Nová říše Nová říše, nazývaná také Egyptská říše, byla staroegyptský stát existující v období 16. až 11. století př. n. l. Toto období staroegyptských dějin zahrnuje 18., 19. a 20. dynastii. Radiokarbonová metoda datuje vznik Nové říše do období mezi lety 1570 a 1544 př. n. l. Nová říše následovala po Druhém přechodném období a byla vystřídána Třetím přechodným obdobím. Byla to nejúspěšnější doba egyptských dějin a znamenala vrchol egyptské moci. V roce 1845 zavedl německý učenec baron von Bunsen pojem „Nová říše“ jako jednoho ze tří „zlatých věků“; původní definice se v průběhu 19. a 20. století výrazně vyvinula. Pozdější část tohoto období, pod 19. dynastií (1295–1189 př. n. l.) a 20. dynastií (1189–1069 př. n. l.), je také známá jako období Ramesseovců. Je pojmenována po jedenácti faraonech, kteří přijali jméno Ramses, po Ramessovi I., zakladateli 19. dynastie. Možná jako důsledek cizí nadvlády Hyksósů během Druhého přechodného období došlo v Nové říši k historické expanzi do Levantiny, čímž bylo dosaženo největšího územního rozsahu Egypta. Podobně se vládci Nové říše v reakci na útoky Kušitů, kteří vedli nájezdy do Egypta během Druhého přechodného období, cítili nuceni expandovat daleko do Núbie a ovládat širší území na Blízkém východě, zejména na levantinské hranici.
Makedonie Makedonie, také známé jako Macedon, bylo starověké království na okraji archaického a klasického Řecka, které se později стало dominantním státem helénského Řecka. Království bylo založeno a zpočátku vládla královská dynastie Argeadů, po níž následovaly dynastie Antipatridů a Antigonidů. Království starověkých Makedonců bylo původně soustředěno v severovýchodní části řeckého poloostrova a hraničilo s Epirosem na jihozápadě, Ilýrií na severozápadě, Paionií na severu, Thrákií na východě a Thessalií na jihu. Před 4. stoletím př. n. l. byla Makedonie malým královstvím mimo oblast ovládanou velkými městskými státy Athény, Sparta a Théby a krátce podřízena achajmenovské Persii. Během vlády argeadského krále Filipa II. (359-336 př. n. l.) Makedonie podmanila pevninské Řecko a thráckého odrysského království prostřednictvím dobytí a diplomacie. S reformovanou armádou obsahující falangy s kopím sarissa porazil Filip II. staré mocnosti Athény a Théby v bitvě u Chaeronea v roce 338 př. n. l. Filipův syn Alexandr Veliký, který vedl federaci řeckých států, splnil otcův cíl ovládnout celé Řecko, když zničil Théby, když se město vzbouřilo. Během Alexandrova následného dobývacího tažení svrhl achaimenovskou říši a dobyl teritorium, které se táhne až k řece Indus. Jeho makedonská říše byla na krátkou dobu nejmocnější na světe - definitivní helénský stát, který zahájil přechod k novému období starověké řecké civilizace. Řecké umění a literatura vzkvétaly v nově dobytých zemích a pokroky ve filozofii, inženýrství a vědě se šířily po říši i mimo ni. Zvláštní význam měly příspěvky Aristotela, Alexandrova učitele, jehož spisy se staly základním kamenem západní filozofie. Po Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l., následných válkách diadochů a rozdělení Alexandrovy říše zůstala Makedonie řeckým kulturním a politickým centrem ve středomořском regionu spolu s Ptolemaiovským Egyptem, Seleukovskou říší a Attalským královstvím. O moc nad územím bojovala důležitá města jako Pella, Pydna a Amphipolis. Vznikala nová města, jako například Thessalonica, kterou založil uzurpátor Kassander (podle své manželky Thessaloniky z Makedonie). Úpadek Makedonie začal makedonskými válkami a vzestupem Říma jako přední středomořské mocnosti. Na konec třetí makedonské války v roce 168 př. n. l. byla makedonská monarchie svržena a nahrazena římskými klientskými státy. Krátkodobá obnova monarchie během čtvrté makedonské války v letech 150-148 př. n. l. skončila vznikem římské provincie Makedonie. Makedonští králové, kteří vládli absolutní mocí a velili státním zdrojům, jako je zlato a stříbro, usnadňovali těžební operace pro ražbu mincí, financování svých armád a během vlády Filipa II. i makedonského námořnictva. Na rozdiel od ostatních diadošských nástupnických států nebyl v Makedonii přijat císařský kult založený Alexandrem, přestože makedonští vládcové převzali role nejvyšších kněží království a předních patronů domácích a mezinárodních kultů helénského náboženství. Moc makedonských králů byla teoreticky omezena institucí armády, zatímco několik měst v rámci makedonského společenství se těšilo velké míře autonomii a mělo dokonce demokratické vlády s lidovými shromážděními.
Sociální změna
Sociální změna je změna sociálního řádu společnosti, která může zahrnovat změny v sociálních institucích, sociálním chování nebo sociálních vztazích. V širším měřítku může vést k sociální transformaci nebo společenské transformaci.
Sociální změna může být způsobena různými faktory, včetně:
Technologický pokrok: Nové technologie mohou vést k novým pracovním místům, novým průmyslovým odvětvím a novým způsobům života.
Ekonomické změny: Změny ve způsobu výroby a distribuce zboží a služeb mohou vést k sociálním změnám.
Politické změny: Změny ve vládě nebo politice mohou vést k sociálním změnám.
Kulturní změny: Změny v hodnotách, normách a přesvědčeních mohou vést k sociálním změnám.
Demografické změny: Změny v populaci, jako je růst, pokles nebo stárnutí, mohou vést k sociálním změnám.
Sociální změna může mít různé důsledky pro společnost, včetně:
Pozitivní důsledky: Sociální změna může vést k zlepšení kvality života, zvýšení produktivity a větší rovnosti.
Negativní důsledky: Sociální změna může vést k sociálním nepokojům, ekonomickým těžkostem a ztrátě kulturní identity.
Sociální změna je komplexní proces, který může mít hluboký dopad na společnost. Je důležité pochopit faktory, které vedou k sociální změně, a důsledky, které může mít.
Teorie sociální změny
Existuje mnoho různých teorií sociální změny, včetně:
Teorie konfliktu: Tato teorie tvrdí, že sociální změna je způsobena konfliktem mezi různými skupinami ve společnosti.
Teorie kritická: Tato teorie tvrdí, že sociální změna je způsobena útlakem a vykořisťováním určitých skupin ve společnosti.
Teorie strukturálního funkcionalismu: Tato teorie tvrdí, že sociální změna je způsobena potřebou společnosti přizpůsobit se novým podmínkám.
Teorie pozitivismu: Tato teorie tvrdí, že sociální změna může být vědecky studována a předpovídána.
Teorie sociální konstrukce: Tato teorie tvrdí, že sociální změna je způsobena změnami v tom, jak lidé konstruují sociální realitu.
Teorie symbolické interakce: Tato teorie tvrdí, že sociální změna je způsobena změnami v tom, jak lidé interagují se symboly.
Příklady sociální změny
Existuje mnoho příkladů sociální změny, včetně:
Průmyslová revoluce: Průmyslová revoluce byla obdobím rychlého technologického pokroku, který vedl k významným sociálním změnám.
Francouzská revoluce: Francouzská revoluce byla obdobím politických a sociálních změn, které vedly ke zrušení monarchie a vzniku republiky.
Americká občanská válka: Americká občanská válka byla obdobím politických a sociálních změn, které vedly ke zrušení otroctví a vzniku Spojených států amerických.
Ženská emancipace: Ženská emancipace je období sociálních změn, které vedly ke zvýšení práv a příležitostí pro ženy.
Hnutí za občanská práva: Hnutí za občanská práva je období sociálních změn, které vedly ke zrušení segregace a diskriminace na základě rasy.
Sociální změna je stálý proces, který se bude i nadále odehrávat v budoucnosti. Je důležité pochopit faktory, které vedou k sociální změně, a důsledky, které může mít.
Starověké egyptské kamenolomy
Starověké egyptské kamenolomy kdysi produkovaly kvalitní kámen pro stavbu dekorativních památek, jako jsou sochy a obelisky. Tyto lomy jsou dnes uznávanými archeologickými nalezišti. Osmdesát procent starověkých lomů se nachází v údolí Nilu; některé z nich zmizely pod vodami jezera Nasser a další byly zničeny moderní těžbou. Některá naleziště jsou dobře identifikována a chemické složení jejich kamenů je také dobře známo, což umožňuje vysledovat geografický původ většiny památek pomocí petrografických technik, včetně neutronové aktivační analýzy. V červnu 2006 zřídila Nejvyšší rada pro starožitnosti (SCA) v Egyptě nové oddělení pro ochranu starověkých lomů a dolů v Egyptě. Nové oddělení bylo navrženo tak, aby úzce spolupracovalo s regionálními kancelářemi SCA, a budou prováděny speciální školicí programy pro inspektory starožitností, aby regionální úřady mohly řešit inventarizaci, dokumentaci, posuzování rizik a správu starověkých lomů a dolů. Tento článek podrobně popisuje některá z nejdůležitějších starověkých lomů v Egyptě.
Nejvýznamnější starověké egyptské kamenolomy
Asuán: Asuánské lomy byly hlavním zdrojem granitu pro starověké Egypťany. Granit z Asuánu byl použit na stavbu mnoha významných památek, včetně pyramid v Gíze a chrámu v Karnaku.
Vápencové lomy Tura: Tyto lomy se nacházejí na východním břehu Nilu, naproti Káhiře. Vápenec z Tury byl použit na stavbu mnoha významných budov v Egyptě, včetně Velké sfingy a pyramid v Sakkáře.
Bazaltové lomy Gebel el-Asr: Tyto lomy se nacházejí v poušti východně od Nilu. Bazalt z Gebel el-Asr byl použit na stavbu mnoha významných budov v Egyptě, včetně chrámu v Edfu a chrámu v Kom Ombo.
Pískovcové lomy Gebel el-Silsila: Tyto lomy se nacházejí na východním břehu Nilu, jižně od Asuánu. Pískovec z Gebel el-Silsila byl použit na stavbu mnoha významných budov v Egyptě, včetně chrámu v Luxoru a chrámu v Karnaku.
Porfyrové lomy Mons Porphyrites: Tyto lomy se nacházejí v poušti východně od Nilu. Porfyr z Mons Porphyrites byl použit na stavbu mnoha významných budov v Egyptě, včetně chrámu v Serapiu a chrámu v Antinoe.
Význam starověkých egyptských lomů
Starověké egyptské lomy hrály důležitou roli v egyptské civilizaci. Poskytovaly kámen pro stavbu mnoha významných památek a byly také důležitým zdrojem surovin pro další průmyslová odvětví. Lomové pracovníci byli vysoce kvalifikovaní řemeslníci a jejich práce je dodnes obdivována.
Ochrana starověkých egyptských lomů
Starověké egyptské lomy jsou důležitým součástí egyptského kulturního dědictví. V posledních letech se egyptská vláda snaží chránit tyto lomy před poškozením a ničením. Byly zřízeny nové zákony na ochranu lomů a byla vytvořena nová oddělení v rámci SCA, která se zaměřují na jejich ochranu.
Závěr
Starověké egyptské lomy jsou fascinujícím a důležitým aspektem egyptské civilizace. Poskytovaly kámen pro stavbu mnoha významných památek a byly také důležitým zdrojem surovin pro další průmyslová odvětví. Lomové pracovníci byli vysoce kvalifikovaní řemeslníci a jejich práce je dodnes obdivována. Egyptská vláda se snaží chránit tyto lomy před poškozením a ničením, aby je mohla zachovat pro budoucí generace.
Egyptsko-chetitská mírová smlouva Egyptsko-chetitská mírová smlouva, známá také jako Věčná smlouva nebo Stříbrná smlouva, je jedinou smlouvou ze starověkého Blízkého východu, jejíž verze obou stran se dochovaly. Je to také nejstarší dochovaná mírová smlouva. Někdy se jí říká Smlouva z Kadeše, podle dobře zdokumentované bitvy u Kadeše, která se odehrála asi 16 let předtím, ačkoli Kadeš v textu není zmíněna. Smlouva byla uzavřena mezi egyptským faraonem Ramessem II. a králem chetitské říše Ḫattušilim III. kolem roku 1259 př. n. l. Obě strany smlouvy byly předmětem intenzivního vědeckého studia. Smlouva sama o sobě nepřinesla mír; ve skutečnosti "atmosféra nepřátelství mezi Chetity a Egyptem trvala mnoho let", dokud nebyla podepsána konečná smlouva o spojenectví. Egyptské nápisy z Kadeše byly od starověku zobrazovány na velkých chrámových nápisech; poprvé je přeložil Champollion, ale až v roce 1858 byly ztotožněny s Chetity zmíněnými v Bibli. V roce 1906 odhalily Hugo Wincklerovy vykopávky v Anatolii klínopisné tabulky, které odpovídaly egyptskému textu. Překlad textů odhalil, že tato rytina byla původně přeložena ze stříbrných tabulek předaných každé straně, které se od té doby ztratily. Egyptská verze mírové smlouvy byla vyryta hieroglyfy na stěny dvou chrámů patřících faraonovi Ramesseovi II. v Thébách: Ramesseum a okrsek Amun-Re v chrámu v Karnaku. Písaři, kteří vyryli egyptskou verzi smlouvy, zahrnuli popisy postav a pečetí, které byly na tabulce, kterou Chetité předali. Chetitská verze byla nalezena v chetitském hlavním městě Hattusa, nyní v Turecku, a je uchovávána na vypálených hliněných tabulkách odhalených mezi rozsáhlými archivy chetitského královského paláce. Dvě z chetitských tabulek jsou vystaveny v Muzeu starověkého Orientu, které je součástí Archeologického muzea v Istanbulu, zatímco třetí je vystavena v Berlínských státních muzeích v Německu. Kopie smlouvy je prominentně vystavena na zdi v sídle Organizace spojených národů v New Yorku.
Matematika ve starověkém Egyptě
Starověká egyptská matematika je soubor matematických znalostí a metod, které byly vyvinuty a používány ve starověkém Egyptě přibližně od roku 3000 do roku 300 př. n. l., od období Staré říše až do počátku helénistického období.
Starověcí Egypťané používali číselnou soustavu pro počítání a řešení písemných matematických úloh, často zahrnujících násobení a zlomky. Důkazy o egyptské matematice jsou omezené na několik málo dochovaných zdrojů psaných na papyru. Z těchto textů je známo, že staří Egypťané rozuměli geometrickým pojmům, jako je určování povrchu a objemu trojrozměrných tvarů, což bylo užitečné pro stavební inženýrství, a algebře, jako je metoda falešné polohy a kvadratické rovnice.
Číselná soustava
Egypťané používali desítkovou číselnou soustavu, ve které byla čísla zapsána jako součet mocnin deseti. Pro každou mocninu deseti měli samostatný symbol:
1: svislá čára
10: podkova
100: stočený provaz
1000: lotosový květ
10 000: prst
100 000: pulců
1 000 000: skokan
Čísla byla zapisována zprava doleva, přičemž největší mocnina deseti byla uvedena vlevo. Například číslo 2345 by bylo zapsáno jako:
```
_____ ______ ___ __ _
| | | | | | | | |
```
Aritmetické operace
Egypťané používali různé aritmetické operace, včetně sčítání, odčítání, násobení a dělení.
Sčítání: Čísla byla sečtena sloupec po sloupci, od nejmenší mocniny deseti po největší.
Odčítání: Od většího čísla bylo odečteno menší číslo sloupec po sloupci.
Násobení: Čísla byla násobena pomocí opakovaného sčítání. Například 3 × 5 by bylo vypočítáno jako 5 + 5 + 5.
Dělení: Čísla byla dělena pomocí opakovaného odčítání. Například 10 ÷ 3 by bylo vypočítáno jako 10 - 3 - 3 - 3.
Zlomky
Egypťané používali zlomky ve formě jednotkových zlomků, které jsou zlomky se jmenovatelem 1. Jednotkové zlomky byly zapsány jako obrácená čísla, například 1/2 bylo zapsáno jako:
```
_
| |
| |
|_|
```
Egypťané také používali zlomky s jmenovatelem 2, 4, 8 a 16, které byly zapsány jako součet jednotek zlomků. Například 3/4 bylo zapsáno jako:
```
_
| |
| | _
|_| | |
```
Geometrie
Egypťané měli dobré znalosti geometrie. Rozuměli pojmům, jako je délka, plocha a objem.
Délka: Egypťané používali jednotky délky nazývané královský loket, který byl přibližně 52,3 cm.
Plocha: Egypťané vypočítali plochu obdélníků a trojúhelníků.
Objem: Egypťané vypočítali objem krychlí, kvádrů a válců.
Algebra
Egypťané měli také znalosti algebry. Rozuměli pojmům, jako je rovnice a neznámá.
Rovnice: Egypťané řešili lineární rovnice pomocí metody falešné polohy.
Neznámá: Egypťané používali neznámou ve svých rovnicích a označovali ji symbolem "x".
Aplikace matematiky
Egyptská matematika byla používána v různých praktických aplikacích, včetně:
Stavebnictví: Matematika byla používána pro navrhování a výstavbu pyramid, chrámů a dalších staveb.
Zemědělství: Matematika byla používána pro měření pozemků a výpočet daní.
Obchod: Matematika byla používána pro počítání zboží a výpočet cen.
Náboženství: Matematika byla používána pro výpočet náboženských svátků a rituálů.
Závěr
Starověká egyptská matematika byla vysoce rozvinutá a používala se v různých praktických aplikacích. Egypťané měli dobré znalosti aritmetiky, geometrie a algebry a jejich matematické poznatky měly významný vliv na pozdější vývoj matematiky.
Raná dynastická perioda Raná dynastická perioda, známá také jako archaické období nebo thinitští období (podle Thinis, domovského města jeho vládců), je období starověkého Egypta, které bezprostředně následuje po sjednocení Horního a Dolního Egypta kolem roku 3150 př. n. l. Obecně se má za to, že zahrnuje První dynastii a Druhou dynastii, trvající od konce archeologické kultury Nakáda III až do cca. 2686 př. n. l. nebo počátku Staré říše. S První dynastií se egyptské hlavní město přesunulo z Thinis do Memfisu, přičemž sjednocené zemi vládl egyptský božský král. Na jihu zůstal Abydos hlavním centrem starověkého egyptského náboženství; charakteristické rysy starověké egyptské civilizace, jako je egyptské umění, egyptská architektura a mnoho aspektů egyptského náboženství, se zformovaly během rané dynastické periody. Před sjednocením Egypta byla země osídlena autonomními vesnicemi. S ranými dynastiemi a po většinu egyptské historie poté byla země známá jako „Dvě země“ (odkazující na Horní a Dolní Egypt). Faraoni zřídili národní správu a jmenovali královské guvernéry a budovy centrální vlády byly typicky otevřené chrámy postavené ze dřeva nebo pískovce. Nejstarší egyptské hieroglyfy se objevují těsně před tímto obdobím, ačkoli o mluveném jazyce, který představují, se toho ví málo.
Historie Egypta Egypt je zemí s bohatou a dlouhou historií, danou především tokem řeky Nilu s jejími úrodnými břehy a deltou, jakož i úspěchy původních obyvatel Egypta a vnějšími vlivy. Většina starověkých dějin Egypta byla záhadou, dokud nebyly s pomocí objevu a rozluštění Rosettské desky rozluštěny egyptské hieroglyfy. Mezi sedm divů starověkého světa patří Velká pyramida v Gíze. Starověká egyptská civilizace vznikla kolem roku 3150 př. n. l. politickým sjednocením Horního a Dolního Egypta pod prvním králem První dynastie, Narmerem. Původní egyptská vláda trvala až do dobytí Achaimenovskou říší v šestém století př. n. l. V roce 332 př. n. l. dobyl Egypt makedonský vládce Alexandr Veliký, když svrhl Achaimenovce a založil krátkodobou Makedonskou říši, z níž vzniklo helénistické Ptolemaiovské království, založené v roce 305 př. n. l. jedním z Alexandrových bývalých generálů, Ptolemaiem I. Sótérem. Ptolemaiovci museli bojovat s domorodými povstáními a byli zapojeni do zahraničních a občanských válek, které vedly k úpadku království a jeho konečné anexi Římem. Smrt Kleopatry ukončila nominální nezávislost Egypta, což mělo za následek, že se Egypt stal jednou z provincií Římské říše. Římská vláda v Egyptě (včetně byzantské) trvala od 30 př. n. l. do 641 n. l., s krátkou přestávkou kontroly Sásánovskou říší v letech 619 až 629, známou jako Sásánovský Egypt. Po muslimském dobytí Egypta se části Egypta staly provinciemi následných chalífátů a dalších muslimských dynastií: Chalífát Rášidún (632-661), Chalífát Umajjovců (661-750), Chalífát Abbásovců (750-935), Fátimovský chalífát (909-1171), Ajjúbovský sultanát (1171-1260) a Mamlúcký sultanát (1250-1517). V roce 1517 dobyl osmanský sultán Selim I. Káhiru a připojil Egypt k Osmanské říši. Egypt zůstal zcela osmanský až do roku 1805, s výjimkou francouzské okupace v letech 1798 až 1801. Od roku 1867 se Egypt stal nominálně autonomním tributárním státem zvaným Chedivát Egypt. Chedivát Egypt však v roce 1882 po anglo-egyptské válce padl pod britskou kontrolu. Po skončení první světové války a po egyptské revoluci v roce 1919 bylo vyhlášeno Egyptské království. Ačkoli šlo de iure o nezávislý stát, Spojené království si ponechalo kontrolu nad zahraničními věcmi, obranou a dalšími záležitostmi. Britská okupace trvala až do roku 1954, kdy byla uzavřena anglo-egyptská dohoda z roku 1954. Moderní Egyptská republika byla založena v roce 1953 a po úplném stažení britských sil ze Suezského průplavu v roce 1956 zavedl prezident Gamál Násir (prezident od 1956 do 1970) mnoho reforem a vytvořil krátkodobou Sjednocenou arabskou republiku (se Sýrií). Za jeho působení proběhla také Šestidenní válka a vzniklo mezinárodní Hnutí nezúčastněných zemí. Jeho nástupce Anvar Sadat (prezident od 1970 do 1981) změnil směr Egypta, odklonil se od mnoha politických a ekonomických zásad nasserismu, znovu zavedl systém více stran a zahájil ekonomickou politiku infitáh. Vedl Egypt ve válce Jom Kippur v roce 1973, aby získal zpět egyptský Sinajský poloostrov, který Izrael okupoval od šestidenní války v roce 1967. To později vedlo k egyptsko-izraelské mírové smlouvě. Nedávnou egyptskou historii ovládaly události po téměř třiceti letech vlády bývalého prezidenta Husního Mubaraka. Egyptská revoluce v roce 2011 svrhla Mubaraka a vedla k prvnímu demokraticky zvolenému prezidentovi v egyptské historii, Mohamedu Morsímu. Nepokoje po revoluci v roce 2011 a související spory vedly k egyptskému převratu v roce 2013, uvěznění Morsího a zvolení Abdela Fattaha Sísího prezidentem v roce 2014.
Třetí přechodné období starověkého Egypta
Třetí přechodné období starověkého Egypta trvalo přibližně od roku 1077 př. n. l. do roku 664 př. n. l. a bylo obdobím politické nestability a rozdělení Egypta.
Politická situace
Po smrti faraona Ramesse XI. v roce 1077 př. n. l. se Egypt rozpadl na několik menších království. Hlavními mocenskými centry byla:
Tanis (21. dynastie, 1077–943 př. n. l.)
Bubastis (22. dynastie, 943–716 př. n. l.)
Herakleopolis Magna (23. dynastie, 837–728 př. n. l.)
Sais (24. dynastie, 732–720 př. n. l.)
Napata (25. dynastie, 744–656 př. n. l.)
Kulturní a náboženská situace
Během třetího přechodného období pokračovaly starověké egyptské tradice a náboženství. V této době však došlo k některým změnám a vlivům z okolních kultur.
Hospodářská situace
Hospodářství Egypta bylo během třetího přechodného období relativně slabé. Egypt byl nucen se spoléhat na dovoz zboží a surovin z okolních oblastí.
Konec třetího přechodného období
Třetí přechodné období skončilo v roce 664 př. n. l., kdy asyrský král Aššurbanipal vyhnal z Egypta núbijské vládce 25. dynastie. Po jejich odchodu se Egypt sjednotil pod vládou Psamtika I., který založil 26. dynastii a zahájil období pozdního starověkého Egypta.
Důsledky třetího přechodného období
Třetí přechodné období mělo dalekosáhlé důsledky pro starověký Egypt. Egypt se rozpadl a oslabil, což umožnilo cizím mocnostem, jako byla Asýrie, vlivnit egyptskou politiku. Třetí přechodné období také vedlo ke změnám v egyptské kultuře a náboženství, které se odrážely v pozdějších obdobích starověkého Egypta.
Ikhšídovci Ikhšídovci (arabsky الإخشيديون, ALA-LC: al-Ikhšīdīyūn) byli dynastie turkického původu, která vládla Egyptu a Levantě od roku 935 do 969. Dynastie nesla arabský titul „wālī“, což odráželo jejich postavení guvernérů jménem Abbásovců. Ikhšídovci zanikli, když fátimovská armáda v roce 969 dobyla Fustát. Historie Muhammad ibn Tughj al-Ikhšíd, turkický otrokářský voják, byl jmenován guvernérem abbásovským chalífou al-Radím. Rodinná hrobka Ikhšídovců byla v Jeruzalémě. vláda Ikhšídovci ovládali Egypt, Levant a Hijáz. Jejich hlavní město bylo ve Fustátu. Dynastie byla známá svou tolerancí vůči křesťanům a Židům. Ikhšídovci také podporovali obchod a kulturu. Armáda Ikhšídovská armáda se skládala z turkických otroků a místních egyptských jednotek. Armáda byla dobře vycvičená a disciplinovaná. Ikhšídovci také používali žoldnéře z různých částí islámského světa. Ekonomika Ikhšídovská ekonomika byla založena na zemědělství, obchodu a zdanění. Dynastie také těžila ze zlata nalezeného v Núbii. Ikhšídovci razili vlastní mince, které byly široce používány v Egyptě a Levantě. Náboženství Ikhšídovci byli sunnitští muslimové. Byli však tolerantní i vůči křesťanům a Židům. Dynastie podporovala výstavbu mešit, kostelů a synagog. Kultura Ikhšídovci byli mecenáši umění a literatury. Podporovali výrobu krásných rukopisů, keramiky a textilií. Ikhšídovci také založili několik knihoven a škol. Dědictví Ikhšídovci byli důležitou dynastií v islámských dějinách. Vládli Egyptu a Levantě v období politické nestability. Dynastie byla známá svou tolerancí, podporou obchodu a kultury. Ikhšídovci zanechali trvalé dědictví v podobě svých architektonických památek a kulturních úspěchů.