. Estonské území tvoří pevnina, větší ostrovy Saaremaa a Hiiumaa a přes 2 200 dalších ostrovů a ostrůvků na východním pobřeží Baltského moře, které pokrývají celkovou plochu 45 339 kilometrů čtverečních. Hlavní město Tallinn a Tartu jsou dvě největší městské oblasti země. Estonština je domorodý a úřední jazyk Estonska; je prvním jazykem většiny obyvatel a také druhým nejpoužívanějším ugrofinským jazykem na světě. Území dnešního Estonska obývají lidé nejméně od 9 000 př. n. l. Středověká domorodá populace Estonska byla jednou z posledních pohanských civilizací v Evropě, která přijala křesťanství po papežem schválené livonské křížové výpravě ve 13. století. Po staletích následné vlády Řádu německých rytířů, Dánska, Švédska a Ruské říše se v polovině 19. století začala objevovat výrazná estonská národní identita. To vyvrcholilo 24. února 1918 Estonskou deklarací nezávislosti na tehdy válčících ruských a německých říších. Estonsko bylo po většinu meziválečného období demokratické a na začátku druhé světové války vyhlásilo neutralitu, ale země byla opakovaně napadána, obsazována a okupována; nejprve Sovětským svazem v roce 1940, poté nacistickým Německem v roce 1941 a nakonec v roce 1944 znovu okupována a připojena k SSSR jako administrativní jednotka (Estonská SSR). Po celou dobu sovětské okupace v letech 1944–1991 byla de iure státní kontinuita Estonska zachována diplomatickými zástupci a vládou v exilu. Po nenásilné estonské „zpívající revoluci“ v letech 1988–1990 byla 20. srpna 1991 obnovena faktická nezávislost národa na Sovětském svazu. Estonsko je rozvinutá země s vyspělou ekonomikou s vysokými příjmy, která se umístila na 31. místě (ze 191) v indexu lidského rozvoje. Suverénní stát Estonsko je demokratická unitární parlamentní republika, administrativně rozdělená na 15 maakond (krajů). S počtem obyvatel kolem 1,4 milionu je jedním z nejméně lidnatých členů Evropské unie, eurozóny, OECD, schengenského prostoru a NATO. Estonsko se v mezinárodních žebříčcích neustále umísťuje vysoko v oblasti kvality života, vzdělávání, svobody tisku, digitalizace veřejných služeb a rozšíření technologických společností.
Juke joint (také jukejoint, jook house, jook nebo juke) je afroamerický lidový výraz pro neformální podnik, kde se hraje hudba, tančí se, hrají se hazardní hry a pije se, provozovaný především Afroameričany v jihovýchodních Spojených státech. Juke jointu se také může říkat "barrelhouse". Jook byl první světskou kulturní arénou, která vznikla mezi osvobozenými Afroameričany. Klasické jookey, které se nacházely například na venkovských křižovatkách, sloužily venkovské pracovní síle, která se začala objevovat po emancipaci. [1] Pracovníci na plantážích a nájemní rolníci potřebovali místo, kde by si mohli odpočinout a pobavit se po náročném týdnu, zvláště proto, že jim byly zakázány vstupy do většiny bílých podniků kvůli zákonům Jima Crowa. Juke jointy byly zřizovány na okraji města, často v chátrajících, opuštěných budovách nebo soukromých domech - nikdy v nově postavených budovách - a unaveným pracovníkům nabízely jídlo, pití, tanec a hazardní hry. [2] Majitelé si přivydělávali prodejem potravin nebo pašovaného alkoholu zákazníkům nebo poskytováním levného ubytování a stravy.
Taneční partnerství
Taneční partnerství je tanec prováděný dvojicí tanečníků, typicky mužem a ženou, při kterém se pár snaží dosáhnout harmonie koordinovaných pohybů tak, aby si diváci neuvědomovali mechaniku. Spoléhá na použití technik partnerského tance, které usnadňují koordinované pohyby dvojice tanečníků. Zahrnuje obvykle jednoho tanečníka, který poskytuje vedení, podporu nebo obojí druhému tanečníkovi. Technika tanečního partnerství se objevuje v různých formách v mnoha typech tance a je nezbytnou součástí všech párových tanců.
Role tanečníků
V tanečním partnerství hrají tanečníci dvě odlišné role:
Vedoucí (obvykle muž): Odpovídá za vedení páru na tanečním parketu a za koordinaci pohybů. Používá fyzické signály, jako je tlak ruky, změny tělesné hmotnosti a vizuální kontakt, aby komunikoval své záměry taneční partnerce.
Následující (obvykle žena): Reaguje na vedení partnera a provádí odpovídající pohyby. Musí být schopna rychle se přizpůsobit změnám vedení a udržovat plynulý a elegantní tok pohybu.
Techniky tanečního partnerství
Existuje řada technik tanečního partnerství, které tanečníci používají k dosažení koordinovaných pohybů:
Držení těla: Tanečníci musí udržovat správné držení těla, aby mohli efektivně vést a následovat.
Držení rukou: Tanečníci se drží za ruce různými způsoby v závislosti na typu tance a úrovni formality.
Vedení: Vedoucí používá jemné signály, aby sdělil následovníkovi, jaké pohyby má provádět.
Následování: Následující reaguje na vedení partnera a přizpůsobuje své pohyby tak, aby odpovídaly vedení.
Podpora: Vedoucí poskytuje podporu následovníkovi, aby mu pomohl udržet rovnováhu a stabilitu.
Protipružnost: Následující se opírá o vedoucího, aby mu pomohl vytvořit plynulé a ladné pohyby.
Impuls: Vedoucí poskytuje impuls následovníkovi, aby mu pomohl přejít z jednoho pohybu do druhého.
Přechody: Tanečníci používají přechody, aby plynule přešli z jednoho pohybu do druhého.
Typy tanečního partnerství
Technika tanečního partnerství se objevuje v různých formách v mnoha typech tance, včetně:
Standardní tance: Valčík, foxtrot, tango, quickstep a vídeňský valčík
Latinskoamerické tance: Cha-cha, samba, rumba, paso doble a jive
Swingové tance: Lindy hop, balboa a west coast swing
Společenské tance: Foxtrot, valčík, polka a mazurka
Taneční divadlo: Balet, moderní tanec a současný tanec
Výhody tanečního partnerství
Taneční partnerství má mnoho výhod, včetně:
Zlepšená koordinace: Tanečníci musí rozvíjet vynikající koordinaci, aby mohli efektivně vést a následovat.
Zvýšená důvěra: Taneční partnerství vyžaduje důvěru mezi tanečníky, protože se na sebe musí spolehnout, aby provedli složité pohyby.
Lepší fyzická kondice: Taneční partnerství je skvělý způsob, jak zlepšit kardiovaskulární zdraví, sílu a flexibilitu.
Sociální výhody: Taneční partnerství je skvělý způsob, jak se seznámit s novými lidmi a vytvořit trvalá přátelství.
Umělecký výraz: Taneční partnerství umožňuje tanečníkům vyjádřit se umělecky a vytvořit krásné a dojemné představení.
Závěr
Taneční partnerství je komplexní a náročné umění, které vyžaduje vysokou úroveň koordinace, důvěry a uměleckého vyjádření. Je to však také obohacující a příjemná činnost, která může přinést řadu výhod. Ať už tančíte pro zábavu, soutěž nebo profesionálně, taneční partnerství je skvělý způsob, jak zůstat aktivní, kreativní a spojit se s ostatními.
Kolombína
Kolombína je jednou z hlavních postav commedie dell'arte. Je to harlekýnova milenka, komická služka, která hraje typ chytré otrokyně, a manželka Pierota.
Původ a význam jména
Jméno Kolombína pochází z italského slova "colomba", což znamená "holubice". To odkazuje na její půvab a lehkost.
Charakteristika
Kolombína je chytrá, vynalézavá a hravá postava. Je věrná svému pánovi, ale nebojí se ho podvádět nebo mu vyvádět různé kousky. Je také velmi okouzlující a dokáže svést téměř každého muže.
Kostým a rekvizity
Kolombína obvykle nosí barevné šaty s nabíranou sukní a špičatý klobouk. Často má také masku, která zakrývá její obličej. Jejími typickými rekvizitami jsou tamburína a dřevěná lžíce.
Role v commedia dell'arte
Kolombína je jednou z nejdůležitějších postav commedie dell'arte. Často hraje ústřední roli v ději a její interakce s ostatními postavami vytváří většinu komických situací. Je také důležitým prostředníkem mezi pánem a sluhy.
Historický vývoj
Postava Kolombíny se vyvinula v 16. století v Itálii. Byla inspirována postavami z antického divadla, jako byla Lysistrata. Postupem času se Kolombína stala jednou z nejpopulárnějších postav commedie dell'arte a dodnes se objevuje v různých divadelních představeních a filmech.
Význam v kultuře
Kolombína je ikonickou postavou commedie dell'arte a její jméno se stalo synonymem pro chytrou a vynalézavou ženu. Je také inspirací pro mnoho uměleckých děl, včetně obrazů, soch a literárních děl.
Zajímavosti
Kolombína je jednou z mála ženských postav v commedia dell'arte.
Často se jí říká "služka všech řemesel", protože umí dělat téměř všechno.
Její manžel Pierot je často zobrazován jako její hloupý a naivní protiklad.
Kolombína je oblíbenou postavou v pantomimě a cirkusech.
Popping Popping je pouliční taneční styl, který vznikl z dřívějšího kulturního hnutí boogaloo v kalifornském Oaklandu. Jak se boogaloo šířilo, bylo v Richmondu v Kalifornii označováno jako „robottin“, v San Franciscu a San Jose jako strutting movements a v Oak Parku v Sacramentu jako Strikin' dances, které byly populární od poloviny 60. let do 70. let. Popping byl nakonec upraven z dřívějších boogaloo (freestyle dance) pohybů ve Fresnu v Kalifornii na konci 70. let prostřednictvím kalifornských středních školních setkání atletických událostí: West Coast Relays. Tanec je zakořeněn v rytmech živé funkové hudby a je založen na technice pózování boogaloo, rychlém stahování a uvolňování svalů, což způsobuje škubnutí nebo může být náhlou zastávkou v těle tanečníka, označovanou jako „póza“, „pop“ nebo „hit“. To se provádí nepřetržitě do rytmu písně v kombinaci s různými pohyby a pózami. Tanec zpopularizovala taneční skupina Electric Boogaloos se sídlem ve Fresnu a Long Beach, která míchala techniky poppingu s boogaloo. Úzce související iluzorní taneční styly a techniky jsou často integrovány do poppingu, aby vytvořily rozmanitější výkon. Mezi tyto taneční styly patří robot, waving a tutting. Popping se však liší od breakingu a lockingu, se kterými je často zaměňován. Poppingový tanečník se běžně nazývá „popper“. Popping se vyvinul před hip hopem a pomohl ovlivnit tradici stylů hip hopového tance. Často se provádí v bitvách, ve kterých se účastníci snaží předvést lépe než ostatní před davem, což dává prostor pro improvizaci a freestylové pohyby, které jsou zřídka vidět v show a představeních, jako je interakce s ostatními tanečníky a diváky. Popping a související styly, jako waving a tutting, byly také do určité míry začleněny do elektronické taneční scény a ovlivnily nové styly, jako je liquid a digits a turfing.