Asha Bhosle Asha Bhosle, rozená Mangeshkar, se narodila 8. září 1933 v Goaru ve státě Sangli v Britské Indii (dnešní Maháráštra, Indie). Je indickou zpěvačkou přehrávek, podnikatelkou, herečkou a televizní osobností, která převážně působí v indickém kině. Je známá svou všestranností a média ji označují za jednu z největších a nejvlivnějších zpěvaček v hindském kině. Během své kariéry, která trvá více než osm desetiletí, nahrála písně pro filmy a alba v různých indických jazycích a získala řadu ocenění, včetně dvou národních filmových cen, čtyř cen BFJA, osmnácti cen Maharashtra State Film Awards, devíti cen Filmfare včetně ceny za celoživotní dílo a rekordních sedmi cen Filmfare za nejlepší zpěvačku přehrávky, kromě dvou nominací na cenu Grammy. V roce 2000 byla oceněna cenou Dadasaheb Phalke, nejvyšším indickým oceněním v oblasti kinematografie. V roce 2008 jí vláda Indie udělila Padma Vibhushan, druhé nejvyšší civilní vyznamenání země. Guinnessova kniha rekordů uznala Bhosle v roce 2011 jako nejnahrávanějšího umělce v historii hudby. Bhosle je sestrou zpěvačky přehrávek Lata Mangeshkar a patří do významné rodiny Mangeshkar. Bhosle je známá svým sopránovým hlasovým rozsahem a často je oceňována za svou všestrannost. Její tvorba zahrnuje filmovou hudbu, pop, ghazaly, bhadžany, tradiční indickou klasickou hudbu, lidové písně, kavváli a rabíndrasangeet. Kromě hindštiny zpívala ve více než 20 indických a cizích jazycích. V roce 2013 debutovala jako herečka ve filmu Mai a za svůj výkon sklidila uznání kritiky. V roce 2006 Bhosle uvedla, že během své kariéry nahrála přes dvanáct tisíc písní, což je údaj, který opakovalo několik dalších zdrojů.
Americká federace hudebníků Americká federace hudebníků Spojených států a Kanady Zkratka AFM Předchůdce Národní liga hudebníků Vznik 19. října 1896 Typ odborová organizace Právní status organizace 501(c)(5) Sídlo New York City, USA Působiště Spojené státy, Kanada Počet členů (2020) 67 803 Prezident Tino Gagliardi Členství AFL-CIO, Kanadský odborový svaz Webové stránky afm.org Americká federace hudebníků Spojených států a Kanady (AFM/AFofM) je odborová organizace typu 501(c)(5), která zastupuje profesionální hudebníky ve Spojených státech a Kanadě. AFM má sídlo v New Yorku a vede ji prezident Tino Gagliardi. AFM byla založena v Cincinnati v roce 1896 jako nástupce Národní ligy hudebníků a je největší organizací na světě, která zastupuje profesionální hudebníky. Vyjednává spravedlivé smlouvy, chrání vlastnictví nahrané hudby, zajišťuje benefity, jako je zdravotní péče a důchod, a lobbuje u zákonodárců. Ve Spojených státech je známá jako Americká federace hudebníků (AFM) a v Kanadě jako Kanadská federace hudebníků/Fédération Canadienne des Musiciens (CFM/FCM). AFM je přidružena k AFL-CIO (největší federaci odborových svazů ve Spojených státech), Odboru odborných zaměstnanců, Mezinárodní federaci hudebníků (FIM), Národní hudební radě a Kanadskému odborovému svazu, federaci odborových svazů v Kanadě. Americká federace hudebníků byla založena před více než 125 lety a jejím cílem zůstává chránit a prosazovat zájmy všech hudebníků, kteří dostávají zaplaceno za své hudební služby.
Mixážní pult je elektronické zařízení pro míchání audio signálů, které se používá při nahrávání a reprodukci zvuku a ve zvukových zesilovacích systémech. Vstupy do pultu zahrnují mikrofony, signály z elektrických nebo elektronických nástrojů nebo nahrané zvuky. Mixéry mohou ovládat analogové nebo digitální signály. Změněné signály se sčítají za účelem vytvoření kombinovaných výstupních signálů, které lze následně vysílat, zesilovat prostřednictvím zvukového zesilovacího systému nebo nahrávat. Mixážní pulty se používají pro aplikace, jako jsou nahrávací studia, systémy veřejného rozhlasu, zvukové zesilovací systémy, noční kluby, vysílání a postprodukce. Typická jednoduchá aplikace kombinuje signály z mikrofonů na pódiu do zesilovače, který pohání jednu sadu reproduktorů pro publikum. DJ mixér může mít pouze dva kanály pro mixování dvou gramofonů. Malé pódium kavárny může mít pouze šestikanálový mixér, což stačí pro dva zpěváky-kytaristy a perkusistu. Mixér pro rockové hudební show na pódiu nočního klubu může mít 24 kanálů pro míchání signálů z rytmické sekce, sólové kytary a několika zpěváků. Mixážní pult v profesionálním nahrávacím studiu může mít až 96 kanálů. V praxi mixéry dělají více než jen míchání signálů. Mohou poskytovat fantomové napájení pro kondenzátorové mikrofony; ovládání panorámy, které mění zdánlivou polohu zvuku ve stereofonním zvukovém poli; filtrování a ekvalizace, které umožňuje zvukovým technikům zesilovat nebo zeslabovat vybrané frekvence za účelem zlepšení zvuku; dynamická komprese rozsahu, která umožňuje technikům zvýšit celkový zisk systému nebo kanálu bez překročení dynamických limitů systému; směrovací zařízení pro odesílání signálu z mixéru do jiného zařízení, jako je systém pro nahrávání zvuku nebo kontrolní místnost; a monitorovací zařízení, pomocí kterého lze některý z mnoha zdrojů směrovat do reproduktorů nebo sluchátek pro poslech, často bez ovlivnění hlavního výstupu mixéru. Některé mixéry mají vestavěné elektronické efekty, jako je reverb. Některé mixéry určené pro živá vystoupení na malých místech mohou zahrnovat integrovaný výkonový zesilovač.
Základová stopa Základová stopa je audio nahrávkou na audiokazetě, CD nebo digitálním záznamovém médiu či MIDI nahrávkou hudebních nástrojů, někdy čistě rytmický doprovod, často rytmické sekce nebo dalších doprovodných partů, se kterými živí hudebníci hrají nebo zpívají. Základové stopy umožňují sólistům a kapelám přidávat do své hudby party, které by bylo nepraktické nebo nemožné hrát živě, jako jsou smyčcové nebo sborové party, které byly nahrány ve studiu. Základovou stopu může využít i one man band (např. zpěvák-instrumentalista), aby si do svých živých show přidával libovolné množství basů, bicích a kláves bez nutnosti najímat další hudební doprovod. Malá popová skupina nebo rocková kapela (např. power trio) může využít základové stopy k přidání smyčcové sekce, dechové sekce, bicích nebo doprovodných zpěvů do svých živých show.
Počítačová hudba
Počítačová hudba je aplikace počítačové technologie ve skládání hudby, která pomáhá lidským skladatelům vytvářet novou hudbu nebo nechává počítače nezávisle vytvářet hudbu, například pomocí programů pro algoritmické skládání. Zahrnuje teorii a aplikaci nových a stávajících počítačových softwarových technologií a základních aspektů hudby, jako je syntéza zvuku, digitální zpracování signálu, zvukový design, zvuková difúze, akustika, elektrotechnika a psychoakustika.
Oblast počítačové hudby lze vysledovat až k počátkům elektronické hudby a prvním experimentům a inovacím s elektronickými nástroji na přelomu 20. století.
Historie
Počátky počítačové hudby lze vysledovat až k vynálezu elektronických hudebních nástrojů na počátku 20. století. Jedním z prvních příkladů je theremin, který byl vynalezen v roce 1920. Theremin je elektronický hudební nástroj, který se hraje pohybem rukou ve vzduchu kolem dvou kovových antén.
Ve 40. a 50. letech 20. století začali skladatelé experimentovat s použitím počítačů k vytváření hudby. Jedním z průkopníků byl John Cage, který používal počítače k vytváření náhodných skladeb. V 60. letech 20. století začali skladatelé používat počítače k vytváření složitějších skladeb, které by bylo obtížné nebo nemožné vytvořit pomocí tradičních metod.
V 70. a 80. letech 20. století se počítačová hudba stala běžnější díky vývoji nových hudebních softwarů. To umožnilo skladatelům vytvářet hudbu pomocí počítačů, aniž by museli mít rozsáhlé znalosti o programování.
V 90. letech 20. století se počítačová hudba stala ještě dostupnější díky vývoji osobních počítačů. To umožnilo skladatelům vytvářet hudbu pomocí počítačů doma.
V 21. století se počítačová hudba stala ještě všudypřítomnější díky vývoji internetu. To umožnilo skladatelům sdílet svou hudbu s lidmi z celého světa.
Aplikace
Počítačová hudba má mnoho různých aplikací. Používá se k vytváření hudby pro filmy, televizi, videohry a další média. Používá se také k vytváření elektronické hudby, experimentální hudby a avantgardní hudby.
Počítačová hudba se také používá k výzkumu nových hudebních technologií. Například se používá k vývoji nových hudebních nástrojů, nových hudebních softwarů a nových způsobů vytváření hudby.
Techniky
Existuje mnoho různých technik používaných v počítačové hudbě. Mezi nejběžnější patří:
Syntéza zvuku: Syntéza zvuku je proces vytváření zvuku pomocí elektronických obvodů nebo softwaru. Existuje mnoho různých typů syntézy zvuku, včetně analogové syntézy, digitální syntézy a subtraktivní syntézy.
Digitální zpracování signálu: Digitální zpracování signálu je proces manipulace se zvukem pomocí digitálních počítačů. Existuje mnoho různých typů digitálního zpracování signálu, včetně filtrování, ekvalizace a komprese.
Zvukový design: Zvukový design je proces vytváření a manipulace se zvuky. Zvukový design se používá k vytváření zvukových efektů, zvukových krajin a hudby.
Sonická difúze: Sonická difúze je proces šíření zvuku v prostoru. Sonická difúze se používá k vytváření prostorových zvukových efektů a k simulaci akustiky místností.
Budoucnost
Počítačová hudba je stále se vyvíjející oblast. Existuje mnoho nových a vzrušujících technologií, které mají potenciál změnit způsob, jakým se hudba vytváří a konzumuje. Například vývoj virtuální reality a rozšířené reality má potenciál vytvořit nové a pohlcující hudební zážitky.
Budoucnost počítačové hudby je světlá. S pokračujícím vývojem nových technologií budou skladatelé moci vytvářet hudbu, která je ještě inovativnější a vzrušující.
DJ (diskžokej)
Diskžokej (zkráceně DJ) je osoba, která pouští nahranou hudbu pro posluchače.
Typy DJů:
Rádio DJ: Moderují hudební pořady v rozhlasových stanicích.
Kluboví DJ: Působí v nočních klubech a na hudebních festivalech.
Mobilní DJ: Jsou najímáni na veřejné i soukromé akce, jako jsou svatby, párty nebo festivaly.
Turntablisti: Používají gramofony (obvykle mixpulty) k manipulaci se zvuky na gramofonových deskách.
Původně se výraz "disk" v "diskžokej" vztahoval k šelakovým a později vinylovým deskám. Dnes se však DJ používá jako všeobecný pojem pro osoby, které mixují hudbu z různých nahrávacích médií, jako jsou CD, nebo digitální zvukové soubory na CDJ, ovladači nebo dokonce notebooku.
DJové si mohou přivlastnit titul "DJ" před svým skutečným jménem, přezdívkou nebo uměleckým jménem.
Zařízení a techniky:
DJové běžně používají zvukové vybavení, které dokáže současně přehrávat alespoň dva zdroje nahrané hudby. To jim umožňuje míchat skladby dohromady a vytvářet tak přechody mezi nahrávkami a vyvíjet jedinečné aranžmá skladeb. To může zahrnovat zarovnání rytmů hudebních zdrojů tak, aby jejich tempo a rytmus nekřižovaly při přehrávání společně a umožňovaly plynulý přechod z jedné skladby do druhé.
DJové často používají specializované DJ mixpulty, malé zvukové mixpulty s crossfaderem a cue funkcemi pro smíchání nebo přechod z jedné skladby do druhé. Mixpulty se také používají k předposlechu zdrojů nahrané hudby ve sluchátkách a k úpravě nadcházejících skladeb pro smíchání s aktuálně přehrávanou hudbou.
K mixování zvukových souborů v počítači místo konzolového mixpultu lze použít DJ software s DJ ovladačem.
DJové mohou také používat mikrofon pro komunikaci s publikem; efektové jednotky, jako je reverb, pro vytváření zvukových efektů; a elektronické hudební nástroje, jako jsou bicí automaty a syntezátory.
Video na vyžádání (VOD) je systém distribuce médií, který umožňuje uživatelům přístup k videím, televizním pořadům a filmům bez tradičního přehrávacího zařízení a typického statického vysílacího plánu. Ve 20. století bylo vysílání ve formě bezdrátového programování nejběžnější formou distribuce médií. S tím, jak se v 90. letech 20. století nadále vyvíjely technologie internetu a IPTV, začali spotřebitelé tíhnout k netradičním způsobům konzumace obsahu, což vyvrcholilo příchodem VOD na televizory a osobní počítače. Na rozdíl od vysílané televize systémy VOD původně vyžadovaly, aby každý uživatel měl internetové připojení s dostatečnou šířkou pásma pro přístup k obsahu každého systému. V roce 2000 vyvinul Fraunhofer Institute IIS kodek JPEG2000, který umožnil distribuci filmů prostřednictvím digitálních filmových balíčků. Tato technologie od té doby rozšířila své služby z produkcí celovečerních filmů tak, aby zahrnovala vysílané televizní programy, a vedla k nižším požadavkům na šířku pásma pro aplikace VOD. Disney, Paramount, Sony, Universal a Warner Bros. následně v roce 2002 zahájili Digital Cinema Initiative. Televizní systémy VOD mohou streamovat obsah buď prostřednictvím tradičního set-top boxu, nebo prostřednictvím vzdálených zařízení, jako jsou počítače, tablety a smartphony. Uživatelé VOD mohou trvale stahovat obsah do zařízení, jako je počítač, digitální videorekordér (DVR) nebo přenosný přehrávač médií, pro další sledování. Většina poskytovatelů televizního vysílání založených na kabelové a telefonní společnosti nabízí streamování VOD, přičemž uživatel vybere videoprogram, který se začne přehrávat okamžitě, nebo se stáhne do DVR pronajatého nebo zakoupeného od poskytovatele, nebo do počítače nebo do přenosného zařízení pro odložené sledování. Streamování médií se stalo stále populárnějším prostředkem poskytování VOD. Desktopové klientské aplikace, jako je internetový obchod s obsahem Apple iTunes, a aplikace Smart TV, jako je Amazon Prime Video, umožňují dočasné půjčování a nákup obsahu videozábavy. Jiné internetové systémy VOD poskytují uživatelům přístup k balíčkům obsahu videozábavy spíše než k jednotlivým filmům a pořadům. Nejrozšířenější z těchto systémů, Netflix, Hulu, Disney+, Peacock, Max a Paramount+, používají model předplatného, který vyžaduje, aby uživatelé platili měsíční poplatek za přístup k výběru filmů, televizních pořadů a originálních seriálů. Naproti tomu YouTube, další internetový systém VOD, používá model financovaný reklamou, ve kterém uživatelé mohou přistupovat k většině svého video obsahu zdarma, ale za prémiový obsah musí platit předplatné. Některé letecké společnosti nabízejí služby VOD jako palubní zábavu pro cestující prostřednictvím videos obrazovek zabudovaných do sedadel nebo externě poskytovaných přenosných přehrávačů médií.
Mashup (hudba)
Mashup (také známý jako mesh, mash up, mash-up, blend, bastard pop nebo bootleg) je kreativní dílo, obvykle píseň, vytvořená smícháním dvou nebo více nahraných skladeb, typicky překrytím vokální stopy jedné skladby hladce přes instrumentální stopu jiné a změnou tempa a tóniny, kde je to potřeba. Tato díla jsou považována za „transformativní“ původního obsahu a ve Spojených státech mohou najít ochranu před autorskými nároky podle doktríny „fair use“ autorského zákona.
Mashupy se staly populární v pozdních 90. letech a počátkem 2000. let, kdy se staly populární software pro úpravu zvuku a digitální mixování. Umělci začali experimentovat se smícháním různých hudebních stylů a žánrů, což vedlo ke vzniku nových a inovativních zvuků.
Mashupy se mohou pohybovat od jednoduchých smíchání dvou písní až po složité hudební koláže, které kombinují prvky z různých skladeb, aby vytvořily zcela nový hudební zážitek. Umělci mashupů často používají acapelly (izolované vokální stopy) a instrumentální verze písní, aby vytvořili své vlastní jedinečné verze.
Existuje mnoho různých stylů mashupů, včetně:
Pop mashupy: Kombinují populární písně z různých žánrů, aby vytvořily chytlavé a taneční melodie.
Rock mashupy: Smíchají prvky rockových písní, aby vytvořily nové a energické skladby.
Hip-hopové mashupy: Kombinují rapové vokály s instrumentálními stopami z různých hudebních stylů, aby vytvořily inovativní a experimentální hudbu.
Elektronické mashupy: Smíchají prvky elektronické hudby s jinými žánry, aby vytvořily futuristické a taneční skladby.
Mashupy se staly oblíbenou formou hudební tvorby a sdílení a mnoho umělců mashupů získalo velké množství fanoušků online. Někteří umělci mashupů dokonce vydali své vlastní alba a EP, která obsahují jejich originální mashupové skladby.
Kromě své popularity jako hudební formy se mashupy používají také v dalších oblastech, jako jsou:
Film a televize: Mashupy se používají k vytváření hudebních montáží a soundtracků pro filmy a televizní pořady.
Reklama: Mashupy se používají v reklamách, aby přilákaly pozornost a vytvořily nezapomenutelné hudební zážitky.
Videohry: Mashupy se používají ve videohrách k vytváření dynamických a pohlcujících zvukových zážitků.
Mashupy jsou mocným nástrojem hudební tvorby, který umělcům umožňuje experimentovat s různými hudebními styly a vytvářet nové a inovativní skladby. Díky své popularitě a všestrannosti se mashupy pravděpodobně stanou důležitou součástí hudební krajiny i v budoucnosti.
Anthony D. Williams (narozen 1974) je konzultant, výzkumník a autor. Spolu s Donem Tapscottem je spoluautorem knihy Wikinomics a je viceprezidentem pro výzkum v mezinárodním think tanku New Paradigm. Jeho práce byla uvedena v publikacích jako Business Week, The Globe and Mail a Times of India. Williams je také generálním ředitelem a spoluzakladatelem kanadského think tanku The DEEP Centre. Williams má magisterský titul ve výzkumu politologie z London School of Economics a je doktorandem na katedře vlády univerzity.
Wikinomics: Jak masová spolupráce mění vše
Wikinomics je kniha od Dona Tapcotta a Anthonyho D. Williamse, která byla poprvé vydána v prosinci 2006. Zabývá se tím, jak některé společnosti na počátku 21. století využívaly masové spolupráce a open-source technologií, jako jsou wiki, aby dosáhly úspěchu.
Pojem "Wikinomics"
Pojem "Wikinomics" popisuje účinky rozsáhlé spolupráce a účasti uživatelů a způsob, jakým se v důsledku toho změnily vztahy mezi podniky a trhy.
Hlavní body
Wikinomics zkoumá následující klíčové body:
Masová spolupráce: Jak mohou společnosti využívat internet k zapojení velkého počtu lidí do svých projektů a procesů.
Otevřený zdroj: Jak mohou společnosti využít otevřený software a data ke snížení nákladů a zvýšení inovace.
Peer-to-peer produkce: Jak mohou jednotlivci a malé skupiny vytvářet a sdílet obsah a produkty mimo tradiční podnikové struktury.
Přizpůsobení: Jak se podniky musí přizpůsobit měnícímu se prostředí, ve kterém zákazníci mají více možností a mohou snadněji sdílet své názory.
Příklady
Kniha uvádí řadu příkladů společností, které úspěšně využívaly Wikinomics, včetně:
Wikipedia: Internetová encyklopedie vytvořená a udržovaná komunitou dobrovolníků.
Linux: Open-source operační systém, který je vyvíjen komunitou programátorů.
Innocentive: Online platforma, která umožňuje společnostem řešit výzkumné problémy tím, že zadávají výzvy komunitě řešitelů problémů.
Důsledky
Wikinomics má řadu důsledků pro podniky a trhy, včetně:
Snížení nákladů: Společnosti mohou využívat masovou spolupráci a open-source technologie ke snížení nákladů na vývoj a výrobu.
Zvýšená inovace: Otevřený přístup k informacím a spolupráce s velkým počtem lidí může vést ke zvýšené inovaci.
Změněné vztahy se zákazníky: Zákazníci mají nyní větší moc a mohou snadněji sdílet své názory, což nutí podniky, aby byly citlivější na jejich potřeby.
Nové obchodní modely: Wikinomics vytváří příležitosti pro nové obchodní modely, které jsou založeny na spolupráci a sdílení.
Závěr
Wikinomics je průkopnická kniha, která zkoumá dopad masové spolupráce a open-source technologií na podniky a trhy. Ukazuje, jak tyto síly mění způsob, jakým se podniky vytvářejí, soutěží a spolupracují.