Tetrametr v poezii
Tetrametr je v poezii řádek složený ze čtyř metrických stop. Konkrétní typ stopy se však může lišit, a to následovně:
Anapestový tetrametr:
"A zář jejich kopí jak hvězdy na moři" (Lord Byron, "Zničení Sancheriba")
"Byla noc před Vánocemi, kdy v celém domě" ("Návštěva od svatého Mikuláše")
Jambový tetrametr:
"Protože jsem se nemohla zastavit pro Smrt" (Emily Dickinsonová, stejnojmenná báseň)
Trochejský tetrametr:
"Petře, Petře, jedlíku dýní" (anglická říkanka)
Daktylský tetrametr:
"Představte si sebe v loďce na řece s [...]" (The Beatles, "Lucy in the Sky with Diamonds")
Spondajský tetrametr:
"Dlouhé zvuky se pohybují pomalu"
Pyrichický tetrametr (se spondeji ["bílý prs" a "temné moře"]):
"A bílý prs temného moře"
Amfibrachický tetrametr:
"A když už mluvíme o ptácích, tak je tu ruský paluška, / jeho hlavička je červená a bříško modré." (Dr. Seuss)
Sprung Rhythm Sprung rhythm je básnický rytmus, který má napodobovat přirozený rytmus řeči. Skládá se ze stop, ve kterých je první slabika přízvučná a za ní může následovat proměnlivý počet nepřízvučných slabik. Britský básník Gerard Manley Hopkins řekl, že tento dosud nepojmenovaný básnický rytmus objevil v přirozených vzorcích angličtiny v lidových písních, mluvené poezii, Shakespearovi, Miltonovi a dalších. Používal diakritická znaménka na slabikách, aby označil, které by měly být zdůrazněny v případech, "kdy by čtenář mohl pochybovat, která slabika by měla mít přízvuk" (akutní, např. shéer) a které slabiky by měly být vyslovovány, ale nepřízvučné (hrob, např. gleanèd). Někteří kritici věří, že pouze vymyslel název pro básně se smíšenými, nepravidelnými stopami, jako je volný verš. Zatímco však sprung rhythm umožňuje neurčitý počet slabik na stopu, Hopkins si dal velký pozor na to, aby udržel počet stop na řádek konzistentní v rámci každého jednotlivého díla, což je rys, který volný verš nesdílí. Sprung rhythm lze klasifikovat jako formu přízvučného verše, protože je časován na přízvuk, nikoli na slabiky, a zatímco sprung rhythm se nestal populární literární formou, Hopkinsova obhajoba pomohla k oživení přízvučného verše obecně.
William Carlos Williams (17. září 1883 – 4. března 1963) byl americký básník, spisovatel a lékař úzce spojený s modernismem a imagismem. Kromě psaní byl Williams lékařem praktikujícím pediatrii a všeobecné lékařství. Byl přidružen k Passaic General Hospital, kde působil jako vedoucí pediatrie od roku 1924 až do své smrti. Nemocnice, která je nyní známá jako St. Mary's General Hospital, vzdala Williamsovi hold pamětní deskou, na které je uvedeno „Chodíme po odděleních, po kterých chodil Williams“. Williams se narodil v Rutherfordu v New Jersey a byl synem anglického otce a portorické matky. Studoval na Pensylvánské univerzitě, kde v roce 1906 promoval na lékaře. Po ukončení studia se vrátil do Rutherfordu a otevřel si ordinaci. Williams pokračoval v psaní poezie po celou svou lékařskou kariéru. Jeho první básně byly publikovány v časopisech a antologiích. V roce 1913 vydal svou první sbírku básní „The Tempers“. Williams byl plodný spisovatel, který během svého života vydal více než 40 knih poezie, prózy a dramat. Jeho poezie je známá svou jednoduchostí, jasností a použitím každodenního jazyka. Byl také jedním z prvních básníků, kteří experimentovali s volným veršem. Williams byl vlivným básníkem a jeho práce ovlivnila mnoho dalších básníků, včetně Ezry Pounda, T. S. Eliota a Wallace Stevense. Byl také významnou postavou v imagistickém hnutí, skupině básníků, kteří kladli důraz na přesné zobrazení a použití obrazů. Kromě své poezie psal Williams také prózu, včetně románů, povídek a esejů. Jeho nejznámějším románem je „Paterson“, pětidílná báseň, která popisuje město Paterson v New Jersey. Williams také napsal řadu esejů o poezii a kultuře, které byly shromážděny v knize „In the American Grain“. Williams zemřel v Rutherfordu v New Jersey ve věku 79 let. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických básníků 20. století. Jeho práce je stále široce čtena a studována a ovlivňuje básníky i nadále.
Metrické stopy a přízvuky
Dvouslabičné stopy
Pyrrhicus: ◡ ◡ (obě slabiky neakcentované)
Jamb: ◡ – (první slabika neakcentovaná, druhá akcentovaná)
Trochej: – ◡ (první slabika akcentovaná, druhá neakcentovaná)
Spondej: – – (obě slabiky akcentované)
Tříslabičné stopy
Tribrach: ◡ ◡ ◡ (všechny slabiky neakcentované)
Daktyl: – ◡ ◡ (první slabika akcentovaná, další dvě neakcentované)
Amphibrach: ◡ – ◡ (první a třetí slabika neakcentovaná, druhá akcentovaná)
Anapest: ◡ ◡ – (první dvě slabiky neakcentované, třetí akcentovaná)
Bakchius: – – ◡ (první a druhá slabika akcentovaná, třetí neakcentovaná)
Antibakchius: – ◡ – (první slabika akcentovaná, druhá a třetí neakcentované)
Kretik: – – – (všechny slabiky akcentované)
Čtyřslabičné stopy
Viz hlavní článek o čtyřslabičných stopách.
Jamb
Jamb je metrická stopa používaná v různých typech poezie. Původně se tento termín vztahoval na jednu ze stop kvantitativního metra klasické řecké prozódie: krátkou slabiku následovanou dlouhou slabikou (jako v καλή (kalḗ) „krásná (f.)“). Tato terminologie byla převzata při popisu přízvučně-slabičného verše v angličtině, kde se vztahuje na stopu sestávající z nepřízvučné slabiky následované přízvučnou slabikou (jako v abóve). Takže latinské slovo íbī, kvůli svému krátko-dlouhému rytmu, je latinskými učenci považováno za jamb, ale protože má přízvuk na první slabice, v moderní lingvistice se považuje za trochej.
Daktylský hexametr (také známý jako hrdinský hexametr a rytmus eposu) je forma metra nebo rytmického schématu často používaného ve starořecké a latinské poezii. Schéma hexametru je obvykle následující (písmeno – značí dlouhou slabiku, u krátkou a u u pozici, která může být dlouhá nebo dvě krátké): | – u u | – u u | – u u | – u u | – u u | – – Zde "|" (svislá čára) označuje začátek stopy v řádku. Je zde tedy šest stop, z nichž každá je buď daktyl (– u u) nebo spondej (– –). První čtyři stopy mohou být daktyly, spondeje nebo jejich kombinace. Pátá stopa může být někdy také spondej, ale to je vzácné, protože nejčastěji je to daktyl. Poslední stopa je spondej. Hexametr je tradičně spojován s klasickou epickou poezií v řečtině i latině a byl proto považován za velkolepý styl západní klasické poezie. Některými známými příklady jeho použití jsou Homérova Ilias a Odyssea, Argonautika Apollonia Rhodského, Aeneis Vergilia, Metamorfózy Ovidia, Pharsalia Lucana (epos o Caesarově občanské válce), Argonautika Valeria Flacca a Thebais Statia. Hexametry však měly široké uplatnění i mimo epos. Řecká díla v hexametrech zahrnují Hésiodovy Práce a dny a Teogonie, Theokritovy Idyly a Kallimachovy hymny. V latině k nim patří Lucretiova filozofická De rerum natura, Vergiliovy Eklogy a Georgiky, 10. kniha Columellova příručky o zemědělství a také latinské satirické básně básníků Lucilia, Horatia, Persia a Juvenala. Hexametr se používal i v křesťanských dobách, například v Carmen paschale irského básníka Sedulia z 5. století a v satiře De contemptu mundi Bernarda z Cluny ze 12. století a mnoha dalších. Hexametry tvoří také součást elegické poezie v obou jazycích, elegický distich je řádek daktylského hexametru spojený s řádkem daktylského pentametru. Tato forma verše byla použita pro milostnou poezii Propertia, Tibula a Ovidia, pro Ovidiovy dopisy z vyhnanství a pro mnoho epigramů Martiala.
Starověká řecká literatura
Starověká řecká literatura je považována za jednu z nejvlivnějších literatur v dějinách západní civilizace. Má kořeny v mytologii a ústní tradici starověkého Řecka a sahá až do 8. století př. n. l. Psaná starověká řecká literatura se dochovala až do přibližně 5. století n. l. a je rozdělena do čtyř hlavních období:
1. Preklasické období (přibližně 800-500 př. n. l.)
Charakterizované epickou poezií, především Homérovými eposy Ilias a Odyssea, které vyprávějí příběhy z trojské války.
Hesiodos, další významný básník tohoto období, napsal Teogonii, báseň o původu bohů a světa.
2. Klasické období (přibližně 500-323 př. n. l.)
Vznik dramatu, zejména děl Aischyla, Sofokla a Euripida.
Rozvoj filozofie, reprezentovaný Sokratem, Platónem a Aristotelem.
Historiografie, jak ji praktikoval Hérodotos a Thúkydidés.
3. Helenistické období (přibližně 323-146 př. n. l.)
Po smrti Alexandra Velikého se řecká kultura rozšířila do celého východního Středomoří.
Alexandria se stala centrem učenosti a vzdělávání.
Vzestup poezie, zejména bukolické a elegické.
4. Římské období (přibližně 146 př. n. l. - 5. století n. l.)
Řím dobyl Řecko a řecká kultura ovlivnila římskou literaturu.
Důležité příspěvky v oblasti historie (Plútarchos, Tacit), filozofie (Epiktétos, Marcus Aurelius) a vědy (Galén, Ptolemaios).
Byzantská literatura
Byzantská literatura se týká literatury Byzantské říše, která trvala od 4. do 15. století n. l. Byla psána v atticizující, středověké a raně novořecké řečtině.
Kroniky: Důležitým žánrem byly kroniky, které zaznamenávaly historické události.
Encyklopedie: Vzkvétaly také encyklopedie, které shromažďovaly znalosti z různých oborů.
Duchovní literatura: Byzantská literatura byla silně ovlivněna křesťanstvím a produkovala mnoho duchovních textů, jako jsou hymny, kázání a teologické pojednání.
Novořecká literatura
Novořecká literatura se vztahuje k literatuře psané v moderní řečtině od 15. století n. l. do současnosti.
Krétská renesance (15.-16. století): Období kulturního rozkvětu na Krétě pod benátskou nadvládou. Klíčovým dílem tohoto období je epická báseň Erotokritos.
Osvícenství (18. století): Adamantios Korais a Rigas Feraios byli významnými postavami tohoto období, které se zaměřovalo na vzdělávání a národní uvědomění.
Romantismus (19. století): Vliv evropského romantismu se projevil v dílech básníků jako Andreas Kalvos a Dionysios Solomos.
Modernismus (20. století): Řecká literatura 20. století byla ovlivněna modernistickými hnutími, jako je surrealismus a existencialismus. Klíčovými postavami byli Nikos Kazantzakis, Giorgos Seferis a Odysseas Elytis.
Současná literatura (21. století): Současná řecká literatura pokračuje v rozvíjení se a čerpá z různých vlivů, včetně globalizace a digitální technologie.
Athény Úvod Athény jsou hlavním městem a největším městem Řecka. Je to také pátá největší městská oblast v Evropské unii s počtem obyvatel přesahujícím pět milionů. Athény jsou centrem regionu Attika a jsou jedním z nejstarších měst na světě. Jeho zaznamenaná historie sahá přes 3 400 let a nejstarší lidská přítomnost začala někdy mezi 11. a 7. tisíciletím před naším letopočtem. Město bylo pojmenováno po Athéně, starověké řecké bohyni moudrosti. Klasické Athény byly jedním z nejmocnějších městských států ve starověkém Řecku. Bylo to centrum demokracie, umění, vzdělávání a filozofie a mělo velký vliv na celý evropský kontinent, zejména ve starověkém Římě. Z tohoto důvodu je často považováno za kolébku západní civilizace a rodiště demokracie samo o sobě, nezávisle na zbytku Řecka. V moderní době jsou Athény obrovskou kosmopolitní metropolí a centrem hospodářského, finančního, průmyslového, námořního, politického a kulturního života v Řecku. V roce 2023 má metropolitní oblast Athén a její okolní obce (tvořící oblast Attika) přibližně 4,0 milionu obyvatel. Athény jsou podle sítě Globalization and World Cities Research Network globálním městem se statusem Beta a jsou jedním z největších ekonomických center v jihovýchodní Evropě. Má také velký finanční sektor a jeho přístav Pireus je druhým nejrušnějším přístavem pro cestující v Evropě a 13. největším kontejnerovým přístavem na světě. Obec Athény (také město Athény), která tvoří malou správní jednotku celé městské oblasti, měla v roce 2023 v rámci svých oficiálních hranic 798 567 obyvatel a rozlohu 38,96 km2. Metropolitní oblast Athén nebo Velké Athény přesahují své správní hranice městské části i svou městskou aglomeraci s 4 038 081 obyvateli (v roce 2023) na ploše 2 928,717 km2. Athény jsou také nejjižnějším hlavním městem na evropské pevnině. Dědictví klasické éry je ve městě stále patrné, zastoupené starověkými památkami a uměleckými díly, z nichž nejznámější je Parthenon, považovaný za klíčovou památku rané západní kultury. Město si také zachovává římské, byzantské a menší počet osmanských památek, zatímco jeho historické městské jádro vykazuje prvky kontinuity během jeho tisícileté historie. V Athénách se nacházejí dvě památky světového dědictví UNESCO, Akropole v Athénách a středověký klášter Dafni. Mezi památky moderní éry, které sahají až k založení Athén jako hlavního města nezávislého řeckého státu v roce 1834, patří řecký parlament a architektonická trilogie Athén, která se skládá z Národní knihovny Řecka, Národní a kapodistrijské univerzity v Athénách a Akademie v Athénách. V Athénách se nachází také řada muzeí a kulturních institucí, jako je Národní archeologické muzeum, které vystavuje největší světovou sbírku starořeckých starožitností, Akropolní muzeum, Muzeum kykladského umění, Benakiho muzeum a Byzantské a křesťanské muzeum. Athény byly hostitelským městem prvních moderních olympijských her v roce 1896 a o 108 let později hostily letní olympijské hry 2004, čímž se staly jedním z pěti měst, která hostila letní olympijské hry vícekrát. Athény se v roce 2016 připojily k síti učících se měst UNESCO.
Choriamb V řecké a latinské poezii je choriamb metrická stopa (prozódie) sestávající ze čtyř slabik ve schématu dlouhá-krátká-krátká-dlouhá (— ‿ ‿ —), tj. trochej střídající se s iambem. Choriamb je jedním ze dvou základních metr [1], které se nevyskytují v mluvené řeči, na rozdíl od skutečné lyrické nebo zpívané řeči. [2] Choriamb je někdy považován za "jádro" aiolského verše, protože se vyskytuje schéma dlouhá-krátká-krátká-dlouhá, ale označovat toto jako "choriamb" může být zavádějící. [3] V prozódii angličtiny a dalších moderních evropských jazyků se "choriamb" někdy používá k popisu čtyřslabičné sekvence ve schématu přízvučná-nepřízvučná-nepřízvučná-přízvučná (opět trochej následovaný iambem): například "over the hill", "under the bridge" a "what a mistake!".
Starověká řecká literatura Řecká literatura (řecky: Ελληνική Λογοτεχνία) sahá od starověké řecké literatury, která začala v roce 800 př. n. l., až po moderní řeckou literaturu současnosti. Starověká řecká literatura byla psána ve starověkém řeckém dialektu a její rozsah sahá od nejstarších dochovaných písemných děl až po díla zhruba z pátého století našeho letopočtu. Toto období se dělí na předklasické, klasické, helénistické a římské období. Předklasická řecká literatura se primárně točila kolem mýtů a zahrnuje díla Homéra: Ilias a Odyssea. Klasické období bylo svědkem zrodu dramatu a historie. Zvláště pozoruhodní jsou tři filozofové: Sókratés, Platón a Aristotelés. Během římské éry byly učiněny významné příspěvky v různých oborech, včetně historie, filozofie a věd. Byzantská literatura, literatura Byzantské říše, byla psána v atičtině, středověké a raně novověké řečtině. V tomto období vznikly kroniky, odlišné od historických děl. V tomto období také vzkvétaly encyklopedie. Moderní řecká literatura je psána v běžné novořečtině. Báseň Erotokritos z krétské renesance je jedním z nejvýznamnějších děl z tohoto období. Adamantios Korais a Rigas Feraios jsou dvě z nejvýznamnějších postav.
Spondej
Spondej je metrická stopa sestávající ze dvou dlouhých slabik, jak je určeno váhou slabik v klasických metrech, nebo ze dvou přízvučných slabik v moderních metrech. Slovo pochází z řeckého σπονδή, spondḗ, „úlitba“.
Metrické stopy a přízvuky
Dvouslabičné
pyrrhich ◡ ◡
dibrach ◡ –
jamb – ◡
trochej, chorej – –
spondej – –
Tříslabičné
tribrach ◡ ◡ ◡
daktyl – ◡ ◡
amfibrachi ◡ – ◡
anapaest, antidaktylus ◡ ◡ –
bacchius ◡ – –
antibacchius – – ◡
kretik, amfimakr – – –
molossus – – –
Další informace o čtyřslabičných stopách najdete v hlavním článku.
Historie
Spondej byl běžnou metrickou stopou v klasické řecké a latinské poezii. Používal se v různých typech veršů, včetně hexametru, pentametru a elegiakých distich.
V moderní poezii se spondej používá méně často, ale stále se občas vyskytuje. Například anglický básník William Blake použil spondej v básni „Tygr“:
> Tyger Tyger, burning bright,
> In the forests of the night;
Příklady
Zde jsou některé příklady spondejů v anglické poezii:
„slow and heavy“ (John Keats, „Ode to a Nightingale“)
„deep and dark“ (Edgar Allan Poe, „The Raven“)
„bold and free“ (William Wordsworth, „Ode: Intimations of Immortality“)
Význam
Spondej může být použit k vytvoření různých účinků v poezii. Například může být použit k vytvoření pocitu důležitosti nebo vážnosti, nebo k zpomalení rytmu básně.
Další použití
Termín „spondej“ se někdy používá také k označení typu hudebního intervalu, který se skládá ze dvou celých tónů.