Tribeca Festival
Tribeca Festival je každoroční filmový festival organizovaný společností Tribeca Productions. Koná se každoročně na jaře v New Yorku a představuje pestrý výběr filmů, epizod, přednášek, hudby, her, umění a interaktivních programů.
Tribeca byla založena Robertem De Niro, Jane Rosenthal a Craig Hatkoff v roce 2002, aby podpořila ekonomický a kulturní rozvoj Lower Manhattan po teroristických útocích 11. září na Světové obchodní centrum. Do roku 2020 byl festival známý jako Tribeca Film Festival.
Každý rok festival uvádí více než 600 projekcí s přibližně 150 000 diváky a uděluje ceny nezávislým umělcům ve 23 soutěžních kategoriích.
Historie
Tribeca Festival byl založen v roce 2002 jako Tribeca Film Festival jako reakce na teroristické útoky 11. září. Festival měl za cíl oživení ekonomiky a kultury Lower Manhattan.
První festival se konal od 25. do 28. dubna 2002 a promítalo se na něm více než 100 filmů. Festival byl okamžitě považován za významnou kulturní událost a od té se stal jednou z nejdůležitější filmových akcí v New Yorku.
V roce 2020 byl festival kvůli pandemii COVID-19 zrušen. V roce 2021 se festival konal virtuální formou a v roce 2022 se opět konal prezenčně.
Program
Tribeca Festival nabízí pestrý program filmů, epizod, přednášek, hudby, her, umění a interaktivních programů.
Filmový program zahrnuje premiéru celovečerních filmů, dokumentů a krátkých filmů. Festival také uvádí retrospektivy, pocty a speciální akce.
Epizodický program představuje nejnovější televizní seriály a internetové pořady. Přednášky zahrnují rozhovory s předními filmaři, herci a dalšími osobami z filmového průmyslu.
Hudební program nabízí koncerty, DJské sety a hudební instalace. Herní program zahrnuje ukázku nejnovější videoher a turnajů. Umělecký program zahrnuje výstavy, instalace a performance.
Interaktivní program nabízí divákům možnost zažít film a další média novými a interaktivními spôsoby.
Ocenění
Tribeca Festival uděluje ceny nezávislým umělcům ve 23 soutěžních kategoriích. Kategorie zahrnují:
Nejlepší celovečerný film
Nejlepší dokument
Nejlepší krátký film
Nejlepší scénář
Nejlepší režie
Nejlepší herec
Nejlepší herečka
Ceny uděluje porota složena z filmových profesionálů, kritiků a dalších odborníků z filmového průmyslu.
Dopad
Tribeca Festival má významný dopad na kulturní a ekonomickou krajinu New Yorku. Festival přiláká každý rok přibližně 150 000 diváků a generuje odhadované příjmy ve výši 100 milionů USD.
Festival také hraje důležitou úlohu při objevování a podpoře nezávislých umělců. Ceny Tribeca Festival jsou považovány za prestižní ocenění a pomohly řadě umělců zahájit svou kariéru.
Budoucnost
Tribeca Festival je jedním z nejdůležitější filmových akcí v New Yorku a jeho popularita stále roste. Festival se neustále vyvíjí a rozšiřuje a divákům nabízí pestrý program filmů, epizod, přednášek, hudby, her, umění a interaktivních programů.
RogerEbert.com je americký web s recenzemi filmů, který archivuje recenze filmového kritika Rogera Eberta pro Chicago Sun-Times a také sdílí recenze a eseje dalších kritiků.
Webové stránky, financované společností Chicago Sun-Times, byly spuštěny v roce 2002. [1] Ebert pečlivě vybíral spisovatele z celého světa, aby přispívali na webové stránky.
Po Ebertově smrti v roce 2013 byly webové stránky znovu spuštěny pod Ebert Digital, partnerstvím založeným mezi Ebertem, jeho manželkou Chaz a přítelem Joshem Goldenem. [2]
Funkce:
Archiv recenzí Rogera Eberta: Webové stránky obsahují více než 30 000 recenzí filmů napsaných Rogerem Ebertem v průběhu jeho 46leté kariéry.
Recenze dalších kritiků: Webové stránky také hostují recenze od dalších kritiků, jako jsou Matt Zoller Seitz, Brian Tallerico a Christy Lemire.
Eseje a články: Webové stránky publikují eseje a články o filmech, filmové teorii a dalších tématech souvisejících s filmem.
Fórum komunity: Webové stránky mají fórum, kde mohou uživatelé diskutovat o filmech a souvisejících tématech.
Další funkce: Webové stránky také nabízejí další funkce, jako je vyhledávání filmů, personalizované doporučení a zpravodaj.
Historie:
Webové stránky byly původně spuštěny v roce 2002 jako rozšíření Ebertovy práce pro Chicago Sun-Times. V roce 2008 se webové stránky staly samostatným subjektem, stále však byly financovány společností Chicago Sun-Times.
Po Ebertově smrti v roce 2013 byly webové stránky prodány Ebert Digital, partnerství založenému mezi Ebertem, jeho manželkou Chaz a přítelem Joshem Goldenem. Webové stránky byly znovu spuštěny v roce 2014 s novým designem a funkcemi.
Dopad:
RogerEbert.com je jedním z nejvlivnějších webů s recenzemi filmů na internetu. Webové stránky obdržely řadu ocenění, včetně ceny Webby Award za nejlepší kulturní web.
Webové stránky měly významný dopad na filmovou kritiku a filmový průmysl. Ebert byl respektovaným kritikem a jeho recenze byly často považovány za definitivní. Webové stránky pokračují v jeho odkazu tím, že poskytují platformu pro další kritiky a podporují diskusi o filmech.
Variety Variety je americký časopis vlastněný společností Penske Media Corporation. Založil jej Sime Silverman v roce 1905 v New Yorku jako týdeník zaměřený na divadlo a vaudeville. V roce 1933 byl v Los Angeles založen Daily Variety, který pokrýval filmový průmysl. Webové stránky Variety přinášejí zpravodajství ze světa zábavy, recenze, výsledky tržeb v kinech, databázi kreditů, přehledy produkce a filmový kalendář. Historie Variety byla založena v roce 1905 Simem Silvermanem jako týdeník zaměřený na divadlo a vaudeville. V roce 1933 byl v Los Angeles založen Daily Variety, který pokrýval filmový průmysl. V roce 1998 byl v New Yorku založen třetí deník Variety. V roce 2012 společnost Penske Media Corporation koupila Variety od společnosti Reed Elsevier za 25 milionů dolarů. Obsah Variety pokrývá širokou škálu témat ze světa zábavy, včetně filmů, televize, hudby a divadla. Časopis obsahuje zpravodajské články, recenze, rozhovory a funkce. Webové stránky Variety přinášejí zpravodajství ze světa zábavy v reálném čase, stejně jako recenze, výsledky tržeb v kinech, databázi kreditů, přehledy produkce a filmový kalendář. Redakční tým Šéfredaktorem Variety je Ramin Setoodeh. Spolueditorkou je Cynthia Littleton. Čtenářstvo Variety je čtena širokým spektrem čtenářů, včetně filmových a televizních profesionálů, fanoušků zábavy a investorů. Dopad Variety je jedním z nejvlivnějších časopisů ze světa zábavy. Často je citován v médiích a jeho recenze a zprávy mohou mít významný dopad na úspěch filmů a televizních pořadů.
George Hickenlooper (25. května 1963 – 29. října 2010) byl americký filmař a dokumentarista.
Počátky života a kariéra
George Loening Hickenlooper III se narodil 25. května 1963 v St. Louis ve státě Missouri. Jeho otec, George Loening Hickenlooper Jr., byl právník a matka, Ann Powers Hickenlooper, byla spisovatelka. Hickenlooper navštěvoval University of Southern California School of Cinematic Arts, kde studoval filmovou režii.
Po ukončení studia se Hickenlooper přestěhoval do New Yorku, kde začal pracovat jako asistent režie. V roce 1989 debutoval svým prvním celovečerním filmem "The Plot Against Harry", který napsal a režíroval. Film získal pozitivní recenze a uvedl Hickenloopera na mapu nezávislého filmu.
Režijní tvorba
Hickenlooper režíroval celkem 12 celovečerních filmů, včetně:
"The Plot Against Harry" (1989)
"The Gun in Betty Lou's Handbag" (1992)
"Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse" (1991)
"Dogtown and Z-Boys" (2001)
"Factory Girl" (2006)
"American Swing" (2008)
"Casino Jack and the United States of Money" (2010)
Hickenlooperovy filmy byly často kriticky oceňované a získaly řadu ocenění. Jeho dokument "Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse" byl nominován na Oscara za nejlepší dokumentární film.
Dokumentární tvorba
Kromě celovečerních filmů režíroval Hickenlooper také řadu dokumentů, včetně:
"The Mayor of Sunset Strip" (2003)
"American Masters: George Carlin: 40 Years of Comedy" (2006)
"Mr. Untouchable" (2007)
"Bully" (2011)
Hickenlooperovy dokumenty se zabývaly různými tématy, od historie rock'n'rollu až po politickou korupci. Jeho dokument "Bully" získal cenu Emmy za vynikající dokumentární film.
Osobní život
Hickenlooper byl ženatý se Suzanne Hickenlooper a měli spolu jedno dítě. Byl také bratrancem bývalého guvernéra Colorada Johna Hickenloopera.
Smrt
George Hickenlooper zemřel 29. října 2010 v Denveru v Coloradu ve věku 47 let na srdeční zástavu. Jeho smrt byla šokem pro filmový svět a byla široce oplakána.
Fred Patten
Celým jménem Frederick Walter Patten (11. 12. 1940 – 12. 11. 2018) byl americký spisovatel a historik, který se proslavil svou prací v žánrech science fiction, fantasy, anime, manga a furry fandom. V těchto oblastech získal velké uznání díky svým významným příspěvkům do tištěných i online knih, časopisů a dalších médií.*
Životopis
Fred Patten se narodil 11. prosince 1940 v Los Angeles v Kalifornii. Již od útlého věku projevoval zájem o sci-fi a fantasy a v 16 letech začal psát pro fanziny. V roce 1964 absolvoval Kalifornskou univerzitu v Berkeley s titulem v oboru angličtiny.
Kariéra
Pattenova kariéra zahrnovala širokou škálu literárních a historických prací. Byl autorem více než 50 knih, včetně průkopnických děl o anime, manga a furry fandomu. Jeho kniha "Watching Anime, Reading Manga: 25 Years of Essays and Reviews" (Sledování anime, čtení mangy: 25 let esejů a recenzí) je považována za základní text pro pochopení těchto japonských uměleckých forem.
Patten byl také významným přispěvatelem do časopisů a antologií věnovaných sci-fi a fantasy. Jeho články a recenze se objevily v publikacích jako "Science Fiction Chronicle", "Locus" a "The Encyclopedia of Science Fiction".
Kromě své spisovatelské činnosti byl Patten také aktivním členem různých fandomů. Byl jedním ze zakládajících členů Science Fiction and Fantasy Writers of America (SFWA) a World Science Fiction Society (WSFS). Působil jako předseda furry fandomu Anthropomorphic Arts and Education Society (AAES) a byl redaktorem jejich časopisu "Furry Times".
Ocenění a uznání
Pattenova práce byla uznána řadou ocenění, včetně:
Cena Hugo za nejlepší fanzin (1967)
Cena Inkpot za celoživotní dílo v komiksu (1999)
Cena Ursy za celoživotní dílo v literatuře sci-fi a fantasy (2008)
Odkaz
Fred Patten zemřel 12. listopadu 2018 ve věku 77 let. Zanechal po sobě odkaz jako průkopník v oblasti sci-fi, fantasy a dalších žánrů. Jeho práce nadále inspiruje a informuje fanoušky a badatele v těchto oblastech.
Nový biografický slovník filmu Nový biografický slovník filmu je referenční kniha napsaná filmovým kritikem Davidem Thomsonem, původně vydaná společností Martin Secker & Warburg Ltd v roce 1975 pod názvem Biografický slovník filmu. Slovník je uspořádán podle osobností a jedná se o téměř vyčerpávající seznam osobností zapojených do mezinárodní kinematografie, ať už současné nebo historické, elitní nebo ezoterické, „od Abbotta a Costella po Terryho Zwigoffa z Crumba“, jak napsal kritik Richard Corliss. V pátém vydání Thomson rozšířil svůj záběr tak, aby zahrnoval filmového skladatele (Bernarda Herrmanna), grafika (Saula Bassa), kritičku (Pauline Kael), zvukového designéra (Waltera Murcha), kameramana (Gordona Willise) a dokonce i zvířecího herce (Rin Tin Tina), o kterých si myslí, že patří mezi nejlepší ve svých oborech, stejně jako spisovatele jako Jamese Ageeho, Grahama Greenea, Harolda Pintera a Toma Stopparda, kteří psali pro film nebo o filmu. Kromě svého rozsahu je tento svazek nejpozoruhodnější tím, že do své faktické podoby vnáší subjektivitu; tuto techniku lze nejlépe popsat jako hravou dekonstrukci „referenční knihy“. Thomsonův styl psaní je velmi osobní, protože mísí biografii a kritiku se svými vlastními vzpomínkami na sledování filmů, které popisuje: „Třetí muž má jednu z nejintenzivnějších atmosféru, jakou kdy plátno přineslo – když ho vidím znovu, vždycky si vybavím vůni babičky, která mě na něj vzala.“ V současné době je k dispozici v šestém vydání, které vyšlo v květnu 2014. Nový biografický slovník filmu sklidil široké uznání v průběhu vydávání svých různých vydání; v anketě Britského filmového institutu v časopise Sight & Sound z roku 2010 byl zvolen nejlepší ze všech knih o filmu. Roger Ebert napsal: „Když zemře velká hvězda nebo režisér, kritici po celém světě vytáhnou Thomsonův velký Biografický slovník filmu, protože shrnuje podstatu stovek svých subjektů nejlépe a nejméně slovy“, přičemž citoval Thomsonův záznam o Robertu Mitchumovi.
Ztřeštěná komedie je podžánr filmové romantické komedie, který se stal populárním během Velké hospodářské krize, začínající na počátku 30. let a trvající až do počátku 50. let, který satirizuje tradiční milostný příběh. Má sekundární charakteristiky podobné filmu noir, vyznačuje se ženskou postavou, která dominuje vztahu s mužskou ústřední postavou, jejíž mužnost je zpochybňována, a oba se zapojují do humorné bitvy pohlaví. Žánr také představoval romantické vazby mezi členy různých společenských tříd, jako v Příběh jedné noci (1934) a Můj člověk Godfrey (1936). Co odlišuje ztřeštěnou komedii od obecné romantické komedie, je to, že „ztřeštěná komedie klade důraz na vtipnou parodii na lásku, zatímco tradičnější romantická komedie nakonec akcentuje lásku“. Dalšími prvky ztřeštěné komedie jsou rychlá, překrývající se replika, fraškovitá situace, úniková témata, fyzická bitva pohlaví, převlek a maškaráda a dějové linie zahrnující námluvy a manželství. Některé komické hry jsou také označovány jako ztřeštěné komedie.
Komedie znovusňatků Komedie znovusňatků je podžánr amerických komediálních filmů z 30. a 40. let 20. století. Tehdy platil Produkční kodex, známý také jako Haysův kodex, který zakazoval jakékoli explicitní odkazy na cizoložství a nezákonný sex nebo pokusy tyto jednání ospravedlnit. Komedie znovusňatků se stejným partnerem umožnila filmařům toto ustanovení Kodexu obejít. Hlavní hrdinové se rozvedli, flirtovali nebo dokonce měli vztahy s cizími lidmi, aniž by riskovali hněv cenzury, a poté se zase dali dohromady. Žánru dal název filozof Stanley Cavell v sérii akademických článků, které se později staly knihou z roku 1981, Pursuits of Happiness: The Hollywood Comedy of Remarriage. Cavell tvrdí, že tento žánr představoval korunní úspěch Hollywoodu a že pod všemi těmi šaškarnami a narážkami se skrývá vážná snaha vytvořit nový základ pro manželství zaměřený na vzájemnou lásku - náboženská a ekonomická nutnost již neplatí pro velkou část americké střední třídy. V reakci na Cavellův článek tvrdí vědec David R. Shumway, že je možné "příliš přehánět žánr 'znovusňatků'". Poukazuje na to, že "pouze dvě ze sedmi Cavellových komedií pojednávají o postavách, které skutečně vidíme nějakou dobu interagovat jako manžel a manželka" a poukazuje na to, že všech sedm filmů spadá do žánru šílené komedie. V poslední době argumentovali filmoví kritici A. O. Scott a David Edelstein, že Věčný svit neposkvrněné mysli byl příkladem tohoto žánru v 21. století.
Němá komedie Němá komedie je styl filmu, který souvisí s pantomimou, ale je od ní odlišný. Vznikl, aby vnesl komedii do filmového média v éře němého filmu (1900–1920), předtím než byl pro většinu filmů technologicky dostupný synchronizovaný zvukový doprovod, který mohl zahrnovat mluvené slovo. Němá komedie se sice stále praktikuje, ale mnohem méně často, a ovlivnila také komedii v moderních médiích. Mnoho technik němé komedie bylo převzato z vaudevillových tradic, přičemž mnoho představitelů němých komedií, jako například Buster Keaton a Charlie Chaplin, začínalo ve vaudeville. Němé komedie často kladou velký důraz na vizuální a fyzický humor, často včetně „vizuálních gagů“, aby vyprávěly příběhy a bavily diváka. Mnohé z těchto fyzických gagů jsou přehnané formy násilí, které se začaly nazývat „slapstick“. „Pád na zadek“, uklouznutí na banánové slupce, namočení vodou a hození koláčem do tváře jsou klasické příklady slapstickových komediálních prostředků.
Němý film a groteska Groteska je komediální žánr, který využívá fyzický humor, včetně pádů, zakopnutí, pádů, praktických žertů a omylů, které jsou zdůrazněny nad dialogem, zápletkou a vývojem postav. Fyzická komedie v těchto filmech obsahuje kreslený styl násilí, který je převážně neškodný a hloupý. Němý film měl groteskní komedie, které zahrnovaly filmy s Busterem Keatonem, Charlie Chaplinem, Keystone Cops a Haroldem Lloydem. Tito komici často spojovali svou grotesku se společenským komentářem, zatímco komici jako Abbott a Costello, Laurel a Hardy a The Three Stooges tyto společenské zprávy neobsahovali. Groteska je o neomezené akci a načasování, což může zahrnovat i to, že se někdo tváří jako blázen nebo jedná jako šašek. Groteska ve zvukovém filmu S nástupem zvukového filmu se vyrábělo méně groteskních komedií. Po druhé světové válce se tento žánr znovu objevil ve Francii s filmy Jacquese Tatiho a ve Spojených státech s filmy Šílený, šílený, šílený, šílený svět a Velký závod, v nichž hrál stoický, odtažitý a mírný Buster Keaton, známý také jako "The Great Stone Face", stejně jako filmy komiků jako Jerry Lewis.