Hrubý příjem od prvního dolaru Hrubý příjem od prvního dolaru je praxe ve filmovém průmyslu, při níž účastník získává procento z hrubého výnosu v pokladnách kin, a to již od prvního dne uvedení filmu do kin. Účastník začíná sdílet zisky od prodeje první vstupenky, aniž by čekal, až filmové studio dosáhne zisku. Jedná se o filmový finanční a distribuční termín používaný především v americkém filmovém průmyslu. Ve Francii je od září 2003 jednou z podmínek pro to, aby filmaři získali vládní podporu, že musí být peníze vráceny na základě hrubého příjmu od prvního dolaru. Hrubý příjem od prvního dolaru se stal vzácným ujednáním a kompenzace se stále více přesouvá od hrubého příjmu od prvního dolaru k dodatečné kompenzaci. Některé smlouvy definují „první dolar“ jako čistou částku po určitých odečteních nákladů, nikoliv jako skutečný hrubý příjem distributora.
Vysokotonové osvětlení Vysokotonové osvětlení je styl osvětlení používaný ve filmu, televizi nebo fotografii, který má za cíl snížit poměr osvětlení přítomný ve scéně. Původně to bylo provedeno částečně z technologických důvodů, protože raný film a televize si dobře neporadily s vysokými kontrastními poměry, ale nyní se používá k vyvolání optimistické nálady. Často se používá v komediálních dílech. Vysokotonové osvětlení je obvykle poměrně homogenní a bez tmavých stínů. Terminologie vychází z vyšší rovnováhy v poměru mezi klíčovým světlem a výplňovým světlem v tradičním tříbodovém osvětlovacím nastavení. Ve 50. a 60. letech bylo vysokotonové osvětlení dosaženo pomocí více světelných zdrojů osvětlujících scénu – obvykle pomocí tří svítidel na osobu (vlevo, vpravo a uprostřed) – což mělo za následek rovnoměrný světelný vzor s velmi malým modelováním. V dnešní době jsou vícečetné horké světelné zdroje nahrazeny mnohem účinnějšími fluorescenčními nebo LED měkkými světly, která poskytují podobný efekt. Výhodou vysokotonového osvětlení je, že nevyžaduje úpravu pro každou scénu, což umožňuje produkci dokončit natáčení v hodinách místo ve dnech. Hlavní nevýhodou je, že vysokotonové osvětlení nepřidává význam nebo drama osvětlením určitých částí výrazněji než jiných. Přehlídky s většími rozpočty se odklonily od vysokotonového osvětlení použitím osvětlovacích zařízení, která se liší od tříbodového standardu. Částečně je to způsobeno příchodem nových osvětlovacích těles, které se snadněji používají a rychleji nastavují. Dalším důvodem je rostoucí sofistikovanost publika televizních programů a potřeba odlišit se.
Nízké osvětlení Nízké osvětlení je styl osvětlení používaný ve fotografii, filmu nebo televizi. Je nezbytným prvkem při vytváření efektu chiaroscuro. Tradiční fotografické osvětlení Tradiční fotografické osvětlení (tříbodové osvětlení) používá klíčové světlo, výplňové světlo a protisvětlo pro osvětlení. Nízké osvětlení Nízké osvětlení často používá pouze klíčové světlo, volitelně řízené výplňovým světlem nebo jednoduchým reflektorem. Nízké osvětlení zvýrazňuje kontury objektu tím, že vrhá oblasti do stínu, zatímco výplňové světlo nebo reflektor může osvětlit stínové oblasti, aby kontrolovaly kontrast. Poměr osvětlení Relativní síla klíčového světla k výplňovému světlu, známá jako poměr osvětlení, lze měřit pomocí světelného měřiče. Nízké osvětlení má vyšší poměr osvětlení, např. 8:1, než vysoké osvětlení, které se může blížit 1:1.
Divadelní osvětlovací technika
Divadelní osvětlovací technika (v Evropě známá jako divadelní svítidla nebo svítilny) se používá k osvětlení divadelních produkcí, koncertů a dalších představení, která se konají na místech určených pro živá vystoupení. Používá se také k osvětlení televizních studií a zvukových scén.
Mnoho pojmů z oblasti divadelní techniky se liší mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím. Ve Spojených státech se osvětlovací zařízení často nazývají "fixture" nebo "unit". Ve Spojeném království se nazývají "lanterns" nebo "luminaires". Tento článek používá především termíny běžné ve Spojených státech.
Typy divadelních osvětlovacích zařízení
Existuje mnoho různých typů divadelních osvětlovacích zařízení, z nichž každý má své vlastní jedinečné vlastnosti a použití. Některé z nejběžnějších typů zahrnují:
Fresnelova čočka: Fresnelova čočka je typem čočky, která se používá k vytvoření měkkého, rovnoměrného světla. Fresnelova čočka je nejoblíbenějším typem divadelního osvětlovacího zařízení a používá se k široké škále účelů, včetně osvětlení scén, herců a kulis.
Parabolický reflektor: Parabolický reflektor je typem reflektoru, který se používá k vytvoření úzkého, soustředěného světla. Parabolické reflektory se často používají k osvětlení vzdálených objektů, například stropních trámů nebo kulis.
Ellipsoidální reflektor: Ellipsoidální reflektor je typem reflektoru, který se používá k vytvoření světla, které je jasné a ostré. Ellipsoidální reflektory se často používají k osvětlení herců nebo kulis zblízka.
LED svítidla: LED svítidla jsou typem osvětlovacího zařízení, které používá světelné diody (LED) k vytváření světla. LED svítidla jsou velmi energeticky úsporná a mají dlouhou životnost. Často se používají k osvětlení scén, herců a kulis.
Ovládání divadelního osvětlení
Divadelní osvětlení se obvykle ovládá pomocí světelného pultu. Světelný pult umožňuje osvětlovačovi ovládat intenzitu, barvu a další parametry každého osvětlovacího zařízení. Světelné pulty se obvykle programují předem, takže osvětlovač může snadno vyvolat světelné scény během představení.
Bezpečnost divadelního osvětlení
Divadelní osvětlovací zařízení může být nebezpečné, pokud se s ním nepracuje správně. Je důležité dodržovat všechna bezpečnostní opatření, když pracujete s divadelním osvětlením. Mezi tato bezpečnostní opatření patří:
Nikdy se nedívejte přímo do světelného zdroje.
Nepracujte s divadelním osvětlením, pokud jste pod vlivem alkoholu nebo jiných látek ovlivňujících mysl.
Nikdy nepoužívejte divadelní osvětlovací zařízení v blízkosti hořlavých materiálů.
Nikdy nepoužívejte divadelní osvětlovací zařízení ve vlhkém prostředí.
Nikdy nepoužívejte divadelní osvětlovací zařízení, které je poškozené.
Závěr
Divadelní osvětlovací technika je důležitou součástí divadelní produkce. Může být použita k vytvoření široké škály efektů, od jemného osvětlení scén až po dramatické světelné scény. Je důležité dodržovat všechna bezpečnostní opatření při práci s divadelním osvětlením, abyste předešli zranění nebo poškození majetku.
Přesramenný záběr (OTS nebo zkráceně over) je úhel kamery používaný ve filmu a televizi, kde je kamera umístěna nad zadní částí ramene a hlavy subjektu. [1] [2] [3] Tento záběr se nejčastěji používá k prezentaci rozhovoru mezi dvěma subjekty. S kamerou umístěnou za jednou postavou záběr následně snímá sekvenci z perspektivy této postavy. [4] Přesramenný záběr se poté používá v sekvenci záběr-protizáběr, kde jsou perspektivy OTS obou subjektů editovány po sobě, aby vytvořily vzájemnou interakci, zachycující dialog a reakce. [2] Toto zahrnutí zadní části ramene umožňuje divákům pochopit prostorové vztahy mezi dvěma subjekty a zároveň být schopen zachytit blízký záběr na výraz tváře každého subjektu. [5] Ve filmu a televizi volba výšky kamery OTS záběru, použití zaostření a čoček ovlivňuje způsob, jakým diváci interpretují subjekty a jejich vztahy k ostatním a prostoru. [3]
Výplňové světlo Ve filmovém, televizním, divadelním nebo fotografickém osvětlení se může výplňové světlo (často zkráceně výplň) používat ke snížení kontrastu scény tak, aby odpovídal dynamickému rozsahu záznamového média a zaznamenával stejné množství detailů, jaké obvykle vidí oko při průměrném osvětlení a považuje se za normální. Z tohoto základního stavu normálnosti způsobí použití více nebo méně výplně, že stíny budou vypadat světlejší nebo tmavší než normálně, což způsobí, že divák bude reagovat odlišně tím, že z tónu stínů vyvodí jak environmentální, tak náladové podněty. Přirozené světlo oblohy je všesměrové a difúzní, s nižší mírou úbytku podle inverzního čtverce než umělé zdroje. Běžná strategie umělého osvětlení, která vytváří celkový vzhled podobný přirozené výplni, umisťuje výplňové světlo na osu objektivu tak, aby se z pohledu kamery zdálo, že vrhá málo stínů, pokud vůbec nějaké, což umožňuje, aby klíčové světlo, které se s ním překrývá, vytvořilo iluzi 3D ve 2D fotografii se stejnými vzory s jediným zdrojem, jaké se obvykle vyskytují u přirozeného osvětlení, kde slunce působí jako klíčové světlo a světlo oblohy jako výplň. Použití centrované, téměř osní „neutrální“ výplně také zabraňuje vzniku tmavých, nevyplněných mezer ve vzoru osvětlení, které se mohou objevit na tvářích, pokud tváře nebo obočí blokují zdroj výplně. Umístění výplně ovlivňuje celkový vzhled vzoru osvětlení. Když se použije strategie centrované výplně, vytvoří se poměr překrytím klíčového světla přes základ výplně. Klíčový zdroj se stejnou dopadající intenzitou jako výplň, překrývající rovnoměrnou výplň, vytvoří odražený poměr 2:1 (1 klíč + 1 výplň přes 1 výplň) = 2:1. Tytéž dva stejné zdroje srovnatelné dopadající síly umístěné na opačných stranách obličeje se budou navzájem rušit a vytvářet celkově plochý vzhled s tmavými, nevyplněnými mezerami v nízkých oblastech, kam nedosáhne žádné světlo. Součástí křivky učení osvětlení je experimentování s různými poměry odražených světel a stínů a pozicemi výplní, jejich porovnávání se základními hodnotami a reakcemi na to, co je vidět okem, a tím se naučit, jak vyvolat stejné reakce v mysli diváka.
Americký záběr neboli kovbojský záběr je překladem francouzského filmového pojmu plan américain a jedná se o středně dlouhý (po kolena) filmový záběr skupiny postav, které jsou uspořádány tak, aby byly všechny viditelné pro kameru. Obvyklým uspořádáním je, že herci stojí v nepravidelné linii od jedné strany obrazovky ke druhé, přičemž herci na konci trochu vystupují a stojí více v profilu než ostatní. Účelem této kompozice je umožnit odehrání komplexních dialogových scén bez změn v poloze kamery. V některé literatuře se tomu jednoduše říká 3/4 záběr. Jedním z dalších hlavních důvodů, proč francouzští kritici nazvali tento záběr "americkým", bylo jeho časté používání v žánru westernu. Důvodem bylo, že záběr, který začínal v úrovni kolen, odhaloval zbraň kovboje, která byla obvykle zastrčená v pase. Je to vlastně nejbližší záběr, který může kamera udělat na herce a přitom zachytit jak jeho obličej, tak i jeho zastrčenou zbraň. Francouzští kritici se domnívali, že je to charakteristické pro americké filmy 30. a 40. let 20. století; ve skutečnosti to však bylo charakteristické spíše pro levnější americké filmy, jako například záhady Charlieho Chana, kde se lidé shromažďovali před krbem nebo u paty schodiště, aby vysvětlili, co se stalo před několika minutami. Howard Hawks tento styl ve svých filmech zlegalizoval a umožnil postavám jednat, i když nemluvily, když většina diváků nevěnovala pozornost. Stal se jeho ochrannou známkou.
Perspektivní projekce Perspektivní projekce je jedním ze dvou typů grafické projektivní perspektivy používané v grafice; druhým typem je paralelní projekce. Perspektivní projekce je aproximační zobrazení obrazu, obvykle na rovném povrchu, tak, jak jej vidí oko. Perspektivní kresba je užitečná pro zobrazení trojrozměrné scény na dvourozměrném médiu, jako je papír. Nejcharakterističtějšími rysy perspektivní projekce jsou, že objekty se zdají menší, jak se zvětšuje jejich vzdálenost od pozorovatele, a že podléhají zkreslení, což znamená, že rozměry objektu podél linie pohledu se zdají kratší než jeho rozměry kolmé k linii pohledu. Všechny objekty ustupují do bodů v dálce, obvykle podél horizontu, ale také nad a pod horizontem v závislosti na použitém pohledu. Italští renesanční malíři a architekti včetně Filippa Brunelleschiho, Leona Battisty Albertiho, Masaccia, Paola Uccella, Piera della Francesca a Luca Pacioliho studovali perspektivní projekci, psali o ní pojednání a začleňovali ji do svých uměleckých děl.
Nadhled Nadhled je kinematografická technika, při které kamera snímá objekt shora a bod zaostření je často „pohlcen“. Nadhled může způsobit, že se objekt jeví jako zranitelný nebo bezmocný, pokud je použit se správnou náladou, prostředím a efekty. Ve filmu mohou scénu učinit dramatičtější. Pokud je někdo ve vysoké nadmořské výšce a mluví s někým pod sebou, tento záběr se často používá. Výška potřebná pro tento záběr je dostatečně nízká, aby bylo možné ji dosáhnout bez letu, a tím se liší od pohledu z ptačí perspektivy.
Záběr (filmařství)
Záběr je v kinematografii a videoprodukci série snímků, která běží po nepřerušenou dobu. Záběry jsou základním prvkem filmu, kde se používají úhly, přechody a střihy k vyjádření emocí, myšlenek a pohybu.
Termín "záběr" se může vztahovat ke dvěma různým částem procesu tvorby filmu:
Při produkci je záběr okamžik, kdy se kamera začne natáčet, až do okamžiku, kdy se zastaví.
Při střihu filmu je záběr nepřerušený záznam nebo sekvence mezi dvěma střihy.
Typy záběrů
Existuje mnoho různých typů záběrů, které lze použít k dosažení různých efektů. Některé z nejběžnějších typů záběrů zahrnují:
Celkový záběr: Ukazuje celou scénu nebo předmět.
Polocelkový záběr: Ukazuje osobu nebo předmět od pasu nahoru.
Střední záběr: Ukazuje osobu nebo předmět od hrudi nahoru.
Detailní záběr: Ukazuje malou část osoby nebo předmětu, například obličej nebo ruku.
Extrémní detailní záběr: Ukazuje velmi malou část osoby nebo předmětu, například oko nebo prst.
Účel záběrů
Záběry se používají k dosažení různých účelů, včetně:
Vyprávění příběhu: Záběry mohou být použity k vytvoření scény, nastavení nálady a představení postav.
Vyjádření emocí: Záběry mohou být použity k vyjádření emocí postav, například pomocí úhlů kamery a osvětlení.
Řízení pozornosti: Záběry mohou být použity k řízení pozornosti diváka na určité části scény.
Vytváření rytmu: Záběry mohou být použity k vytvoření rytmu filmu, například pomocí střídání dlouhých a krátkých záběrů.
Záběry v praxi
Záběry se v praxi používají různými způsoby. Například v akčním filmu se mohou používat rychlé a krátké záběry k vytvoření pocitu vzrušení a napětí. V romantickém filmu se mohou používat dlouhé a pomalé záběry k vytvoření intimnější a klidnější atmosféry.
Záběry jsou mocným nástrojem, který mohou filmaři použít k vyprávění příběhů, vyjádření emocí a řízení pozornosti diváka. Pochopení různých typů záběrů a jejich účelu je nezbytné pro každého, kdo chce vytvářet působivé filmy.