Baby Driver je akční film z roku 2017, který napsal a režíroval Edgar Wright. V hlavních rolích se objevují Ansel Elgort jako řidič, který hledá svobodu od života ve zločinu se svou přítelkyní Deborou (Lily James). Ve vedlejších rolích se objevují Eiza Gonzalez, Jon Hamm, Jamie Foxx, Jon Bernthal a Kevin Spacey. Eric Fellner a jeho partner z Working
Requiem pro sen Režie: Darren Aronofsky Scénář: Hubert Selby Jr., Darren Aronofsky Předloha: Requiem pro sen od Huberta Selbyho Jr. Produkce: Eric Watson, Palmer West Hrají: Jared Leto, Ellen Burstyn, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald Kamera: Matthew Libatique Střih: Jay Rabinowitz Hudba: Clint Mansell Produkční společnosti: Thousand Words, Protozoa Pictures Distribuce: Artisan Entertainment (USA), Summit Entertainment (mezinárodní) Premiéra: 14. května 2000 (Cannes), 6. října 2000 (USA) Délka: 102 minut Země: USA Jazyk: angličtina Rozpočet: 4,5 milionu dolarů Tržby: 7,4 milionu dolarů Requiem pro sen je americký psychologický film z roku 2000, který režíroval Darren Aronofsky a v němž hrají Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Christopher McDonald a Marlon Wayans. Film je založen na stejnojmenném románu Huberta Selbyho Jr. z roku 1978, se kterým Aronofsky napsal scénář. Film zobrazuje čtyři postavy ovlivněné drogovou závislostí a to, jak tato závislost mění jejich fyzický a emocionální stav. Jejich závislosti je uvězní ve světě bludů a zoufalství. Jak film postupuje, každá postava se zhoršuje a její bludy jsou rozbíjeny tvrdou realitou jejich situací, což vede ke katastrofě. Selbyho román získal Aronofsky a producent Eric Watson. Selby vždycky zamýšlel román adaptovat do filmu, protože napsal scénář roky předtím, než ho Aronofsky oslovil. Aronofsky byl z příběhu nadšený a vyvinul scénář se Selbym, navzdory počátečním bojům o získání finančních prostředků na produkci filmu. On a herci hovoří o tom, že film pojednává o závislostech obecně, nejen o drogách, a o tom, jak se snahy člověka naplnit své sny mohou podnítit závislost s tématem osamělosti a vyhýbání se realitě různými způsoby. Hlavní natáčení probíhalo v Brooklynu v New Yorku od dubna do června 1999. Během postprodukčního procesu složil hudbu Clint Mansell, zatímco Jay Rabinowitz pracoval na střihu. Film měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes v roce 2000, kde byl vybrán jako soutěžní film mimo soutěž, následovala premiéra v amerických kinech 6. října 2000, kterou zajišťovala společnost Artisan Entertainment. Film získal pozitivní ohlasy od kritiků, přestože byl zklamáním v pokladnách kin. Chválen byl vizuální styl filmu, režie, scénář, střih, hudební skóre, herecké výkony, emocionální hloubka a témata, přičemž Burstyn získala nominaci na Oscara za nejlepší herečku.
Rocky Rocky je americký sportovní drama z roku 1976, které režíroval John G. Avildsen a napsal a hrál v něm Sylvester Stallone. Je to první díl série Rocky a hrají v něm také Talia Shire, Burt Young, Carl Weathers a Burgess Meredith. Ve filmu Rocky Balboa (Stallone), chudý klubový boxer a vymahač dluhů, dostane nečekanou šanci na titul světového šampióna v těžké váze, který drží Apollo Creed (Weathers). Rocky se začal vyvíjet v březnu 1975, poté, co Stallone napsal scénář za tři dny. Vstoupil do složitého procesu produkce poté, co Stallone odmítl dovolit, aby byl film natočen bez něj v hlavní roli; United Artists nakonec souhlasil s obsazením Stallona poté, co odmítl šestimístnou smlouvu za práva na film. Hlavní natáčení začalo v lednu 1976 a natáčelo se především ve Filadelfii; několik míst, která se ve filmu objevila, jako například Rocky Steps, jsou nyní považována za kulturní památky. S odhadovaným produkčním rozpočtem pod 1 milion dolarů Rocky zpopularizoval témata sportovních dramat, jako je cesta od chudoby k bohatství a americký sen, která předcházela filmu. Rocky měl premiéru v New Yorku 20. listopadu 1976 a v USA byl uveden do kin 3. prosince 1976. Rocky se stal nejvýdělečnějším filmem roku 1976 a celosvětově vydělal přibližně 225 milionů dolarů. Film získal kritiky za Stalloneův scénář, stejně jako za herecké výkony, příběh, režii, hudební doprovod, kameru a střih; mimo jiné získal deset nominací na Oscara a získal tři, včetně ceny za nejlepší film. Četné publikace jej zařadily mezi nejlepší filmy všech dob, stejně jako mezi nejikoničtější sportovní filmy vůbec. Rocky a jeho titulní píseň se staly fenoménem popkultury a důležitou součástí americké populární kultury 70. let. V roce 2006 vybrala Kongresová knihovna Rocky k uchování v Národním filmovém registru Spojených států, protože je "kulturně, historicky nebo esteticky významný". První pokračování série, Rocky II, bylo vydáno v roce 1979.
Karate Kid Děj Karate Kid je americký film z roku 1984, který režíroval John G. Avildsen a napsal Robert Mark Kamen. Je to první díl franšízy Karate Kid a hrají v něm Ralph Macchio, Pat Morita, Elisabeth Shue a William Zabka. Karate Kid vypráví příběh Daniela LaRussa (Macchio), italsko-amerického teenagera z New Jersey, který se se svou ovdovělou matkou přestěhuje do čtvrti Reseda v Los Angeles. Tam se LaRusso setkává s šikanou ze strany svých nových násilníků, z nichž jedním je Johnny Lawrence (Zabka), bývalý přítel LaRussovy lásky Ali Mills (Shue). Výsledkem je, že LaRussa se učí karate od údržbáře a válečného veterána jménem pan Miyagi (Morita), aby se LaRusso mohl bránit a soutěžit v turnaji v karate proti svým násilníkům. Výroba Kamena oslovila společnost Columbia Pictures, aby napsal film podobný předchozímu úspěchu režiséra Avildsena Rocky (1976), po podpisu smlouvy s režisérem. Kamen čerpal inspiraci ze skutečných událostí v příběhu 8letého studenta Tum Pai na Havaji při psaní filmu. V důsledku toho zastával pevné názory ohledně obsazení a silně prosazoval Moritovo zařazení. Přípravy na film začaly ihned po dokončení konečné úpravy scénáře a casting probíhal od dubna do června 1983. Hlavní natáčení začalo 31. října 1983 v Los Angeles a skončilo 16. prosince. Film byl Macchiovou druhou hlavní filmovou rolí po The Outsiders (1983). Vydání Karate Kid byl v kinech ve Spojených státech uveden 22. června 1984. Film získal převážně pozitivní recenze od kritiků, z nichž mnozí chválili akční scény, psaní, témata, herecké výkony a hudbu. Film byl také komerčním úspěchem, celosvětově vydělal přes 130 milionů dolarů, což z něj činí jeden z nejvýdělečnějších filmů roku 1984 a největší trhák roku v Hollywoodu. Film oživil hereckou kariéru Mority, který byl dříve známý především komediálními rolemi, a vynesl mu nominaci na Oscara za nejlepšího herce ve vedlejší roli. Následně film zahájil mediální franšízu a je mu připisováno zpopularizování karate ve Spojených státech.
Počátek Počátek je akční sci-fi film z roku 2010, jehož scénáristou a režisérem je Christopher Nolan, jenž film také produkoval se svou manželkou Emmou Thomasovou. V hlavní roli se představí Leonard DiCaprio jako profesionální zloděj, jenž krade informace vnikáním do podvědomí svých cílů. Naskytne se mu příležitost, jak si nechat vymazat trestní minulost, pokud do podvědomí jednoho z cílů implantuje myšlenku jiné osoby. V hereckém ansámblu se dále objeví Ken Watanabe, Joseph Gordon-Levitt, Marion Cotillard, Elliot Page, Tom Hard, Cillian Murphy, Tom Berenger, Dileep Reao a Michael Caine. Po dokonční filmu Insomnia v roce 2002 představil Nolan 80stránkové filmové pojednání o hororovém filmu nazvaném "Snopy", které vycházelo z lucidních snů. Vzhledem k tomu, že se rozhodl, že potřebuje více zkušení, něž se pustí do produkce takové velikosti a složitosti, od projektu upustil a místo něj v roce 2005 pracoval na filmu Batman začíná, v roce 2006 na Dokonalém triku a v roce 2008 na Temném rytíři. Pojednání bylo po šesti měsících přepracováno a v únoru 2009 ho Nolan prodal společnosti Warner Bros. Natáčením Počátku se začalo v šesti různých státech, a to od 19. června v Tokiu, konec natáční proběhl 22. listopadu v Kanadě. Celkový rozpočte filmu činil 160 milionů dolarů, rozložených mezi Warner Bros. a Legendary Pictures. Nolanovo jméno a úspěch s Temném rytířem pomohly zajistit reklamní výdaje filmu ve výši 100 milionů dolarů. Premiéra Počátku se uskutečnila v Londýně 8. července 2010; od 16. července 2010 se začal promítat v běžných kinech i v IMAX. Celosvětové tržby Počátku přesáhly 837 milionů dolarů, což z něj učinilo čtvrtý nejvýnosnější film roku 2010. Počátek je považován za jeden z nejlepšich filmů desetiletí 2010. Na 83. ročníku udílení cen Akademie získal čtyři Oscary (za nejlepší kameru, nejlepší střih zvuku, nejlepší mix zvuku a nejlepší vizuální efekty) a za dalších čtyři ceny (za nejlepší film, nejlepší originální scénáři, nejlepší výpravu a nejlepší originální skladbu) nominováno.
Christopher Nolan je britsko-americký filmový režisér, producent a scenárista. Jeho celovečerním režijním debutem byl novonoirový kriminální thriller Following (1998), který byl natočen s rozpočtem pouhých 6 000 dolarů. O dva roky později režíroval psychologický thriller Memento (2000) s Guyem Pearcem v hlavní roli muže trpícího anterográdní amnézií (ztrátou krátkodobé paměti), který pátrá po vrahech své manželky. Podobně jako jeho debutový film měl nelineární vyprávěcí strukturu a stal se jeho průlomovým filmem. Byl oceněn kritiky a překvapivě se stal komerčním úspěchem. Za tento film získal Nolan svou první nominaci na cenu Directors Guild of America Award za nejlepší režii celovečerního filmu a za napsání scénáře byl nominován na Oscara za nejlepší původní scénář. Následně režíroval remake mysteriózního thrilleru Insomnia (2002) s Alem Pacinem, Robinem Williamsem a Hilary Swankovou v hlavních rolích. Byl to jeho první film pro Warner Bros. a stal se kritickým i komerčním úspěchem. V roce 2005 režíroval Nolan superhrdinský film Warner Bros. Batman Begins s Christianem Balem v hlavní roli, který vyprávěl příběh o vzniku titulní postavy. Následující rok režíroval psychologický thriller Dokonalý trik (2006), ve kterém Bale a Hugh Jackman hráli rivalské kouzelníky z 19. století. Jeho dalším filmem bylo pokračování filmu Batman Begins, Temný rytíř, ve kterém Bale zopakoval svou roli Batmana po boku Heatha Ledgera v roli Jokera. Film celosvětově vydělal přes 1 miliardu dolarů a stal se nejvýdělečnějším filmem roku 2008. Na 81. ročníku udílení Oscarů získal osm nominací a Nolan obdržel svou druhou nominaci na cenu Directors Guild of America Awards. V roce 2010 režíroval akční film Počátek s Leonardem DiCapriem v hlavní roli zloděje, který vede tým, který krade informace tím, že vstupuje do podvědomí člověka. Byl nominován na nejlepší film na Oscarech, cenách Britské akademie filmového a televizního umění a Zlatých glóbech a Nolan získal svou třetí nominaci na cenu Directors Guild of America Awards. O dva roky později režíroval film Temný rytíř povstal (2012), který v pokladnách kin celosvětově vydělal přes 1 miliardu dolarů. Poté produkoval superhrdinský film Zacka Snydera Muž z oceli (2013) a režíroval sci-fi film Interstellar (2014) s Matthewem McConaugheym, Anne Hathawayovou a Jessicou Chastainovou v hlavních rolích. Získal cenu Saturn Award za nejlepší sci-fi film. V roce 2017 režíroval Nolan válečný film Dunkerk, za který získal svou první nominaci na Oscara za nejlepší režii. O tři roky později režíroval sci-fi film Tenet (2020). Jeho dalším filmem byl Oppenheimer (2023), životopisný film zaměřený na J. Roberta Oppenheimera, s Cillianem Murphym v hlavní roli titulní postavy.
Africké kino Africké kino pokrývá jak historii, tak současnost natáčení a promítání filmů na africkém kontinentu a týká se také osob zapojených do této formy audiovizuální kultury. Jeho počátky sahají do počátku 20. století, kdy byly hlavním používaným kinematografickým nástrojem filmové cívky. Během koloniální éry byl africký život zobrazován pouze v dílech bílých, koloniálních, západních filmařů, kteří zobrazovali Afričany negativně jako exotické „jiné“. [1] Vzhledem k tomu, že existuje více než 50 zemí s audiovizuálními tradicemi, neexistuje žádné jediné „africké kino“. Jak historicky, tak současně existují velké regionální rozdíly mezi severoafrickým a subsaharským kinem a mezi kinematy různých zemí. [1] Egyptské kino a tuniské kino patří mezi nejstarší na světě. Zejména egyptské kino je nejrozvinutější a nejprosperující průmysl v Africe. [2] [3] Průkopníci Auguste a Louis Lumière promítali své filmy v Alexandrii, Káhiře, Tunisu, Sousse, Libyi a Hammam-Lifu v roce 1896. [4] [5] Albert Samama Chikly je často uváděn jako první producent původního afrického kina, který promítal své vlastní krátké filmy v kasinu v Tunisu již v prosinci 1905. [6] Spolu se svou dcerou Haydée Tamzali Chikly pokračoval ve výrobě důležitých raných filmů, jako například The Girl from Tunis z roku 1924. V roce 1927 vyprodukoval Egypt Laila, první celovečerní film Azizy Amirové. V roce 1935 začalo Studio Misr v Káhiře produkovat převážně rutinní komedie a muzikály, ale také filmy jako Kamal Selimova Závěť (1939). Egyptské kino vzkvétalo ve 40., 50. a 60. letech 20. století, což je považováno za jeho zlatý věk. [7] Jusuf Šahinův film Káhirské nádraží (1958) položil základy pro arabský film. [8] Nigerijský filmový průmysl je největší v Africe, pokud jde o objem, počet ročních filmů, výnosy a popularitu. [9] [10] [11] Je také druhým největším producentem filmů na světě. [12] V roce 2016 přispěl nigerijský filmový průmysl 2,3 % k hrubému domácímu produktu (HDP). [12]
Artové filmy Artový film, artové kino nebo artový snímek je typicky nezávislý film zaměřený na specifické publikum, nikoli na masového diváka. Je „zamýšlen jako vážné, umělecké dílo, často experimentální a není určen pro masovou přitažlivost“, „vytvořený primárně z estetických důvodů, nikoli pro komerční zisk“ a obsahuje „nekonvenční nebo vysoce symbolický obsah“. Kritici a vědci z oblasti filmových studií obvykle definují artový film jako film, který má „formální kvality, které ho odlišují od hlavních hollywoodských filmů“. Mezi tyto kvality může patřit (mimo jiné): smysl pro sociální realismus; důraz na autorskou expresivitu režiséra; a zaměření na myšlenky, sny nebo motivace postav, na rozdíl od rozvíjení jasného, cíleného příběhu. Filmoví vědci David Bordwell a Barry Keith Grant popisují artové kino jako „filmový žánr s vlastními odlišnými konvencemi“. Producenti artových filmů obvykle uvádějí své filmy ve speciálních kinech (repertoárových kinech nebo v USA v kinech pro artové filmy) a na filmových festivalech. Pojem artový film se mnohem více používá v Severní Americe, Spojeném království a Austrálii ve srovnání s kontinentální Evropou, kde se místo toho používají pojmy autorské filmy a národní kinematografie (např. německá národní kinematografie). Vzhledem k tomu, že jsou zaměřeny na malé, specifické publikum, artové filmy zřídka získávají finanční podporu, která by umožnila velké produkční rozpočty spojené se široce uváděnými trháky. Režiséři artových filmů tyto omezení kompenzují tím, že vytvářejí jiný typ filmu, který typicky využívá méně známé filmové herce nebo dokonce amatérské herce a skromné kulisy, aby vytvořili filmy, které se mnohem více zaměřují na rozvíjení nápadů, zkoumání nových narativních technik a zkoušení nových filmových konvencí. Takové filmy ostře kontrastují s hlavními trháky, které jsou obvykle více zaměřeny na lineární vyprávění a hlavní zábavu. Filmový kritik Roger Ebert nazval Chungking Express, kriticky uznávaný artový film z roku 1994, „z velké části cerebrálním zážitkem“, který si člověk užívá „kvůli tomu, co víte o filmu“. S tím se však říká, že některé artové filmy mohou rozšířit svou přitažlivost nabídkou určitých prvků známějších žánrů, jako je dokument nebo životopis. Pro propagaci se artové filmy spoléhají na publicitu generovanou z recenzí filmových kritiků; diskuse o filmu ze strany uměleckých publicistů, komentátorů a blogerů; a ústní podpora členů publika. Vzhledem k tomu, že artové filmy mají malé počáteční investiční náklady, stačí, aby oslovili pouze malou část hlavního publika, aby se staly finančně životaschopnými.
Jihoasijská kinematografie Jihoasijská kinematografie zahrnuje kinematografie Afghánistánu, Bangladéše, Bhútánu, Indie, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky. Širší pojmy asijská kinematografie, východní kinematografie a orientální kinematografie v běžném použití často zahrnují jižní Asii stejně jako východní Asii a jihovýchodní Asii. Kinematografie je v jižní Asii prominentní, přičemž nejdominantnějšími jsou Bollywood (zastupující nejrozšířenější jazyk v regionu hindština) a jihoindický filmový průmysl. Pákistánský Lollywood také roste, zatímco bengálská kinematografie byla historicky vysoce ceněna mezinárodními filmovými kruhy.
Propagace filmu
Propagace filmu je soubor činností, které mají za cíl propagovat film a zvýšit jeho návštěvnost. Provádí se zpravidla ve spolupráci s distribucí filmu. Někdy se označuje jako tisková konference nebo filmová konference.
Propagace filmu obecně zahrnuje tiskové zprávy, reklamní kampaně, merchandising, franchising, média a rozhovory s klíčovými osobami podílejícími se na tvorbě filmu, jako jsou herci a režiséři. Tento proces je důležitou součástí každé premiéry kvůli inherentnímu vysokému finančnímu riziku. Filmová studia investují do nákladných marketingových kampaní, aby maximalizovaly výnosy v rané fázi distribučního cyklu. Marketingové rozpočty se obvykle rovnají přibližně polovině výrobního rozpočtu. Publicitu obvykle zajišťuje distributor a vystavovatelé.
Cíle propagace filmu
Hlavním cílem propagace filmu je zvýšit povědomí o filmu a přilákat diváky do kin. Toho lze dosáhnout různými způsoby, například:
Vytvoření pozitivního obrazu filmu u cílového publika
Informování diváků o premiéře filmu a jeho obsahu
Přesvědčení diváků, aby film viděli
Motivování diváků, aby si film koupili na DVD nebo Blu-ray
Strategie propagace filmu
Existuje mnoho různých strategií, které lze použít k propagaci filmu. Volba správné strategie závisí na cílovém publiku, rozpočtu a celkových marketingových cílech. Některé běžné strategie propagace filmu zahrnují:
Reklamní kampaně: Reklamní kampaně jsou jedním z nejběžnějších způsobů propagace filmu. Zahrnují umístění reklam v televizi, rozhlase, novinách, časopisech a na internetu.
Tiskové zprávy: Tiskové zprávy jsou zprávy, které jsou zasílány novinářům a médiím s cílem informovat je o filmu a jeho premiéře.
Sociální média: Sociální média jsou skvělým způsobem, jak oslovit cílové publikum a vytvořit vztah s potenciálními diváky.
Veřejné akce: Veřejné akce, jako jsou premiéry, setkání s herci a režiséry a soutěže, mohou pomoci zvýšit povědomí o filmu a přilákat diváky.
Merchandising: Merchandising, jako jsou trička, hrnky a plakáty, může pomoci zvýšit povědomí o filmu a poskytnout fanouškům způsob, jak vyjádřit svou podporu.
Hodnocení propagace filmu
Je důležité hodnotit efektivitu propagační kampaně filmu, aby bylo možné určit, zda splnila své cíle. To lze provést pomocí různých metrik, jako jsou:
Počet diváků: Počet diváků, kteří film viděli v kinech, je jedním z nejdůležitějších měřítek úspěchu propagační kampaně.
Tržby z prodeje vstupenek: Tržby z prodeje vstupenek jsou dalším důležitým měřítkem úspěchu propagační kampaně.
Povědomí o filmu: Povědomí o filmu mezi cílovým publikem lze měřit pomocí průzkumů nebo sledováním sociálních médií.
Změna chování: Propagační kampaň může být úspěšná, i když nevede k okamžitému nárůstu počtu diváků. Pokud kampaň změní chování cílového publika, například pokud se o filmu více mluví nebo se zvýší zájem o něj, může to být považováno za úspěch.
Propagace filmu je komplexní proces, který vyžaduje pečlivé plánování a realizaci. Správně provedená propagační kampaň může pomoci zvýšit povědomí o filmu, přilákat diváky do kin a maximalizovat výnosy.