Běloruský lidový tanec
Běloruský lidový tanec (bělorusky: Беларускі народны танец) je běloruské lidové taneční umění, prezentované formou lidového domácího nebo jevištního scénického tance. Historie Běloruska a úsilí o zachování běloruských tradic utvářely tance, které se používají dnes a které mají mnoho starověkých a archaických prvků. Tyto tance se začaly formovat ve 14. století a vznikly ze východoslovanských obřadů. V polovině 19. století se začal tradiční lidový tanec spojovat s kvadrilami a polkami ze západní Evropy.
Běloruské lidové tance se dělí do tří skupin: ilustrační, hravé a ornamentální. Běloruská choreografka Larisa Alexjutovič dále dělí běloruské tance do následujících žánrů:
aktuální tance (tradiční tance, kvadrily, polky)
lidové tance
kruhové tance
hry ve formě tance
Koncept „běloruského lidového tance“ zahrnuje tři složky:
autentický tanec prováděný v každodenním životě
inscenovaný lidový tanec
etnický tanec
Charakteristika běloruských lidových tanců
Běloruské lidové tance jsou charakteristické svou energií, rytmem a ladností. Často používají složité kroky a figury a jsou doprovázeny tradiční hudbou a zpěvem. Mezi nejznámější běloruské lidové tance patří:
Bulba: Tanec, který imituje sázení a sklizeň brambor.
Juračka: Tanec, který vypráví příběh o mladé dívce, která se zamiluje do chlapce, který ji opustí.
Lyavonicha: Tanec, který vypráví příběh o mladém muži, který se snaží získat srdce své milované.
Mazurka: Polský tanec, který se stal populární v Bělorusku v 19. století.
Polka: Tanec, který pochází z Čech a stal se populární v Bělorusku v polovině 19. století.
Běloruský lidový tanec dnes
Běloruský lidový tanec je dnes stále živou součástí běloruské kultury. Tančí se na festivalech, svatbách a dalších společenských akcích. Existuje mnoho tanečních souborů, které se specializují na běloruský lidový tanec, a tyto soubory často vystupují po celém světě.
Běloruský lidový tanec je důležitou součástí běloruského kulturního dědictví a je cenným příkladem živého folklorního umění.
Tanec v Indii Tanec v Indii zahrnuje mnoho tanečních stylů, které se obecně dělí na klasické a lidové. Stejně jako v jiných oblastech indické kultury, různé taneční formy vznikly v různých částech Indie a vyvíjely se podle místních tradic a prvků z jiných částí země. Národní akademie pro scénická umění v Indii, Sangeet Natya Academy, uznává osm tradičních tanců jako indické klasické tance, zatímco jiné zdroje a odborníci uznávají více. Tyto tance mají kořeny v sanskrtském textu Natya Shastra a náboženských performancích hinduismu. Lidových tanců je mnoho a jejich styl se liší podle místních tradic daného státu, etnické příslušnosti nebo geografické oblasti. Současné tance zahrnují rafinované a experimentální fúze klasických, lidových a západních forem. Indické taneční tradice ovlivňují nejen tance v celé jižní Asii, ale také taneční formy jihovýchodní Asie. Tance v indických filmech, jako je Bollywood Dance pro hindské filmy, jsou často známé volným vyjádřením tance a mají významné místo v populární kultuře indického subkontinentu. V Indii je velmi ceněna a respektována znalost sanskrtu, tamilštiny, telugštiny, orije, meitei (manipuri), perštiny nebo arabštiny pro výuku tanců (zejména indických klasických tanců), protože tanečníci mohou mít prostředky těchto jazyků k pochopení primárních textových materiálů.
Tanec v Kambodži (khmersky: របាំ robam) se dělí do tří hlavních kategorií: klasický tanec královského dvora, lidový tanec, který zobrazuje kulturní tradice, a společenské tance předváděné na společenských setkáních.
Klasický tanec
Klasický tanec je nejformálnějším a nejposvátnějším typem tance v Kambodži. Vyvinul se na královském dvoře a je úzce spojen s hinduistickou a buddhistickou mytologií. Klasický tanec se vyznačuje ladnými pohyby, propracovanými kostýmy a živou hudbou. Existují čtyři hlavní typy klasického tance:
Robam Moni Mekhala: Tanec vypráví příběh princezny Moni Mekhala, která byla unesena démonem. Je známý svými elegantními pohyby a půvabnými kostýmy.
Robam Apsara: Tanec zobrazuje nebeské nymfy zvané Apsara. Je charakteristický svými plynulými pohyby a výraznými gesty.
Robam Preah Thong: Tanec vypráví příběh prince Preah Thonga a princezny Neang Neak. Je známý svými živými rytmy a akrobatickými prvky.
Robam Kbach Boran: Tanec zobrazuje každodenní život khmerského lidu. Je charakteristický svými realistickými pohyby a humornými prvky.
Lidový tanec
Lidový tanec je populární forma tance, která se předvádí na festivalech, oslavách a společenských setkáních. Existuje mnoho různých typů lidových tanců, z nichž každý představuje jedinečný aspekt khmerské kultury. Některé z nejznámějších lidových tanců jsou:
Robam Bokator: Tanec, který zobrazuje tradiční khmerské bojové umění. Je známý svými energickými pohyby a použití zbraní.
Robam Phleng Khmer: Tanec, který doprovází tradiční khmerskou lidovou hudbu. Je charakteristický svými plynulými pohyby a výraznými gesty.
Robam Tro Khmer: Tanec, který vypráví příběh dvou milenců. Je známý svými romantickými pohyby a krásnými kostýmy.
Robam Sbek Thom: Tanec, který zobrazuje khmerské eposy a legendy. Je charakteristický svými propracovanými kostýmy a dramatickými pohyby.
Společenské tance
Společenské tance se předvádějí na společenských setkáních, jako jsou svatby, narozeniny a oslavy. Existuje mnoho různých typů společenských tanců, z nichž každý má své vlastní jedinečné kroky a rytmy. Některé z nejznámějších společenských tanců jsou:
Robam Serey Pheap: Tanec, který se předvádí na svatbách. Je známý svými elegantními pohyby a půvabnými kostýmy.
Robam Chhayam: Tanec, který se předvádí na oslavách. Je charakteristický svými živými rytmy a akrobatickými prvky.
Robam Bok Cham: Tanec, který se předvádí na narozeninách. Je známý svými humornými prvky a veselými kostýmy.
Robam Phleng Khmer: Tanec, který doprovází tradiční khmerskou lidovou hudbu. Je charakteristický svými plynulými pohyby a výraznými gesty.
Tanec je nedílnou součástí kambodžské kultury. Předvádí se na všech typech příležitostí, od náboženských obřadů až po společenská setkání. Kambodžský tanec je známý svou krásou, ladností a symbolikou a je považován za jeden z nejvýznamnějších uměleckých projevů země.
Maďarské lidové tance Maďarské lidové tance jsou tance, které praktikují a předvádějí Maďaři, a to jak mezi obyvateli původem z Maďarska a jeho sousedů, tak i mezi maďarskou diasporou. Podle Györgye Martina, předního folklorního experta, lze maďarské tance rozdělit do dvou kategorií. První se týká tanců prováděných ve středověku, zatímco druhý se týká 18. a 19. století. Maďaři jsou známí svým "mimořádně dobře rozvinutým smyslem pro rytmus". V polovině 19. století provedl muzikolog Theodor Billroth testy s vojáky různých národností rozmístěnými ve Vídni a zjistil, že maďarské jednotky předčily ostatní v držení času s hudbou. Improvizace a energické pohyby jsou často uváděny jako charakteristické pro maďarský tanec. Daniel Berzsenyi napsal: "Jeho tajné zákony nejsou uspořádány řemeslem. Zákony jsou jeho vlastní a nadšení stanovuje hranice." Elizabeth Charlotte Rearick napsala: "Selský tanec není ten, který je nastaven naprosto podle pravidla; tanečník konstruuje své kroky podle své nálady a důvtipu." Sbírky Folklorní výzkumné skupiny Maďarské akademie věd a Národního etnografického muzea Státního folklorního souboru pokrývají téměř 10 000 tanečních variací ze 700 maďarských vesnic. Reformovaná církev v Maďarsku byla proti tanci, ale katolická církev byla méně omezující. Někteří katoličtí autoři psali o svém schválení tance, zejména v nebi. Jedna raná jeptiška ze 16. století, která popsala, že "tanec bude pro silná, dobře stavěná těla svatých nezbytný," zatímco v 18. století napsal katolický kněz Zsigmond Csuzy: "Pro svědící podrážky Maďara, jehož celý život na zemi je taneční škola, by musel být tanec (v nebi)."
Řecké tance
Řecký tanec (choros; řecky: χορός, romanizováno: chorós) je velmi stará tradice, na kterou odkazují autoři jako Platón, Aristoteles, Plutarchos a Lúkianos. Existují různé styly a interpretace ze všech ostrovů a okolních oblastí pevniny. Každý region si vytvořil vlastní choreografii a styl, aby odpovídal jeho vlastním zvykům. Například ostrovní tance mají spíše odlišný plynulý tok, zatímco pontský tanec blíže Černému moři je velmi ostrý. Existuje více než 10 000 tradičních tanců, které pocházejí ze všech regionů Řecka. Existují také panhelénské tance, které byly přijaty v celém řeckém světě. Mezi ně patří konkrétně syrtos, kalamatianos, pyrrhichios, ballos, zeibekiko a hasapiko. Tradiční řecký tanec má především společenskou funkci. Spojuje komunitu v klíčových bodech roku, jako jsou Velikonoce, sběr hroznů nebo patronátní svátky; a v klíčových bodech života jednotlivců a rodin, jako jsou svatby. Z tohoto důvodu tradice často určuje přísný pořádek v uspořádání tanečníků, například podle věku. Řecké tance se tančí také v diasporních řeckých komunitách mezi mezinárodními skupinami lidových tanců.
Historie řeckého tance
Historie řeckého tance sahá až do starověku. Tanec byl nedílnou součástí starověkého řeckého života a byl používán při náboženských obřadech, společenských akcích a divadelních představeních. Nejstarší důkazy o řeckém tanci lze nalézt v minojské a mykénské civilizaci, kde se tanec používal při náboženských obřadech a rituálech. V klasickém období se tanec stal ještě důležitějším a byl používán v mnoha různých formách, včetně divadla, náboženství a společenských akcí.
Ve středověku byl tanec ovlivněn byzantskou kulturou a stal se více formálním a stylizovaným. V období osmanské nadvlády byl tanec potlačován, ale přesto přežil v lidové kultuře. V 19. století došlo k obrození řeckého tance, který se stal součástí národního hnutí za nezávislost. Ve 20. století se řecký tanec dále rozvíjel a stal se populárním po celém světě.
Druhy řeckých tanců
Existuje mnoho různých druhů řeckých tanců, každý s vlastním jedinečným stylem a choreografií. Mezi nejznámější řecké tance patří:
Syrtos: Pomalý a ladný tanec, který se tančí v kruhu.
Kalamatianos: Rychlý a živý tanec, který se tančí v řadě.
Pyrrhichios: Válečný tanec, který se tančí s meči nebo kopími.
Ballos: Veselý a temperamentní tanec, který se tančí v kruhu.
Zeibekiko: Mužský tanec, který se tančí s rukama na srdci.
Hasapiko: Tanec řezníků, který se tančí s noži.
Řecký tanec dnes
Řecký tanec je dnes stále živou a populární tradicí. Tančí se při mnoha různých příležitostech, včetně festivalů, svatby a jiných společenských akcí. Řecký tanec se také vyučuje na školách a tanečních studiích po celém světě.
Přínosy řeckého tance
Řecký tanec má mnoho fyzických i psychických přínosů. Je to skvělý způsob, jak se dostat do formy, zlepšit koordinaci a rovnováhu. Tanec také pomáhá snižovat stres, zlepšovat náladu a posilovat sebevědomí.
Gruzínský tanec (gruzínsky: ქართული ცეკვა) je tradiční tanec Gruzie. Pochází z vojenských pohybů, sportovních her a tanců, které se slavily o svátcích ve středověku. Tanec zpopularizovali zakladatelé Gruzínského národního baletu, Iliko Sukhišvili a jeho manželka Nino Ramišviliová. Dva lidové tance, Perkhuli a Khorumi, jsou zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví Gruzie.
Gruzínský tanec je známý svou energií, dynamikou a ladností. Často se provádí ve skupinách a vyznačuje se rychlými pohyby nohou, složitými skoky a akrobatickými prvky. Tanečníci často nosí tradiční gruzínské kostýmy, které se liší podle regionu.
Existuje mnoho různých stylů gruzínského tance, z nichž každý má své vlastní jedinečné kroky a pohyby. Některé z nejznámějších stylů zahrnují:
Kartuli (ქართული): Tento styl je považován za národní tanec Gruzie a je známý svými rychlými a energickými pohyby.
Adžaruli (აჭარული): Tento styl pochází z regionu Adžárie a vyznačuje se pomalejšími a ladnějšími pohyby.
Megreluli (მეგრული): Tento styl pochází z regionu Megrelie a je známý svými složitými kroky nohou a akrobatickými prvky.
Gurieli (გურიული): Tento styl pochází z regionu Gurie a vyznačuje se veselými a hravými pohyby.
Imereti (იმერული): Tento styl pochází z regionu Imeretie a je známý svými rychlými a energickými pohyby.
Kacheti (კახური): Tento styl pochází z regionu Kachetie a vyznačuje se pomalejšími a ladnějšími pohyby.
Mescheti (მესხური): Tento styl pochází z regionu Meschetie a je známý svými energickými a akrobatickými prvky.
Gruzínský tanec je důležitou součástí gruzínské kultury a je často předváděn na svatbách, festivalech a dalších společenských akcích. Je také oblíbenou turistickou atrakcí a mnoho návštěvníků Gruzie má možnost vidět tento úžasný tanec na vlastní oči.
Pokud máte zájem dozvědět se více o gruzínském tanci, existuje mnoho zdrojů, které vám mohou pomoci. Můžete navštívit webové stránky Gruzínského národního baletu nebo vyhledat informace o gruzínském tanci online. Existuje také mnoho knih a videí, které vás mohou naučit základní kroky a pohyby gruzínského tance.
Tanec v Indonésii Tanec v Indonésii odráží rozmanitost etnik a kultur země. V Indonésii žije více než 1300 etnických skupin. Jsou patrné austronéské kořeny a melanéské kmenové formy a vlivy sahající od sousedních asijských a dokonce západních stylů prostřednictvím kolonizace. Každá etnická skupina má své vlastní tance: v Indonésii existuje více než 3000 původních tanečních forem. Staré tradice tance a dramatu jsou uchovávány v mnoha tanečních školách, které prosperují nejen na dvorech, ale také v moderních, vládních nebo dotovaných uměleckých akademiích. Pro účely klasifikace lze indonéské tance rozdělit podle několika hledisek. Z hlediska historie lze rozdělit do tří období: období prehistorické-kmenové, období hinduisticko-buddhistické a období islámu. Podle svých patronů lze rozdělit do dvou žánrů: dvorní tanec a lidový tanec. Z hlediska své tradice lze indonéské tance rozdělit do dvou typů: tradiční tanec a současný tanec. Na Bali UNESCO 19. listopadu 2011 vyhlásilo tradiční tanec Saman z provincie Aceh za světové nehmotné kulturní dědictví. Tanec Saman je jedinečný díky rychlosti pohybu a harmonii mezi tanečníky. Dne 2. prosince 2015 UNESCO také vyhlásilo tři žánry tradičních balijských tanců z provincie Bali za světové nehmotné kulturní dědictví.
Japonský tradiční tanec Japonský tradiční tanec zahrnuje řadu japonských tanečních stylů s dlouhou historií a předepsaným způsobem provedení. Některé z nejstarších forem tradičních japonských tanců mohou patři mezi ty, které se předávají tradicí kagura, nebo lidovými tanci souvisejícími s aktivitami při výrobě potravin, jako je sázení rýže (dengaku) a rybolov, včetně dešťových tanců. Existuje velké množství z nich tradičních tanců, které jsou často subfixovány -odori, -asobi a -mai a mohou být specifické pro určitý region nebo vesnici. Mai a odori jsou dvě hlavní skupiny japonských tanců a termín buyō (舞踊) byl vytvořen v moderní době jako obecný termín pro tanec kombinací mai (舞) (který může být vyslovován také jako bu) a odori (踊) (který může být vyslovován také jako yō). Mai je vyhrazenější žánr tance, který má často kroužívé pohyby, a tance divadla nó patří k této tradici. Variancí tanečníno mai je Kyomai, neboli tanec ve “stylu Kyo”. Kyomai se vyvinul v kulturním tokugawskoém obobí 17. století. Je silně ovlivněn elegancí a sofistikovanosti mravů často spojovaných s císařským dvorem v Kyo. Odori má svižnější krokové pohyby a je energičejší a k této kategorii patří tance kabuki divadla.
Íránský tanec
Íránský tanec (persky: رقص ایرانی) je taneční styl původem z Íránu. Styly tance v Íránu se liší v závislosti na oblasti, kultuře a jazyce místních obyvatel a mohou se pohybovat od sofistikovaných rekonstrukcí rafinovaných dvorních tanců až po energické lidové tance.
Obyvatelstvo Íránu zahrnuje mnoho etnik, jako jsou Kurdové, Ázerbájdžánci, Arabové, Balúčové, Turkmeni, Židé, Arméni, Gruzínci a mnoho dalších íránských kmenových skupin, které lze nalézt v hranicích dnešního Íránu. Každá skupina, region a historická epocha má svá specifická taneční styly.
Raqs (také psáno jako Raqs) je arabské slovo pro tanec a je téměř výhradně používáno pro tanec v perštině, protože perské slovo pro tanec, paykubi, se již běžně nepoužívá. Je to také slovo pro tanec v ázerbájdžánštině (Reqs). Kurdské slovo pro tanec je Halperke a Luři z Lorestánu používají pro tanec slovo Bākhten (nebo Bāzee).
Druhy íránského tance
Existuje mnoho různých druhů íránského tance, včetně:
Klasický perský tanec: Toto je sofistikovaný taneční styl, který se vyvinul na perském dvoře. Je charakterizován jemnými pohyby, elegantními kostýmy a živou hudbou.
Lidový tanec: Lidový tanec je energický a živý taneční styl, který se provádí na různých společenských akcích. Je charakterizován rychlými pohyby, veselou hudbou a barevnými kostýmy.
Sufijský tanec: Sufijský tanec je náboženský taneční styl, který se provádí jako forma uctívání. Je charakterizován vířivými pohyby, duchovní hudbou a extatickým stavem.
Balúčský tanec: Balúčský tanec je lidový taneční styl, který se provádí Balúči, etnickou skupinou žijící v Íránu, Pákistánu a Afghánistánu. Je charakterizován energickými pohyby, rytmickou hudbou a barevnými kostýmy.
Ázerbájdžánský tanec: Ázerbájdžánský tanec je lidový taneční styl, který se provádí Ázerbájdžánci, etnickou skupinou žijící v Íránu a Ázerbájdžánu. Je charakterizován rychlými pohyby, veselou hudbou a barevnými kostýmy.
Vliv íránského tance
Íránský tanec měl velký vliv na taneční styly v okolních regionech, včetně Turecka, Arménie a Gruzie. Íránský tanec byl také předmětem zájmu a studia mnoha západních tanečníků a choreografů.
Závěr
Íránský tanec je bohatá a rozmanitá umělecká forma, která odráží kulturní dědictví a rozmanitost Íránu. Od sofistikovaných dvorních tanců až po energické lidové tance, íránský tanec má něco pro každého.
Polské lidové tance mají kořeny v deseti stoletích polské kultury a historie. Mnoho tanců vychází z regionálních zvyků a historických událostí a liší se od českých, slovenských a germánských stylů. Národní tance zahrnují formální prvky společenského tance nebo baletu. V dnešní době se tance provádějí pouze během významných událostí, svátků nebo v turisticky orientovaných veřejných prostorách. K nejznámějším a nejproslulejším tancům Polska, známým také jako polské národní tance, patří krakovják, mazurka, obereček, polonéza a česká polka. Velkým propagátorem polské lidové hudby v zahraničí byl klavírista a skladatel Frédéric Chopin, který často do svých děl začleňoval folklór. Česká polka měla na polské tance hluboký vliv a rozšířila se. Polonéza je národním tancem Polska a provádí se při formálních příležitostech. Krakovják je živý tanec, který pochází z oblasti Krakova. Vyznačuje se rychlými kroky a častými změnami rytmu. Mazurka je elegantní tanec, který se tančí v trojdobém rytmu. Je známá svými jemnými pohyby a složitými kroky. Obereček je rychlý a veselý tanec, který se tančí ve čtyřdobém rytmu. Je známý svými skoky a otočkami. Polonéza je slavnostní tanec, který se tančí v trojdobém rytmu. Je známá svými majestátními kroky a ladnými pohyby. Vliv polských lidových tanců na českou kulturu Polské lidové tance měly na českou kulturu značný vliv. Česká polka, která vznikla v Čechách v 19. století, je přímým potomkem polské mazurky. Česká polka se rychle rozšířila po celé Evropě a stala se jedním z nejpopulárnějších tanců té doby. Kromě polky ovlivnily polské lidové tance také další české tance, jako je sousedská a valašský odzemek. Tyto tance převzaly některé kroky a rytmy z polských tanců a přizpůsobily je české kultuře. Závěr Polské lidové tance jsou bohatou a rozmanitou součástí polské kultury. Tyto tance odrážejí historii, tradice a regionální rozmanitost Polska. Ačkoli se v dnešní době provádějí méně často, zůstávají důležitou součástí polského národního dědictví.