Mughalská malba je styl malby na papíře, omezený na miniatury, buď jako knižní ilustrace, nebo jako samostatná díla, která se uchovávala v albech (muraqqa), pocházející z území Mughalské říše v jižní Asii. Vznikla z perské miniaturní malby (sama částečně čínského původu) a vyvíjela se na dvoře Mughalské říše od 16. do 18. století. V obrazech byly často zobrazovány bitvy, legendární příběhy, lovecké scény, divoká zvěř, královský život, mytologie i další náměty. [1] Mughalskí císaři byli muslimové a připisuje se jim upevnění islámu v jižní Asii a šíření muslimského (a zejména perského) umění a kultury i víry. [2] Mughalská malba se okamžitě začala mnohem více zajímat o realistické portrétování, než bylo typické pro perské miniatury. Zvířata a rostliny byly hlavním námětem mnoha miniatur do alb a byly zobrazovány realističtěji. Ačkoli se i nadále ilustrovala mnohá klasická díla perské literatury i indická díla, záliba mughalských císařů v psaní pamětí nebo deníků, kterou započal Bábur, poskytla některé z nejbohatěji zdobených textů, jako je žánr Padšáhnáma oficiálních dějin. Náměty jsou bohaté na rozmanitost a zahrnují portréty, události a scény ze dvorního života, divokou zvěř a lovecké scény a ilustrace bitev. Pokračovala perská tradice bohatě zdobených okrajů rámujících ústřední obraz (většinou oříznutých na zde zobrazených obrázcích), stejně jako upravená forma perského úzu zvýšeného pohledu. Mughalský malířský styl se později rozšířil na další indické dvory, jak muslimské, tak hinduistické a později sikhské, a často se používal k zobrazování hinduistických námětů. To se týkalo především severní Indie. Na těchto dvorech vyvinul mnoho regionálních stylů, které měly tendenci být odvážnější, ale méně rafinované. Často se označují jako "postmughalské", "submughalské" nebo "provinční mughalské". Smíšení cizích perských a domorodých indických prvků bylo pokračováním patronátu nad dalšími aspekty cizí kultury, jak jej zahájil dřívější Dillíský sultanát, a jeho zavedením na subkontinent různými středoasijskými dynastiemi, jako byli Ghaznavidé.
Žánrová malba (nebo petit genre) je forma žánrového umění, která zobrazuje aspekty každodenního života prostřednictvím zobrazení obyčejných lidí zapojených do běžných činností. [1] Jednou ze společných definic žánrové scény je, že zobrazuje postavy, kterým nelze přiřadit žádnou identitu individuálně ani kolektivně, čímž se odlišuje od historických obrazů (také nazývaných grand genre) a portrétů. Dílo by bylo často považováno za žánrové, i když by se dalo prokázat, že umělec použil známou osobu – například člena své rodiny – jako model. V tomto případě by záleželo na tom, zda umělec pravděpodobně zamýšlel, aby bylo dílo vnímáno jako portrét – někdy subjektivní otázka. Zobrazení mohou být realistická, představivá nebo romantizovaná samotným umělcem. Díky svému známému a často sentimentálnímu námětu byly žánrové obrazy často populární u buržoazie nebo střední třídy. Žánrové náměty se objevují v mnoha uměleckých tradicích. Malované dekorace ve staroegyptských hrobkách často zobrazují hostiny, rekreaci a zemědělské scény a Plinius Starší zmiňuje Peiraika jako helénistického malíře panelů s „nízkými“ náměty, které přežívají v mozaikových verzích a provinčních nástěnných malbách v Pompejích: „holičství, ševcovské stánky, osly, jedlé věci a podobné náměty“. [2] Středověké iluminované rukopisy často ilustrovaly scény každodenního života sedláků, zejména v práci měsíců v kalendářní části knih hodinek, nejznámější z nich je Très Riches Heures du Duc de Berry.
Kangrský stát Kangrský stát byl knížecím státem v Britské Indii až do roku 1810. Poté se stal součástí Sikhijské říše a dnes je součástí indického státu Himáčalpradéš. Historie Stát byl založen v 11. století. V roce 1810 byl připojen k Sikhijské říši a v roce 1846 se stal součástí Britské Indie. Panovníci Panovníci Kangrského státu patřili ke starobylé dynastii Katochů, která vládla i bývalému Kangrskému státu. Největší a nejstarší stát Kangra je považován za nejstarší a největší stát v Pandžábských kopcích. Dnes Dnes je Kangra součástí indického státu Himáčalpradéš.
Pahárská malba Pahárská malba (doslova malba z horských oblastí: pahár znamená hora v hindštině) je zastřešující pojem používaný pro formu indické malby, která se prováděla převážně ve formě miniatur a má původ v nižších himálajských podhorských královstvích severní Indie a na pláních Paňdžábu v raném 17. až polovině 19. století, zejména v Basohli, Mankotu, Nurpuru, Chamba, Kangře, Guleru, Mandii a Garhwalu. [1] [2] Nainsukh byl slavný mistr poloviny 18. století, po něm následovala jeho rodinná dílna další dvě generace. Ústředním tématem pahárské malby je zpodobnění věčné lásky hinduistických božstev a Krišny. Pahárské miniatury se od ostatních miniaturních škol jako Dekánská, Mughalská a Rádžasthánsko-rádžputská odlišují osobitým lyrismem, spontánním rytmem, jemností, drobnými složitými detaily v kompozici a pronikavým pozorováním a ztvárněním lidských emocí a fyzických rysů. [3] [4]
Hinduismus je souhrn nábožensko-filozofických tradic, které mají svůj základ v nábožensko-filozofických myšlenkách starověké védské kultury indického subkontinentu. Hinduismus je jedním z nejstarší a největší náboženstvím na světě, které má více božstev a širokou škálu praktik.
Historie hinduismu
Hinduismus má svůj počátek ve védské civilizaci, která se rozvíjela v severní Indii od 15. do 5. století př. n. l. V této době vznikly posvátné texty védského období, jako jsou Rigvéda, Sámavéda, Jadžurvéda a Atharvavéda. Tyto texty obsahují hymny, modlitby a filozofická pojednání, která tvoří základ hinduistického náboženstvím.
V období povédském (5. století př. n. l. - 3. století n. l.) došlo k rozvoji nových nábožensko-filozofických tradic, jako je upanišady a bhakti. Upanišady jsou filozofická pojednání, která se zabývají povahou reality, duše a božstva. Bhakti je oddaná cesta k Bohu, která zdůrazňuje lásku a oddanost.
V období středověku (3. - 18. století n. l.) došlo k rozvoji regionálních nábožensko-filozofických tradic, jako je šaivismus, vaišnavismus a šaktismus. Šaivismus je uctívání boha Šivy, vaišnavismus je uctívání boha Višnua a šaktismus je uctívání ženské božské energie, Šakti.
V moderní době (18. století - současnost) došlo k obnově hinduismu a rozvoji nových nábožensko-filozofických hnutí, jako je Árja Samádž a Brahma Samadž.
Posvátné texty hinduismu
Hinduismus má rozsáhlý soubor posvátných textů, které se nazývají šástry. Šástry jsou rozmanité a pokrývají širokou škálu témat, včetně náboženstvím, filozofie, etiky, práva a historie.
Mezi nejdůležitější šástry patří:
Védy: Posvátné texty védského období, které obsahují hymny, modlitby a filozofická pojednání.
Upanišady: Filozofická pojednání, která se zabývají povahou reality, duše a božstva.
Bhagavadgíta: Filozofický dialog mezi Kršnou a Arjunou, ve kterém Kršna vykládá povahu reality, duše a božstva.
Rámájána: Epický příběh o princi Rámovi, jeho manželce Síta a jeho boji s démonem Rávanou.
Mahábhárata: Epický příběh o válce mezi dvěma dynastiemi bratranců, Pandavů a Kauravců.
Hinduistická božstva
Hinduisté uctívají širokou škálu božstev, která představují různé aspekty božské reality. Mezi nejdůležitější božstva patří:
Brahma: Nejvyšší božstvo, které je považováno za tvůrce, udržovatele a ničitele vesmíru.
Višnu: Božstvo, které je považováno za ochránce a udržovatele vesmíru.
Šiva: Božstvo, které je považováno za ničitele vesmíru a zároveň za boha jógy a meditace.
Lakšmí: Božstvo, které je považováno za bohyni bohatstvím a prosperity.
Sarasvatí: Božstvo, které je považováno za bohyni poznání, umělím a moudrosti.
Durga: Božstvo, které je považováno za bohyni války a vítězstvím.
Hinduistické cesty k osvobozením
Hinduismus nabízí různé cesty k osvobozením, které se nazývají jógy. Jógy jsou praktické cesty, které mají vést člověka k osvobozením od koloběhu znovuzrozením a k realizaci svého pravé já.
Mezi nejdůležitější jógy patří:
Bhakti jóga: Cesta oddanosti, která se zaměřuje na lásku a oddanost k Bohu.
Džňána jóga: Cesta poznání, která se zaměřuje na studium posvátných textů a filozofických konceptů.
Karma jóga: Cesta činu, která se zaměřuje na vykonávání nezištné činnosti.
Rádžajóga: Cesta meditace a kontroly mysli.
Hinduismus v současnosti
Hinduismus je dnes stále žijícím a rozvíjejícím se náboženstvím, které má po celém světě více miliard věřících. Hinduismus hraje důležitou roli v indickém subkontinentu a v dalších částech světa, jako je Nepál, Bali a Mauricius. Hinduismus také ovlivnil rozvo
Basohli (město) Basohli je město ležící poblíž Kathuy v okrese Kathua ve svazovém území Džammú a Kašmír v Indii. Nachází se na pravém břehu řeky Ráví v nadmořské výšce 572 metrů. Založil ho někdy v roce 1635 radža Bhupat Pal. Bylo známé svými paláci, které jsou nyní v ruinách, a malbami miniatur (basohlskou školou pahárského malířství). V této oblasti se odehrála bitva u Basoli. Basohli je známé svými jedinečnými "basohlskými malbami". Koncem 17. století se Basohli stalo významným centrem malířství. Podle známého Dr. Hermana Goltze "jsou basohlské malby jedním z velkých úspěchů Indů". Jejich ústřední inspirací je višnuismus, témata byla převzata z eposů a purán. Různá témata maleb jsou náboženská (Gíta Gówinda a Rámájana), světská, historická, současná a literární. Kromě toho malby vyjadřují extrémní emoce v kombinaci s lyrickým smyslem pro basohlskou krajinu. O basohlských malbách se říká, že byly popsány jako "básně v barvách". Malby jsou charakteristické nápadně zářivými barvami, tučnými liniemi, bohatými symboly a zvláštními rysy, které vytvářejí souhrnný dojem vysoce smyslného prostředí.
Kangra je město a obec v okrese Kangra v indickém svazovém státě Himáčalpradéš. Je také známé jako Nagarkot.
Zeměpis
Kangra se nachází na severu Himáčalpradéše, v údolí řeky Beas. Je obklopena horami Dhauladhar na severu a Šiválik na jihu. Město leží v nadmořské výšce 733 m.
Historie
Kangra byla založena v roce 1500 př. n. l. králem Sušarmou Chandem. Během své historie byla Kangra důležitým centrem různých říší, včetně dynastie Katoč, říše Mughalů a Sikhské říše. Město bylo také několikrát napadeno a dobyto, včetně invaze Mahmúda z Ghazny v 11. století a nájezdů Ghóridů ve 12. století.
Současnost
Dnes je Kangra prosperující město s populací přes 9 500 obyvatel. Je centrem okresu Kangra a důležitým obchodním a průmyslovým centrem. Město je také známé pro své chrámy, pevnosti a další historické památky.
Turistické atrakce
Chrám Bajrešvari Devi: Tento starobylý chrám je zasvěcen bohyni Bajrešvari Devi a je jedním z nejposvátnějších míst v Himáčalpradéši.
Pevnost Kangra: Tato impozantní pevnost byla postavena v 11. století a je jednou z nejstarších a nejlépe zachovalých pevností v Indii.
Chrám Masrur: Tento skalní chrám je vytesán do jednoho kusu skály a je známý svou složitou architekturou.
Jezero Pong: Toto umělé jezero je oblíbeným místem pro vodní sporty a pozorování ptáků.
Národní park Dhauladhar: Tento národní park se rozkládá na ploše přes 900 km2 a je domovem rozmanité flóry a fauny.
Doprava
Kangra je dobře spojena silniční a železniční dopravou. Město má letiště, které nabízí lety do Dillí a Čandígarhu.
Ekonomika
Ekonomika Kangry je založena na zemědělství, cestovním ruchu a průmyslu. Město je známé pro výrobu cementu, textilu a farmaceutických výrobků.
Kultura
Kangra má bohatou kulturu a tradice. Město je známé svými lidovými tanci, hudbou a řemesly. Kangra je také domovem několika uměleckých galerií a muzeí.
Kolkata Poloha a význam Kolkata je hlavním a největším městem indického státu Západní Bengálsko. Leží na východním břehu řeky Huglí, 80 km západně od hranice s Bangladéšem. Je to primární finanční a obchodní centrum východní a severovýchodní Indie. Kolkata je sedmým nejlidnatějším městem Indie s odhadovanou populací 4,5 milionu. Je centrem metropolitní oblasti Kolkata, jedné z nejlidnatějších metropolitních oblastí na světě s více než 15 miliony obyvatel. Kolkata je de facto kulturním hlavním městem Indie a historicky a kulturně významným městem v historickém regionu Bengálsko. Je to druhé největší bengálsky mluvící město na světě. Má největší počet nositelů Nobelovy ceny ze všech měst v Indii. Historie Tři vesnice, které předcházely Kalkatě, byly ovládány Nawábem z Bengálska pod vládou Mughalů. Poté, co Nawab udělil Východoindické společnosti obchodní licenci v roce 1690, oblast byla společností přeměněna na Fort William. Nawab Siraj ud-Daulah obsadil pevnost v roce 1756, ale byl poražen v bitvě u Plassey v roce 1757, poté co jeho generál Mir Jafar povstal na podporu společnosti a později byl na krátkou dobu jmenován Nawábem. Za vlády společnosti a později koruny sloužila Kalkata jako de facto hlavní město Indie až do roku 1911. Kalkata byla druhým největším městem v Britském impériu po Londýně a byla centrem byrokracie, politiky, práva, vzdělávání, vědy a umění v Indii. Město bylo spojováno s mnoha osobnostmi a hnutími bengálské renesance. Bylo to centrum indického nacionalistického hnutí. Kalkatská univerzita a její přidružené vysoké školy vzdělávaly mnoho předních osobností jižní Asie. Architektura a dědictví Architektura Kalkaty zahrnuje mnoho císařských památek, včetně Viktoriálního památníku, mostu Howrah a Grand Hotelu. K dědictví města patří jediná čínská čtvrť v Indii a pozůstatky židovské, arménské, řecké a anglo-indické komunity. Město je úzce spjato s kulturou Bhadralok a se zamindary Bengálska, včetně bengálských hinduistických, bengálských muslimských a kmenových aristokratů. Kultura Kultura Kalkaty se vyznačuje jedinečnostmi, mezi které patří výrazně úzce propojená sousedství (paras) a volné rozhovory (adda). Kolkata je domovem uznávaných institucí národního významu, včetně Akademie výtvarných umění, Asijské společnosti, Indického muzea a Národní knihovny Indie. Je centrem indického bengálského filmového průmyslu, který je známý jako Tollywood. Mezi vědeckými institucemi má Kalkata Geologický průzkum Indie, Botanický průzkum Indie, Kalkatskou matematickou společnost, Indickou asociaci vědeckého kongresu, Zoologický průzkum Indie, Zahradnickou společnost, Instituci inženýrů, Antropologický průzkum Indie a Indickou asociaci veřejného zdraví. Se městem je spojeno čtyři nositelé Nobelovy ceny a dva laureáti Nobelovy pamětní ceny. I když je Kolkata domovem významných kriketových stadionů a franšíz, vyniká v Indii jako centrum asociačního fotbalu v zemi. Kolkata je známá svými velkolepými oslavami hinduistického svátku Durga Puja, který UNESCO uznalo pro jeho význam pro světové dědictví. Proto je Kalkata také známá jako „město radosti“.
Bhakti Bhakti je termín, který se v indické kultuře často používá a znamená "připoutání, účast, zalíbení, úcta, víra, oddanost, uctívání, čistota". [1] V indické kultuře se bhakti vztahuje na milostnou oddanost osobnímu božství (jako Višnuovi nebo Šivovi), neosobnímu vrcholnému principu (jako Nirguna Brahman nebo sikkhovský Bůh) nebo osvícené bytosti (jako Buddhovi, bódhisattvovi nebo duchovnimu učiteli). [2] [3] [4] [5] [6] [7] Bhakti je často hluboce citová oddanost založená na vztahu oddaného a předmětu oddanosti. [8] [9] [10] Jeden z prvních výskytů tohoto termínu je v raném textu Theragátha (Verše starších). [11] Ve starověkých textech, jako je Švétašvatara upanišada, tento termín znamená účast, oddanost a zalíbení v jakémkoliv úsilí, zatímco v Baghavadgíta vymezují jednu z mořžých duchovných stezek k mókše, jako v bhakti marga. [12] Myšlenky bhakti inspirovaly mnoho populárnch textů a světců-básníků v Indii. Například, Baghavat puránam je text související s bhakti hnutím v hinduismu. [13] Bhakti se nacházi i v dalších indcikých religionách, [14] [15] [16] a ovlivnilo interakce křesťanství a hinduismu v moderní době. [17] [18] Nirguni bhakti (oddnost božství bez atributů) se nacházi v sikkhizmu i hinduismu. [19] [7] Mimo Indii se citová oddanost nacházi v některých jihovýchodní a východoasijských tradicích. [4] [5] [20] Tento termín se vztahuje i k hnutí, který vyvinuli tamilský alvašrové a najanarvé, a který se rozvinul okolo bohů Višnu (vaišnavismus), Šiva (šivaismus) a Déví (šaktismus) ve druhé polovině 1. tisíciletí n. l. [2] [3] [21] [22] [23] [24] Podle Michaela Pasquiera byly oddanostní prky podobné bhakti součástí různých světových religioní po celou lidskou historii. [25] Duchovnní praxe se nacházi v křesťanství, [25] [26] islámu, [27] [28] buddhismu [29] [30] [31] a judaismu. [25] [32]
Čennaí (výslovnost: [ˈtʃɛnnaɪ̯], tamilsky: சென்னை) je hlavním městem indického státu Tamilnádu, který leží na jihu země. Je to nejvýznamnější město státu a nachází se na Koromandelském pobřeží Bengálského zálivu. Podle indického sčítání lidu z roku 2011 je Čennaí šestým nejlidnatějším městem v Indii a tvoří čtvrtou nejlidnatější městskou aglomeraci. Větší korporace Čennaí, založená v roce 1866, je nejstarší obecní korporací v Indii a druhou nejstarší na světě po Londýně. Historicky byla tato oblast součástí království Čóla, Pandja, Pallava a Vidžajanagara v různých obdobích. Pobřežní oblast, která tehdy zahrnovala rybářskou vesnici Madrasapattinam, koupila Britská východoindická společnost od vládce Nájaků Čennapy Nájaky v 17. století. Britská posádka založila město a přístav Madras a postavila pevnost Fort St. George, první britskou pevnost v Indii. Město se stalo zimním hlavním městem Předsednictví Madras, koloniální provincie Britské Indie na indickém subkontinentu. Poté, co Indie získala v roce 1947 nezávislost, pokračovalo Madras jako hlavní město státu Madras a dnešního Tamilnádu. Město bylo oficiálně přejmenováno na Čennaí v roce 1996. Město je shodné s okresem Čennaí, který spolu s přilehlými předměstími tvoří metropolitní oblast Čennaí, 35. největší městskou oblast na světě podle počtu obyvatel a jednu z největších metropolitních ekonomik v Indii. Čennaí má pátou největší městskou ekonomiku a mělo třetí největší populaci cizinců v Indii. Jako brána do jižní Indie patří Čennaí mezi nejnavštěvovanější indická města a v roce 2019 se umístilo na 36. místě mezi nejnavštěvovanějšími městy na světě. V žebříčku Global Cities Index je Čennaí zařazeno na úroveň beta a pravidelně se umisťuje mezi nejlepšími městy pro život v Indii a patří mezi nejbezpečnější města v Indii. Čennaí je významným centrem zdravotní turistiky a je nazýváno "zdravotní kapitál Indie". V Čennaí sídlí velká část indického automobilového průmyslu, a proto se mu přezdívá "Detroit Indie". Bylo to jediné jihoasijské město, které bylo v roce 2015 zařazeno mezi "Top 10 měst jídla" časopisu National Geographic a umístilo se na devátém místě v žebříčku nejlepších kosmopolitních měst světa Lonely Planet. V říjnu 2017 bylo Čennaí přidáno na seznam Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Je to významné centrum filmové produkce a sídlo tamilského filmového průmyslu.