Fenotyp
V biologii představuje fenotyp soubor pozorovatelných vlastostí organismu. Jedná se o vnější projev genetické informace (genotypu) a vlivů působících z vnějšího prostředí. Na formování každého zvířecího příznaku se tak podílejí genetické i environmentální slož*
ky.
Fenotyp je tedy výsledkem interakce genotypu a faktorů působících z vnějšího prostředí. Tyto vlivy mohou být buď přímé (např. teplota, světlo), nebo nepřímé (např. potřava).
V případě, že se v rámci jedné populace jednoho druhu vyskytuje více zřetelně odlišných typů (morf), hovoříme o fenotypovém polymorfismu. Jeho typickým příkladem je zbarvení srsti u plemene labrador retriever. Barva srsti je sice podmíněna mnoha geny, ale v praxi je jasně patrná ve třech základních odstínech (žlutá, černá, hnědá*
).
Pojem "fenotyp" v širším významu byl použit i pro označení předmětů vytvořených živočichy, které jsou součástí jejich těla, příkladně schránky u tvůrců mřižek nebo hrady u bevrů*
.
Historie pojmu
Zavedení pojmu "fenotyp" je připisováno Wilhelmu Johannu Johansenu, který v roce 1911 přišel s rozlišováním genotypu a "fenotypu" (tehdy ještě označováného "příznakem").
Význam genotypu a jeho významu pro živočichy před Johansenem přinesl August Weismann, který definoval pojmy "zárodný plazma" (germplazma) a "tělní buňky" (somatické buňky).
V knize "Soběčný gen" (1976) se Richard Dawkins k těmto pojmům vrátil znova a upřesnil jejich význam zavedením pojmu "replikátory" (geny) a "vozidla" (organismy).*
Nekontaktované kmeny jsou skupiny původních obyvatel, kteří žijí bez trvalého kontaktu se sousedními komunitami a světovým společenstvím. Skupiny, které se rozhodnou zůstat nekontaktované, jsou označovány jako původní národy v dobrovolné izolaci.
Odhadnout celkový počet nekontaktovaných národů je obtížné kvůli právním ochranám, ale odhady Meziamerické komise pro lidská práva OSN a neziskové organizace Survival International naznačují, že existuje mezi 100 a 200 nekontaktovaných národů čítajících celkem až 10 000 jedinců.
Většina nekontaktovaných národů žije v Jižní Americe, zejména v severní Brazílii, kde brazilská vláda a National Geographic odhadují, že žije mezi 77 a 84 kmeny.
Znalosti o nekontaktovaných národech pocházejí především ze setkání se sousedními domorodými komunitami a ze záběru ze vzduchu.
Výzvy a hrozby
Neexistence trvalého kontaktu s vnějším světem vystavuje nekontaktované národy řadě výzev a hrozeb, včetně:
Nemoci a zdravotní péče: Nejsou imunizováni proti běžným nemocem, což je způsobeno nedostatkem expozice patogenům, a nemají přístup k moderní zdravotní péči.
Výživa a bezpečnost: Jejich strava je často omezená a spoléhají na lov a sběr, což je činí zranitelnými vůči nedostatku potravin a predátorům.
Ztráta půdy a životního prostředí: Jejich tradiční země jsou často ohroženy těžbou, zemědělstvím a dalšími rozvojovými projekty, což vede ke ztrátě jejich domova a obživy.
Násilí a konflikty: Mohou být ohroženi násilím ze strany ozbrojených skupin, kolonistů nebo státních aktérů, což ohrožuje jejich bezpečnost a přežití.
Právní ochrana
Mezi státy a mezinriguerodními organizacemi existuje rostou consapečnost o potřebě chránit práva nekontaktovaných národů. Právní předpisy, jako je Deklarace OSN o právech domorodých národů, stanoví jejich právo na sebeurčení, vlastnictví půdy a ochranu jejich kultury.
Důležitost uznání
Uznání existence a práv nekontaktovaných národů je zásadní pro jejich přežití a blahobyt. Stále více vlád a organizací přijímá přístup založený na právech, který respektuje jejich svobodnou vůli a umožňuje jim žít podle svých vlastních tradic a hodnot.
Demografické údaje o Chile Chile má k roku 2020 přibližně 19 493 184 obyvatel. Od roku 1990 klesá míra růstu populace, a to v důsledku klesající porodnosti. Do roku 2050 by měla populace dosáhnout přibližně 20,2 milionu lidí, kdy se předpokládá, že buď stagnuje, nebo začne klesat. Asi 85 % populace země žije v městských oblastech, přičemž 40 % žije ve Velkém Santiagu. Podle sčítání lidu z roku 2002 jsou největšími aglomeracemi Velký Santiago s 5,6 miliony lidí, Velký Concepción s 861 000 a Velký Valparaíso s 824 000. Věková struktura 0-14 let: 19,34 % (muži 1 829 801 / ženy 1 758 137) 15-64 let: 67,56 % (muži 6 259 566 / ženy 6 273 074) 65 a více let: 13,09 % (muži 1 024 692 / ženy 1 404 187) Poměr pohlaví Celkem: 0,97 muže na 1 ženu (2023) Při narození: 1,04 muže na 1 ženu Do 15 let: 1,04 muže na 1 ženu 15-64 let: 1 muž na 1 ženu 65 a více let: 0,73 muže na 1 ženu Národnost Národnost: Chilská Hlavní etnické skupiny: Evropané 64 % a míšenci 30 % Menšinové etnické skupiny: Mapuče 10,2 %, další domorodé skupiny 2,6 % (sčítání lidu 2017) Jazyk Úřední jazyk: Španělština (de facto)
Lid Atacama, také nazývaní Atacameño, jsou původní obyvatelé pouště Atacama a regionu Altiplano na severu Chile a Argentiny a jižní Bolívie, zejména v regionu Antofagasta. Podle argentinského sčítání lidu v roce 2010 se 13 936 lidí v Argentině identifikovalo jako Atacameño první generace, zatímco v Chile žilo v roce 2002 21 015 lidí Atacameño. Mezi další názvy patří Kunza a Likanantaí. Lidé Atacama mají bohatou historii a kulturu, která se vyvíjela po tisíce let. Jsou známí svými dovednostmi v zemědělství, řemeslech a obchodu. Jsou také známí svou silnou duchovní vírou a bohatou mytologií. Dnes lidé Atacama čelí řadě výzev, včetně chudoby, diskriminace a ztráty půdy. Pracují však na zachování své kultury a tradic a na zlepšení svého života. Historie Lidé Atacama jsou potomky původních obyvatel pouště Atacama. V 15. století si je podmanila Incká říše. Později byli kolonizováni Španěly. V 19. století se Chile a Argentina staly nezávislými zeměmi a lid Atacama se stal součástí těchto zemí. Kultura Lidé Atacama mají bohatou kulturu, která zahrnuje hudbu, tanec, řemesla a náboženství. Jejich hudba je často založena na tradičních nástrojích, jako jsou flétny a bubny. Jejich tance jsou často barevné a složité. Jsou také známí svými dovednostmi v řemeslech, jako je tkaní a keramika. Lidé Atacama jsou hluboce nábožní a mají silnou víru v Boha a duchy. Mají řadu náboženských rituálů a svátků. Ekonomika Tradičně byli lidé Atacama zemědělci. Pěstovali kukuřici, fazole a brambory. Také chovali lamy a alpaky. V posledních letech se mnoho lidí Atacama přestěhovalo do měst, aby našlo práci. Politika Lidé Atacama jsou politicky aktivní a mají řadu organizací, které je zastupují. Pracují na zlepšení svého života a na ochraně své kultury. Budoucnost Lidé Atacama čelí řadě výzev, včetně chudoby, diskriminace a ztráty půdy. Pracují však na zachování své kultury a tradic a na zlepšení svého života. Jsou odhodlaní zajistit, aby jejich kultura přežila a aby měli budoucnost.
Arawakové jsou skupina původních obyvatel severní Jižní Ameriky a Karibiku. Konkrétně se termín „Arawak“ v různých dobách používal od Lokonů z Jižní Ameriky po Taíny, kteří žili ve Velkých Antilách a severních Malých Antilách v Karibiku. Všechny uvedená etnika hovoří příbuznými aravackými jazyky. Historie Arawakové jsou jedním z nejstarších známých národů v Americe. Jejich původ není zcela jasný, ale předpokládá se, že přijeli z Jižní Ameriky do Karibiku asi před 2500 lety. Arawakové se rychle stali dominantní silou v regionu a založili rozsáhlou říši, která se táhla od dnešního Surinamu až po Trinidad a Toblomergo. Arawakové žili v kmenových vesnicích a živili se zemědělstvím, rybolovem a lovem. Byli také zručnými řezbáři a hrnčíři. Arawakové měli bohatou kulturu a věřili v mnoho bohů a bohyň. Evropský kontakt První kontakt s Evropany nastal v roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus dorazil na Bahamy. Arawakové Kolumba a jeho posádku přivítali, ale Španělé je rychle zotročili a využili jejich práce na plantážích. Španělská nadvláda nad Arawaky byla brutální a mnoho z nich bylo zabito nebo zemřelo na nemoci. Do konce 16. století byla většina Arawaků vyhlazena. Ti, kteří přežili, se uchýlili do vnitra ostrovů nebo se smísili s jinými skupinami obyvatelstva. Současnost Dnes žije jen málo Arawaků. Žijí převážně v Jižní Americe, zejména v Surinamu, Guyaně a Brazílii. Některé komunity Arawaků žijí také v Karibiku, zejména na Bahamách a na Trinidadu a Tobagu. Arawakové se potýkají s řadou výzev, včetně chudoby, diskriminace a ztrátou tradičních území. V posledních letech však došlo k oživení kultury a identity Arawaků. Kultura Arawakové jsou známí svou bohatou kulturou. Jsou zručnými řezbáři, hrnčíři a tkalci. Arawakové také vyvinuli bohatou ústní tradici, která zahrnuje mýty, legendy a příběhy. Arawakové jsou také známí svou hudbou a tancem. Jejich hudba je často doprovázena bubny a píšťalami. Arawakové také provádějí různé tradiční tance, které často vyprávějí příběhy o jejich historii a kultuře. Náboženství Arawakové tradičně věří v mnoho bohů a bohyň. Nejvyšší bůh je známý jako Yocahu. Arawakové také věří v duchy přírody a předků. V posledních letech se mnoho Arawaků obrátilo na křesťanství. Křesťanství se však často mísí s tradičními aravackými vírami. Jazyk Arawakové hovoří aravackými jazyky. Aravacké jazyky jsou skupinou jazyků, které se mluví v Jižní Americe a Karibiku. Nejrozšířenější aravacký jazyk je lokono, kterým hovoří přibližně 20 000 lidí v Surinamu, Guyaně a Brazílii. Aravacké jazyky jsou ohroženy vyhynutím. Mnoho aravackých jazyků má jen několik málo mluvčích a některé z nich již vyhynuly. Společnost Arawakové tradičně žili v kmenových vesnicích. Vesnice byly vedeny náčelníkem a jeho radou starších. Arawakové měli rovnostářskou společnost a muži i ženy měli v komunitě důležitou úlohu. Dnes žijí Arawakové v různých typech komunit, včetně vesnic, měst a městských oblastí. Stále však udržují silné vazby se svou tradiční kulturou a identitou.
Kokama
Jazyk Kokama je jihoamerický jazyk, kterým mluví několik tisíc lidí.
Geograficky se vyskytuje podél dolních toků řek Ucayali, Marañón a Huallaga a v sousedních oblastech Brazílie a izolované oblasti Kolumbie.
Existují tři dialekty Kokamy:
Kokama (též Kukama, Kukamiria, Ucayali)
Xibitaoan (též Huallaga)
Pampadeque (též Pandequebo)
Varianta Cocamilla (Kokamaya) je téměř mrtvá a mluví jí pouze několik lidí starších 80 let.
Většina mluvčích Kokamy (přes 90 %) žije v Peru.
Zbývající mluvčí žijí ve státě Acre v Brazílii, kde jí mluví asi 100 lidí z etnické skupiny Chayahuita (známá také jako Kokama nebo Kokamilla).
Většina mluvčích Kokamy je trojjazyčná a umí také portugalsky a španělsky.
Gramatika Kokamy byla popsána a jazyk se zapisuje latinkou.
Části Bible byly přeloženy do Kokamy.
Kokama je úzce příbuzný s téměř vymřelým jazykem Ikpeng mluveným v Peru a Brazílii.
Banawá Banawá je indiáské etnikum žijící podél řeky Banawá v brazilském státě Amazonas. Jejich území leželo dříve na území dnešních národních parků Jaú a Anavilhanas. Jsou součástí jazykové rodiny madi a jsou úzce spřízněni s dalšími etniky této rodiny, zejména s Kanamaryi a Matlamyi. Jejich jazyk, banawá, je stále živý a jím mluví i mladší generace. Banawá jsou lovci-sběraчі a jejich strava se sklаdá především z ryb, zvěřiny a divoce rostouоích rostlin. Žijí v malých vesnicích ovládaných jednotlivými rodinami. Společenským životem Banawá se prolоnajiе šamanism. Шамани mají u Banawá významné společenské postavení a jsou považování za посредníky se světem bohů. Populace Banawá je odhadem 207 osob (2014). Jsou rozděleni do tří hlavních vesnic: Banawá (kde žijí v současné době), Canarana a Pirajuba. Jméno Etnonymum "Banawá" je pravděоdně odvozeno od názву řeky Banawá, která protékalа územím jejich původníоo oblasti. Sami sebe Banawá označují nаzvem "Kitiya", což znamená "lidé". Dějiny Nejstarší písemná zpráva o Banawá je z pera brazilského explorátora Manuela Arruda da Paixe, který je navštívil v roce 1846. V té době žili Banawá podél řeky Juruá. V 19. století se dostali do kontaktu s brazilskými osadníky a misionáři, což vedlo k jejich postupnímu přesídlování na dnešní území. V roce 1968 byla část území Banawá vyhlášena národním parkem Jaú. V roce 1981 byla další část jejich území vyhlášena národním parkem Anavilhanas. Tyto parky omezujа pohyb Banawá a mají negativní vli v na jejich tradičnи způsob života. Jаzyk Banawá mluví jazykem banawá, který patří do madi rodiny. Madi rodina zahrnuje několik dalších jazyků, které jsou mluveny v oblasti amazonského pralesa, včetně jazyků kanamara a matlamyi. Banawá je tonální jazyk, což znamená, že výška tónu může změnit význam slova. Společensкý život Společenským životem Banawá dominuje šamanism. Шамани mají u Banawá významné společenské postavení a jsou považování za посредníky se světem bohů. Provádějа duchovní obřady, které mají pomáhat udržovat zdraví a štěstí vesničanu. Banawá žijí v malých vesnicích ovládaných jednotlivými rodinami. Každá rodina má svůj vlastní dům a své vlastní pozemky. Dědictví se řídí matrikolní linií, což znamená, že se dědí po matce. Hospodářství Banawá jsou lovci-sběraчі a jejich strava se sklаdá především z ryb, zvěřiny a divoce rostouоích rostlin. Muž se starají o lov a lov ryb, ženy se starají o pěstování a o děti. Banawá jsou také zručnými řemeslníky a vyrábějа košíky, tkaniny a další предметы denní potřeby. Tyto предметы se používají jak pro vlastní potřebu, tak i pro prodej. Populace Populace Banawá je odhadem 207 osob (2014). Jsou rozděleni do tří hlavních vesnic: Banawá (kde žijí v současné době), Canarana a Pirajuba. Ohrožení Banawá jsou ohrožený národ kvůli řadě faktorů, včetně odlesňování, těžby zlaťa a šíření nemocí. Ztráta jejich tradičníhoо území také ztížila jim lov a pěstování, což ohrožuje jejich potřeby. Brazilskа vláda přijala řadu opatření na ochranu Banawá a jejich území. Tyto opatření zahrnujа uznání jejich tradičníchо území, poskytování zdravotní a vzdělavací služby a podporu jejich hospodářských aktivit. Banawá jsou však stále ohrožením a jejich přežitie je nejisté. Je nezbytné, аby vláda a nevládní organizace spolupracovaly na ochraně Banawá a jejich území, a to jak pro jejich vlastní blaho, tak i pro blaho celоo planety.
Chayahuita Cahuapana Shawi je domorodý jazyk v Peru Počty mluvčích 21 400 (2011) Rodilých mluvčích 14 000 (2011) Jazyková rodina Cahuapanská Kódy jazyka ISO 639-3 cbt Glottolog chay1248 ELP Chayahuita Název Chayahuita Popis Chayahuita je ohrožený amazonský jazyk, kterým mluví tisíce domorodých Chayahuitů v amazonské pánvi ve středoseverním Peru. Mluví se podél břehů řek Paranapura, Cahuapanas, Sillay a Shanusi. Je také známý jako Chayawita, Shawi, Chawi, Tshaahui, Chayhuita, Chayabita, Shayabit, Balsapuertino, Paranapura a Cahuapa. Gramotnost Míra gramotnosti je 1–5 %, ve srovnání s 5–15 % ve španělštině. Od roku 1978 existuje slovník. Srozumitelnost Mluvčím jazyka Jebero není rozumět, i když existuje určitý překryv ve slovní zásobě, zejména některé kečuánské výrazy.
Kayapové Kayapové jsou původní obyvatelé Brazílie, kteří obývají rozsáhlou oblast rozprostírající se napříč státy Pará a Mato Grosso, jižně od řeky Amazonky a podél řeky Xingu a jejích přítoků. Díky tomuto vzoru vznikla přezdívka kmen Xingu. Jsou jednou z různých podskupin velkého národa Mebêngôkre (lidé od pramene vody). Termín „Kayapo“ používají spíše sousední skupiny než samotní Kayapové. Sami sebe označují jako „Poanjos“. Druh sladké brambory, který tvoří důležitou součást stravy Kayapó, se někdy nazývá „caiapo“ podle kmene. V Japonsku se pěstuje pod tímto názvem a bylo zjištěno, že má příznivé účinky na zdraví. Historie Historie Kayapoů sahá tisíce let zpět. Byli nomádským lidem, který se živil lovem, rybolovem a sběrem. V 18. století se začali usazovat v trvalejších vesnicích a pěstovat plodiny, jako je maniok, kukuřice a sladké brambory. V 19. století přišli do kontaktu s evropskými kolonizátory. Tyto kontakty měly často za následek násilí a vykořisťování. Kayapové byli nuceni pracovat na plantážích a byli vystaveni novým nemocem, které si vyžádaly mnoho životů. Ve 20. století se Kayapové začali organizovat a bojovat za svá práva. V roce 1989 vytvořili vlastní autonomní území, které jim poskytlo určitou míru ochrany před vnějšími hrozbami. Kultura Kayapové mají bohatou a jedinečnou kulturu. Jsou známí svými krásnými řemeslnými výrobky, včetně malovaných těl, keramiky a košíků. Mají také silnou ústní tradici a jejich příběhy a písně se předávají z generace na generaci. Kayapové mají složitý společenský systém založený na příbuzenských skupinách. Manželství je polygamní a muži si mohou vzít více manželek. Kayapové mají také silný pocit komunity a často spolupracují na projektech, jako je stavba domů nebo pěstování plodin. Současnost Dnes čelí Kayapové mnoha výzvám, včetně odlesňování, těžby a výstavby přehrad. Bojují také za zachování své kultury a identity. Kayapové jsou odolní a hrdí lidé, kteří dokázali přežít staletí změn a výzev. Jejich kultura a tradice jsou důležitou součástí brazilského dědictví a jejich boj za práva domorodých obyvatel je inspirací pro lidi po celém světě.
Enxet
Enxetové jsou domorodým kmenem, který čítá asi 17 000 osob a žije v oblasti Gran Chaco v západní Paraguayi. Původně byli lovci a sběrači, ale nyní jsou mnozí nuceni doplňovat své živobytí jako dělníci na rančích s dobytkem, která zasahují do jejich ubývajícího přirozeného lesního prostředí. Nicméně, Enxetové jsou stále zapojeni do probíhajícího konfliktu s vládou a rančery, kteří chtějí zničit to, co zbylo z lesa, aby otevřeli zemi pro masivní osídlení. Dnes je jen hrstka Enxetů stále schopna udržet si svůj tradiční způsob života, zatímco většina žije v malých osadách sponzorovaných různými misionářskými organizacemi. Jazyky Enxet a Enlhet jsou stále živé.
Předkové a etnicita v Paraguayi
Domorodí
Aché
Angaité
Ayoreo
Chamacoco
Choroti
Enxet
Guaraní
Guaycuru
Inkijwas
Maká
Mbayá
Nivaclé
Pai Tavytera
Payaguá
Sanapaná
Toba
Nedorodí
Evropa
Rakušané
Baskové
Britové
Angličané
Chorvati
Češi
Francouzi
Němci
Mennoniité
Řekové
Maďaři
Italové
Irové
Poláci
Rusové
Španělé
Švýcaři
Ukrajinci
Asie
Arméni
Číňané
Japonci
Židé
Korejci
Libanonci
Amerika
Brazilci
Mexičané
Venezuelané
Ostatní
Afričané
Australané
Kategorie: Etnické skupiny v Paraguayi