Pop Chronicles jsou dva rozhlasové dokumentární seriály, které společně „mohou tvořit neúplnější zvukovou historii populární hudby 40. až 60. let“. Původně se vysílaly od roku 1969 a skončily kolem roku 1974. Oba produkoval John Gilliland.
První série
První série, která se původně vysílala v roce 1969, měla 26 epizod a zaměřovala se na éru rock and rollu. Gilliland vyprávěl sérii, kterou produkoval Chester Coleman. Mezi další přispěvatele patřili Mike Dorrough, Sie Holliday a Thom Beck.
Série začínala epizodou o vzniku rock and rollu a končila epizodou o britské invazi. Mezi další témata patřily:
Rockabilly
Doo-wop
Surf rock
Motown
Psychedelický rock
Druhá série
Druhá série, která se původně vysílala v roce 1970, měla 29 epizod a zaměřovala se na éru folku a country. Gilliland opět vyprávěl seriál, který produkoval Coleman. Mezi další přispěvatele patřili Holliday, Beck a Len Chandler.
Série začínala epizodou o kořenech americké lidové hudby a končila epizodou o vzestupu country rocku. Mezi další témata patřily:
Bluegrass
Honky-tonk
Folk revival
Protestní písně
Nashville sound
Odkaz
Pop Chronicles jsou považovány za jednu z nejvýznamnějších rozhlasových dokumentárních sérií všech dob. Poskytují komplexní a poutavý přehled populární hudby 40. až 60. let. Série byla vydána na CD a DVD a je k dispozici také online.
Pop Chronicles byly oceněny za svou vysokou kvalitu produkce, poutavé vyprávění a důkladný výzkum. Jsou důležitým zdrojem informací pro studenty a fanoušky populární hudby.
Music & Letters je akademický časopis, který čtvrtletně vydává Oxford University Press a zaměřuje se na hudební vědu. Časopis sponzoruje Music & Letters Trust, který dvakrát ročně uděluje finanční odměny v různé výši na podporu výzkumu v oblasti hudby.
Časopis založil A. H. Fox Strangways v roce 1920 a do roku 1937 působil jako šéfredaktor. Eric Blom působil jako redaktor v letech 1937 až 1950 a znovu v letech 1954 až 1959. Mezi další šéfredaktory patřili Richard Capell (1950-54), J.A. Westrup (1959-76), Denis Arnold a Edward Olleson (1976-80), Nigel Fortune a Olleson (1981-6), Fortune a John Whenham (1986-92) a Fortune a Tim Carter (1992-9). Nigel Fortune pokračoval jako spolueditor až do roku 2008.
Časopis se zabývá širokou škálou témat v oblasti hudební vědy, včetně historie hudby, hudební teorie, etnomuzikologie a hudební kritiky. V časopise se objevují články významných hudebních vědců z celého světa.
Historie
Časopis Music & Letters byl založen v roce 1920 A. H. Fox Strangwaysem, který byl také jeho prvním šéfredaktorem. Cílem časopisu bylo poskytnout platformu pro akademický výzkum v oblasti hudby a podpořit hudební stipendium.
V průběhu let se časopis vyvíjel a měnil, aby odrážel měnící se potřeby hudební vědecké komunity. V roce 1937 se stal šéfredaktorem Eric Blom, který rozšířil zaměření časopisu a zahrnul do něj více článků o současné hudbě a hudební kritice.
V roce 1950 se stal šéfredaktorem Richard Capell, který se zaměřil na publikování článků o britské hudbě a hudební historii. V roce 1959 se stal šéfredaktorem J.A. Westrup, který rozšířil mezinárodní dosah časopisu a zahrnul do něj více článků o nezápadní hudbě.
V roce 1976 se stali šéfredaktory Denis Arnold a Edward Olleson, kteří se zaměřili na publikování článků o hudební teorii a analýze. V roce 1981 se stal šéfredaktorem Nigel Fortune, který rozšířil zaměření časopisu a zahrnul do něj více článků o historických hudebních nástrojích a výkonnostní praxi.
V roce 1992 se stal šéfredaktorem Tim Carter, který se zaměřil na publikování článků o populární hudbě a kulturních studiích. V roce 2008 se stal šéfredaktorem David Gramit, který rozšířil online přítomnost časopisu a zahrnul do něj více multimediálního obsahu.
Obsah
Časopis Music & Letters publikuje širokou škálu článků o hudební vědě, včetně:
Historie hudby
Hudební teorie
Etnomuzikologie
Hudební kritika
Výkonnostní praxe
Historické hudební nástroje
Populární hudba
Kulturní studia
Časopis také publikuje recenze knih, hudební vydání a zprávy z konferencí.
Dopad
Časopis Music & Letters je jedním z předních hudebněvědeckých časopisů na světě. Je indexován v řadě významných databází, včetně JSTOR, Web of Science a Scopus. Články publikované v časopise jsou široce citovány v hudebněvědecké literatuře.
Časopis měl významný vliv na rozvoj hudební vědy. Poskytl platformu pro některé z nejvýznamnějších hudebních vědců 20. a 21. století a pomohl formovat směr hudebního stipendia.
Hudební časy Hudební časy jsou akademický žurnál o klasické hudbě, který se edituje a vydává ve Spojeném království a v současné době je nejstarším takovým žurnálem, který se v zemi stále vydává. Původně jej v roce 1842 vytvořil Joseph Mainzer jako Mainzer's Musical Times and Singing Circular, ale v roce 1844 jej prodal Josephu Alfredu Novellovi (který také v roce 1836 založil The Musical World) a byl měsíčně vydáván společností Novello and Co. (kterou tehdy také vlastnil Alfred Novello). Nejprve vyšel jako The Musical Times and Singing Class Circular, název, který se používal až do roku 1903. Od samého počátku každé číslo – zpočátku jen osm stránek – obsahovalo jednoduchou skladbu sborové hudby (střídavě světskou a duchovní), kterou si členové sborové společnosti hromadně předplatili kvůli hudbě. Od ledna 1904 byl jeho název zkrácen na současný název. Dokonce i během druhé světové války vycházel pravidelně, což z něj činí nejstarší nepřetržitě vydávaný časopis na světě věnovaný západní klasické hudbě. V roce 1947 byla vydána dvoudílná kompilace materiálu z prvních 100 let existence časopisu, kterou editoval Percy Scholes. Časopis původně vycházel měsíčně, ale nyní vychází čtvrtletně. Je dostupný online na JSTOR a RILM Abstracts of Music Literature Full Text.
Jak funguje mysl
Jak funguje mysl je kniha z roku 1997 od kanadského a amerického kognitivního psychologa Stevena Pinkera, ve které se autor snaží vysvětlit některé málo pochopené funkce a vrtochy lidské mysli v evolučních termínech. Pinker se opírá o paradigma evoluční psychologie, které formulovali John Tooby a Leda Cosmidesová, a zabývá se tématy, jako je vidění, emoce, feminismus a "smysl života". Argumentuje jak pro výpočetní teorii mysli, tak pro neo-darwinovský, adaptační přístup k evoluci, což vše považuje za ústřední složky evoluční psychologie. Kritizuje feminismus rozdílů, protože věří, že vědecký výzkum ukázal, že se ženy a muži v morálním uvažování málo nebo vůbec neliší. Kniha byla finalistou Pulitzerovy ceny.
Obsah
Kniha je rozdělena do šesti částí:
Část 1: Modulární mysl
Modulární architektura mysli
Jak funguje modul mysli
Vrozenost modulů mysli
Část 2: Instinkty
Co jsou instinkty
Jak fungují instinkty
Vrozenost instinktů
Část 3: Vnímání
Jak funguje vnímání
Vrozenost vnímání
Iluze a halucinace
Část 4: Emoce
Co jsou emoce
Jak fungují emoce
Vrozenost emocí
Část 5: Rozum
Co je rozum
Jak funguje rozum
Vrozenost rozumu
Část 6: Jazyk
Co je jazyk
Jak funguje jazyk
Vrozenost jazyka
Hlavní témata
Pinker se v knize zabývá řadou témat, včetně:
Modulární architektura mysli: Pinker tvrdí, že mysl je složena z řady modulů, které jsou specializované na provádění konkrétních úkolů. Například existují moduly pro vnímání, jazyk a emoce.
Instinkty: Pinker tvrdí, že lidé se rodí s řadou instinktů, které jsou vrozenými vzorci chování. Například máme instinkt strachu z hadů a instinkt touhy po sexu.
Vnímání: Pinker vysvětluje, jak funguje vnímání a jak je formováno našimi vrozenými předpoklady. Například máme tendenci vnímat věci jako celek a máme tendenci doplňovat chybějící informace.
Emoce: Pinker zkoumá povahu emocí a jak ovlivňují naše myšlení a chování. Například tvrdí, že emoce jsou adaptace, které nám pomáhají reagovat na naše prostředí.
Rozum: Pinker diskutuje o povaze rozumu a jak nám pomáhá porozumět světu. Například tvrdí, že rozum je adaptace, která nám umožňuje řešit problémy a plánovat budoucnost.
Jazyk: Pinker zkoumá povahu jazyka a jak je vrozený. Například tvrdí, že lidé se rodí s vrozenou schopností učit se jazyk.
Závěr
V závěru knihy Pinker argumentuje, že evoluční psychologie poskytuje mocný rámec pro pochopení lidské mysli. Tvrdí, že evoluční psychologie nám může pomoci pochopit, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, a jak se můžeme zlepšit.
Knihovny University of North Texas
Univerzita North Texas (UNT) je americká výzkumná knihovna, která slouží jednotlivým vysokým školám a fakultám UNT v Dentonu.
Sbírky knihovny
UNT má rozsáhlé knihovní sbírky, které zahrnují:
1,9 milionu knih a časopisů
4 miliony mikrofilmů
64 270 elektronických předplatných
16 684 kartografických materiálů
900 000 hudebních nahrávek
Přístup a využití
Sbírky knihovny jsou přístupné studentům, zaměstnancům a návštěvníkům univerzity. Knihovna nabízí různé služby, včetně:
Výpůjčky knih a dalších materiálů
Přístup k online databázím a elektronickým zdrojům
Referenční služby
Prostory pro studium a výzkum
Provoz a financování
Knihovny UNT mají roční rozpočet přibližně 18 milionů dolarů, z čehož 4 miliony dolarů tvoří grant na digitalizaci. Knihovně řídí ředitelka Diane Bruxvoort a zaměstnává 55 knihovníků a 81 dalších zaměstnanců na plný úvazek.
Knihovní budovy a služby
Knihovny UNT se nacházejí v několika budovách na kampusu univerzity, včetně:
Willis Library: Hlavní knihovní budova, která uchovává většinu sbírek knihovny.
Music Library: Specializovaná knihovna zaměřená na hudbu a hudební materiály.
Digital Libraries: Sbírka digitálních zdrojů, včetně elektronických knih, časopisů a databází.
Digitální knihovny
Digitální knihovny UNT poskytují přístup k široké škále elektronických zdrojů, včetně:
Elektronické knihy a časopisy
Databáze s plným textem
Digitální obrazy a archivy
Online vzdělávací materiály
Speciální sbírky
Knihovny UNT také uchovávají několik významných speciálních sbírek, včetně:
Sbírka Texana a Texana Research Center
Sbírka rukopisů a vzácných knih
Sbírka ústní historie
Webové stránky
Webové stránky knihoven UNT poskytují informace o sbírkách, službách a zdrojích knihovny. Webové stránky lze nalézt na adrese library.unt.edu.
Britský psychiatrický časopis Britský psychiatrický časopis je recenzovaný lékařský časopis, který se zabývá všemi oblastmi psychiatrie, zejména pak klinickými aspekty jednotlivých témat. Časopis vlastní Royal College of Psychiatrists a vydává jej měsíčně Cambridge University Press jménem vysoké školy. Časopis publikuje původní výzkumné práce z celého světa, stejně jako úvodníky, přehledové články, komentáře ke sporným článkům, krátké zprávy, rozsáhlou sekci recenze knih a sloupek s korespondencí. Šéfredaktorem je profesor Kamaldeep Bhui. Kompletní archiv obsahu od roku 1855 do současnosti je k nahlédnutí online. Veškerý obsah z roku 2000 je zdarma přístupný po 1 roce od zveřejnění.
Harvard University Press Harvard University Press (HUP) je nakladatelství založené 13. ledna 1913 jako součást Harvardovy univerzity a zaměřené na akademické publikování. Je členem Asociace univerzitních tisků. Po odchodu Williama P. Sislera do důchodu v roce 2017 jmenovala univerzita ředitelem George Andreoua. Tiskárna má kanceláře v Cambridge ve státě Massachusetts poblíž Harvard Square a v Londýně v Anglii. Společně s MIT Press a Yale University Press založila tiskárna distributora TriLiteral LLC. TriLiteral byl v roce 2018 prodán společnosti LSC Communications. Mezi významné autory publikované HUP patří Eudora Welty, Walter Benjamin, E. O. Wilson, John Rawls, Emily Dickinson, Stephen Jay Gould, Helen Vendler, Carol Gilligan, Amartya Sen, David Blight, Martha Nussbaum a Thomas Piketty. Předváděcí místnost na Harvard Square, určená k prodeji publikací HUP, byla uzavřena 17. června 2009.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Historie
Společnost Encyclopædia Britannica, Inc. byla založena v roce 1768 v Edinburghu ve Skotsku. Jejím zakladatelem byl Colin Macfarquhar, skotský tiskař a vydavatel. První vydání Encyclopædia Britannica bylo vydáno v roce 1771 a obsahovalo tři svazky. V následujících letech byla encyklopedie průběžně rozšiřována a aktualizována a stala se jednou z nejrespektovanějších referenčních prací na světě.
Sídlo a vlastnictví
V roce 1901 se sídlo společnosti přesunulo do Londýna. V roce 1943 koupil společnost William Benton, americký vydavatel a politik. V roce 1968 se sídlo společnosti přesunulo do Chicaga v USA. V roce 2000 koupila společnost Jacqui Safra, brazilský podnikatel a sběratel umění.
Imprinty a akvizice
Společnost Encyclopædia Britannica, Inc. vlastní řadu dalších vydavatelských imprintů, včetně Merriam-Webster, jednoho z nejvýznamnějších amerických vydavatelů slovníků. V roce 1986 společnost Britannica koupila společnost G. & C. Merriam Company, která byla vydavatelem slovníků Merriam-Webster. V roce 1990 společnost Britannica koupila společnost Compton's Learning Company, která byla vydavatelem encyklopedií Compton's Encyclopedia.
Encyklopedie Britannica
Encyklopedie Britannica je jednou z nejstarších a nejrespektovanějších encyklopedií na světě. První vydání bylo vydáno v roce 1771 a od té doby bylo vydáno více než 100 vydání. Encyklopedie obsahuje více než 100 000 článků, které napsalo více než 4 000 přispěvatelů z celého světa. Encyklopedie Britannica je k dispozici v tištěné i digitální podobě.
Slovníky Merriam-Webster
Slovníky Merriam-Webster jsou jedny z nejpopulárnějších a nejdůvěryhodnějších slovníků v angličtině. První slovník Merriam-Webster byl vydán v roce 1806 a od té doby bylo vydáno více než 100 vydání. Slovníky Merriam-Webster jsou k dispozici v tištěné i digitální podobě.
Zaměstnanci a příjmy
Společnost Encyclopædia Britannica, Inc. zaměstnává přibližně 400 lidí po celém světě. Přesné příjmy společnosti nejsou známy, ale odhaduje se, že roční tržby přesahují 100 milionů dolarů.
Kritika
Společnost Encyclopædia Britannica, Inc. byla v průběhu let kritizována za několik věcí, včetně:
Vysoká cena: Encyklopedie Britannica je jednou z nejdražších encyklopedií na trhu.
Dlouhý vydávací cyklus: Encyklopedie Britannica je vydávána pouze jednou za několik let, což znamená, že informace v ní mohou být zastaralé.
Omezený obsah: Encyklopedie Britannica obsahuje omezené množství informací ve srovnání s jinými encyklopediemi, jako je Wikipedia.
Závěr
Společnost Encyclopædia Britannica, Inc. je předním vydavatelem referenčních prací po celém světě. Encyklopedie Britannica je jednou z nejstarších a nejrespektovanějších encyklopedií na světě. Slovníky Merriam-Webster jsou jedny z nejpopulárnějších a nejdůvěryhodnějších slovníků v angličtině. Společnost Encyclopædia Britannica, Inc. čelí řadě výzev, včetně vysoké ceny, dlouhého vydávacího cyklu a omezeného obsahu. Přesto zůstává důležitým zdrojem informací pro studenty, učitele a výzkumníky po celém světě.
Björn Merker (také: Björn Merker), švédský občan narozený 15. května 1943 v Děčíně (nyní Česká republika), je neurovědec a nezávislý interdisciplinární učenec vzdělaný v USA, nyní žijící v jižním Švédsku. Merker studoval psychologii a mozkovou vědu v USA, získal bakalářský titul z psychologie na Queens College of the City University of New York (1975) a doktorát z psychologie a mozkové vědy na Massachusetts Institute of Technology v roce 1980 za práci na orientačních mechanismech středního mozku. Poté pracoval na okulomotorické fyziologii u koček na UCLA a na primární zrakové kůře makaků na New York University. Zájem o srovnávací behaviorální biologii ho vedl ke studiu vývoje zpěvu a zrcadlového sebepoznání u gibonů a nakonec k výzkumu biologických kořenů a evolučního pozadí lidské hudby a jazyka. S Nilsem Wallinem a Stevenem Brownem editoval interdisciplinární svazek The Origins of Music. V důchodu pokračuje v aktivní práci na teoretických tématech, která zahrnují analýzu mozkových makrosystémů a jejich interakci, modelování kortikální paměti, podkorové základy mozkových mechanismů pozornosti a vědomí a biologické pozadí lidské hudby a jazyka. Merker teorii představuje na internetových stránkách, jako je McGillova univerzita.
Michael Kennedy Michael Kennedy, rodným jménem George Michael Sinclair Kennedy (19. února 1926 – 31. prosince 2014), byl anglický hudební kritik a autor specializující se na klasickou hudbu. Téměř dvě desetiletí byl hlavním kritikem klasické hudby pro The Daily Telegraph (1986–2005) a The Sunday Telegraph (1989–2005). Jako plodný spisovatel byl životopiscem mnoha skladatelů a hudebníků, včetně Vaughana Williamse, Elgara, Barbirolliho, Mahlera, Strausse, Brittena, Boulta a Waltona. Mezi další významné publikace patří spisy o různých hudebních institucích, editování hudebních slovníků a četné články pro The New Grove Dictionary of Music and Musicians a následně Grove Music Online. Život a kariéra Kennedy se narodil v Manchesteru v Anglii. Studoval na Berkhamsted School a poté sloužil v britské armádě během druhé světové války. Po válce studoval hudbu na Královské hudební akademii v Londýně. Svou novinářskou kariéru zahájil v roce 1950 jako hudební kritik pro The Birmingham Post. V roce 1954 se přestěhoval do Londýna, kde pracoval pro The Sunday Times a The Daily Telegraph. V roce 1986 se stal hlavním kritikem klasické hudby pro The Daily Telegraph a v roce 1989 tuto roli převzal také pro The Sunday Telegraph. Kennedy byl plodným spisovatelem a publikoval více než 30 knih o hudbě, včetně životopisů skladatelů, průvodců po hudebních dílech a studií o hudebních institucích. Byl také editorem několika hudebních slovníků, včetně The Oxford Dictionary of Music (1985) a The Concise Oxford Dictionary of Music (1996). Dílo Kennedyho životopisy skladatelů jsou považovány za autoritativní a rozsáhlé. Jeho životopis Elgara (1970) získal Cenu Wolfsona za hudební biografii a jeho životopis Mahlera (1974) byl nominován na Pulitzerovu cenu. Kennedyho průvodci po hudebních dílech jsou ceněny pro svou jasnost a důkladnost. Jeho průvodce po symfoniích Beethovena (1967) je považován za klasické dílo a jeho průvodce po operách Verdiho (1975) je považován za jeden z nejlepších v angličtině. Kennedyho studie hudebních institucí poskytují cenné poznatky o fungování těchto organizací. Jeho studie Královské opery (1984) je považována za definitivní historii společnosti a jeho studie Královské filharmonie (1989) je důležitým zdrojem informací o orchestru. Kennedyho hudební slovníky jsou nepostradatelnými referencemi pro studenty a milovníky hudby. The Oxford Dictionary of Music (1985) je nejrozsáhlejším jednojazyčným hudebním slovníkem na světě a The Concise Oxford Dictionary of Music (1996) je stručnou, ale důkladnou referencí. Kennedyho četné články pro The New Grove Dictionary of Music and Musicians a následně Grove Music Online jsou cenným zdrojem informací o široké škále hudebních témat. Jeho články o Beethovenovi, Elgarovi a Mahlerovi jsou považovány za autoritativní a jeho články o hudebních institucích jsou důležitým zdrojem informací o těchto organizacích. Ocenění a vyznamenání Kennedy obdržel řadu ocenění a vyznamenání za svou práci. V roce 1986 byl jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE) za zásluhy o hudbu. V roce 2005 byl povýšen na komandéra Řádu britského impéria (CBE) za zásluhy o hudební žurnalistiku. Kennedy byl také čestným členem Královské hudební akademie a Královské hudební školy. V roce 2006 obdržel čestný doktorát z Huddersfieldovy univerzity. Dědictví Michael Kennedy byl jedním z nejvýznamnějších hudebních kritiků a autorů své generace. Jeho práce byla vysoce ceněna pro svou jasnost, důkladnost a autoritu. Jeho životopisy skladatelů, průvodci po hudebních dílech, studie hudebních institucí a hudební slovníky jsou nepostradatelnými referencemi pro studenty a milovníky hudby. Jeho četné články pro The New Grove Dictionary of Music and Musicians a následně Grove Music Online jsou cenným zdrojem informací o široké škále hudebních témat. Kennedyho odkaz bude žít dál díky jeho psaní, které bude i nadále inspirovat a informovat generace hudebních milovníků.