Posvátný tanec
Posvátný tanec je používání tance v náboženských obřadech a rituálech, které je přítomno ve většině náboženství v průběhu historie i pravěku. Jeho spojení s lidským tělem a plodností vedlo k jeho zákazu v některých náboženstvích; například některé větve křesťanství a islámu zakázaly tanec. Tanec tvoří významný prvek uctívání v hinduistických chrámech, se striktně formalizovanými styly, jako je bharatanátjam, které vyžadují zručné tanečníky a chrámové hudebníky. Ve 20. století byl posvátný tanec oživen choreografy, jako je Bernhard Wosien, jako prostředek k rozvoji komunitního ducha.
Historie
Posvátný tanec má dlouhou a bohatou historii, která sahá až do nejranějších dob lidské existence. Archeologické důkazy naznačují, že tanec byl používán v náboženských obřadech již v době kamenné. Ve starověkém Egyptě byl tanec považován za posvátný a byl používán v chrámových rituálech. V Řecku byl tanec součástí náboženských festivalů, jako byly Dionýsie, a byl používán k uctívání bohů. V Římě byl tanec také součástí náboženských obřadů, ale byl považován za méně posvátný než v Řecku.
V křesťanství byl tanec zpočátku považován za posvátný, ale později byl zakázán v některých větvích církve. V islámu je tanec obecně povolen, ale existují určité omezení, například ženy nesmějí tančit před muži. V hinduismu je tanec považován za posvátný a je součástí náboženských obřadů. V buddhismu je tanec používán k meditaci a duchovnímu růstu.
Typy posvátných tanců
Existuje mnoho různých typů posvátných tanců, každý s vlastním jedinečným účelem a stylem. Některé z nejběžnějších typů posvátných tanců zahrnují:
Náboženské tance: Tyto tance jsou prováděny jako součást náboženských obřadů a rituálů. Mohou být použity k uctívání božstva, vyprávění příběhů nebo vyjádření náboženských přesvědčení.
Duchovní tance: Tyto tance jsou prováděny za účelem duchovního růstu a rozvoje. Mohou být použity k meditaci, modlitbě nebo spojení s vyšší mocí.
Léčivé tance: Tyto tance jsou prováděny za účelem léčení fyzických, emocionálních nebo duchovních nemocí. Mohou být použity k uvolnění stresu, snížení úzkosti nebo zlepšení celkového zdraví.
Komunitní tance: Tyto tance jsou prováděny za účelem budování komunity a posílení vztahů. Mohou být použity k oslavě, sdílení kultury nebo einfach jen pro zábavu.
Výhody posvátného tance
Posvátný tanec nabízí mnoho výhod, včetně:
Duchovní růst: Posvátný tanec může být mocným nástrojem pro duchovní růst a rozvoj. Může pomoci lidem spojit se s jejich vyšším já, rozvíjet jejich intuici a prohloubit jejich duchovní porozumění.
Léčení: Posvátný tanec může být také použit k léčení fyzických, emocionálních a duchovních nemocí. Může pomoci lidem uvolnit stres, snížit úzkost, zlepšit celkové zdraví a podpořit pohodu.
Budování komunity: Posvátný tanec může být mocným nástrojem pro budování komunity a posilování vztahů. Může pomoci lidem spojit se s ostatními, kteří sdílejí jejich hodnoty a zájmy, a vytvořit pocit sounáležitosti.
Sebevyjádření: Posvátný tanec může být také použit jako forma sebevyjádření. Může lidem pomoci vyjádřit své pocity, myšlenky a emoce způsobem, který je autentický a kreativní.
Závěr
Posvátný tanec je mocný a transformační nástroj, který může být použit pro duchovní růst, léčení, budování komunity a sebevyjádření. Nabízí mnoho výhod a může být prospěšný pro lidi všech věkových kategorií a zkušeností.
Pochodová kapela je skupina hudebníků hrajících na hudební nástroje, kteří vystupují za pochodu, často pro zábavu nebo soutěž. Jsou nejoblíbenější ve Spojených státech, ale nejsou neobvyklé ani v jiných částech světa. Instrumentace obvykle zahrnuje žesťové, dřevěné dechové a bicí nástroje. Většina pochodových kapel nosí uniformu, často ve vojenském stylu, která obsahuje barvy, název nebo symbol přidružené organizace. Většinu pochodových kapel středních škol a některé pochodové kapely vysokých škol doprovází strážná četa, skupina účinkujících, kteří přidávají vizuální interpretaci hudby pomocí rekvizit, nejčastěji vlajek, pušek a šavlí. Pochodové kapely jsou obecně kategorizovány podle funkce, velikosti, věku, instrumentace, stylu pochodu a typu show, kterou předvádějí. Kromě tradičních vystoupení na přehlídkách vystupují mnohé pochodové kapely také na sportovních akcích a soutěžích pochodových kapel. Pochodové kapely stále častěji pořádají vnitřní koncerty, které obsahují mnoho písní, tradic a šarmu z venkovních vystoupení. V některých případech, na soutěžích vyšší úrovně, budou kapely rozděleny do tříd podle velikosti školy.
Synchronizované plavání
Synchronizované plavání (v britské angličtině synchronised swimming) neboli umělecké plavání je sport, při kterém plavci předvádějí synchronizovanou choreografickou sestavu za doprovodu hudby.
Mezinárodně je tento sport řízen organizací World Aquatics (dříve známou jako FINA). Tradičně se jednalo o ženský sport, ale FINA zavedla novou soutěž smíšených duet, která zahrnovala jednoho plavce mužského pohlaví v každém duetu na mistrovství světa v plavání v roce 2015, a LEN zavedla individuální soutěže mužů na mistrovství Evropy v plavání v roce 2022. Od roku 2024 budou moci muži soutěžit v týmové soutěži na olympijských hrách.
Synchronizované plavání je součástí programu letních olympijských her od roku 1984 a nyní zahrnuje ženské duety a týmové soutěže. Na pokyn Mezinárodního olympijského výboru (MOV) FINA v roce 2017 přejmenovala sport ze "synchronizovaného plavání" na "umělecké plavání" - což je rozhodnutí, které vyvolalo kontroverze. Nový oficiální název ještě nezískal všeobecné přijetí mimo jádro tohoto sportu.
Charakteristika
Kontaktní sport: ne
Typ: vodní sport
Pohlaví: ženský (tradičně), smíšený (od roku 2015), mužský (od roku 2022)
Místo konání: plavecký bazén
Přítomnost na olympijských hrách: ano
Sestavy
Sestavy synchronizovaného plavání jsou rozděleny do dvou kategorií:
Technické sestavy: Jsou založeny na předepsaných prvcích a provedení.
Volné sestavy: Jsou choreograficky náročnější a umožňují větší kreativitu.
Hodnocení
Sestavy jsou hodnoceny porotou na základě následujících kritérií:
Technické provedení: Přesnost a obtížnost provedených prvků.
Umělecký dojem: Choreografie, hudba, kostýmy a celkový dojem.
Historie
Původ synchronizovaného plavání lze vysledovat až do počátku 20. století, kdy se v Kanadě a Spojených státech konaly první soutěže. Sport se stal populárním ve 30. letech 20. století a v roce 1984 byl zařazen na program letních olympijských her.
Významní čeští plavci
Mezi významné české plavkyně v synchronizovaném plavání patří:
Alena Burešová
Soňa Bernardová
Petra Dubovská
Barbora Kolářová
Vendula Mazánková
Společenský tanec
Společenský tanec je druh tance, který má společenskou funkci a kontext. Společenské tance jsou určeny k účasti, nikoli k předvádění. Často se tančí pouze pro společenský styk a zábavu, i když mohou mít i obřadní, soutěžní a erotické funkce. Mnoho společenských tanců evropského původu je v posledních stoletích párových (viz společenský tanec), ale jinde mohou být namísto nich kruhové nebo řadové tance.
Charakteristika společenského tance
Společenské tance mají několik charakteristických rysů, které je odlišují od jiných typů tance:
Sociální funkce: Společenské tance jsou určeny k tomu, aby se jich lidé účastnili společně. Jsou skvělým způsobem, jak se setkat s novými lidmi, navázat přátelství a užít si společně čas.
Zábavná hodnota: Společenské tance jsou také velmi zábavné. Jsou skvělým způsobem, jak se uvolnit, zbavit se stresu a prostě si užít chvíli.
Relativní jednoduchost: Společenské tance jsou obecně poměrně snadné na naučení. Nevyžadují žádné speciální dovednosti ani vybavení a většina lidí se je může naučit tančit za poměrně krátkou dobu.
Široká škála stylů: Existuje mnoho různých stylů společenského tance, takže si každý může najít styl, který mu vyhovuje. Mezi oblíbené styly patří valčík, foxtrot, tango a salsa.
Výhody společenského tance
Společenský tanec má mnoho výhod, včetně:
Zlepšení fyzického zdraví: Společenský tanec je skvělý způsob, jak zlepšit své fyzické zdraví. Je to aerobní cvičení, které pomáhá spalovat kalorie, zlepšuje kardiovaskulární zdraví a posiluje svaly.
Zlepšení duševního zdraví: Společenský tanec může také zlepšit vaše duševní zdraví. Je to skvělý způsob, jak se zbavit stresu, zlepšit náladu a zvýšit sebevědomí.
Sociální výhody: Společenský tanec je skvělý způsob, jak se setkat s novými lidmi a navázat přátelství. Je to také skvělý způsob, jak se naučit novou kulturu a dozvědět se o různých lidech.
Kde se naučit společenský tanec
Existuje mnoho různých míst, kde se můžete naučit společenský tanec. Můžete se přihlásit do tanečního kurzu, vzít si soukromé hodiny nebo se naučit tančit sami pomocí online kurzů nebo výukových videí.
Jak začít se společenským tancem
Pokud chcete začít se společenským tancem, existuje několik věcí, které můžete udělat:
Najděte taneční kurz nebo soukromého učitele: Nejlepším způsobem, jak se naučit společenský tanec, je přihlásit se do tanečního kurzu nebo si vzít soukromé hodiny. To vám poskytne strukturu a podporu, kterou potřebujete k tomu, abyste se naučili správně tančit.
Cvičte pravidelně: Čím více budete cvičit, tím lepší budete v tanci. Snažte se cvičit alespoň několikrát týdně.
Bavte se: Nejdůležitější je bavit se. Společenský tanec by měl být příjemnou zkušeností, takže si vyberte styl, který vás baví, a tancujte tak často, jak jen můžete.
Line dance je choreografický tanec, při kterém skupina lidí tančí podle opakující se sekvence kroků, zatímco stojí v jedné nebo více řadách. Tyto řady jsou obvykle všechny obráceny stejným směrem, nebo méně často proti sobě. Na rozdíl od tanců v kruhu nejsou tanečníci line dance ve fyzickém kontaktu. Každý tanec je obvykle spojen s konkrétní písní, podle které je pojmenován, například Macarena nebo Electric Slide (spojený se singlem "Electric Boogie" z roku 1982). Jedná se o některé z line dance, které jsou již roky nedílnou součástí moderní americké kultury. Line dance se cvičí a učí se v country-western tanečních barech, společenských klubech, tanečních klubech a tanečních sálech. Někdy se kombinuje na tanečních programech s jinými formami country-western tance, jako je two-step, western promenade tance a také západní varianty valčíku, polky a swingu. Line dance doprovázely mnoho populárních hudebních stylů od počátku 70. let 20. století, včetně popu, swingu, rock and rollu, diska, latiny (salsa suelta), rhythm and blues a jazzu. Termín "moderní line dance" se nyní používá v mnoha line dance klubech po celém světě k označení tanečních stylů, které kombinují mnoho žánrů, včetně popu, latiny, irského, big bandu a country. Místo toho, aby účastníci nosili oblečení ve westernovém stylu nebo boty, oblékají se do ležérního oblečení a často nosí taneční trenažéry.
Společenské tance
Společenské tance jsou tance, které mají společenskou funkci a kontext. Jsou určeny k účasti, nikoli k představení. Často se tančí pouze pro pobavení a socializační účely, mohou však mít i ceremoniální, soutěžní a erotické funkce.
Mnoho společenských tanců evropského původu jsou v posledních stoletích párové tance (viz Společenský tanec), ale jinde mohou být kruhové tance nebo řadové tance.
Společenské tance se mohou lišit podle kultury, regionu a doby. Některé běžné typy společenských tanců jsou:
Párové tance: Tyto tance se tančí ve dvojicích, přičemž jeden partner vede a druhý následuje. Mezi běžné párové tance patří valčík, foxtrot, tango a salsa.
Kruhové tance: Tyto tance se tančí ve skupinách, přičemž všichni účastníci se drží za ruce nebo ramena a pohybují se v kruhu. Mezi běžné kruhové tance patří horo a polka.
Řadové tance: Tyto tance se tančí v řadách, přičemž všichni účastníci provádějí stejné kroky a pohyby. Mezi běžné řadové tance patří country tanec a line dance.
Společenské tance mohou být také kategorizovány podle jejich funkce:
Rekreační tance: Tyto tance se tančí pro zábavu a pobavení. Mezi běžné rekreační tance patří salsa, swing a hip-hop.
Soutěžní tance: Tyto tance se tančí na soutěžích, kde jsou účastníci hodnoceni podle svých technických dovedností a choreografie. Mezi běžné soutěžní tance patří standardní tance (valčík, foxtrot, tango, quickstep, vídeňský valčík) a latinskoamerické tance (cha-cha, samba, rumba, paso doble, jive).
Ceremoniální tance: Tyto tance se tančí při zvláštních příležitostech, jako jsou svatby, oslavy a náboženské obřady. Mezi běžné ceremoniální tance patří první tanec novomanželů a tanec otce s dcerou.
Společenské tance hrají důležitou roli v lidské kultuře a společnosti. Jsou způsobem, jak se lidé spojovat, bavit se a vyjadřovat své emoce.
Muzikálové divadlo Muzikálové divadlo je forma divadelního představení, která kombinuje písně, mluvené dialogy, herectví a tanec. Příběh a emocionální obsah muzikálu – humor, patos, láska, hněv – jsou sdělovány prostřednictvím slov, hudby, pohybu a technických aspektů představení jako integrovaného celku. Ačkoli se muzikálové divadlo překrývá s jinými divadelními formami, jako je opera a tanec, může se odlišovat stejnou důležitostí, jaká je přikládána hudbě ve srovnání s dialogem, pohybem a dalšími prvky. Od počátku 20. století se muzikálová jevištní díla obecně nazývají jednoduše muzikály. Ačkoli byla hudba součástí dramatických představení od starověku, moderní západní muzikálové divadlo vzniklo v 19. století, přičemž mnoho strukturálních prvků bylo stanoveno díly Gilberta a Sullivana v Británii a Harrigana a Harta v Americe. Po nich následovaly edvardovské muzikálové komedie, které vznikly v Británii, a muzikálová divadelní díla amerických tvůrců, jako byl George M. Cohan na přelomu 20. století. Muzikály v divadle Princess (1915–1918) byly uměleckým krokem vpřed za revuemi a dalšími lehkovážnými zábavami z počátku 20. století a vedly k tak průkopnickým dílům, jako je Show Boat (1927), Of Thee I Sing (1931) a Oklahoma! (1943). Některé z nejslavnějších muzikálů v následujících desetiletích zahrnují My Fair Lady (1956), The Fantasticks (1960), Hair (1967), A Chorus Line (1975), Les Misérables (1985), The Phantom of the Opera (1986), Rent (1996), Wicked (2003) a Hamilton (2015). Muzikály se hrají po celém světě. Mohou být uváděny ve velkých prostorách, jako jsou velkorozpočtové produkce na Broadwayi nebo West Endu v New Yorku nebo Londýně. Alternativně mohou být muzikály inscenovány v menších prostorách, jako jsou produkce mimo Broadway, mimo-mimo-Broadway, regionální divadlo, okrajové divadlo nebo produkce komunitního divadla, nebo na turné. Muzikály často uvádějí amatérské a školní skupiny v kostelech, školách a dalších prostorech pro představení. Kromě Spojených států a Británie existuje živá muzikálová divadelní scéna v kontinentální Evropě, Asii, Austrálii, Kanadě a Latinské Americe.
Bharatanáthjam Bharatanáthjam (tamilsky: பரதநாட்டியம்) je indický klasický tanec, který vznikl v indickém státě Tamilnádu. Je to jeden z devíti indických klasických tanců, které uznává Sangeet Natak Akademi, a vyjadřuje jihoindická náboženská témata a duchovní myšlenky, zejména šaivismus a obecně hinduismus. Popis předchůdců bharatanáthjamu ze 2. století našeho letopočtu lze nalézt ve starověkém tamilském eposu Silappatikaram, zatímco chrámové sochy z 6. až 9. století našeho letopočtu naznačují, že tanec byl v polovině 1. tisíciletí našeho letopočtu rafinovaným uměním. Sadiraattam, který byl v roce 1932 přejmenován na bharatanáthjam, je nejstarší klasickou taneční tradicí v Indii. Bharatanáthjam je státní taneční formou Tamilnádu. Bharatanáthjam obsahuje různé typy baní. Bani neboli „tradice“ je termín používaný k popisu taneční techniky a stylu specifického pro gurua nebo školu, často pojmenované podle vesnice gurua. Styl bharatanáthjamu je známý svým pevným horním trupem, ohnutými nohami a pokrčenými koleny (Aramandi) v kombinaci s prací nohou a slovníkem znakové řeči založené na gestech rukou, očí a obličejových svalů. Tanec je doprovázen hudbou a zpěvákem a obvykle je přítomen tanečníkův guru jako nattuvanar nebo režisér-dirigent představení a umění. Repertoár představení bharatanáthjamu, stejně jako u jiných klasických tanců, zahrnuje nrita (čistý tanec), nritya (sólový expresivní tanec) a natya (skupinový dramatický tanec). Sadiraattam zůstal po celé 19. století výlučný pro hinduistické chrámy. V roce 1910 jej zakázala koloniální britská vláda, ale indická komunita proti zákazu protestovala a ve 20. století rozšířila jeho představení mimo chrámy jako bharatanáthjam. Moderní jevištní produkce bharatanáthjamu se staly populárními po celé Indii a zahrnují představení, která jsou čistě taneční a vycházejí z nenáboženských myšlenek a fúzovaných témat. Thanjavurské kvarteto vyvinulo základní strukturu moderního bharatanáthjamu jeho formalizací.
Pas de deux
V baletu je pas de deux (francouzsky doslova „krok dvou“) taneční duet, ve kterém dva tanečníci, obvykle muž a žena, společně předvádějí baletní kroky.
Pas de deux je charakteristické pro klasický balet a lze jej nalézt v mnoha známých baletech, včetně Šípkové Růženky, Labutího jezera a Giselle. Nejčastěji jej předvádí muž a žena (tanečník a baletka), existují však výjimky, například ve filmu Bílé noci, kde pas de deux předvádějí Michail Baryšnikov a Gregory Hines.
Pas de deux má obvykle následující strukturu:
Entrée: Úvodní vstup tanečníků na jeviště.
Adagio: Pomalá a lyrická část, ve které tanečníci předvádějí plynulé a elegantní pohyby.
Variation: Sólo pro každého tanečníka, ve kterém předvádějí své technické dovednosti.
Coda: Závěrečná část, která je obvykle rychlá a energická.
Pas de deux je náročný taneční krok, který vyžaduje sílu, koordinaci a uměleckou interpretaci. Tanečníci musí být schopni perfektně spolupracovat a vytvořit harmonický a poutavý výkon.
Pas de deux je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších prvků klasického baletu. Je to krásný a atletický tanec, který předvádí talent a dovednosti tanečníků.
Sólový tanec je tanec, který provádí jednotlivec tančící sám, na rozdíl od párů tančících společně, ale nezávisle na ostatních tančících ve stejnou dobu, pokud nějaké jsou, a na rozdíl od skupin lidí tančících současně koordinovaným způsobem. Sóloví tanečníci jsou obvykle nejlepšími tanečníky ve skupině nebo taneční škole. Většina sólových tanečníků začíná po asi 6–7 letech tance nebo dříve. Většina sólistů jsou děti jejich taneční školy. Obvykle se účastní více než jednoho tance. V Comparsas jsou různí sólisté, kteří pochodují vpředu. Obvykle tančí na okrajích ulice, aby diváci mohli ocenit jejich pohyby. Většina mužských sólistů nese na velké tyči velký lucernovitý artefakt, který spočívá na olejové kapse, kterou podle libosti roztočí. Tanec je způsob, jak vyjádřit emoce.