Otevřená pozice
Otevřená pozice v tanci označuje pozice, ve kterých jsou tanečníci spojeni primárně rukama, na rozdíl od těsnějšího kontaktu, jako je uzavřená pozice. Spojení probíhá prostřednictvím rukou, zápěstí a prstů a spoléhá se především na rámec a kompresi a napětí paží obou tanečníků. Otevřenou pozici používá mnoho forem tance. Typickými příklady jsou moderní jive, east coast swing, west coast swing, lindy hop a latina, ale otevřená pozice se někdy používá i ve valčíku, country a dalších stylech.
Seznam tanců, které využívají otevřenou pozici:
Moderní jive
East coast swing
West coast swing
Lindy hop
Latina
Valčík (někdy)
Country (někdy)
Další styly (příležitostně)
Hugh Chisholm
narozen: 22. února 1866, Londýn, Anglie
zemřel: 29. září 1924 (ve věku 58 let), Londýn, Anglie
vzdělání: Corpus Christi College, Oxford
povolání: novinář a redaktor encyklopedií
známý pro: 10., 11. a 12. vydání Encyklopedie Britannica
příbuzní: Archibald Chisholm (syn), Grace Chisholm (sestra)
Hugh Chisholm byl britský novinář. Byl redaktorem 10., 11. a 12. vydání Encyklopedie Britannica.
Chisholm se narodil v Londýně v roce 1866. Vystudoval Corpus Christi College v Oxfordu a poté pracoval jako novinář. V roce 1892 se stal redaktorem Encyklopedie Britannica.
Za Chisholmův redakce se encyklopedie stala jednou z nejrespektovanějších referenčních děl na světě. Přispěl také k řadě dalších publikací, včetně The Times a The Spectator.
Chisholm zemřel v Londýně v roce 1924.
Příspěvky k Encyklopedii Britannica
Chisholm byl známý pro svůj důraz na přesnost a objektivitu. Dohlížel na výrazné rozšíření encyklopedie a zařadil do ní řadu nových článků o vědě, technologii a dalších moderních tématech.
Chisholm také hrál klíčovou roli při internacionalizaci encyklopedie. Přidal řadu článků o neevropských zemích a kulturách a zajistil, aby encyklopedie odrážela globální povahu lidského poznání.
Odkaz
Chisholmova práce na Encyklopedii Britannica měla trvalý dopad na svět vzdělávání a stipendií. Jeho důraz na přesnost, objektivitu a mezinárodní perspektivu pomohl učinit z encyklopedie důvěryhodný zdroj informací pro generace studentů a učenců.
Extatický tanec Extatický tanec je forma tance, při níž se tanečníci, někdy bez nutnosti následovat konkrétní kroky, uvolňují rytmu a pohybují se svobodně tak, jak je vede hudba, což vede k transu a pocitu extáze. Účinky extatického tance začínají samotnou extází, kterou lze zažít v různé míře. Tanečníci jsou popisováni jako lidé, kteří se cítí propojeni s ostatními a se svými vlastními emocemi. Tanec slouží jako forma meditace, která pomáhá lidem vyrovnat se se stresem a dosáhnout vyrovnanosti. V prastaré a rozšířené praxi šamanismu se extatický tanec a rytmické bubnování používají ke změně vědomí v duchovních praktikách. Extatické posvátné tance jsou známé také z náboženských tradic po celém světě. Moderní extatický tanec oživil Gabrielle Roth v 70. letech 20. století a zformalizoval jej ve své praxi 5Rhythms; nyní se vyskytuje v různých variantách v celém západním světě. Postoje k extatickému tanci se velmi lišily. Ve 20. letech 20. století ho muzikologové jako Paul Nettl a Fritz Böhme považovali za primitivní a nevybroušený. V poslední době byl přirovnáván k tanci na ravech a v klubové kultuře, přičemž antropolog Michael J. Winkelman a muzikolog Rupert Till v těchto formách nacházejí prvky rituálu, spirituality a léčení. Filozof Gediminas Karoblis spojuje raný extatický tanec s náboženským rituálem a poznamenává, že každý dobře provedený tanec hraničí s extází.
Těsný objem
Těsný objem je typ uzavřené pozice v párových tancích, kdy vůdce a následovník stojí proti sobě s hrudníkem na hrudníku v plném nebo částečném tělesném kontaktu. Tanečníci obvykle stojí s posunem vůči sobě, takže každý má svou pravou nohu mezi nohama svého partnera. V těsném objetí je tanec veden (a následován) celým tělem, nikoliv pažemi nebo vizuálními signály. Tuto pozici využívají různé párové tance, zejména argentinské tango, ale také balboa, collegiate shag, swing walk, blues, salsa a další.
Výhody těsného objetí
Lepší kontrola: Těsný objem umožňuje vůdci lépe kontrolovat pohyby následovníka, což vede k plynulejším a synchronizovanějším pohybům.
Silnější spojení: Těsný objem vytváří silné fyzické a emocionální spojení mezi partnery, což může zvýšit zážitek z tance.
Větší flexibilita: Těsný objem umožňuje větší flexibilitu a variaci v pohybech, protože vůdce a následovník mohou snadněji reagovat na sebe navzájem.
Větší vyjádření: Těsný objem umožňuje tanečníkům vyjádřit své emoce a osobnost prostřednictvím pohybu těla.
Typy těsných objetí
Existují různé typy těsných objetí v závislosti na tanci a preferencích tanečníků. Mezi nejběžnější typy patří:
Klasický těsný objem: Vůdce a následovník stojí proti sobě s hrudníkem na hrudníku, pravou nohou mezi nohama partnera.
Zavřený těsný objem: Podobný klasickému těsnému objetí, ale s těsnějším kontaktem mezi partnery.
Otevřený těsný objem: Podobný klasickému těsnému objetí, ale s mírným posunem, který umožňuje větší rozsah pohybu.
Bok po boku: Vůdce a následovník stojí vedle sebe s těly v kontaktu od ramen po boky.
Jak se naučit těsný objem
Naučit se těsný objem vyžaduje praxi a trpělivost. Zde je několik tipů, jak začít:
Začněte pomalu: Začněte v základním těsném objetí a postupně přidávejte složitější pohyby.
Soustřeďte se na své tělo: Věnujte pozornost svému postoji, držení těla a pohybům.
Komunikujte se svým partnerem: Mluvte se svým partnerem o tom, co vám funguje a co ne.
Buďte trpěliví: Naučit se těsný objem trvá čas a úsilí. Nebojte se dělat chyby a neustále se zlepšovat.
Závěr
Těsný objem je základní pozice v mnoha párových tancích. Poskytuje výhody lepší kontroly, silnějšího spojení, větší flexibility a většího vyjádření. Naučit se těsný objem vyžaduje praxi a trpělivost, ale odměnou je obohacující a naplňující taneční zážitek.
Pólové tancování Pólové tancování je jedinečný druh umění, který kombinuje tanec a akrobacii na vertikální tyči. Kořeny tohoto tanecního stylu sahají až k indickému sportu Mallakhamb. Pólové tancování se dnes praktikuje nejen v klubech jako erotický tanec, ale také jako forma fitness v tělocvičnách a tanečních studiích. Věkové rozpětí tanečníků je široké – od dětí až po dospělé. Soutěže v pólovém tancování se konají po celém světě, a to jak pro amatéry, tak pro profesionály. Tento taneční styl vyžaduje značnou svalovou vytrvalost, koordinaci, sílu, flexibilitu, stabilitu horní části těla a středu těla, a také smyslnost. Proto je nezbytná správná výuka a náročný trénink. V klubech s erotickým zaměřením se pólové tanečnice zaměřují spíše na základní spiny a svlékání, zatímco v klubech s větším důrazem na show, jako jsou ty v Las Vegas a Miami, předvádějí akrobatické kousky, jako jsou výstupy a inverze těla. Tanečnice Remy Redd z klubu King of Diamonds je například známá tím, že se dokáže otočit vzhůru nohama a viset ze stropu. Od poloviny roku 2000 se organizátoři soutěží v pólovém tancování snaží změnit vnímání veřejnosti a ukázat pólové tancování jako nesexuální formu tance a akrobacie. Jejich cílem je zařadit pólové sporty na olympijské hry. Pólové tancování je uznáváno jako forma cvičení, které může být jak aerobní, tak anaerobní. V současnosti existuje řada uznávaných škol a kvalifikací.
Kolový tanec
Kolový tanec je choreograficky a řízený společenský tanec, který se vyznačuje kruhovým proti směru hodinových ručiček kolem tanečního parketu.
Existují dvě hlavní kategorie společenských tanců používaných v kolových tancích: hladké a mezinárodní taneční styly (jako je foxtrot a valčík) a latinskoamerické tance (jako je cha-cha-chá, salsa a rumba).
Kolový tanec by neměl být zaměňován s kruhovým tancem, což je typ lidového tance, ve kterém jsou tanečníci spojeni v kruhovém řetězci.
Historie kolových tanců
Historie kolových tanců sahá až do starověku. Kolo bylo důležitým symbolem v mnoha kulturách a často se používalo při náboženských obřadech a společenských oslavách.
Nejstarší dochované záznamy o kolových tancích pocházejí ze starověkého Řecka, kde se tančilo kolo nazývané "choros". Choros byl důležitou součástí řecké kultury a používal se při náboženských festivalech, svatbách a jiných oslavách.
Kolové tance se později rozšířily do dalších částí Evropy, včetně Říma, Francie a Anglie. V 19. století se kolové tance staly populární v Americe a dalších částech světa.
Typy kolových tanců
Existuje mnoho různých typů kolových tanců, každý s vlastním jedinečným stylem a choreografií. Některé z nejpopulárnějších typů kolových tanců zahrnují:
Foxtrot je hladký a elegantní tanec, který se tančí v 4/4 taktu.
Valčík je další hladký tanec, který se tančí v 3/4 taktu.
Cha-cha-chá je latinskoamerický tanec, který se tančí v 4/4 taktu a vyznačuje se rytmickými pohyby boků.
Salsa je další latinskoamerický tanec, který se tančí v 4/4 taktu a vyznačuje se rychlými a energickými kroky.
Rumba je latinskoamerický tanec, který se tančí v 4/4 taktu a vyznačuje se pomalými a smyslnými pohyby.
Výhody kolových tanců
Kolové tance mají mnoho výhod, včetně:
Sociální interakce: Kolové tance jsou skvělým způsobem, jak se setkat s novými lidmi a navazovat nová přátelství.
Fyzická aktivita: Kolové tance jsou skvělou formou cvičení, která může pomoci zlepšit vaši kondici, sílu a flexibilitu.
Mentální zdraví: Kolové tance mohou pomoci zlepšit vaši náladu, snížit stres a zlepšit kognitivní funkce.
Kulturní obohacení: Kolové tance jsou skvělým způsobem, jak se dozvědět více o různých kulturách a tradicích.
Jak se naučit kolový tanec
Naučit se kolový tanec je snadné a zábavné. Můžete se přihlásit do taneční školy, sledovat online kurzy nebo se naučit od zkušeného tanečníka.
Zde je několik tipů, které vám pomohou začít:
Najděte si partnera: Kolové tance se obvykle tančí v párech. Pokud nemáte partnera, můžete si ho najít v taneční škole nebo online.
Naučte se základní kroky: Začněte tím, že se naučíte základní kroky pro daný tanec. Můžete se je naučit od učitele tance nebo sledovat online kurzy.
Cvičte: Jakmile se naučíte základní kroky, začněte cvičit tanec. Můžete cvičit doma nebo v taneční škole.
Buďte trpěliví: Naučit se kolový tanec vyžaduje čas a praxi. Nebojte se, pokud vám to hned nepůjde. Pokračujte v cvičení a brzy budete moci tančit jako profesionál.
Kolové tance jsou skvělým způsobem, jak se setkat s novými lidmi, zlepšit svou kondici a dozvědět se více o různých kulturách.
Swing tanec Swing tanec je skupina společenských tanců, které se vyvinuly spolu se swingovým stylem jazzové hudby ve 20. a 40. letech 20. století, přičemž kořeny jednotlivých tanců předcházely populární "swingové éře". Vyvinulo se stovky stylů swingového tance; mezi ty, které tuto éru přežily, patří Charleston, Balboa, Lindy Hop a Collegiate Shag. [2] [3] Dnes je nejznámějším z těchto tanců Lindy Hop, který vznikl v Harlemu na počátku 30. let 20. století. [4] Zatímco většina swingových tanců vznikla v afroamerických komunitách jako lidové afroamerické tance, některé ovlivnily swingové tance té doby, jako například Balboa, se vyvinuly mimo tyto komunity. "Swingový tanec" nebyl běžně používán k označení skupiny tanců až do druhé poloviny 20. století. Historicky se termín swing vztahoval na styl jazzové hudby, který inspiroval vývoj tance. Jitterbug je jakákoli forma swingového tance, i když se často používá jako synonymum pro šestitaktový derivát Lindy Hopu nazývaný "East Coast Swing". [5] Bylo také běžné používat toto slovo k označení druhu tanečníka (tj. swingového tanečníka). "Jitterbug" může dávat přednost tanci Lindy Hop, Shag nebo některému z dalších swingových tanců. Tento termín byl slavně spojen s vedoucím swingové éry Cab Callowayem, protože, jak řekl, "[Tanečníci] vypadají jako parta jitterbugů na parketu kvůli svým rychlým, často odskakujícím pohybům." [6] Termín "swingový tanec" se často rozšiřuje tak, aby zahrnoval i další tance, které nemají určité charakteristiky tradičních swingových tanců: West Coast Swing, Carolina Shag, East Coast Swing, Hand Dancing, Jive, Rock and Roll, Modern Jive a další tance vyvinuté během 40. let 20. století a později. Silná tradice společenského a soutěžního boogie woogie a Rock 'n' Roll v Evropě přidává tyto tance do jejich místních swingových tanečních kultur. [7]
Baletní technika
Baletní technika je soubor zásad pro pohyb a tvarování lidského pohybového aparát, který se používá v baletě. Je to důležitý aspekt baletního představená, protože balet (zejména ten klasický) klade velký důraz na preciznost a provedení pohybu. Techniky nacházené v klasickém baletě tvoří ráмец pro mnoho dalších tanečních stylů, včetně jazzu a současnéh baletů.
Mezi prveky baletní techiky patří:
Držení se vztahuje k udržení hlavy, ramen a trupa v jedné linii.
Otočení je prováděno s nohami vytočenýma ven; to umožňuje čistou práci nohou, elegantní pohyby paží (port de bra), a precizní držení trupa, linie a úhly.
Dalšími prveky techniky je natahování chodidel, spouštění ramen a vytahování se, což kombinuje správnou kontrakci a zdvíhání svalů ke zlepšení otočení, posíleného držení a vylepšení kvalitativně provedených otočení.
Baletní technika je taktéž používána k vyjádření ballon, dojemu lehokosti a vzdoru proti přitažlivosti během skoků.
Technika na špičkách je ta část baletní techniky, která se zabývá tancem na špičkách plně propnutých chodidel.
Základní techniky baletní techiky se používají na celém světě, ačkoliv existuje množství drobných variací v různých stylech baletů. Spolu se stylovým odlišením tyto variace vytváří jedinečnou estetiku a fyzikalitu každého tanečního styu. Například ruský balet je známý pro své velké výskoku a dynamická otočení, zatímco italský balet je často více "plytký" a soustřeďuje se na rychlou a složité pohyby nohou.
Postmoderní tanec Postmoderní tanec je forma koncertní taneční formy 20. století, která se stala oblíbenou na počátku 60. let. Zatímco termín „postmoderní“ získal jiný význam, když se používal k popisu tance, taneční forma se inspiroval ideologiemi širšího postmoderního hnutí, které „se snažilo odlehčit tomu, co považovalo za příliš domýšlivé a nakonec sobecké modernistické pohledy na umení a umělce“ [1] a obecněji to bylo odklon od modernistických ideálů. Místo stylové homogenity se postmoderní tanec rozlišoval především svými protimoderními tanečními náladami spíše, ne stylem tance. Taneční forma byla reakcí na kompoziční a prezentační předsudky předcházejících generace moderního tance, která prosazovala používání každodenního pohybu jako platného performativného uměn a prosazovala nekonvenční metody taneční kompozice. Postmoderní tanec tvrdil, že každý pohyb je tanečním vyjádřením a že každý člověk je tanečník bez ohledu na výcvik. V tom se raný postmoderní tanec více blížil ideologiím modernismu spíše, ne literárním a designovým hnutím postmodernismu. Postmoderní taneční hnutí se však rychle rozvinulo, aby se dostalo k myšlenkám postmodernismu, které spléhají na náhodu, sebeodkazovanost, dekontextualizaci a fragmentaci. Judson Dance Theater, postmoderní kolektiv aktivní v New Yorku v 60. letech, je považován za průkopníka postmoderního tance a jeho myšlenek. [2] Vrchol popularity postmoderního tance jako performativného uměn byla poměrně krátká, trvaje od počátku 60. let do poloviny 80. let, ale kvůli měnícím se definicím postmodernismu sahá až do poloviny 90. let a dále. Vliv formy lze vidět v různých jiných tanečních formách, zejména v současném tanci, a v postmoderních procesech tvorby tanečních děl, které jsou využívány v široké škále tanečních děl.
Břišní tanec (arabsky: رقص شرقي, latinsky: Raqs sharqi, doslova „orientální tanec“) je druh tance pocházející ze Středního východu, jehož charakteristickými rysy jsou pohyby boků a trupu. Jedná se o expresivní tanec, který patří k nejstarším formám tance. V průběhu času se vyvinul do mnoha různých podob v závislosti na zemi a regionu, a to jak v kostýmech, tak ve stylu tance. Egyptské styly a kostýmy jsou však díky egyptské kinematografii nejznámější po celém světě. Břišní tanec v jeho různých stylech a podobách je populární po celém světě a existuje mnoho škol, které ho vyučují.
Historie
Původ břišního tance není přesně znám, ale předpokládá se, že vznikl ve starověkém Egyptě. První zmínky o něm pocházejí z období kolem roku 3000 př. n. l. Tanec byl původně prováděn ženami při náboženských obřadech a později se stal součástí zábavy na královských dvorech. V průběhu staletí se břišní tanec šířil po Středním východě a severní Africe a stal se populární v různých kulturách.
Styly
Existuje mnoho různých stylů břišního tance, z nichž každý má své vlastní jedinečné rysy. Některé z nejznámějších stylů jsou:
Egyptský styl: Tento styl je nejznámější a nejpoužívanější po celém světě. Je charakteristický plynulými, zvlněnými pohyby a výrazným používáním šátků.
Turecký styl: Tento styl je energický a rychlý a zahrnuje mnoho otoček a skoků.
Libanonský styl: Tento styl je pomalejší a smyslnější než ostatní styly a je známý svým důrazem na izolaci těla.
Marocký styl: Tento styl je živý a veselý a zahrnuje mnoho perkusních prvků.
Perský styl: Tento styl je elegantní a rafinovaný a je známý svými pomalými, plynulými pohyby.
Kostýmy
Kostýmy pro břišní tanec se liší v závislosti na stylu a zemi původu. Některé z nejběžnějších typů kostýmů jsou:
Bedlah: Jedná se o tradiční egyptský kostým, který se skládá z dlouhé sukně a podprsenky.
Fustán: Jedná se o volné, dlouhé šaty, které se nosí přes bedlah.
Saidi: Jedná se o kostým, který se nosí při tanci v horním Egyptě a skládá se z dlouhé sukně, halenky a šátku.
Baladi: Jedná se o kostým, který se nosí při tanci v Káhiře a skládá se z dlouhé sukně, halenky a šátku.
Ghawazee: Jedná se o kostým, který se nosí při tanci ghawazee a skládá se z krátké sukně, halenky a šátku.
Technika
Břišní tanec vyžaduje dobrou koordinaci, flexibilitu a sílu. Základní pohyby břišního tance jsou:
Undulations: Jedná se o vlnovité pohyby těla, které se provádějí boky, trupu a rameny.
Shimmies: Jedná se o rychlé, drobné pohyby těla, které se provádějí boky, rameny a trupu.
Spins: Jedná se o otočky, které se provádějí na místě nebo v pohybu.
Travel steps: Jedná se o kroky, které se používají k pohybu po tanečním prostoru.
Arm movements: Jedná se o pohyby paží, které se používají k zdůraznění pohybů těla.
Výuka
Břišní tanec se lze naučit ve školách tance, na workshopech nebo prostřednictvím online kurzů. Je důležité najít kvalifikovaného učitele, který má zkušenosti s výukou břišního tance. Učitel by měl být schopen naučit vás základní techniky, jak tančit správně a bezpečně.
Zdravotní přínosy
Břišní tanec má mnoho zdravotních přínosů, včetně:
Zlepšuje flexibilitu a rozsah pohybu.
Zpevňuje svaly břicha, zad a boků.
Zlepšuje koordinaci a rovnováhu.
Zvyšuje srdeční frekvenci a výdej energie.
Snižuje stres a napětí.
Zvyšuje sebevědomí a sebeúctu.
Břišní tanec dnes
Břišní tanec je dnes populární po celém světě a existuje mnoho škol, které ho vyučují. Tanec se vyučuje jako forma cvičení, uměleckého vyjádření a kulturního dědictví. Břišní tanec je také populární na festivalech, oslavách a dalších společenských akcích.